|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanál | ||
|
| ||
|
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba |
||
píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Každému padlému věnuji vzpomínku (poezie, Lokálka) • Jan Hitler (poezie, Kamil Princ) | ||
|
Tento mnohem méně talentovaný bratr Adolfa, o kterém mnozí tvrdí, že nikdy neexistoval a že se jedná pouze o kolektivní halucinaci alkoholem zdecimovaných dezolátů z klubu Paliárka, byl můj nejlepší kamarád.
Od té doby, co se prvně pohnul v děloze, vedl velmi pohnutý život. Často trpěl na zánět střevního ucha, ve škole měl samé trojky se svými homosexuálními spolužáky, při tělesné výchově nepřeskočil ani kozu paní učitelky, a jelikož byl krotký jako beránek, znásilnil ho zoofil. Bolelo ho to jako prase.
K jeho zplození došlo nešťastnou náhodou, když jeho matka, Klára Hitlerová, zakopla a upadla řitním otvorem na panenku Barbie, v jejíž vlasech se nacházelo zaschlé sperma Aloise Hitlera (popis jeho deviantních masturbačních hrátek by však přesahoval rámec této vědecké práce), načež poslední umírající spermie pronikla skrz Klářin hemeroid přes krevní řečiště až do dělohy. Skutečný zázrak přírody!
Měl jsem připravenou podrobnou studii o jeho psychologickém profilu, ale její jediný originál mi na Paliárce spadl do záchodu. Když se ho Salát snažil vypáčit, vykloubil si rameno, Lukáš, který mu chtěl poskytnout první pomoc, se smíchy pomočil, načež jsem po tekutém obsahu jeho měchýře uklouzl a úderem o záchodovou mísu si perforoval lebku, díky čemuž jsem přišel o celý frontální lalok.
Pouze útržkovitě si vzpomínám na několik střípků z jeho života (neboť mám v lebce ještě několik střípků z té keramické záchodové mísy): – jedním okem byl krátkozraký a druhým dalekozraký, – na zavázání tkaničky potřeboval obě ruce, zuby a jednu nohu, – v dětství si při pouštění draka pustil žilou, – jednou se snažil uhasit požár hasákem, – neúspěšně zaváděl stanné právo ve stanu, – aby přivedl vodu do varu, musel ji ohřát na 140 °C, – když chtěl v hospodě točené pivo, přinesl si videokameru, – zkoušel se živit hraním na bicí, ale přišel na buben, – jeho erekce vydržela pouhých 18 vteřin.
Měl jsem prorocký sen, v němž jsem ve vajíčku Kinder Surprise našel embryo jeho klona. Poprosil jsem Elišku, zda by ho nedonosila ve svém Lukášem zdevastovaném lůně. Nadšeně souhlasila. Když jsem jí o svém snu říkal, tak už ale nesouhlasila. Nevadí, máme chloroform... Můj plán má ovšem trhlinu, neboť v kindervejcích nacházím pořád jen samé debilní hračky! Je to sabotáž! Spiknutí všech světových mocností! Nechtějí, aby se svět dozvěděl krutou pravdu, že shthrixjshekdbpnhld
[Autor byl na tomto místě zlikvidován Ilumináty. Text je tedy publikován "post mortem" a jeho ostatní části se nedochovaly.] |
||
|
Žiju se vším, cos mi dal do vínku Dvacáté století, na krátkém vodítku Osmnáct-osmdesát devět, Osmnáct-osmdesát devět, Milovník rolí
Osmička, Devítka, osmnáct karátů Stříhání košil a střídání kabátů Osmnáct-osmdesát devět, Osmnáct-osmdesát devět, Dost! Už to bolí.
|
||
|
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou |
||
nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • pakostnice (poezie, Kolemjdoucí) • podagra (poezie, Kolemjdoucí) • minimalizmus (poezie, Kolemjdoucí) • Amanita (poezie, Polyp) • Stínová žena (poezie, Polyp) • narcizmus (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • O kolečko víc (poezie, Kamil Princ) | ||
|
(villonská balada)
Jsem ožralý jak Osbourne Ozzy,
mám chorobný a nuzný zjev.
Po rumu padnu do narkózy,
mně příjemně zní Banshee řev
jak Braniborský koncert v F
a krypta je můj hotel Ritz.
Vždyť Zubatá je přísný šéf,
mám prostě o kolečko víc.
Vstříc rokli kráčí lidé mnozí,
je málo zrna, mnoho plev.
I andělé jsou neznabozi,
ku hříchu svádí jejich zpěv.
Ne, peklo není UNICEF
a v kotli poznáš, co je hic.
Bol vyprázdní ti obsah střev,
mám prostě o kolečko víc.
Hněv Boží nás však neohrozí,
buď seladonem lehkých děv,
vrch popravčí jsou jejich kozy.
Až chytneš AIDS, tak prýštit krev
ti bude z podřezaných cév,
už pohřební si zapal svíc.
Jsi beránkem, byť chceš být lev,
mám prostě o kolečko víc.
Jsem snadným terčem pro psychózy
jak Hamlet, dánský kralevic.
Ač hrobník pilně kárku vozí,
mám prostě o kolečko víc.
|
||
|
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum |
||
|
proč nás usvědčuješ ze svého smutku?
a vyškrabáváš ze spár jinak tak pevných zdí
pevninu
a do škvír dosazuješ motáky
předávané polibkem
své zdi nářku |
||
|
stínová žena, co nemá šaty stejně ji nikdo nevidí špičatý nehty, sevřený rty tančím s ní na party
rozbiju si hlavu, prokoušu rty vytrhám nehty abych se aspoň na chvíli cejtil jako ty
zlámu si kosti a smrad z popálený kůže mi bude připomínat ty šťastnější dny
stínová žena jsi stínová žena jsi všechno, co chci a nemám |
||
|
chci být tvůj milenec koukat ti pod sukni všechny tvé puntíky z klobouku slízat projet se kočárem úsvitem posmutnit pod zadkem mravenci, nad hlavou bříza
nachcat si do chřtánu jinak to nepůjde proto se nemohu ubránit dojmu že když tě marnivě rozkopnu po lese v křečích a bolestech do tří dnů pojdu
jestli mě naopak vyšukáš do nebe žaluji pavoukům, hvězdám i Bohu že až si zatančím s padlými anděly těžko už naleznu cestičku domů |
||
|
moje milá nosila vždy krajku na kalhotkách
a to jak o všední dni, tak zejména o vánočních svátkách
letos však ač je dávno už listopad
není zde prostor pro výzdobu
teď chodí v tangách |
||
|
v marné touze nakrmit touhu |
||
|
pod tíhou minulosti
možná že ti skřípou kosti
a z budoucnosti
třeba natahneš si šlachy
jedním můžeme si býti přece jisti
že to co ti zlomí kost
je fatální přítomnost |
||
|
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí
|
||
Zastavení v mokrém domě (poezie, Rogo) • Stála stracciatella u kostela... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Přečetla bych si ještě jednu knihu... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • Výplachu netřeba (poezie, Xerodoth Sigmius) | ||
|
Propletli jsme si naše oční nervy a vložili bulvu do důlku tomu druhému
A i když si zrovna nečtem myšlenky šimráme si rohovkami po šedé kůře mozkové
Láska je především nehygienická |
||
|
odpočívam před tím strašidelným propadem akcií |
||
|
Přečetla bych si ještě jednu knihu, povídá dáma. |
||
|
Stála stracciatella u kostela |
||
|
V mokrém domě náhle cesta zastavena proudy deště jsou táhlé zmokla i má žena,
v šeru a v temnotě kde ze stropu kape voda sedíme tiše nehnutě věříme, že se to poddá,
raději i stan v tom domě máme obklopený kalužemi i ty těžké chvíle jsou staré známé požehnané mezi všemi,
po noci však přijde den absolutnem vykouzlen my půjdeme s písní dál tou jež nám osud daroval,
tou písní radosti necháme se vésti nic jiného neexistuje než tato přesvatá melodie,
tma nad domem a snad i hvězdy přinejmenším tušené Láska nad námi, ta je navždy vše špatné se přežene,
tvrdé jsou někdy zkoušky života často ovšem nutné pak odejde i tupá dřímota a jako když utne.
17.1.2022 La Gomera - v mokrém domě |
||
|
| ||
|
Vymlácený sklíčka z vitráží, a mříže rezavý. Starý oprýskaný nádraží, kde vlak už nestaví.
Vajgly v květináčích a tuny prachu na římsách. Zarezlý výhybky, tvý starý sny, spí utopený v kopřivách.
Kolikrát sis duši spálil, když´s ty sny chtěl vyrvat ven? Kolikrát se jiní smáli tvýmu boji s osudem.
Kolikrát se jiní smáli a tak ses tomu taky smál. Nikdo jinej než ty neví, proč jsi to tenkrát vzdal.
Nikdy nedoženeš zpoždění, který tvůj vlak nabral. Stojíš sám na kusý koleji, (tam) kde už tvůj děda stál.
A čekáš, až se tě někdo zeptá, nač vlastně ještě čekáš. Ale pořád se tě nikdo neptá, tak tady čekáš dál.
Zažloutlý jízdní řády, co už dávno neplatí. Nepoznáš už estakády, co se v dálce klikatí.
Jen vajgly v květináčích a tuny prachu na římsách. Zarezlý výhybky, tvý starý sny, spí utopený v kopřivách.
|
||
|
malý cestopis |
||
|
| ||
|
je opravdu těžké použít slova tak
aby to bylo esteticky a snad i mravně krásné
gdyž jednou je lepší vstihnout ten okamžik rozvitým blábolem
a jindy zas jinotajem
ovšem pakliže nýbrž jelikož
už bylo slovo natolik rozvinuto a jinotaj není jinotajemný
je drkotání zubů z ledové vody tou nejkrásnější poezií |
||
|
jsou totiž lidé, kteří již nejsou na tomto světě, a přece je klidně můžeš vidět, jak kadí v kapradí
určitě jim nechybí absolutní vůle a hlavně pevný bod ve vesmíru, který si vědomě zavěsili uprostřed mysli
takoví lidé nemůžou být už z tohoto světa,
protože jasně vidí trajektorii vnímání příštích dní
a odstoupili ze svých funkcí, aby nekrmili dál toho hada veřejného mínění a soudů,
protože si povšimli, že názor zmizel a je už jenom program, že zmizel život a je jenom chov
a intenzivní chov dál mění mysl v poušť
a přece v kapradí dá se toho tolik změnit
ať už to nechat jen tak životu na místě
a nebo s plnou igelitkou
nastřádanou
ji pevně zatnout do pomníku unie
...a je jenom škoda že hovna nejsou růžová |
||
|
| ||
|
Putování nekonečnem poselství zdánlivě nevysloveno tak kampak se dále pohnem? kde je mé vlastní nebe a kde je dno?
