něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 24. 12. 2018 na slet č.52 v 19h do klubu Paliárka.            
14.1.2015
bílí tulipán

nechtějte po mně, abych cokoliv psal, protože jasně vidím marnost toho všeho a vidím i příměr: je to jako vstrkování prstíčku do prdýlky a jeho následné očichávání. je to marné jako tření lososů s touhou vyhrát, hledání stejných symbolů. je to vsunování kožky mezi kožky. je to potkávání potkaného. aplikace aplikátoru pomocí přípravku. pokus nasadit do hadice vysavače: pomůcky: vysavač penis a ženské bradavky nejlépe někoho jiného. je to hnus. náhle se zesílí zvuk a motor saje naprázdno. oči se vykulí na koberce vášně. protkány síťo-vinou žilek. buší-li ti srdce, budíš -li se ze spánku, jsi již ze všeho unaven, zřejmě jsi tu za trest. kartáčuješ svojí duši tarotem. opakuješ. viny. války. lkaniny jsou v úterý, dávaj tanec s vlky s prstíčkem na stromě seznamů kdo přežije, může se nudit. vrapovaná suknice. někdy to může vypadat jako utkvělá představa, ale to je utkvělá představa. já se skutečně trápím, protože i po vytrhnutí joysticku, po rozbití kabiny i všech ovládacích prvků, po zadření motoru a po výstupu na pravé křídlo, zase, zase jsem zjistil, že jsem jenom na zemi. nechtějte po mně nic co vám můžu splnit, chtějte po mně nesplnitelné, chtějte otevřít oči a začít novou tapisérii, platinová cupatina imodiový průjem. individualistický průmer. když jsem býval mladým, svět býval starší, mnohem starší. čas běží kurva pozpátku. ser slanou vodu. jídlo, zbytečná vděčnost, jako vděčnost za vděčnost. snad jedině hudba napodobí pocit z plastového nádobí. noc není část dne, je to celé období, dám si tady několik hodin psánku a až to ráno budu číst, oči zarudlé a víčka nateklá, celý den to budu číst, budu přezkakovat slova, nalezaje nových významů, budu se smát tomu bláhovému čitateli, radujícímu se z otupělé blaženosti, budu mu vděčný za vědomí že je to, čteno zpředu dozadu, odzadu dopředu, s vynecháváním písmen , slabik, nebo celých slov a vět a jejich náhodné zbůhdarmé a bezděčné zaměňování a nahrazování, budu vděčný, že stále čtu totéž...čtu to jako hudbu. proto mě nemůžeš urazit, proto se můžu urazit, protože můžu číst odkud chci a stále to bude tentýž text, text, text, pauza, text, pocit, text, nic, nic...blankyt, prázdný blankyt. slove se to mjaurrrrřó, ale tomu jenom můj kocomour rozumí. že věci nemůžou mizet! chu chu chu. tak se pozorně dívej na ulici. stále něco mizí a nikdy se to nevrací ty zákone zachování. támhle v parku sedí dáma s psíkem, naproti je pohozenej karton od lacinýho vína, stromy co odhazujou listí, blankyt s hlasy lidí, nebo hlasy andělů, prolétávajících holubů, usedajících nářků za chlebem v drobení, světlostín, světlo, stín, tamnota...bzzzz, prolétla včela, zpívá kos v bejlí a do banky vešel chlap s kuklou na ptáku-slipy, a nikomu, nikomu to neni podezřelý...voe! to bude mela...melancholie v zahradách na konci léta. lípy jsou dobromyslné, jejich větve mě lákají k uchopení, lípy jsou jako víly, nic nechtějí, ale jsou rády za každý dotek dětských rukou. Bože. do banky vešla žena s taškou vypálenou jako papriky.červený papriky, čili papričky...ty voe! pes čeká venku a ciklisti opakují dokola astále znovu neustále v kruzích pohyby, řeky by se jim smály, té jednoduchosti, a co teprve jejich kosti, kos tak mámivě zpívá, dejte mi jen jeden jedinej let, několik let, abych to viděl z výšky, moulové, vy koblížci, vy superarbitranti pro blbost, vy točící se stvůry...jsem tady na lavičce, nahý jako mladé lvíče a těžký jako puštěný ptáček. opilý jako lahev rumu. jste erotičtí správci věcí veřejných. moji molášci, chopte se mně. vlečte mně až tam, kam jen ptáci mohou. sezame sezame...otužilost...vyklubitelnost...vymahatelnost...vtělitelnost...ručitelnost...bezpráví v právním státě? ne, strašit se mohou jenom malé děti...do banky vešla justýna, právě že justýna nechala venku uvázanýho toho psa, psa svýho nářku a samoty, justýna s velkým J, jako jebat...děti zpívají: justýno, justýno, co to máš těžkýho, ty vagíno...a dále volají děti: aproximujeme a tím se přibližujeme k jistotě, justýno, spltíme ti to všecko, justýno, i s úroky per anum...hustý, no...bezdomovci nesmí sedět na lavičce, ledaže by nebyli rozeznat od pána s kuklou...justýno, dívej se na lípy, jsou krásné i bez lýčení?

<Kolemjdoucí>
Sdílejte: