Blázni.cz - dobrý kanál

HUDBA TEMNÝCH ANDĚLŮ

HUDBA TEMNÝCH ANDĚLŮ

 

 

 

Světy se spojily v našem chtění.

 

Zamrzly a zkameněly ve skutečný monument.

 

Probojovaly se ohromnou a hlučnou křečí,

 

zplodivší se transmutačním,

 

morfologickým a metamorfózním procesem.

 

Jejich vzájemný a válečný ryk...v určitých frekvencích,

 

(morfickou rezonancí) vytvořil harmonizační linii v Akordy Hudby sfér se proměňující.

 

 

 

Toť ona Hudba strašných a Temných Andělů!

 

Toť zrod rosolovité a měkké protoplazmy... té z nejúžasnějších materií S-věta.

 

Toť zrod Rozumu a Srdce

 

v prozatím nejdokonalejší formě zmaterializovaných hrud

 

nekonečného zápasu v konečnosti forem život majících.

 

A hle... Tu vzniká jas, svit a Lux-or.

 

Onen zrod Janusovského principu,

 

kdy skrze Luciferský princip,

 

Svit a Svět-lo promlouvá našimi smysly.

 

Ta krádež ohně a Svět-la.

 

Prométheus v rose a Prométheus v boji,

 

hledí v propast Času(ů) plynoucích.

 

Prométheus v kráse jantarového skvostu zkamenělý

 

s úžasem hledí na medonosné včely,

 

kterak ze lvích útrob letí vstříc,

 

bájnému rekovi Samsonovi.

 

A lstivý had z Edenu,

 

v pohoří Kavkaz (kov-jas) lesklý

 

a žlutavý kov prvních zbraní lidstva posvěcuje,

 

když se mu podle Abra(ha)mova receptu podřídila Perrenella Lausaneská Flamelová.

 

 

 

 

Vždyť v rozbřesku historie Člověka nabývá zbraň své opodstatnění,coby prodloužená vražedná ruka.

 

Toť princip Poznání, jako takového.

 

Toť vůle a chtění krásy Informace, kdy tlama v tlapu změnila se.

 

A jako tlama lapá, kouše, drtí, polyká,

 

slintá a hltá.... svou všežravostí vše, co vidí a slyší,

 

tak i tlapa (prodloužená tlama) činí v podstatě.

 

Toť onen moment, kdy Člověk ze Země, jako ze Snu povstal.

 

Toť moment, kdy z plazivce lovícího tlamou stala se bytost vzpřímená.

 

 

 

 

A bylo to Jazykem, jenž hledal místo ve své kobce.

 

A aby se osvobodil z ohraničeného prostoru tak,

 

jako motýl ze své kukly, proměnil se v tlapě v uchopující (chápající) palec.

 

Zde se mozek začíná rozšiřovat do všech směrů.

 

Chápající a uchopující ruka rozvíjí centrum řeči.

 

Závitnice se prohýbají a stáčejí v ohraničeném prostoru.

 

Hrtano-jazyčné funkce se rozvíjejí v hlásky a fonémy.

 

Zde lze etymologicky vystopovat první krůčky vzniku Řeči, jako takové.

 

 

 

Z písně se stává kresba a s kresby stylizované písmo.

 

Píšeme jenom proto, abychom se rozvzpomněli (se měli) na místa, odkud pochází náš Duch?

 

A stejně tak, jako ruka, činí i její ovladatel v prostoru mnohem větším, ne-li nekonečném.

 

Kutá, drtí, lapá, sahá, maká, ničí, škrábe, propichuje a ukazuje,

 

neboť popisuje a soudí.

 

Z tlapy se stává uvážlivá, zdrženlivá a gestická ruka,

 

schopna se srozumitelně vyjadřovat Jazykem.

 

Schopnost tvořit Jazyk není pouhá fyziologická vybavenost (aparát),

 

jež by nám to umožňovala.... 

 

ale tou schopností,

 

jako takovou je ona schopnost...Řeči Vědomí sebe sama ....

 

....v prostoru, jež si přivlastňuje a personifikuje... zkrátka...polidšťuje.

 

Je to celý, rozsáhlý arzenál vnitřních a vnějších vztahů schopností mozku,

 

stávajícím se tak v rovině abstrakce rozumem tvořícím a svobodným.

 

Nejsou snad všechny produkty jím vyro(u)bené, vskutku pocity našeho přání a zápasu? 

 

Nejsou snad pokračováním řeči těla a Jazyka?

 

Nejsou snad napodobeninou v malém?

 

Napodobeninou vzniku s-Vět-ů? Zde pak můžeme "nač(ch)apat" (chopit, chápat) zrod umění,

 

náboženství, vědy atd. Světy se spojily.

 

 

 

 

Omračujícím hlomozem v horizontu událostí oznamovaly svojí jsoucnost.

 

Protkávaly svou moc v expanzující jedinečnosti těchto oka-mžiků.

 

Nesou v sobě Informaci o střetu a válce bohů. Kataklysma.

 

Kataklysma povstání a rozpomenutí se, z vlastního popudu a vnitřního nezkrotného tlaku.

 

Ohromnými víry rozbouřené a stravující protoplasmy vznikalo morfické a morfogenetické pole,

 

jež se všemi směry a časy rozšiřovalo (plazilo) pomocí formotvorného nahromaděných kvant energie

 

a fraktálů do zprvu životu nesmiřitelných objektů,

 

které se následkem toho promněnily ve s-Vět, ve kterém žijeme a tvoříme.

 

Však nic není zadarmo.

 

Termodynamika je neúprosná.

 

Vše, naprosto vše, tvoříme jenom proto, abychom se rovz-pomněli (se měli) na místa a doby,

 

odkud pochází náš nekonečně neohraničený a tvůrčí Duch.

 

Vše naleznouti můžeme v jediném, skromném a přeci výsostném "objektu",

 

pro něhož námi vnímaná příroda vlastně existuje.

 

 

 

 

V genu samotném!

 

 

 

Onen gen však také není onou cílovou"substancí". 

 

Je "pouhým" a prozatím nejvhodnějším, biologickým "mobilním nosičem" všeprostupující kosmické Informace.

 

Dozajista mohou existovat i jiné, nebiologické informační "nosiče" o kterých nevíme.

 

Vždyť... jakýkoliv "pohyb", jakákoliv chemická a fyzikální Událost, v čase a prostoru... 

 

je v principu informativním atraktorem, velkého atraktoru Universa.

 

Toť informativní smysl veškeré existence.

 

Zdvižený palec a vykřičník pro naší zapomnětlivost.

 

 

 

 

S-vět je Informace.

 

 

 

Je "Cosi" nad námi a v nás a my pocházíme z hvězd.