14.2.2018
šaty dělaj člověka
tajemný poutník přišel k nám do města
ocenit obraz toho zmatku
v šatech ze vší špíny světa
z igelitů od krajnic a svačin
ke schodům kostela shodil svůj domov z čela
bylo to tak akorát včas
možna měl přijít už včera
poněvač ke konci tejdne
začínam bejt moc střízlivej a čistej
přestávaj mě trápit bolesti kocoviny a zničenýho těla
můžu volně dýchat a zase slyším řeči lidí
ostrý jak kopí
a jejich ksichty kyselé vidím
že píchá mě do boku a v očích se mi odráží
zlatý zuby kramářů a pobožný mafije
doufam že ten poutník všecky je zabije