Kanárské ostrovy, Anglie, Polsko návrat do temné Czechie začíná mi býti tak trochu ouzko co když tam nikdo nežije?
Iluze vetkaná do mé paměti projekce vzdáleného filmu a poté detailní záběr na děti u kterého se snadno dojmu.
Mé vlastní dětství to bylo co zanechalo strachu stopy vše je umělecké dílo hromady sněhu nebo tropy,
Kde je to pravé místo klidu? netřeba ničím pohrdat Já sám k sobě jednou přijdu a bude to již napořád.
15.5.2022 Brzeznica - Polska
|
||
|
Zasel jsem selátko, to vyrostlo mi zakrátko. Po čase - stalo se z něho prase. |
||
|
Rostla jabloň v zátočině, (*německy: die kurve) Snad ty jabka nevopadaj, než je někdo urve. |
||
|
| ||
|
jestli chci mít úzkost dejte mi kafe ať mám aspoň důvod |
||
|
Tam vysoko nad zemí, na komíně černý pán se žlutým zobákem na svou flétničku oznamuje čtvrt po čtvrté ráno poslední jízdy nočních spojů, řidičům se klíží oči spánkem a uklízecí čety vyjíždějí se svou károu uklidit z ulic zbytky vzpomínek co tam zanechali lidé někteří z nich ještě stále neopustili poslední večírek první jarní paprsky hladí věžičky kostelů prostupují skrze ozdobná okna oznamující andělům že je na čase rozeznít zvony orchestr se rozezní za doprovodu pěvců za hlaholu lidí a za štěkotu psů přidávají se i řemeslníci se svými bubny oslavujíce příchod jarní rovnodennosti rostliny pozvedávají své květy chtějíce pozdravit bohyni Vesnu mráz samou něhou polevuje na své tvrdosti a první milenci si začínají projevovat svou lásku pod i nad korunami rozkvétajících stromů |
||
|
Jen ticho a prázdno a přesto je vše obsaženo žádná slova a přesto je vše vyřčeno jakmile se zastaví vše teprve pak to bude vším až přežijeme všechny naše tragédie a neštěstí až přežijeme všechny naše radosti a šťastné chvíle až opustíme úplně vše teprve pak se staneme vším jen ticho a prázdno a přesto tak plné že zmizí jakakoliv potřeba cokoliv vyjádřit.
25.3.2022 Pod horou Mantana de la Fuente,Gran Canaria
|
||
|
| ||
|
Ticho nosí tvář Boha a ta se ztrácí v nekonečném hluku a zmatku přehlcených myslí. Ticho je odpuštění a trpělivost. Ticho je sekunda po bolestném výkřiku. Krvácení duše a útěcha přicházející smrti.
Ticho… je předehra dozvuk šepotu laskavých slov po milování tak horkém, jako dech vulkánu. Rozcuchává prameny havraních vlasů a líbá tak něžně, že rudá láva ve tvých žilách taví všechen cit. Ticho je procitnutí v prvním nádechu a odpočinek ve vlahém letním dni. Smíření. Mlčení. Čekání. Nedokončené řádky rozepsané knihy mezi nedopalky. Ticho je zbabělost z vyznání. Zahořklá slova na jazyku
Ticho je přívětivé pokud věříš sám sobě. |
||
|
Svět je halucinogen Vše je halucinace Vše je gen
Svět je zmatený místo Ve kterém plavu Poetický verše házím za hlavu A už se jen řídím heslem Co na srdci to na jazyku Takže momentálně úzkostlivý sliny V pokoji Kterej mi nic neříká A kterej působí jak ketamin Proč jsem radikální Proč jsem tak zasraně loajální Když chci bejt zbytečně teatrální Chci bejt zbytečně teatrální Chci iq svejch rodičů hodit do jámy Geny si nevyberu Ale aspoň si vyberu ty halucinogeny
Můj halucinogen Je Mysl plná zasranejch hoven Ano, slyšíte správně Jednak hovna A jednak ještě zasraný Poezie byla hezká Když jsem se dívala do tvejch očí A ony byly jako nádhernej samet Ale teď se dívám do prázdna A moje duše je nelogická Moje duše je nelogická A moje zbytečnost magická A tak si s ní můžu zalízt pod peřinu A dělat že tu nejsem A ty taky A ty taky A ty taky A vy všichni zbyteční magiči
Moje zbytečnost je magická A tím je magie komická A tím je komedie lidská A lidskost nelogická Nelogičnost je lidská A tím je lidskost mně blízká
|
||
Sklíčko (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Sousedé (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kroužky (poezie, Nicc) • přání je otcem myšlenky (poezie, kolemjdoucí) • zrození řídí kokrhání (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
a chtějí nám asi říct
hle:
tohle má být ta slavná armáda
ti chlapci s pohledem dětí,
kterým někdo snědl svačinu
ba co hůř, snědl dětství
jako ty cikánští trpaslíci,
které nikotin připravil o pul metru výšky,
co na autobusáku jako tajtrlíci
přehrávají odezírané role z filmů akčních
jako tihleti bojovníci se žvárem v koutku
chtějí nám asi říct:
jsme jenoom malí páni
to jenom jitřenka...
a naše zrození řídí kokrhání |
||
|
tady je tolik lásky, že bych se ani nedivil,
že bych se ani nenadál,
že bych se ani nenadech a vše,
že by skončilo v plamenech
jak se zmocňuje, jako z nějakého podzemního rytmu,
duší tělesnost, všechno bezpráví, léta přehlížené, k sobě
a k zemi
vchrstne se náhle jako jeden pramen
bratr bratru kámen
ale to je pravda, až s čůrkem krve ze spánku
do té doby ještě na vlastní kůži je třeba sklidit slova a činy z příčiny
a ty se boha boj
přání je otcem myšlenky
mezi tím, v jednom kině
ona miluje jeho a on jí ne
on má milenku kterou miluje
a její sestra miluje jeho bratra
ale neznají se ještě
ale její kamarádky také mají problémy
s chlapci
všichni hrdinové jsou pyšní
všichni z prostředí drahých aut
a moderních kuchyní s výhledem do zahrádek
bobkovišní
ve tmě snadno se ujme hypnóza
jak odlesky ohně na vrásčité děloze jeskyň
ani nemusíš být pod vlivem omamného kouře,
při scéně líbání v plastové jímce na vodu,
abys uvažoval v jiné z realit:
jestli nezdraží moc plyn
bude ještě čím bazén vytopit
|
||
|
Co je uvnitř mě? co je uvnitř mě?! co to ve mně řve otázky, který neslyšíš a ony křičí za hranami žeber
tak už se seber! a dej si tu odpověď tu, kterou jsi zasypala starejma učebnicema těma, který nikdy neotevřeš – najdi si v týhle básni to, co potřebuješ tahle báseň je nejspíš o ničem – ale kdo se to dozví jen ten, co to zkusí
takže pojďme se podívat co zde leží nebo lítá nebo medituje nebo levituje nebo dělá kroužky na sněhu nebo dělá cibulový kroužky nebo má kroužek v pupíku nebo má o kroužek míň nebo je to kroužek dětský třeba je to kroužek Jak vyrobit dětskou plínku třeba je to kroužek plnej lidskejch sraček třeba mezi těma sračkama je i něco krásnýho třeba je tam něco, co tě děsí, protože to vidíš poprvé, ale neboj třeba je to taky jen malý letní pírko prolítávající parkem Grébovka a třeba je v Grébovce malý poklad, který ještě nikdy nikdo neobjevil třeba se jednou odhodláš najít ten poklad třeba v den, kdy půjdu jen tak do Grébovky na procházku očumovat, jak se lámou kůry stromů
třeba tě tam uvidim a řeknu si jé, tenhle člověk slyšel moji báseň a teď půjde hledat poklad a já za ním přijdu a budu mít kamaráda do smrti, protože o tom je ta usměvavá bizarnost života a třeba ten člověk skoro ani neřekne čau a třeba raději bude koukat na měsíc nebo slunce nebo mraky nebo čápa nebo fraktály ve svý hlavě
třeba mě vůbec neuvidíš třeba tě vůbec nezajímám třeba si řeknu jsem to ale sobec proč mluvim furt o sobě a třeba je to to nejlepší, co momentálně dovedu a jo, život je krásnej takže je vždycky dobrý prozkoumávat který kroužky zde leží.. |
||
|
Máme krásný den, viďte |
||
|
On chtěl přítomnost |
||
Samota (poezie, Nicc) • Člověk uprostřed (poezie, Nicc) • Přímý přenos (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
(záznam snu) |
||
|
Ve světě hippíků alkoholiků feťáků, pankáčů, divnejch individuí, schizofreniků, bláznů, pomatenců, bastardů, maniaků, řikejsitomujakchceš lidí, ve světě lidí beze jména bez domova bez přátel, bez stability, bez jistot, bez pocitu, že někam patříš, bez jádra, bez kormidla, ošklivejch lidí, umaštěnců, zmaštěnců, naivek, pobudů, tuláků Jsi Superstar Kreativec Ten, co tě pobaví Dobrej člověk Extrovert Král Muzikální Veselej Hravej Člověk s duchem, duší s jasnou prozářenou myslí Sršíš nápadem Sršíš energií Jsi prostě dobrák Jsi prostě dobrej Ne vlastně ty jsi skvělej vlastně vlastně Výjimečnej Speciální Unikát To se jen tak nevidí Jsi Opravdu lidskej Opravdu ryzí Jsi to prostě ty a za to tě máme rádi
Ve světě kravaťáků, nadřízenejch, tvojí mámy, mojí mámy, mámy všech, všech, co něco ví, všech, co se vyznaj, co mají význam, na úrovni Lidí s titulem Lidí s tváří Lidí s pevnou rukou Lidí, co ví, kdy se smát, kdy mlčet, kdy prdět, kdy vstávat, kdy si mejt ruce, kdy říkat dětem co se smí a nesmí Lidí nadlidí Krotitelů lidský rasy politiků, úředníků, diplomatů, fešáků, krásnejch lidí, stejnejch lidí Lidí, co tě možná nevnímaj Lidí, který možná nevnímáš lidí s názorem i bez názoru Jsi Divnej Pošuk Radikální Umouňenej Tvrdohlavej Kazitel zábavy Depresivní Trhlej Magor Ne zrovna upravenej Moc v hlavě Moc přemýšlíš Přehnanej Podezíravej Nudnej Příliš snaživej, sobeckej, bez výrazu S moc expresivním výrazem Nekňuba Alternativní, introvert, nepochopenej, speciální, speciální se sarkastickým toném Moula Blb Pako
Jsi Vnímán všem a všemi a nejvíc sám sebou a tvůj úředník a hippík v hlavě o kontrolu se perou Teď tu velim já! říká jeden a ten druhej mlčet musí a někdy malej zázrak stane se A člověk uprostřed člověka uprostřed ven pustí
|
||
|
Budí mě v noci, když chci spát vyrábí obrázky, ne zrovna úsměvné snažím se zklidnit a ona mě posílá do svých nejtemnějších koutů
říká si samota a mám s ní zvláštní vztah nějakým způsobem se vzájemně potřebujeme ale občas na mě tak nějak v převleku vybafne a já se až děsím, kolik toho o sobě nevím třeba zrovna teď, když chci spát
chce mě celou pro sebe chce mě omámit a svést vyrábí ty podivný obrázky a tím si u mě opravdu nepřidává ale stejně vím, že ji potřebuju
jen kdyby.. jen kdyby přišla, když ji potřebuju..
ale ona je tady teď teď mě provádí galerií iluzorních symbolů ničemu z toho nevěřím naštěstí ale jistá jistá si taky nejsem
ale proč se tu ukazuje člověk sám, osamocen ve Vesmíru proč mě odvádí od toho tak krásného lidského kontaktu možná to není samota možná je to strach z ní
běžně mi nevadí baví mě si s ní hrát akorát že teď je noc a fakt bych chtěla spát a to neříkám, protože se to rýmuje poněvadž to by bylo dost špatný říkám to, protože teď ona nejvíc sílí teď si hrát nechce, teď je zlá teď se mi snaží jakési pochyby nainstalovat do mozku ale sorry kámo mojí pozornost si nezískáš ta je teď v týhle básni
|
||
|
| ||
|
Říkej mi psychózo páč tak se jmenuju říkej mi zlato nebo tě zabiju
nikam to nevede nikdy to nekončí otázka čeká a přejede ji vlak
slovama mrham leč papír netrham páč mam kompjutr tak to je snad jasný
psychóza mě děsí ale seru na ní mam prášky na hlavu držim je na dlani
strkam je do pusy nikam to nevede asi je to jen fantasie pak si myslim, že prsty jsou nůžky a trham s nima ubrusy lezu s nima za vlasy tam mam asi brouky podle testu i když nemam ale co já vim psychóza mi je dělá
pane doktore napište mi nový léky mojí řeč nikdo nechápe a já se bavim s ptáky sérii mrtvejch holubů posílám mrtvýmu dědovi páč jestli jsem to zdědila tak to snad zděděj ufouni a je potřeba to divný umění rozšiřovat, ať se o mně aspoň mluví ať další generace ví, kam čumí
vemte moje geny a dejte je nějaký feně ať zaštěká písničku z muzikálu "NENE" to bude supr to se pobavim já a kámoši z blázince kam se nedávno zastavim jo čas ten je taky neurčitej polohu na gps nezvládám ale kde mám bod g to víceméně vim neptejte se mě na věci z historie to jsou pro mě historky jako když moje máma víno pije
je to to stejný furt dokola říkali mi Nikola neuměli to říct správně a moje básně jsou mrtvý a tak to píšu odshora odzdola páč mám xanax a ten mě teď volá a moje psychóza se mnou třeba je a třeba neni a třeba jsem jen dítě štěstěny a kdejakej člověk má potřebu to řešit páč sám je to morous a má blbý kecy a co já mám s tim všim dělat že jsem magor to vim už co mi umřel první děda a tak to celý je a nebudu to měnit páč už to mam u ... a chtěla jsem vám to jen sdělit
|
||
Sára Connorová (poezie, Marta) • Život ve smutku se nevyplácí (poezie, Rogo) • Podzimní (poezie, Empedoklův Střevíc) | ||
|
Cyklus, který jsem nazval Podzimní, jsem poprvé uspořádal téměř před 20 lety, ucelenou podobu dostal v roce 2002. Když jsem se k němu po letech vrátil, měl jsem radost, že z něj stále cítím atmosféru pražských kaváren a hospod, kde jsem tehdy trávil hodně času, a že poznávám tváře, které mi tehdy byly tak milé – ať už šlo o lidi blízké nebo krátká náhodná setkání. I kvůli tomuto uspokojení jsem se rozhodl udělat ještě širší verzi, do níž jsem zařadil i pár dalších textů z téže doby, jež jsem původně odložil stranou. Nedostatky, které jsem na nich tehdy viděl, mají stále, mají ale také své přednosti, světlá místa, o něž jsem nechtěl přijít. Bez nich by celá mozaika byla chudší. Vojtěch Kouřímský
Kulatým stolům v kavárně se stýská po loktech Ušplíchance z vína zmizely tak jako ze skla vzdech Co chvíli zavírají
Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla Tak jako déšť by padal do louží Není déšť nejsou louže není nic Napjatě čekám zda mě obslouží Chodí tu číšník Sbírá nádobí po těch co právě odešli
Z nějakých důvodů z neznámých pohnutek Pro něco už se sem nevešli Kdyby se vrátili tak leda pro smutek Pro smutek prázdnoty Pro smutek hovoru který se z něžností převalí do sporu Nevinně jako spáč Anebo milenec Který tě přilehne Vystříkne Spadne klec
A pak si zapálí Zapálí a kouří Přimhouří před kouřem oči Tak
Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla Tolikrát věřil jsem v ní
- Ale to neznáš něhu
Padal jsem Zmizela Obočí zdobí mi pěkných pár stehů
Z marodky pouští nás zas zpátky do světa Sedíme v kavárně
- Mě láká Paříž
- Mě láká to že tak nádherně záříš
-.-.-
Září je po smrti Říjen jde po rovech hrobů Uvítám dvojace tuhletu dobu Vnímám ji dvojace - No ale! Jdi ty! S tou starou příchutí mortality
Srdce mi opět bije A mám dokonce rád Tu malou vrásku ironie Když necháš ji se smát
Bývám teď bdělý ve dne A večer dobře usínám Ale co vy slečno? Možná jste prospala odpoledne Po noci probdělé u vína
Možná že zatímco kulhám k lůžku Vy jste už dávno vstala Kulhám tou vzpomínkou – něco se mělo stát Vstala jste
Jé, vy jste malá!
Malinká královna K lůžku se plahočím Zpod řas vám pod řasy koukal jsem na oči A jako sedmilhář hodil pak pohled – žok Do sklenky Do oka šplích mi grog Toužené milenky
Sedl jsem v kavárně Kde vzduchem bloudí kouř Jak velbloud pouštinou
Z čajů a káv a cukrovaných jídel Stoupají hadi (ty faty morgany) k toulavému velbloudu
V Praze je kavárna za kavárnou Jak vlna přílivu za vlnou Jedna je hořká druhá sladkoslaná Kavárna za kavárnou Až je z nich karavana
Beru je v poklusu Prohlížím album našich fotek Kavárna za kavárnou rychle jak u cirkusu Balí se vzpomínky Balí se na cesty Cestují v podobě maringotek
Dnes velbloud zběhlý Nohatec kopytnatý Hrbáč a zbloudilec odpolední Opírá o šachový stolek v rohu Svou levou zadní nohu A o moji hlavu pravou přední
Už dokouřil jsem Noc je vratká Vlasy lítají mi od hlavy jak mezihvězdné střely Zachytávají pláč nemluvňátka Které teď kdesi spí Daleko Na posteli
A postel pluje snem který teď pluje snem Znají kojenci snění? Sedím si v bytě svém Jak bachař před vězením
Za zády noviny zmuchlané jako křídla Slyším pláč dítěte Dožaduje se jídla Z prsu jenž plný je jako je zeměkoule Tajemná magie A za ušima boule…
Je podzim rozjímám Čtu si a chodím sem a tam Stůl odnáší mě do jinam Koberec odnáší stůl A ponožky dírou mě studí Ráno je pospolu s únavou dojista dobře zalátám Ráno Jestli se vzbudím…
-.-.-
Cítím to v žilách mladý žár Oheň jenž zčerstva praská Sáně se ženou a ten tvar vzadu je naše láska Dvě kolejnice blízké tak (vídám je skrze okno) Sněží a nežli vymizí Nesmějí sebe se dotknout…
Je ticho jako v kostele A snad by bylo líp Než báseň vyslovit přísahu Ozvěnou uslyšet slib Leč není proč se zavázat A není ani k čemu A dítě opět vyřvává a matka vstává k němu Jak vstává Slunce k člověku Jak vstává člověk k Slunci A rozpřahují náručí a naplňují sytost Ach Každý kdo zpola nají se Je poloviční bytost
Cítím to v žilách mladý žár A přesto Nad to dítě O kolikže to roků stár Ve svém studeném bytě
A máma Co si myslela čím bude synek asi Když nadává když chválí mne: Nu – moh‘ jsem být z lepší rasy Být černý nebo zelený Jakého chceš mít syna? Co ti to doma vyrostlo? Chudý pýr a taky bohatýr Nu což – i ty jsi jiná…
Byli jsme tenkrát opilí Teqilou a taky vínem Když’s líčil jak tenkrát krmili Jste se tam v lese muskarinem
Ležel jsem na zádech Jen tma a praskot ohně Tak těžká záda…
Viděl jsem padat kapku Z kolika kilometrů Spatřil jsem ji na poslední chvíli Ležela na křídle větru
A po zemi zatím tancoval Můj nesmyslný stín Jako by také požil Muskarin
Mé cesty Prahou Protínají vítězné oblouky antikvariátů a bouřku v nich Z bouřky srší šípy mědi (cuprum) Nesu si igelitku plnou knih – šustící bal stromu Míjím Umprum Je pozdní podzim Čas přesadit do čerstvé hlíny Měkké jako střída voňavé jak střída Měkké jako Hermelín a vlhké jako sníh Vlhké jako víno – sbíhají se sliny
- Což takhle dát si DVA Hermelíny
Tam Žena Vedle ní Žena Chybím tam já Jsem tady Jako lupa na stolní lampě Černý jako její lak Nikoli pijan Jen piják černoty Žena a žena tam Já tu No tak! Černá a vlhká jak krém na boty
Kuchaři! Kluk mi připravuje jídlo Tělo je země má Žaludek je mé sídlo Já tady Ženy tam Jsou dvě a jsou tu samy Na stolku jako houba Vyrůstá mistička s olivami A z ní dvě vesla lžic Kovová vesla chuti
- Pojď s námi ochutnat
Nikdo mě nedonutí… A snad i kdybych chtěl Jsem vrostlý do židle Jak byl jsem do sebe Cítím tě doposud jak strom svoji půdu Pod kmenem pozdní podzim tlí Zarostlý do židle Zarostlý do osudu A kromě toho Zarostlý
Tramvaj je mířená střela Cíl nejistý Jistota: veze nás vzhůru Mě turisty… V hlavě i v nohou máme túru
Z Klárova vystoupá Červená alpinistka Na každé zastávce Zas další menší čistka
Tramvaj je mířená Záhadně mířená Na Kozla u Vola: Domácí zvířena
O pár dní později Zas v jiné hospodě Naštěstí živý A bohužel nevyspalý
Spánek se točil dnem i tmou Jak koule ruskou ruletou Dnes padlo: BDÍT BDÍT BDÍT Závidím těm kdož spali
V noci sem zkoušel spát Zkolébal jsem své tělo Myšlenky – útočník A vůle byla bek
Myšlenky vyhrály Zlobivý rarášek tančil až do rána To už jsem skoro spal Když někdo promluvil daleko v domě
Ten hlas mě vylekal Vyvlek mě na kopec na rychlé pomě Bez lyží bez bot a bez křivých hůlek Zůstal mi jenom šok Zůstal mi úlek Srdce mi bušilo Ten hlas byl z dálavy A přesto zazněl mi jak výstřel u hlavy
Píšu vám o sobě paní Jsem lodí v mlze Lodí jež troskotá Majáku nevidět Tak jako při líbání Kolem nás rozstřená prazvláštní temnota Která se neptá zda se někdo stydí A jako dutý dub ukryje před lidmi Nikoho nevidět oni ať si nás vidí
Když koukám do okna ze světlé místnosti A hledím do tváře vlastnímu odrazu Ptám se zda očima tohoto úkazu Nekouká někdo zvenčí
Ptám se zda ústa má semknutá do šiků Nepatří člověku jenž se dal do křiku Ptám se zda uši mé – hluchotně odulé Nepatří zjevení za světem tabule Ptám se zda postava za mojí postelí Nedrží v ruce zbraň, kterou mě odstřelí Má moje ruce rty hle jaká podoba Dost možná přináší útěchu pro oba
Vracím se na místo Sundám si kabát úmoru dne a šálu Na jiné židli zasednu u piva Čtu si a koukám na holku na druhém konci sálu (A kéž i ona se podívá)
Je to ta jíž jsem potkal v létě? Chvílemi snad
- Máš kluka? Nezmok ti?
- Vždyť venku neprší
- Jsi to ty? Ukaž se Poznám tě najisto až podle předloktí…
Čekám tu Teď jako jindy náladu mi zkazí Když ten kdo přijít má stále nepřichází Na mysli tane mi otázka zrcadlení Neměl bych přijít já?
Otázkou vše se mění:
Spal jsem tam vedle ní Hladil ji po ruce Spal jsem tam jako v snách po nichž je poluce Nahatá na prsou
- Víš já se nestydím
A přesto dělal jsem že jako nevidím Tu krásu
- Závidíš malířům aktů
Noc s tělem dívky když pojí se v paktu
- Maličký pokojík potmě byl jako sál
Byl bych tu smlouvu i já též rád podepsal…
- Něco se nesluší A něco není možné
Tma vraždí posvátnost Jakmile někdo rozžne…
Říkám si ještě teď: Ať to byl kdo to byl Ještě teď rád bych ji objal a políbil…
Jsem doma – ráno z mrazničky Kouřím namísto rozcvičky A piji čaj namísto čaje Koukám se z okna Kde kocour si hraje s myší
Zakousnul ji a teď ji hází Do vzduchu – a pak zas ji srazí Myš dávno mrtvá On se plazí Skočí A zase znova
Tak jako moře s plavitelem Hraje si s jejím mrtvým tělem A duše malá jako myš Vznáší se zatím výš a výš:
Je volná – konec umírání Kocour si dohrál dal se v žraní…
Tak jako moře s plavitelem Který si náhle stoupne čelem Řka:
- Je to nad mé síly
A příboj si s tvým vorem háže
- Plavcem jsem
Volně rozpjal paže
- Vem‘ si mě Bože jsi-li
Scházel jsem ze schodů První krok – byl jsem zdráv Druhý a třetí – koridora tmavá Při čtvrtém náhle roztáčí se hlava Pátá a vůně jdou: kopr mýdlo tráva Šestý – já vrávorám a nakláním se vpřed Dál už je těžké schody počítat Očekávám náraz Jak jsem čekal pád Vůněmi vracím se k místům v paměti Psala’s mi že se těšíš na pocit Až u babičky ucítíš zas zakouřený byt
Můj byt je taky zakouřený Svalovec dým tu podepírá strop Vůněmi vracím se domů kde jsem sám Strop nesmí spadnout Nesmí upadnout Zmáčk‘ by mi hlavu – přimáčk‘ k peřinám Ležím – v hlavě schody Půlnoční hodina Pro všechny kteří dosud vzdorovali Nahoře Atlas–dým napíná své svaly
- Vydržím možná ještě kilogram
Sám - dnes před stropem chrání mě jen ten dým Můj byt je taky zakouřený Takhle se ale domů netěším
Půjdu spát
- Viděla sem vyhasínat sopku
Půjdu spát
- Tisíce let tu zhasínala
Půjdu spát
- Spánek naplní tvou hrobku
Půjdu spát
- Také já bych už ráda spala
Půjdu spát
- Nechám ti tady za mě tvé bílé stěny
Půjdu spát
- Jsi k smrti unavený
Když přijdou přátelé s kýmpak se napijou?
- Nepřijdou dnes už ne. Pustíš si rádio
Půjdu spát
- Den je ospalý a starý
Půjdu spát
- Vidíš mizet mé rysy tvary…
|
||
Voda plná kachenměsto ztišené podzimemmlčí život všechenztišit se též jsem povinnen,na nebi se třepetají ptáciživot ve smutku se nevyplácí,je třeba otevřít srdce svojea začít zpívat veselepřeci jinak láska nevyhrajea zmizí nám i přátelé,na nebi se třepetají ptáciživot ve smutku se nevyplácí,není důvod k pláčii když se někdy nedařížalem se oči smáčíjindy zas štěstím rozzáří,na nebi se třepetají ptáciživot ve smutku se nevyplácí,jednou jistě přijdeštěstí trvalétady a ne jindetady a bez ale,na nebi se třepetají ptáciživot ve smutku se nevyplácí.13.11.2021Tábor- Jordán
|
||
|
Za starých časů byly ženy krásné a křehké a muži udatní a silní. Nebylo to spravedlivé, ale každý aspoň věděl, co má dělat, Terminátor byl nebezpečná zbraň a Sára Connorová byla ještě něžná.
A svým půvabem přilákala muže z budoucnosti, který ji měl ochránit před problémy současnosti a s tím mužem počala syna a ten muž pro ni nakonec i zemřel.
Sára zůstala sama na veškeré problémy současnosti i na veškeré problémy budoucnosti nikdo nechránil její křehkou krásu a ona v nebývalé odvaze rozdrtila Terminátora v lisu.
Zachránila tím lidstvo i planetu, ale zaplatila za to příliš velkou cenu, pozbyla svoji křehkost, zranitelnost i něhu. Zachránila tím lidstvo i planetu, ale stal se z ní rapl.
Možná je něha jen projevem slabosti, možná je síla jen absencí ženskosti. Možná není žádná ženská síla, ale jen síla a ta přináleží mužům, a ženy ji musí ukradnout, aby se mohly stát někým a zachránily lidstvo.
A za předpokladu, že se jim to povede, je už nikdy nikdo nebude chtít chránit.
A mně se stýská po časech, kdy věci byly jednoduché, Terminátor byl nebezpečná zbraň a Sára Connorová byla ještě něžná.
A ženy čekaly na příchod mužů z budoucnosti, kteří je ochrání před problémy současnosti a Sára Connorová byla ještě něžná a neuměla si poradit sama.
Za pár let se všechno otočilo z Terminátora se stala dětská hračka a ze Sáry Connorové rapl. Možná musí být ženy slabé, aby muži mohli být silní. Možná musí být muži slabí, aby ženy mohly být silné.
Jestli je něha totéž co zranitelnost, jestli je zranitelnost totéž co slabost. Jestli něžným ženám chybí síla a těm silným ženskost. Jestli si ochranu zaslouží jen ty něžné, jestli si uznání zaslouží jen ty silné.
