|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanál | ||
|
| ||
|
Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?
Já ho budu muset sníst.
Jo, jídlo, to by teď bylo dobrý, Sakra, no jasně, jídlo – dal bych si sakra jídlo. A víte co, dal bych si smažák. Jo, to někomu může připadat jako ňáká sračka Ale smažák, to je kurva pěkně hustý a dobrý jídlo. Já ho sjíždim rád…zvlášť takle navečer, nebo v poledne. Ráno teda moc nejim, takže asi ráno ne, Ale jinak bych žral smažák furt.
Kurva, ale ne zasranej smažák z ementálu, pěkně hermelin smaženen. Chachacha, smaženenenenen. Nej, hej, oh yeah! Dal bych si kurva smaženej hermelín. Pořádnej a ne takovej ten přeříznutej napůl a ucpanej salámem. Jakej kurva salám, kdo to kdy viděl, kurvit smažák salámem. Takovou píčovinu jako salám. Pche, salám – vyždímat z kuřete nebo z prasete sračky a zahustit to sójou. Kvůli tomu salámu přece umíraj amazonský pralesy, žéjo. To jo, takže žádnej posranej salám, ať tam neni, rozumiš kémo?
Jo, ať je hezky v trojobalu, pořádnym trojitym vobalu, hele, hlavní je strouhanka a vajíčko a mouka, v přesnym poměru, Jo, to bych si dal: hermelin v pěknym křupavym trojvobalu Ale sakra, ne takovym tom jako z rybych prstů – že to uřízneš a von se ti ulomí celej plát. Chci trojvobal, aby šel řezat kurva s tim hermelínem. Aby se to pěkně doplňovalo. Jo, to je vono, aby to byla jedna duše, jedno tělo. Prostě čistost sama!
A ten hermelín, ať se smaží hezky, tak abych ho rozříz a von tak pěkně vytek za zalepil mi hubu. Ne nějakej vošplouchnutej ksind, co ani neví, že tam byl. Sakra, to fakt ne, chci smažák, kterej tak pěkně napůl vyteče. Ne kurva zas úplně, abych ho honil po celym talíři: jenom tam, kde ho uříznu, abych ho moh vytřít hranolkou. Jo, takovej, aby vytek tak akorát a v puse byl příjemně hořkoslanej A táhnul se, jo to jo. To chci, kémo brécho!
A hranolky – vono by to vypadalo, že to je jenom taková nouzovka. Ale to kurva fakt ne! Hranolky, to je úžasná věc. To je to jediný, co se dá ke smažáku jíst. Fakt, to je hustá věc. Ně nějaká blbá vařená brambora nebo kroketa, nebo rösti. Vona hranolka, to je úžasnej vynález, nechápu, jak může někdo přijít do restu a chcít ke smažáku brambor. Doprdele, to je fakt ta největší píčovina. Sakra, to jo.
Vona hranolka, teda, abych byl kémo objektivní, je teda taky z brambor. Dětem bych to neřek, ale, my … my sme dospělý lidi, my to unesem. Ale to neni kurva v tu chvíli vobyčejnej brambor. To je hustej platónskej brambor. Brambor, povýšenej do vyšší dimenze Bramborovitosti. Využití bramborovýho světa k něčemu, co by od něj nikdo nečekal, ale přece – je to jediná potravina, Kterou se podařilo kurva fakt dobře zjistit, co to brambor je. Kam až může jako zajít.
A taková hranolka: Ať je dělaná v dobrej fritéze. To je pak kémo luxusní! Ne proboha na pánvi, Nebo nasucho v troubě! To je kurva pro chudáky, kerý nic nesnesou. Daj si lžičku sádla a ááá, žlúúúúčníík a už je veze sanitka. To fakt kurva ne. Taková žlutá, pěkně žlutá hranolka, aby křupala Ale nebyla tak úplně kurva to fakt ne – jako kamen. Aby v ní byla taková ta kašička. Jo, takovou hranolku bych si dal.
