Blázni.cz - dobrý kanál

Byl tu muž a stavěl depo

Vždycky tvrdil, že se nepo

Že demisi nepodá 

Najust staví depo dál 

Pil jsem ze sklenice. Ve sklenici jsem měl citronovou šťávu a v ní vodu. Pil jsem 

ze sklenice citronovou šťávu s vodou. 

Pil jsem ze sklenice. Když jsem byl ve třech čtvrtinách sklenice, 

všiml jsem si na hladině temných útvarů. Vznášejících se. 

Temných útvarů splývajících ve třech čtvrtinách sklenice. 

Přestal jsem pít. Přestal jsem pít a blíže si je prohlédl. Zjistil jsem, že mi ve sklenici 

s citronovou šťávou s vodou, kterou jsem pil, plavou kraví voči.

Kraví voči. 

Žiju se vším, cos mi dal do vínku

Dvacáté století, na krátkém vodítku

Osmnáct-osmdesát devět, 

Osmnáct-osmdesát devět,

Milovník rolí

Osmička, Devítka, osmnáct karátů 

Stříhání košil a střídání kabátů

Osmnáct-osmdesát devět,

Osmnáct-osmdesát devět,

Dost! Už to bolí.

Copak skrýváš ve svém bříšku? 
Bachor, čepec, sléz - a knížku. 

Pohleďte, pozemšťané
Kosti mám rozlámané
Jsem vpleten v kole
Je to má role
-------------------

Bude zima - to je hrozný
Bude zima - bude podzim
Bude zima - bude mráz
A co na to zvíře v nás? 
-------------------

Radši se neptej, jak je venku
Vánice kropí záhumenku
A suché prýty stojí samy
Po lesích - mezi václavkami

V létě jsem prožil dlouhé chvíle
Ležel jsem, koukal na motýle
A propásl jsem vhodnou chvíli
Teď už je pozdě na motýly

Na vysoké skále spali andělé
Na skále, tak vysoké a vzdálené
Když se někdo dostal až na vrchol skály,
Zeptal se andělů, kteří spali, zdali,
Tak prý stále ne, tak stále ne. 

Na vysoké skále spali andělé,
Jejich bílé hávy byly zardělé 
Za západu slunce – vyčkávali, kdo přijde?
Nebeští agenti, Mesiášovi lidé?
Čekali? Očekávání bylo šílené

Na vysoké skále spali andělé
Magnetické pole bylo neustálené 
Různé části skály zakrývala mlha
On chtěl vědět, zdali, tak na skálu šplhal
Vědět, zda už ano, nebo stále ne,

Vyprávěl andělům na vrcholu skály:
„On by naslouchal, my bychom poslouchali
Ty pravdy zjevené a zjevné, spojené.“
Však andělé, již bdící, jimž meče plály,
Říkali, ale ne, ještě prý stále ne.

Na vysoké skále stojí andělé, 
Jejich meče hasnou, jsou rozpálené
Jen něčí hrozný řev – a ostré vrchy skal 
Stále ne! Bože, krev! Už se zas někdo ptal 

Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?

Já ho budu muset sníst.

Jo, jídlo, to by teď bylo dobrý,

Sakra, no jasně, jídlo – dal bych si sakra jídlo.

A víte co, dal bych si smažák.

Jo, to někomu může připadat jako ňáká sračka

Ale smažák, to je kurva pěkně hustý a dobrý jídlo.

Já ho sjíždim rád…zvlášť takle navečer, nebo v poledne.

Ráno teda moc nejim, takže asi ráno ne,

Ale jinak bych žral smažák furt.

Kurva, ale ne zasranej smažák z ementálu, pěkně hermelin

smaženen. Chachacha, smaženenenenen. Nej, hej, oh yeah!

Dal bych si kurva smaženej hermelín.

Pořádnej a ne takovej ten přeříznutej napůl a ucpanej salámem.

Jakej kurva salám, kdo to kdy viděl, kurvit smažák salámem.

Takovou píčovinu jako salám. Pche, salám –

vyždímat z kuřete nebo z prasete sračky a zahustit to sójou.

Kvůli tomu salámu přece umíraj amazonský pralesy, žéjo.

To jo, takže žádnej posranej salám, ať tam neni, rozumiš kémo?