Pořád to není spravedlivé a nikdo pořád neví, co má dělat.
|
||
Duben - Září 2021 - Conway's world (poezie, Šolmes) • Splachovací (poezie, Jaroslav Alétotaky) • U mě v kině (poezie, Magdalena Bohumila Nohi) • Maringotka (poezie, Holka s vlkem) • Její Veličenstvo (poezie, Tomáš Recht) | ||
|
- Královno, než Ti vyznám Lásku, |
||
|
Středobod vesmíru je tvůj rozmanitý talent |
||
|
Jsem umělkyně a co vzplane, hned popelem lehne pozvu Tě domů |
||
|
Poslední v tichu se rozprostírající mlha
|
||
Marek Šolmes Srazil: Conway's world Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné * Online výtisk První ročník - 2021
* Prokletí může být i smrtelně návykové
Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte!
Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. Kdyby ho někdo náhodou chtěl, stojí opak děsně mála.
Pozor, pozor - přibývají další a další videa: Conway's world video : https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7
Září 2021
30.9.2021 Dnes jsem zjistil zajímavou věc Čekám na tramvaj Svítí slunce Fouká, fouká větříček Ve sluchátkách "Glad all over" (The Dave Clark five) A já si děsně uprdnul Lidi koukají... Na mě... No a ta věc, kterou jsem dnes zjistil je, že i když máte ve sluchátkách puštěnou hudbu na plný koule, Vaše prdy jsou stále slyšet... Forever
29.92021 Mrcha ulhaná Kope kolem sebe nohama Já si zatím stojím na kopečku Pozoruji krajinu a čas (ten zas pozoruje mě) Mrcha ulhaná Kope kolem sebe nohama Já si zatím pouštím hudbu do uší A to mi co? Sluší... :)
28.9.2021 Třetí světová na krku To se asi nakrknu
27.9.2021 Přivřené oči Močí na kolotoči Svět celý posraný Dutými hlavami A já sám na kolotoči Zkropený močí a slzami
26.9.2021 Písám písání, abych mohl žít Abych nezapomněl na bolest ani na lásku Abych si pamatoval, kým jsem byl Abych věděl, kým jsem teď Kýho šlaka !
25.9.2021 Tak si dcera našla píseň, kterou chce velice nutně zpívat "Chlapova hlava se našla, ale jeho tělo nikdy." Jednou se najde Jen Bůhví kdy a bůhví kde
24.9.2021 Kašlu Kašlou Kašleme Z postele se nehneme
23.9.2021 Uděláš ho šťastným, když budeš sama sebou Uděláš ho šťastným, když se budeš smát Uděláš ho šťastným, když ho chytneš za ruku Uděláš ho šťastným, když budeš vypravovat o hudbě, kterou máš ráda Uděláš ho šťastným, když ho zlochtáš Uděláš ho šťastným, když zase budeš chtít hledat nápisy Vontů ve Stínadlech Uděláš ho šťastným, když si dáš palačinku s Nutelou Uděláš ho šťastným, když budeš skákat se smíchem do postele Uděláš ho šťastným, když se postavíš křičícímu vidlákovi Uděláš ho šťastným, když si z nich opět uděláš legraci Uděláš ho šťastným, když mu povíš všechno, co Tě trápí Uděláš ho šťastným, když se mu vypláčeš na rameni a budeš vědět, že vždycky můžeš Dokud tu bude... Táta
22.9.2021 Už několikrát jsem tam byl Ale vždy jsem nakonec vstal Vlastně nevím už kolikrát Pětkrát? Šestkrát? Je To tam temné a děsivé A je To součástí mého života
21.9.2021 Dívám se na spící dívku Dcerku mou milovanou Svět ve zkáze dal na chvíli pokoj Malá modrá světélka rodí naději John Lennon se na nás usmívá ze zdi Ano děti Bude dobře ♥
20.9.2021 Plačící lidé Schoulení pod dekou Už nemají co říci Jen pláčí Se sklopenou hlavou Sunu se z tramvaje na jedno malé Počkám až se setmí Pak půjdu domů Schoulím se pod peřinu A Začnu plakat Do kňučícího ticha
19.9.2021 Chce se mi spát Čůrat Mhouřit Posílám poslední signály Mezitím pan Martin řekl: "Pane učiteli, třískněte si."
18.9.2021 Růžová bublina Spadla ze stropu Ležela na podlaze Dlouho Dlouho Dlouho Dokud nechcípla
17.9.2021 Sním Přestože vím Že leda tak smrt Objevím
16.9.2021 Tmavá nocka padla na vesnici (...Popis romantiky...) Mezitím v ohradě u vesnice: Hlos a Hlosice Tiše hlosají Svá Hlosí miminka Něžně chovají
15.9.2021 Bývalá ženština Neforemná hmota Vždy se jednou za čas probudí Jako Kingovo To Ani nepotřebuje balónky Jen vypouští jedovatý dech Mezitím Holčička Roste A Pláče Samotná na hřišti Nebo do polštáře
14.9.2021 Ráno Je Samo Beze mne A Je to vzájemné
13.9.2021
Lásko Ležíš mi na jazyku Polknu tě Brr Rybina
12.9.2021 Povíš mi Všechno Nebo Nic I když Nic Je Vlastně Všechno
11.9.2011 Dva homanči (nic proti nim - já tolerantnost jsem) Mají v sobě něco jako piko Před zahrádkou ještě Holandsko A na zahrádce pivo Jedno Víc nemůžou Ale jsou vtipní Mluví příliš nahlas Paní se psem se otáčí Dědeček s vnučkou se otáčí Milenci se otáčí ... Chtějí v sobotu nafouknout člun Prý zítra půjdou do práce Prý jsou všichni kolem špióni Počítají lidi u stolů Ajn, cvajn, drajn Samý špión A prý by mě chtěli Voprcat Ou jé To je v prdeli
10.9.2021 Tolik hlav v tramvaji Tolik unavených těl Tolik bolesti ve tvářích Společně jedeme vstříc +++ Tolik pohledů uhýbavých Tolik vzpomínek na zádech Tolik otoků na nohou Společně jedeme vstříc +++ Ach Tolik všeho všude A Všichni tiše vydechujeme ššš šš š +++
9.9.2021 V hlavě Hloubá Houba Nad životem Jenž je řízen Autopilotem
8.9.2021 Nohama nahoru Rukama sem Husí krev Z konzervy Žrali jsme A při tom mlaskání Slyšíme rozhlasem Že je tu lev Jezdící na želvě My však dál Tu Husí krev Z konzervy Žrali jsme
7.9.2021 Nasoukám se k Tobě pod tričko Poňuňám Tě uvnitř maličko Jupí, jupí, jupí! Pusy, pusy, pusy... A heršvec Nevejdu se tam Deset kilo navíc mám...
6.9.2021 Pod postelí se zakuklil Prý, že čeká... Prý, že vylétne až za 6 měsíců 14 dní 2 hodiny 3 minuty A 55 vteřin
5.9.2021 Sám sobě na obtíž Stojíce pod lampou Topím se ve stínu
Sám sobě na obtíž Dívám se na hovna Čeřící hladinu
4.9.2021 Zpěv je písek Kytara míchačka A děti, děti jsou mé ????
3.9.2021 Přes všechnu bolest a slzy se nakonec vždycky něco objeví A jak už bývá přísným pravidlem, když to nečekám vůbec, vůbec, vůbec... Totiž Zítra mám rande s řeholnicí, černě a bíle oděnou Prý miluje mou knihu Černá a bílá Smrt a láska Držte mi na to rande palce Ve slunci si popovídáme nad kávou, zatímco se má dcerka s kamarádkou budou smát v kině
Možná mi i oči samou něhou zatlačí
2.9.2021 Rybiček dětiček plavalo dnes v rybníčku šestnáct A to bylo víc, než fajn! --- Avšak tlačím zas před sebou Ty popírače vlastních slin --- Ale moje dcerka Pustila mi pohádku A Dala mi do pusy Medvídků hromádku A to je víc než fajn!
1.9.2021 Ubalí ho podruhé? Ubalí...
Srpen 2021
31.8.2021 Hurá! Sláva! Konečně končí prázdniny! Miluju dlažební kostky Miluju noční svítilny Miluju prach na botách Miluju kedlubnu se zelím Miluju...
30.8.2021 Až umřu, má Krvi Na všechno bude už pozdě Je to jako to, čehož jsme byli svědky v dětství Lže se tomu, aby si tamten myslel, že to s tamtím bylo jinak Lže se o tom, kdo kde byl Lže se o tom, kdo s kým byl Lže se o všem I o úplných pitomostech Je to jako Perpetuum mobile na lež Ale Já se na lhaní dávnou vysral A basta fidli!
29.8.2021 Na své milované chatě dnes nejsem vůbec rád To by se z toho jeden posral Zítra důležitá schůzka ve městě, které mi bylo vyrváno ze srdce a pak zpáteční cesta Domů ♥ Cesty tchoří jsou někdy Nevyzpytatelné Kámen + 28.8.2021 Kukačka Stará paní Kukačka Sedí na uschlém smrku Pomalu otáčí hlavou sem a tam Tiše mě pozoruje Cítím ty její oči Cítím chlad Kukačka Nezakuká Ani jednou Nezakuká Co to doprdele znamená? ........ Ha! +++ Už je dávno po mě +++
27.8.2021 Dnes ve 2 hodiny v noci mě navštívil skřet Zakousl se mi do mozku A žral a žral Co bylo dál už nevím Nějak mi všechno vypadává Z hlavy ven Cítím, že jfttg miuz A vgtee pojuhz Snad i hfuz Bohužel Ěfdsoup do týla
26.8.2021 Už je to tak Poslední zavřel dveře A Vypadl z okna ...
25.8.2021 Svítá Tramvaj číslo 7 Má toulavá dušička dala sbohem Praze 10, aby přes hory, lesy, údolí, pouště, savany etc. doputovala do Prahy 3 Také milujete tramping?