A tatarku. To je nutný – aby byla zvlášť v mističce. Jo, taková tatarka nesmí bejt v tom, to by bylo hnusný. Musí tam bejt jako skvělej opšn. Jako Opportunity pro jedlíčka Aby tam namočil hranolku. A ten set tý slaný (jo to sem zapomněl, ať sou ty hranolky akorát slaný – ale kémo, si snad profík, tak ji můžu důvěřovat, veď?) Jo, kurva a ten set tý slaný hranolky a jogurtovovomáčkový tatarky, To je pak v puse fakt úžasný.
A zelenina: Jo, plátek rajskýho. Ale ne krepáče, myslim pořádný Hustý a dobrý červený rajčátko. Takový, který je fakt rajský. Jakože z ráje. A vokurka – kurva žádná zavařovačka. Pche! Zavařařovačka, kdo to kdy viděl, takovou sračku. Jíst zavařovačku. Copa mam vopici, abych žral zavařovačky? Nebo sem snad těhotnej, abych žral zavařovačky? Já chci kurva kámo pořádnej plátek salátovky. Teda, spíš dva slabší, ale ať sou dobrý!
Tak, takhle bych si to dal, to by mi fakt bodlo No, kémo brécho – běž mi to ukuchtit!
Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat? Já ho budu muset sníst. |
||
|
| ||
|
Našla sis lásko první šedivý vlas. Stříbrné smítko, co z hlavy nejde střást. Prosím, nesnaž se ho skrýt, vytrhnout či přebarvit. Jen ať tě zdobí ten vlásek popelový.
Našla sis lásko druhý šedivý vlas. Důvěrný vzkaz, co poslal ti sám čas. Píše, že nestojí, že kráčí, tak nesnaž se ho přechytračit. Jen ať tě zdobí, pramínek popelový.
Našla sis lásko třetí šedivý vlas. Možná ti přijde, že dříve všechno šlo snáz. Věř mi, je to jenom zdání. Skryj svou hlavu do mých dlaní. Jen ať tě zdobí copánek popelový.
Našla sis lásko poslední hnědý vlas…
|
||
|
Ty říkáš, že v soucitu je kus ponížení něco jako "chudáčku" říkáš, že potřebuješ cítit, že jsi respektovaná já říkám, že v respektu je distance něco jako "to já bych nemohla" že nechci být respektován protože to znamená být nepochopený Ona zase říká, že to, co chceme, je přijetí nechci ale ani, abys mě "přijala, jaký jsem", chci se proměňovat a prosím Tě o pomoc na cestě
Vzájemně pro sebe a společně pro druhé hledáme vžití a porozumění, které nevyvyšuje jako autorita ani neponižuje jako politování nezařazuje a nedefinuje protože nesoudí nachází v druhém sílu a spojuje se s ní |
||
|
| ||
|
Vysavač
Který
Nasaje
Masaje |
||
21 mýtů o jednadvaceti bratřích (poezie, Turda) • Starý pes (poezie, peterkey) • 10x10 1.1. (poezie, fanky) • 10x10 2.1. (poezie, fanky) • 10x10 3.1. (poezie, fanky) • 10x10 4.1. (poezie, fanky) • 10x10 5.1. (poezie, fanky) • Radost stvoření (poezie, Rogo) • Navrácení se (poezie, Rogo) | ||
|
Nejsme nic jen vybělené kosti na slunci nejsou žádné hranice žádný majetek nikoho a pro nikoho žádné o pane o paní nic z toho není skutečné nejsou jména ani radost v předmětech vše jsme si vytvořili jen v naší pošetilé iluzi stavíme domy stavíme města celé státy aby se vše nakonec zbortilo pozbylo smyslu který tu ovšem nebyl ani předtím hledáme útěchu ve své výjimečnosti a tím ještě více propadáme do ničeho lásku jsme pokřivili potřebou vlastnit a vyzdvihli tak bolest nad čistotu nicméně až se rozptýlí naše mysl odpadne všechno maso z kostí a nad katastrofou ega vysvitne světlo božského Já vrátíme se k podstatě k nekonečnému absolutnu k nekonečnému bytí ke skutečné lásky plnosti.
20.1.2019 Makutra city(Gran Canaria)
|
||
|
Zelená hlubokost pevných a přitom jemných listů růžová rozkošnost květů zbavující svět veškeré tvrdosti zlaté paprsky dobrotivého slunce Rozzáří den nepopsatelnou něhou vzduch dokáže tak krásně pohladit naše dlaně svět se pomalu odevzdává lásce uvolněně bez přítomnosti stresu veškeré bytí dnes zpívá o radosti stvoření.
8.8.2018 (Essaouira, Marocco) |
||
|
|
||
|
|
||
|
|
||
|
|
||
|
|
||
|
Ve stínu svého kotce hledím krotce na misku granulí.
S pocitem lovce číhám na pohovce a nevím, vstanu-li.
Tak dejte mi kost! Já s kotcem jsem srost! S kotcem - srost jsem!
Ze stínu svého kotce hledím krotce na feny.
(Čím dál víc) podobám se fotce svého otce, životem znavený.
Tak dejte mi kost! Já s kotcem jsem srost! S kotcem - srost jsem!
Jsem starý pes, vajgly strkám si do kapes a kouřím, až když se setmí.
Granule snídám, pusu si hlídám před svými dětmi.
Jsem starý pes, skrz mříže rez, koukám, jak venku si toulaví psi plní svý toulavý sny.
S kotcem - srost jsem!
Douška (v A dur): Rostou mi zuby moudrosti, postím se šunkou od kosti. Těším se z malých radostí a jsem s tím vcelku zadosti. Bez starostí, bez starostí…
Hostím si svoje úzkosti, stresem se bráním lenosti. Od žádostí se oprostím a jsem s tím vcelku zadosti. Bez starostí, bez starostí…
|
||
|
|
||
koloběh (poezie, kolemjdoucí) • Zástupy tupých (poezie, peterkey) • Nemá to slova (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Quijo tam! (poezie, peterkey) • Dopis v lahvi (poezie, peterkey) • Vzpomínka na stáří (poezie, Kulturní P_rnograf) • 1,2,3 ... 4 (poezie, Lokálka) • Udatný rytíř (poezie, peterkey) | ||
|
Udatný rytíř na rotopedu. Nocí se řítí, cíl stále vpředu.
Cíl jeho pouti, fata morgána. Udatný rytíř bojí se rána.
Udatný rytíř na rotopedu. Nocí se řítí, srdce má z ledu.
Na tisíc dílů, nohy z olova. Už nemá sílu začínat znova. Jeď, tak jeď! Za zády vlci vyjí. Už se neohlížej.
Jeď, tak jeď! Pod koly klubka zmijí. A zemská tíže.
Jeď, tak jeď! Na nic už nečekej a jeď si, kam chceš!
Jeď, tak jeď. Možná, že sám před sebou jednou ujedeš!
Udatný rytíř, sklopené hledí. Nocí se řítí, do sebe hledí.
Za sebou spoušť a spálená zem. Jen zmáčknout spoušť a čert ho vem.
Udatný rytíř na rotopedu. Nocí se řítí, cíl stále vpředu.
Na horizontu hvězdy už blednou, zatím co on tu nesmí sesednout. |
||
|
V kolébce skal Kolébáš Krále Chtíc, aby spal? Márinko drahá Kolébáš vraha *** Podívej se, na poli Leží nové mrtvoly Jsou tam mrtvoly nové Je to pole minové *** Má postel má kolečka Vede mi pokojem vlečka Vlečka z Loun do Slaného Přijeď, uvidíš Fialu Posraného *** Roky rychle jedou Vlk má barvu shadow Roky rychle pádí Jsme nekamarádi |
||
|
Citlivější na bolest a chlad, Se ztrátou vzpomínek na dny, Kdy byl člověk mlád: „Byl jsem se dnes vyčůrat?“
Měl bych mít hlad, Ale přes zaschlou krev v ústech mne nebaví dávit se suchým rohlíkem. Na ovesnou kaši nemám peníze, Své úspory jsem rozdal, a prohýřil.
Kdybych nežil a více pracoval, méně bych ponocoval a více si vydělal. Své úkoly a kolegy bych si v hlavě uchoval. A zřejmě bych ve svých bezmála pětatřiceti Dostal, jak se říká ROZUM. „KURVA, kam bych směřoval po zbytek života? Věci si kupoval, opotřeboval, Hlavu si televizní show, z bolavého krku vyšrouboval?
Svobodnou volbou o tom mohu usuzovat Cifru věku posouvat A představovat si Kde jsem. |
||
|
Náš záchranný člun je více než-li pln, v záři bílých vln se topí pevnost Eutopa.
Zástupy trosečníků valí se z Titaniku. Snad někdo podá ruku. A po nás potopa…
Stádo ovcí bloudí v kopcích, hledá stéblo spásné.
Však všechna stébla už jsme spásli. Poslední ať zhasne…
Plujem spolu po obzoru na plastovém voru. Bájná Atlantida pod námi.
Pod vrstvou igelitu, snad jednou objeví tu, pár seschlých trilobitů s velkými hlavami.
Stádo ovcí na ledovci, voda už se vaří.
Nejdřív půjdou ženy, děti, nakonec staří.
Jenže můj táta, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“ A já taky, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“ A mý děti, zpívaj si, zpívaj: „It´s my life!“
Ale co tady jednou zbude, když tuhle píseň už zpívaj si všude? Co tady po nás zůstane, až velká voda opadne?
|
||
|
Na plátně se mihotá příběh Dona Quijota. Lidi v sále se chichotaj, Jen já křičím: "hele, ticho tam!"
Když na plátně se mihotá příběh Dona Quijota. Jen já chápu ten jinotaj, tohle je příběh mýho života. |
||
|
Chtěl bych Ti něco říct, ale nemá to slova není to, že bych bez Tebe nemohl být není to, že bych nevěřil, že jsi šťastná není to, že bych to musel být já, s kým není to, že bych se bál, že jsi zapomněla a není to, že bych slíbil být tím nejlepším nejbezproblémovějším není to nic, co bys netušila ani nic co tu ještě nebylo ale nejsou to sladký řídký řeči a tajit by se to nemělo promluví to ve stisknutí ruky anebo to nechám ležet přímo tady kdybys šla někdy okolo |
||
|
Zástupy tupých jdou, do kroku písně své zpívají. Jdou, jedna za druhou, k pokroku stádo své vzývají.
Pravidelné rozestupy a úderná hesla. Odhodlaný pohled supí, jdou se chopit vesla. (kormidelník zůstává?)
Teď my! Teď my! Do tmy! Teď my! Teď my! Do tmy! Společně jdeme, já i ty, v zástupu stupidity…
|
||
|
smrt je přítelkyně s kerou spíš |
||
Míň (poezie, Jaroslav Alétotaky) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
je noc a já ani nespím, ani nepiju |
||
|
napiš mi, lásko, něco pěkného znovu se zrodíme, jako na očátku |
||
|
v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru |
||
|
pojďme spolu být míň než jen kamarádi pojďme uzavřít obchod co máš ráda Ty za to co mám rád já což je to samý je to win-win strategie předmětem obchodu bude Láska ale žádný fejky dopřávám si jen kvalitní matroš což Ti taky doporučuju |
||
opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • Předepsaná dokonalost (poezie, Kulturní P_rnograf) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • V.S.L. (haiku) (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Lokálně tvořím globální odzbrojení odzbrojen Láskou |
||
|
v kamrdlíku dr mengeleho |
||
|
nejde to vyzpívat |
||
|
Řízenou radost a štěstí vymyslí reklamka na počkání, za úplatu. Zadavatel na svou kampaň získá zdroje, od vystrašených lidí s péčí o děti svoje.
Dokonalá rodinka, jedno auto, lépe více, parkuje předpisově před svým domem, schovaným za bílým plotem.
Uvnitř rodinného chrámu na jídelním stole se lesknou dizajnová umělá zelená jablka k nakousnutí, v červeném světle výstražných halogenů.
Prázdné cihlové rodinné hrobky stojí vedle sebe beze strachu v aleji zesnulých, a upomínají na věčnost rodiny dříve v nich žijící, jež dávno pohřbila atomová vlna.
Kampaň se vydařila, Na vlastní záhubu pracující maminka a tatínek z daní přispěli, a rodinnou tragédii ve volbách stvrdili. Mysleli při tom na děti svoje?
|
||
|
tak jsem ti potkal den |
||
|
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!
|
||
pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
nejlepší je mrdání v Pise |
||
|
a dněs mě zase bolí srdce |
||
|
do očí si vjeli močí |
||
|
| ||
|
Igelitové pytlíky |
||
°°°° (poezie, Turda) • === (poezie, Turda) • + (poezie, Turda) • BONDY (poezie, Turda) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • Vzdik času (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kulomet (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Co mi chybí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Chaos (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Dáváš mi kalhoty na svetry a svetry na trička ale jinak jsi moc hodná holčička |
||
|
Co mi chybí? kšiltovka? jsem snad kšiltovkář? kravata? jsem snad kravaťák? slipy? jsem snad slipař? Co mi chybí? ruka? jsem snad tělo? Je má ruka uvnitř mě nebo vně mě? Je na mě? Jsem snad trup? Co mi chybí? pocit? jsem snad duch? Je můj pocit ve mně nebo já v něm? Je vedle mě? Jsem snad pocit? Komu tu něco chybí? Chybění si chybí samo. Jsem snad chybění? Proč ale vůbec je? A je snad? |
||
|
kulomet kulomet kukukukukulomet kulomet kulomet kukukukukulomet kulomet kulomet kukukukukulomet kukukukukulometrrrrrrrrrrrrrrrr |
||
|
Čas vzinkdul před třidácti celých sedbi bilardabi let Před tíb dež vznikdul debyl |
||
|
sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje mne již po schodech kráčí kdos |
||
|
Kolem Země |
||
|
Ztratil jsem hlas, |
||
|
Tramvaj Smrad Čekání Zapomenout zvážit ovoce Koukáme na Přátele
|
||
|
Je jaro |
||
Zavřete dveře (poezie, Shaana) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • Poezie je terorismus (poezie, Durman) • (bez názvu) (poezie, AN') | ||
|
Stoned. Úplně cítím, jak mě ten kámen zavalí.
Stoned tak moc,
Že nedojdu z gauče do postele.
Jediný způsob, jak nic nebolí.
Myšlenky se vyhýbají mé hlavě obloukem.
Ve vakuu by nepřežily.
Stoned.
Jiný člověk.
Ne-člověk.
Ne nenormální.
Ne normální.
Stoned tak moc,
Že nedojdu dál, než na kraj toho slova.
Šumí vítr.
Hlasům v dále není rozumět.
Není to potřeba.
Stoned.
Člověk nepotřebuje nic.
Nic není. Sanitka na hlavní nehouká.
To se mi jen zdá.
Neexistuje noc a neexistuje příliš.
Stoned.
A člověk se neděsí neexistence.
Člověk se neděsí. Vůbec ničeho.
Vůbec ničemu se nediví.
Stoned tak moc, až svaly samy od sebe začnou chtít cvičit.
Hýbat se tak, jak k tomu byly stvořeny.
Celý vesmír v protahovaném svalu.
A VŠECHNO se vším souvisí.
Plíce se uvolňují.
Dýchají.
Stoned tak moc, až začně člověk konečně dýchat.
Najednou není nic nemožné. Dokonce lze nevědět o vlastních limitech.
|
||
|
poezie je taková guerilla mluvenýho slova
nevinná slůvka si bere za rukojmí vodí nás za nos
v návodu k použití pračky vyloženě škodí
poezie je terorismus! |
||
|
mocní muži dneška koně mají |
||
|
S prásknutím zavřete hned dveře Hlouposti která radost čeří Stejně jak vítr na jezeře Umějí to jen málokteří Bez zloby - ne však bez páteře Každému z nás čas stejně měří Vyžeňte z hlavy svoje běsy Haštěření - půtky a stresy Ostnatý drát se stane peřím |
||
|
| ||
|
(O(-)O)
Má písečná mandala
|
||
|
Příliš jsem za tě truchlila
Chtěla jsem vyvolat ducha
Vyvolala jsem úchyla
Úchyl mě chce vykuchat
Vleče mě ke své pustevně
Větrnou podzimní nocí
"Proboha, pane, pusťte mě"
Snažím se do něhou tlouci
Ač vím, nelze ho zdolat
Budu to muset vzdát, zdá se
Chtěla jsem ducha vyvolat
Úchyla vyvolala jsem
|
||
Hroši (gangsta-blues) (poezie, peterkey ) • Maličká (poezie, AN') • H. (poezie, AN') • Milostná (minimalistická) (poezie, Durman) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
nějak si nevzpomínám |
||
|
také dnes se ulice leskne |
||
|
pod ním na nitích iluzí ... a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka |
||
|
odpadky se nám tu začínají kupit jsi má něžná růže jsi můj malý kupid |
||
|
Jen omylem zhmotnělá duše Snové večery se stávají ještě více fantastické, Cukrová vata bledne závistí. Takové jako ty nosí tiáru ve vlasech |
||
|
Znamenáš blízkost. Nejvíc tehdy, když to nevíš. Znamenáš blízkost Krásná duše působící, |
||
|
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Kdo se s nima nekámoší, ten skončí na dně v koši. Jako pomačkaný papír, ať jsi slon a nebo tapír.
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Kam tahle hroší parta vkročí, všechno je o dost plošší. Dej si bacha hroši jdou, vše co maj′ v cestě zválcujohou.
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Ať jdou savanou či pouští, únavu si nepřipouští. Nikdy nedostanou úžeh, ochrání je hroší kůže.
|
||
Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Noční lovci (poezie, Dany Bell) • My (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Opilecký ráno (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Jdu Vám takhle po kraji útesu a co nevidím: pod útesem leží lvice se lvíčaty mají hlad. Jenže kolem je široširá poušť najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou. Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím: útes je lemován plotem, který není možné přelézt. Mohu se však dozajista vrhnout z útesu, taková výška mě zbaví života a nakrmí ty ubohé tvory vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy - a co nevidím: v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943. Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem a sebe ušetřit! Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera a co nevidím! V jedné z nich je injekce Pervitinu. najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku. V druhé z nich je vypínač. Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi. Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Když tu náhle - co nevidím: lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak. Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím. Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej jenže co nevidím! Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! |
||
|
Zamotáváš se do svých slov tak jako mě hlavu a doufáš že to příští ráno nebude tolik bolet.
Do hlavy ti stoupá laciný víno a na krku se houpá amulet Dárek od kluka kterýho si nepomatuješ. Z gramofonu co sis nedávno koupila Protože je to přece "in" Hraje Leonard Cohen. Zpívá něco čemu nerozumíš asi o lásce to ale není podstatné.
Je kolem tebe tolik tajemství a přitom jsi čitelná jako noviny Co si ráno koupím v trafice abych je pak zanechal v metru.
