J.V.
vytrhal jsem sentimentální struny
zbyl jen korpus, na něj klepám prsty
a ty a tvoje prsy mezi trsy
hledáš ústa mezi vousy
abys mohla dát mi novou sadu
strun co jakkoliv je napneš k inštrumentu
zase budou naladěný do chóru sentimentu
Nemužu uživit svojí ženu a dítě
A to je smutné
Je to jen proto, že nechci zabíjet
víc než je nutné
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím
Zahořím, jsem suchý jak troud
sirkama chrastím
Žena svěří se jinému muži
Boháči se jí klaní
Dítě snáz se v chudobinci nají
Stejně je od počátku státní
Jenom země ještě žije v pravdě
A oheň, vítr i voda to ví
I němá tvář a divá květena
útočiště prodané
člověk pad v společenství zrádné
co sám netvořil ničí a peněží
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím
K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku
K čemu kostel, když jsou tu hory a les s perspektivou kmínků
K čemu zmenšovat svět pamětí a zrychlit vzpřímením cest
Když je tu věčnost a v ni se dá zrcadlením zabydlet
K čemu svaté knihy, mudrci, popové, k čemu eucharistie
Když jaro, leto, podzim, zima tu je!