24.8.2021 Plastický podzim je tu Na scénu přichází první a vraždí druhého A tak dál Furt a furt Na jatkách je plno Neboli Nedočkavá fronta na smrt Jak jinak - prší I mývalové mívali lepší dny Možná jsem jen sentimentální Ale Teď mi obzvlášť chybí Keith Moon (A pozor… Charlie Watts umřel. Doprdele) -Teď jsem se to dozvěděl, vkládám- Tak nějak se to všechno prostě děje Neexistuje v nějaké zemi zákon, který zakazuje vysrat se na své vlastní Dětství? ... Hned bych požádal o azyl
23.8.2021 "Ste dnes ňákej smutnej Pane účítel...?" Ticho nastalo Takové ticho Že I Žebrající pes Hovno Po sobě Uklidil
22.8.2021 Ubalí ho? Ubalí...
21.8.2021 Seděli na větvi Tančili na louce Snídali kopřivy Zpívali až do konce °°° Chodili potokem Proti proudu Ledová voda Sňala z nich Zbytečnou Touhu °°°
Ale Abych dnes nezapomněl! Komunistům jak jinak, než Nasrat... !!!
20.8.2021 Ležím Se zkříženýma nohama Nebo tak nějak Sanitka míří do Bohnic Pokolikáté už? Ještě, že je tu Ten Kouzelný drak Pohádka dcerky na dobrou noc Dobrou noc!
19.8.2021 Děti letí přes plot Humanoidi marně blikají Kouřím v Bílé koupelně Mám záda zapálená Mastí z rozemletého koně "Ohni se mnou pojď..." Oči sotva pootevřené Vzdychám jako stařec Piju vodu s hořčíkem Plodovou vodu Ohnivou vodu Otrávenou vodu Chladí mě pouze dětský smích Slyším ho... Z Okrového pokoje...
18.8.2021 Praha Náš domov Dětský ostrov Střelecký ostrov Fotografie s V. H. Káva (ta nesmí nikdy chybět) Muzeum Kampa Meda Mládková Otto Gutfreund František Kupka Jiří Šalamoun ... To byl den S mou dcerkou Krásný a dlouhý A Zatímco na kraji světa lidé padají z podvozků letadel a děti pláčou Já Sním o šťastném dětství Pro všechny...
17.8.2021 Mazlení A Tulení
Takhle píše můj schizofrenní bratranec Až tam, v Terezíně V ústavu se zvláštním režimem Má mastné vlasy Zkažené zuby Ale to co píše, mě baví
No Kdopak by nechtěl
Mazlení A Tulení ?
16.8.2021 Žeru pečenou zmiji Oheň dohořívá Myslím na tu malou holčičku Chtěl bych si jí vzít domů V básních se mi stále vracejí afghánští chrti Dnes více, než kdy dřív Pečená zmije není moc dobrá Žvýkám a myslím na tu holčičku Ano Chtěl bych si jí vzít domů Z ohně zbylo už jen rudé oko Vpíjí se mi do mozku Spát... Chce se mi spát Ale strašáci mi nedarují ani jednu NOC
15.8.2021 A opět Káva Cigareta Slunce (tentokrát s brýlemi) Dcerka spinká Ale Mramorová zeď rozbita Mňam Kolénko s křenem a hořčicí Rozkaz splněn! Jupí já jej!
14. 8.2021 Po ránu koukám na sýkorky Piju kávu Kouřím Dcerka spí Už vstává i slunce Avšak já jsem stále obklopen mramorovou zdí Jestlipak ji dnes přelezu? Jestlipak si nenabiju kolénko? Hlášení zítra v 9:14 Rozkaz!
13.8.2021 Hugo si otevřel malý krámek Kiosek, chcete-li Má tam voňavky i párek A v noci spí v jeteli A důbadůba dů!
12.8.2021 Pozval jsem Umu na drink Voněla Úplně celá voněla Její ruka s rudými nehty držela ladně dlouhou úzkou cigaretu Ach ty oči Ty nádherné oči Pronikavě si mě prohlížely Levou rukou si míchala bílý drink Bůh ví, co v něm měla Ale já uhranut její krásou jsem pil Pil A Pil A ráno... Ráno jsem se probudil na skládce
11.8.2021 Večerní zvolání Nese se údolím Živý vítr jej roznáší dál a dál Až k malé chaloupce Kde kdysi žila Šimbaba Ano Mé zvolání je pozdravení na onen svět
10.8.2021 Dnes odpoledne k nám na zahradu přišel velbloud Sotva se protáhl brankou Zůstal stát u našeho rybníčku a začal okusovat kouzelnou vrbu "Zabloudils?," ptá se dcerka "Ale ne, hledám nějaké bydlení," řekne velbloud a pokračuje: "mohl bych se ustájit u Vás v tee-pee?" "Ale ano," odpoví dcerka, "tatínkovi to určitě vadit nebude," dodala a podívala se na mě S úsměvem jsem přikývl Takže ode dneška u nás tedy bydlí velbloud Haleluja!
9.8.2021 Slunce si razí cestu skrze ranní mlhu Cigaretový dým vytváří prapodivné obrazce Brhlík mě zdraví z ptačího stromu Kostlivec Alfréd pozoruje prázdnou cestu Dceruška spí a rukou objímá sloníka A káva? Ta je upíjena hodně, hodně pomalu
8.8.2021 Karolínčina mohyla Na jiném místě Se stejným tajemstvím Manželé Gernerovi pomohli s jejím opětovném sestavením Dívám se z verandy na ceduli "K mohyle" Slunce ozářilo ptačí strom Janička se usmívá A Ivo? Tomu dnes není ani trochu špatně A to je moc, moc dobře
7.8.2021 Smutná je polévka Zkysla a je hnusná Nikdo jí nechce A nebude chtít Bublinky na hladině praskají Smrad se line vzduchem Když nic jiného Aspoň kompost se na ni těší Hepyjend ♥
6.8.2021 Zombie běhá kolem chaty Děti kvílí a já taky Ááááá!
5.8.2021 Do tmy Zírám Vlkodlak! Je tam? Sklenice Jamesona Třpytí se v měsíci Bubáci, strašidla (Oči hořící) Tichý les A já Z verandy močící
4.8.2021 S Liduškou v lese S Liduškou na verandě S Liduškou na zahradě S Liduškou v oblacích Ale v posteli ne... To ne, děti, nebojte :)
3.8.2021 Trosky matky Bžík Z mozku plátky Bžík V Bohnicích na otočku Z plátků slaninu a pečenou kočku Bžík
2.8.2021 Potřebuji 22 pražců Nebo spíš víc... Hledám novou Lásku Akorát do ruky Libo-nelibo zvučnou Prostě jak nám spolu bude Libo-nelibo V dobrém i zlém bez výhrad Tečka. Takovou fatální Možná... Až tak trochu... Něco jako: Guitare mortelle I když je to vlastně jedno Hlavně, abychom se milovali Háhá Hahahá
1.8.2021 Šibenice Čeká na nás všechny Do mrtě Tiché kročeje zpívajícího náčelníka A Kytary vysoký tón Vyjadřují Neživý neklid
Červenec 2021
31.7.2021 Záchvat smíchu V bledé tváři Uzří slunce Ve svatozáři
30.7.2021 Je to divné Sestřičko Jsi obestřena hustou mlhou, takže Tě není vidět ani slyšet Tedy vyčkávám Co také doprdele jiného? V lese Ticho Tma Vlkodlak A konečně mé krásné, velké Nic
29.7.2021 Škrabka smutně v příborníku kouká Babka chutně žvejká brouka
"Kdypak budou brambory?" Škrabka ptá se mrtvoly Babka plné břicho brouků K broukům pouze vodu a mouku
Konec snů a nadějí Babka brouky raději
28.7.2021 Óm mani padmé húm dětem a ufounům Čaruji bez pověření Čaruji pro potěšení Čaruji Protože mohu
27.7.2021 Ú... Úterý Á... To nedám... Už ve čtvrté hodině ranní Přišlo na mě místo spaní sraní Ú... Úterý... Á... To nedám...
26.7.2021 Ahoj Zelenoočko Zdálo se mi o muži ve středních letech, co vypadl z okna Jeho mrtvolu přeskakovaly malé děti Dívka s černým psíkem plakala, ale doktor, který cucal karamely se vůbec nedivil, když muž obživl Zelenoočko, Krásnoočko Před očima mám Tvůj obraz Tempery a cigarety Jukebox - "When the music's over" U stolu Stateční - pivo a rum (rumy) Plnící pero - starý sešit Šenkýřka s velkou jizvou v obličeji A náhle slyším své Kazu: "Mladej, jak to, žes ješče nevypad?" Slyším sám sebe, tu mrtvolu jak dí: "Ješče se mi nechce..." Und slyším se ješče: "Jdu písat na přední sklo auta". "Let's rock...!" (mimochodem, byl to Pontiac Firebird 1967) A sakra... Ten telefon jsem neměl brát: "This is the Zodiak speaking."
25.7.2021 Protože Nahá Ty A Vana Pardon Jenom jsem zapomněl: "Jana? Anna? Nebo Hana?"
24.7.2021 Budu se dívat Zpívat Hltat Psát Houkat Mňoukat
Do hrnce Do konve Tedy... Vlastně... Až... Do konce
23.7.2021 Honzíku Umřel jsi A až dnes jsem Tě poprvé oslovil jménem Honzíku Náš bláznivý Máldře Díky za ochranku na našich koncertech I se stříkací pistolí bys všechny hajzly dostal To moc dobře vím V září přijdu Se svíčkou a s kytarou Navždy Tvůj Bond, James Bond
P. S. Scullyová Ti posílá pusu
22.7.2021 Moucha Tse-Tse v uchu: "Chrrrr pšššš…"
21.7.2021 Před polednem na hřišti plném dětí Malý kluk volá o pomoc Prý nechce do popelnice Očka mu svítí kouzelnou perlou z pohádky před spinkáním Dvojitá káva kolegyní s láskou uvařená Na nudli Oběšen Ze šesti strun Vyděšen Zmotané písně Zpívám Ale... Chce se mi spát... S Dědečkem malé pívo smícháme s Dogecoiny a půjdu domů Ale Tak ještě jedno před spinkáním Teda...