A já vůbec nevím co z toho si mám vybrat. Zamotáváš se do svých slov tak jako mě hlavu. |
||
|
Předháníme se v tom kdo má pravdu a přitom nám uniká podstata věci. Jsme zavření, uvěznění jako dva ježci v jedný kleci.
Jako dvě duše v jednom těle Ta tvoje pláče a moje se směje.
Jako dvě slova v jedný větě řekni to znova tak dělej "Miluju tě". Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout jestli je lepší střelit a nebo bodnout.
Jako ta láska která tě lapí Jako ten fet co tě denně trápí Tohle všechno a o trochu víc Tohle jsme my Jen se to bojíme říct. |
||
|
Noční život nás dvou Připomíná komedii. Takovou tu trapnou americkou Bez nádechu originality A bez špetky napětí.
Proč? Kam jsme se to dostali? Kým jsme?
Ležíš spoutaná na posteli a čekáš Já típám poslední cigáro A s pocitem sebezapření se blížím k tobě. Spíš.
Necháváš si zdát o vášni A lehce se usmíváš. Je mi z tebe špatně. Ráno se probudíme A začne nový den. Už aby byl konec. |
||
|
Ruka na stehně na stěně oněměl ona s ním.
Dvě těla jedno chladne druhý sebou (ne)přirozeně škube. Asi zima je prosinec.
Znají se sotva hodinu I to se stává Postelový šílenství postelový scény. Není kurva. |
||
|
Stojíme ve vichřici vlastních pocitů v bouři kde každý jeden - musí umřít. Stojíme na hranici vlastního maxima víc už udělat nedokážu.
Stojíme obnažení před zrcadlem odráží se v něm všechno co jsme udělali. A taky v očích v těch je to zapsaný. Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat kdo umí číst - ten možná pochopí.
Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět. Všechno a všechny. A hlavně sebe. Po boji je každý generál. |
||
|
Už třetí den tu vládne bezvětří Už třetí den – a stav se nelepší Nečeří se voda, nevíří se prach Nepřevrací stránky ve knihách
Už třetí den tu vládne bezvětří Někdo zabil vítr, snad to vyšetří Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah |
||
|
tajemný poutník přišel k nám do města |
||
|
teče mi po ramenou |
||
|
a tak uvnitř lejna začaly volby |
||
Atlas mraků (poezie, Kulturni p_rnograf) • Noční obloha (poezie, Kulturni p_rnograf) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Modelovací hmota (poezie, AN') • (bez názvu) (poezie, AN') • Rytmolam 1 (na 3 jako valčík) (poezie, Turda) | ||
|
rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější ryt |
||
|
Svět vysychá a v písek se nám mění pod rukama. Lidé se k sobe chovají jak ve středověku. Planeta sténá a dostává záchvaty.. Škatulky a kategorie. Kdo je potřebuje? My všichni. Lidi. V tom současném světě, který víc a víc připomíná béčkovou scifi. Chcete chytrý dům? Geniální hekr bez zábran vás může v takovém domě na dálku upálit. Všechno je buď a nebo. Střední cesta se ztratila v bludišti křižovatek. Lidé pokrývají sebou a svými výtvory Planetu jako plíseň. Lidíje moc a přesto se stále vyrábějí noví a noví. - Všechno začíná být špatně.. černá převládá nad bílou a šedou si musíš koupit. Ostatní barvy vidíš jen na drogách. Bože! To je ale svět. |
||
|
Připadám si jako hmota vtlačená do formičky. Pak zase vydloubnutá a hnětená znovu a znovu.. Koule. Placka. Zahřátá a vláčná. Nechávající na sobě vidět otisky prstů. Nechat rozhodovat jiné. Jsem hmotou, tedy jsem. Vítězím nad duchem a nechávám materii jednat. Vzpouzet se a hladce klouzat, ohýbat se pod tlakem a nechat k sobě velni těsně přilnout jinou hmotu.. vytvořit tak barevný slepenec. Tolik možností. Součást hry. Všech her s cizími hmotami. Opuštěna pro nový zájem pomalu vysychám. |
||
|
prsatý je stát prsatý je i tvůj příběh jsi savec však dej si pozor, abys necucal prst |
||
|
jak lízáním varlat provádí pes svou očistu ve kterých se nejen skvěle dýchá |
||
|
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
|
||
|
Hvězdy nenajdeš na cestě, i když jsou skryty noční obloze. Na osamělém měsíci žijeme, Komplexní betonové krátery obcházíme.