Jo, ať je hezky v trojobalu, pořádnym trojitym vobalu, hele,

hlavní je strouhanka a vajíčko a mouka, v přesnym poměru,

Jo, to bych si dal: hermelin v pěknym křupavym trojvobalu

Ale sakra, ne takovym tom jako z rybych prstů –

že to uřízneš a von se ti ulomí celej plát.

Chci trojvobal, aby šel řezat kurva s tim hermelínem.

Aby se to pěkně doplňovalo. Jo, to je vono,

aby to byla jedna duše, jedno tělo. Prostě čistost sama!

A ten hermelín, ať se smaží hezky, tak abych ho rozříz

a von tak pěkně vytek za zalepil mi hubu.

Ne nějakej vošplouchnutej ksind, co ani neví, že tam byl.

Sakra, to fakt ne, chci smažák, kterej tak pěkně napůl vyteče.

Ne kurva zas úplně, abych ho honil po celym talíři:

jenom tam, kde ho uříznu, abych ho moh vytřít hranolkou.

Jo, takovej, aby vytek tak akorát a v puse byl příjemně hořkoslanej

A táhnul se, jo to jo. To chci, kémo brécho!

A hranolky – vono by to vypadalo, že to je jenom taková nouzovka.

Ale to kurva fakt ne! Hranolky, to je úžasná věc.

To je to jediný, co se dá ke smažáku jíst. Fakt, to je hustá věc.

Ně nějaká blbá vařená brambora nebo kroketa, nebo rösti.

Vona hranolka, to je úžasnej vynález, nechápu, jak může někdo přijít

do restu a chcít ke smažáku brambor.

Doprdele, to je fakt ta největší píčovina.

Sakra, to jo.

Vona hranolka, teda, abych byl kémo objektivní, je teda taky z brambor.

Dětem bych to neřek, ale, my … my sme dospělý lidi, my to unesem.

Ale to neni kurva v tu chvíli vobyčejnej brambor.

To je hustej platónskej brambor. Brambor, povýšenej do vyšší dimenze

Bramborovitosti. Využití bramborovýho světa k něčemu,

co by od něj nikdo nečekal, ale přece – je to jediná potravina,

Kterou se podařilo kurva fakt dobře zjistit, co to brambor je.

Kam až může jako zajít.

A taková hranolka: Ať je dělaná v dobrej fritéze.

To je pak kémo luxusní! Ne proboha na pánvi,

Nebo nasucho v troubě! To je kurva pro chudáky, kerý nic nesnesou.

Daj si lžičku sádla a ááá, žlúúúúčníík a už je veze sanitka.

To fakt kurva ne. Taková žlutá, pěkně žlutá hranolka, aby křupala

Ale nebyla tak úplně kurva to fakt ne – jako kamen.

Aby v ní byla taková ta kašička.

Jo, takovou hranolku bych si dal.

A tatarku. To je nutný – aby byla zvlášť v mističce.

Jo, taková tatarka nesmí bejt v tom, to by bylo hnusný.

Musí tam bejt jako skvělej opšn. Jako Opportunity pro jedlíčka

Aby tam namočil hranolku. A ten set tý slaný

(jo to sem zapomněl, ať sou ty hranolky akorát slaný – ale kémo,

si snad profík, tak ji můžu důvěřovat, veď?)

Jo, kurva a ten set tý slaný hranolky a jogurtovovomáčkový tatarky,

To je pak v puse fakt úžasný.

A zelenina: Jo, plátek rajskýho. Ale ne krepáče, myslim pořádný

Hustý a dobrý červený rajčátko. Takový, který je fakt rajský.

Jakože z ráje. A vokurka – kurva žádná zavařovačka.

Pche!

Zavařařovačka, kdo to kdy viděl, takovou sračku.

Jíst zavařovačku. Copa mam vopici, abych žral zavařovačky?

Nebo sem snad těhotnej, abych žral zavařovačky?

Já chci kurva kámo pořádnej plátek salátovky.

Teda, spíš dva slabší, ale ať sou dobrý!

Tak, takhle bych si to dal, to by mi fakt bodlo

No, kémo brécho – běž mi to ukuchtit!

Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?

Já ho budu muset sníst.