20.7.2021 Černá roleta stažená Dusí mě mozek Proto On a Kurt Svoboda jako vykoupení Sláva smrti i životu Svoboda jako poznávání Sláva noci A Věčnému nic
19.7.2021 Koníhel frká "A jedeeem! Polem, leseeem!"
Na cestu od prabáby Dostali jsme Vepře, pejsky, žáby
"Šťastnou cestuuu!"
18.7.2021 Houpy houpy Na houpacím křesle Cítím se velmi, velmi Sklesle Ou jé... 17.7.2021 Domachrt se vzbudil a povídá: "Že tě schlamstnu..." Černý kocour pootevře levé oko (pravé si omylem vykousl) A mňoukne: "Zdálo se mi o tobě. Měl jsi místo zubů cínové vojáčky." Nastalo ticho všech tich. Domachrt přemýšlel, cože mu to ten černý kocour právě řekl. Náhle začala křičet mosazná Andulka visící z lustru: "Vy dva. Vy dva...", a tak pořád dokola. Celou sobotu. Celou neděli. Celý týden. Domachrt byl nasranej a černému kocourovi to bylo u prdele.
16.7.2021 Ten co slídí kolem mého ramene Bloudí A Kálí Hovna Kamenné Ten co zvrací do mých očí Bloudí A Utápí se Ve své Moči
Studené Velmi studené
15.7.2021 Leze noha Proboha! Ubohá...
14.7.2021 Trochu malého trupu bez hlavy Do hrnce Kousek bizoního skoku Ke svobodě Přehršle lží Na cizí lžíci Mnoho ticha Se šesti strunami Krajíc společné bolesti Beze zbytku Ještě 4 koruny Na Startky A Necelý Nedožitý Nedožit
13.7.2021 Huhlá si prázdná kapsa noční říkačky Hlava v polospánku vnímá něčí sen na druhé straně Zeměkoule Vyprázdněná dušička kolotuje ve větérku Včera mi Lula poslala fotografii Na ní můj menhir Lásky Stále čeká nad Kuní řekou Kdypak opět přijdu? Kdypak ona přijde? Nikdo neví co je pod ním ukryto Snad jen přítel Mára Kuna lesní, Kuna skalní, Kuna rybářská Tancují kolem ohně Hudba a tanec beze spěchu Usínám na rozpáleném plechu Nebo na provlhlém mechu A střechu? Tu mám tam, kde stále zní to: "Cídíjádá, drndrndrnfúj!"
12.7.2021 S hovniválem na procházce Snítka prachu stírat z čela Slunce šeptá ranní rose Žížalovník roste kose
S dětmi v lese na vycházce (to se ješče dělá) Také běhat hezky bose A stéblo trávy cucat v nose
Kouřit doutník od rybníka Čvachty čvacht Zařvat pokřik náčelníka Und Gute Nacht! ♥
11.7.2021 Mám Žužle A tohle mé Žužle je úplně, ale úplně malinkaté Vlastně To Žužle není vůbec vidět Proto nikdo na světě neví, že Žužle mám Ale teď To Víš Ty
10.7.2021 Prý opatrnosti není nikdy dosti Krev se vaří A To mi přijde k zlosti I Ty slzy na polštáři... Mimochodem Umíte uvařit kafe z jehličí? Či jíte mozky opičí?
9.7.2021 Spíš na mé ruce Prší Kurvy se rozmnožují Prase dělá bééé Prší Spíš na mé ruce Bojím se o Tebe Prší
8.7.2021 Bongo ťuká na má vrátka Tiše trhá zvuk Děti, hurá! To je moje tajná zkratka Srdce, střeva, luk!
7.7.2021 Juchá si indián Mezi indiány Pozor, ale! Je to také zombie, co vylez z morové jámy
6.7.2021 Dnes opět zazní mé "Huuú hů vo ou!" nad milovanou Kuní řekou Kamenný kruh a menhir Lásky ukrývají má dávná tajemství V ohni se zelené oči smíchají s krví lesa Ty oči, které dokáží vnímat nejvyšší bytí A tím je nekonečné dětství
5.7.2021 5 dní v hajzlu Krabi ze stěn vylézají a pokouší se o mě Tu věc nemohu a ani nechci rozhřešit Má milá... (nechci být debil, nebo tak něco) Už abys vyrostla a já se stal věchýtkou Věchýtkou na vejminku a s dýmkou po Josefovi (samozřejmě i s kočkou na klíně) Jó, Koblihně si budu opékat na ohýnku k večeři A ke Koblihním oblohu - zářivé hvězdy Zatímco Ty budeš žít, milovat, snít, kouřit jointy a pít, než se stane zázrak a já se stanu dědečkem "Úíá" Zařval plachý tygr
4.7.2021 V mé hrudi spí laskavý netvor Jmenuje se Grünwald Je čas Tik-Tak budík Je čas Zvoní budík Je čas Ano, je čas na Black-Blue room a nedělní nic, nic, nic, nic, nic...
3.7.2021 Robůtek Bíba sedával na velkém kameni Kámen na kopci stál nepohnutě celá staletí Studený a tichý Robůtek Bíba ho měl rád Sedával na něm, když slunce vycházelo, když slunce zacházelo Robůtek Bíba čekal Čekal dlouhá léta S motýly na ramenou S novými myšlenkami A Se samotou, která nebyla zlá, protože byla jeho Měl ji pod kontrolou A Země se točila Točila Točila Točila ...
2.7.2021 Léto začalo podrazem... Neházím však všechny ženy do jedné vagíny Toho bohdá nebude, abych od lásky utíkal! :)
1.7.2021 Říká se, že velbloudi nemohou dostat syfilis Také se říká, že katolíci létají s mimozemšťany na ploskozobých skútrech Mnoho věcí je tak záhadných... Jsem z toho opravdu paf A nedávno mi jeden známý řekl: "Představ si, že jsem se zamiloval do pytlíku se skleněnkami." Ou jé Vesmírné tokání
Červen 2021
30.6.2021 Veverka lidožravá Fantom zahrady Malá zrzečka Už od rána pozoruje holčičku na houpačce Začínají prázdniny...
29.6.2021 Omyl ve čtení Omyl v lásce Omyl v přátelství Omyl v práci Omyl v hudbě Omyl v dětství Ó! Jéje! Na stará kolena omyl jsem si duši a utekl do lesů Nechť déšť omyje celé mé bytí
28.6.2021 Kolik ještě času? Stále jsi tu se mnou? Pod stolem Na stole Je to vždy stejné Utíkáš do modré stěny a já usínám pod postelí Mám zelené oči, co všechno vidí Jen můj zpěv je tišší a tišší Jistě, může to být jen malý můzkový kolaps Či je to jen v hlavě bzučení? Nebo je to pes a jeho kňučení? Ano Po těch letech zpívám znova "Řekni jestli jest."
27.6.2021 Jack London a jeho démoni vznášejí se nade mnou Psaní jako vykoupení Psaní jako dalekohled na dně tůně Psaní jako zničená známka Maxmiliána Drápa Psaní jako vybuchlé srdce Psaní jako nebohá Anne Psaní jako jediná možnost Psaní Jako Zen Raye B. Psaní jako smrt v gulagu Psaní jako černý sedlo a bílý řídítka Psaní jako hořící vatra na Václavském náměstí Psaní jako sbírání zakrvácených kousků sebe sama Psaní = dýchání
26.6.2021 Hloupá se hlava na provázku ---o--- Kolotočí psinu kol pínisu Přimhouřený nemluví Jen bolestivě zamočí ústy: "Íáh í." Hlava zmrkne a pění "Desternóta!" Pomyslím si čímsi: "Je dobře na světě."
25.6.2021 Trup bez nohou Zpívá si tu svou To jsem já, kdo nikam nemusí, Trup bez rukou Zpívá si tu svou To jsem já, nic robiť nemusím Baže... Trup bez hlavy Samé lži vypráví To byste slyšet nechtěli Jak sere slova prdelí
(komunistům s láskou)
24.6.2021 Není! Ale je! Není! Ale je! Není! Tak není...
23.6.2021 Něha zpívá a tančí Vlasy Oči Ústa Nos Něha si mě včera vyhlédla Vyzvala mě k tanci a v noci mi šeptala uklidňující slůvka Zřetelná a jasná Konečně sedím v raketě A Letím Do prdele
22.6.2021 Bleskem do hlavy Oslněný září Vítá smrt
21.6.2021 Ve čtyři hodiny ráno Dívám se na ohýnek v karmě Přemýšlím, jak vynechat tento den Avšak marně...
20.6.2021 Nosím si je v sobě Bolest i radost V pampelišce usínám A ve vlasech mi přede slimák
19.6.2021 Poslední kaluž na světě Skok sem, skok tam Užírá se v kaluži Užírá se u kaluže Ta žába nemůže vůbec nic Jen skok tam a skok sem Už vlastně není Dívka z minulého století Zmuchlaný papír vražený do jejího srdce Už stmívá se les Dívka v díře utopená Hlava zavěšená na větvi Stažená z kůže Důlky a uvnitř oblázky z moře Oheň hoří Tramp vidí zjevení Ve spacáku svírá bajonet z Velké války Josef si v zákopech zapisoval lidové písně Tím krasopísmem, o kterém bychom si mohli nechat jen zdát To houští nikdy, nikdy neprolezu...
18.6.2021 Onen Řezník z dávných dob Dnes si pohov dal... Vlakem do dáli Vlakem z dáli V časopise čteme, jak žijí nomádi Mimochodem... Na světě jich je asi 30 - 40 milionů Z ničeho nic věta: "Mám Tě nejradši na celém světě, tati, protože s tebou prožívám dobrodružství." Božství... Dobrodružství a božství... Ne trojice Nýbrž dvojice hlav Otec a dcera
17.6.2021 Ten bourač krav Onen řezník z dávných dob Je myslitelem smrti Stříhá vlasy posledním vlkům Schovává se ve tmě a šeptá mrtvá slova Každý z nás ho máme na odvrácené straně bot Hltá nás po tisících Peklu zdar! Nazdar!
16.6.2021 Bourač krav Má šperhák ke všem duším Dusí je objetím Bourač krav Ten Řezník z dávných dob
15.6.2021 Blue room modří stěny Noc se vznáší nade mnou Problémy usínají Jsou obalené třpytkami Hlavou projíždí vlak Blue room se v hudbě propadá A já s ním
14.6.2021 Dívka s harmonikou Vykouzlí psa V šatech zatančí Rudým hadrem zamává Jen tak si poskočí A Neděle končí Happy endem... ♥
13.6.2021 Nedělní ráno Dívá se na mě vesele Já však cucám želé kyselé
12.6.2021 Je to tak Mám Domachrta On být silný a moudrý Domachrt hází kuželkami Ani jedna nespadne Papírovou vlaštovkou trefí srdce On, divine Domachrt Na hřbitově tančí (maso lidské i kančí) On být šikovný a chytrý Domachrt zpívá On umět to allegretto
11.6.2021 Dej Mlask Čarodějovi Chvíli počkej Přijde kouzlo ... Čekej ... Ještě čekej ... Ááá Mlask!
10.6.2021 Nožička Ušlapaná Udělá hají na stůl Ani malíček se nepohne Chrrr písk
9.6.2021 Ráno mě políbilo Obalem od čokolády Ty jsi rozkvetla V bolesti Plno malinkatých broučků Prchá před sekačkou A já se trápím Kdejakou Sračkou ...
8.6.2021 Čumáček Cucá Zmrzlinu Trouba Troubí Na Lesy A Já Koukám Do Stropu
7.6.2021 Na zahradě kos Trčí v zácpě na žížaly "Tak kde to vázne?", huláká Tráva voní Kouř se vlní Vzduchno je mraky pokryté Vzduchno dýchá stromy Vzduchno je krása sama Dívejte se kolem sebe Třeba potkáte mluvící pampelišku Nebo rosomáka v petrželi Jděte ven Jen Našlapujte opatrně Ať nezničíte něčí vesmír Glo glo glo...
6.6.2021 Zešílel z toho poznání Když každý mluví Páté přes deváté
5.6. 2021 Lhaní A Sraní Jsou Kamarádi
4.6.2021 Loudá se nad ránem Poloprázdnem Tož šťastnou cestu...
3.6.2021 Zapomínám Co jsem to vlastně chtěl? Jen snad popoletět? Či jen roztáhnout křídla a zamávat? Je to dnes, ale zapeklitá situace...
2.6.2021 Vítám tě To ti to trvalo Zpíváš? Hraješ? Hrušky bába sbírá Kreslí s nimi na nebe Slunce ti skotačí ve vlasech Usměj se! Zazpívej! Tu věc Tu starou dobrou věc...
1.6.2021 Mor a žužu na vás Syfilis a horskou dráhu Ajccc a řetízkáč
Oblohou pluje mrakodrap Ach Je tak vysoko Vidí Široko daleko, ježka v kleci A Nemá ani rýbu
Květen 2021
31.5.2021 Vrtá a vrtá Zavrtá Navrtá Rozvrtá Mozek
30.5.2021 Pan Neděle kouk Do jablka tlouk Jablečný závin voní jako od babičky ... But ... It's made in Tesco
29.5.2021 Provazové bludiště Lítáme na nebesích Tunelem ven a zase dovnitř Klobása jako hrom s křenem a s papírovou hlavou Spolu na koloběžce, projíždíme celý svět Páternoster nekonečně putuje Hop tam, hop ven (Zpíváš: Půjdem horem, půjdem dolem, půjdem vpravo, půjdem vlevo...) Pestrobarevná paní v pasáži vyskočila z plátna rovnou před nás David Lynch se pousmál (Let's rock!) Šutry, šutry barevné, šup do pytlíčku Svatý Václav vzhůru nohama dřímá Viselec se vrací 3
28.5.2021 Rudý karafiát v ústech Esíčka a Koka Snídaně šampionů ve vaně Co dělá dcerka? Usmívá se Panáček z Dupla uvařil kávu se skořicí Papáme Esíčka a káva božsky voní Mezitím voda žbluňk a žába kuňk Duploidní sestřičky dumají, jak se dostanou ke kamarádovi Na druhou stranu A... Tatínek objevil banán od Andyho Warhola Koupit či nekoupit? Mít banán v naší Třískárně... To by bylo něco Avšak peníze a peníze Třeba budou v kanále Tam, co princezna ztratila korále Elsa čaruje Jů! Jsou tu! Staré plechové dveře "Break on through to the other side"
27.5.2021 Smrt klepe na dveře "Haló, je někdo doma?" Pomyslím si: "Husté ticho míchám v hrnci." Smrtka klepe stále a víc A znova volá: "Haló, je někdo doma?" Guláš z tisíce slov "Ablaka dablaka" Vidím létat vzduchem velkovezíra na žábě Klepy, klepy, klep! "Pošta, pane!" Otevřu dveře Stojí tam Charlie Chaplin Kopa smíchu Kopa ledabyle pohozeného písku "Ahoj Kide," slyším se Hodím přes rameno ranec Za ruku se smrtí a s Kidem šlapeme celé dny a noci Je to tak Není, není pomoci
26.5.2021 Když nevíš coby Otevírej hroby Nasbírej pár kostí Tancuj s nimi! S radostí I Se zlostí
25.5.2021 Der Fotograf ist verheiratet Co nadělám Na cestu do školky svítí sluníčko Ještě jednou Vše nejlepší k narozeninám, Martinko, moje milá Neděle už dávno zmizela, ale Tvou svíčku jsem pečlivě uschoval Květen 2021 Je dobře na světě Sám se sebou S dcerkou S dětmi A S Vámi Danke
24.5.2021 Zdravstvuj L. N. Und Other nice people Copa to? Fi rádi má básnicta? Und Fotecta? Šírovala ja? Hovnivul uš běžet na fas Hände hoch! :)
23.5.2021 Krásný den a krásná nevěsta Kostel nejsvětějšího srdce páně Láska, úcta a věrnost až do konce Slunce proklouzlo mraky Janičko a Ivo, gratuluji Katolická církev "Aaauuuu!" Václave, Ty však umíš mluvit - díky! Ahoj holky Kuny, vyrostly jste mi Všechny tři, ou jé Slečno fotografko, nedáte si se mnou kafe nebo tak něco? V Rudolfinu čáry máry a na nábřeží Jednorožec od Salvadora Dalího Byl jiný, než v pohádkách, ale i tak se Ti, Karolínko, líbil Tvoji plavci plují po Vltavě do Labe a až do moře Ve Valdštejnské zahradě jsi hrdinně skočila do loďky a obdivovala velké kapry Koi Jen na výstavu Toyen nás nepustili Nevadí, máme dost času Snad...
22.5.2021 Ahoj Renčo Tak jsme se konečně rozloučili Vím Nebylo kudy kam Ale Teď už nic nebolí Démon alkohol Květina a svíčka Spálená místa na srdci Smích a pláč Bez rakve Utíkáš Šplháš A povídáš Beze slov Bez lásky Sbohem
21.5.2021 Znovu a znovu začínám psát Těším se na Tebe Ukaž se mi Vím, že tady někde jsi
20.5.2821 Bubák a Bublina Dívali se do tmy "Ahoj!" volali Nic, nikdo Tož šli spát
19.5.2021 Provedu spací výkon Ale až potom, co Ti všechno povím, příteli Vejvoda, Patera, gooool!!! Devadesátka plná Elvise Ale jen fakt dobrejch věcí Ne těch miliony sraček, který prostě musel nahrát Jo. Půjdeme tedy o víkendu na hřbitov a zapálíme jí svíčku Chci se s ní rozloučit Jo. Ale v sobotu ještě musím na svatbu Bude se konat, pokud Ivovi nebude špatně Poplach! Ve školce! Osoba se střelbou zbraní! Řekl jsem Leničce, že bych vytáhl taser a udělal "Bzz." CNN - Pozor ? Rozhovor z učitelem, který zachránil při útoku na školku děti i personál "Jak jste to, pane Srazil dokázal?" "Bzz."
18.5.2021 Máchal jsem ve vaně prádlo a desetníky počítal za odtaženým klavírem Obtloustý Matthew každý večer běhal a po třech dvanáctkách ukazoval na dírky na svém pásku: "You will see!" Nikdy nezhubl Jednou podpálil při smažení řízků kuchyň Můj brácha byl plný heroinu a Žumpa plná skinheadů Nůž na břiše "Tak mě zabij," slyším se Kanada versus Česká republika "It is not fucking hockey!" křičel Patrik z Ottawy, zatímco Wayne plakal Nocí jsem procházel skrze Tebe Láska plála
17.5.2021 Represivní složka Je jak Použitá vložka
16.5.2021 Porucha v ústředí Porucha! Sedí tam hluchá ropucha Úúú! Ú u ú! Já už jdů Deštěm opařený Bleskem zasažený Na rameni motýlek Sedí, nevzlétne Prý, dokud se nesvlékne Květnová neděle Začíná vesele Kolkolem cupitáš Na mě se usmíváš Jů ♥
15.5.2021 Raketa letí k měsíci Je plná malých pejsků Haf, haf! Sedím si na kopci Dívám se Mávám pahýlem na pozdrav Až přistanou Vykopu si v kopci díru Bude to moje díra Jedinečná Plná snů A Slov beze smyslu Smyslu netřeba Jen já a díra Jen díra a já...
14.5.2021 Očičko pálivé Snědeno psy
13.5.2021 Hlava třetí Žaludek křičí Kůň se prase Lokomotiva je tichá A Pepa v remízku Zpívá bez dudy Sukni má Naruby Jejda
12.5.2021 Úterý zmizelo v minulosti Felix se posral Květiny rozkvetly Markétka se usmála Klíče zůstaly v zámku Adié, úterý…
11.5.2021 Hurá Poslední vůle Konečně jsem v klidu Zatímco V Indii Krematoria nestíhají
10.5.2021 Černý kocour hlídá můj spánek Lítám si od hvězdy ke hvězdě Zářím a zpívám dětem do oušek |