Dvakrát jsem tě potkal. A přeci jsme se minuli. Do svižnějšího brutálu Jsme se dostali.
Extrémní destrukci lásky Neznámí astronauti vyvolali. Než pozřeš tmu, ochutnáš světlo. Poslední uslyšíš requiem pro peklo.
Černé pohlcené hvězdy z duše vysály lehkost. Hasnoucí zbloudilé komety v nás probudí marnost. |
||
|
Paprsku, připomínáš mi stín,
co utíká před sluncem.
Za zelenou oblačností z hvězdného prachu,
se ukrýváš božský Cumule.
Vypařuješ se v jiné skupenství
a obaluješ se při tom zlatem,
abys nezmizela.
V základu jsi temný,
ale ve slunci zezelenáš.
Jako vodní kapka k němu dopluješ,
v zrcadle soumraku se rozbiješ.
Vidím tě v atlase mraků.
Přes papírovou blánu na tebe sáhnu si. Jsem uvězněn v cele.
|
||
Bude ticho (poezie, peterkey) • PF 2018 (poezie, fanky) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
bože, bože, gde to žijem
na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
ticho je červ
zážitky, paměti toliko hlen
pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
z dálky blíží se noční vlak
noční již zavlál větřík nasliň si chřípí
co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
ještě jsme nevyčerpali zcela už se vidím jak si lehám svá ústa bořím do teplých jater
ta rozervanost a syrovost
mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu
voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.
vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.
mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.
píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit
až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí
chtěli vyrýt do země něco posvátného
vždycky jsem miloval tu představu
|
||
|
|
||
|
I. Až kola se zastaví, až vypnou se hlučné stroje. Až závity zrezaví, a smyjí se tištěné spoje.
Až repráky přestanou ječet a displeje přestanou blikat. Až všechny naše prohlížeče se ponoří do ticha. Bude ticho...
II. I vítr se utiší, a řeky přestanou téct. Lidé v tom tichu uslyší slova písně, co chce je vést.
Nebude tam, ani zpět, nebude nahoře, ani dole. Ticho zaplaví celý svět, a nejmíň dalších sto let Bude ticho…
III. Před tichem nebude kam jít, ni na západ, ani na východ. Všude zavládne tichý klid. Nic už nepřekřičí to ticho.
Lidé v tom tichu uslyší, to, co nelze říci slovy. Malí stejně jak nejvyšší z myslí shodíme své okovy. Bude ticho…
IV. Až se kola zastaví, až vypnou se hlučné stroje. Až pomine bezpráví, a skončí se zbytečné boje.
Pak se chytneme za ruce a budeme spolu mlčet. Bude to malá tichá revoluce, revoluce bez puče. Jenom ticho…
----------------------------------------
V. Časem děti se osmělí, budou šeptat, že ticho je tísní. Pak se přidaj i dospělí proroci s falešnou na rtech písní.
A dřív než se nadějem, budem v pěst zase svírat ruku. A bez tiché naděje svět zas utopí se v hluku. Nebude ticho. |
||
Noci v písních (poezie, Rogo) • Krása volnosti (poezie, Rogo) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • Nepřežiješ chvíli rozhodnutí (poezie, Kulturni p_rnograf) | ||
|
Rozepři uzavři do sebe Nepopři, že jsi se splet. Rozepři spor svých otců Nepopři ducha svých předků.
Pojď, zaplaveme si v bazénu vášní. Dneska pro tebe nemám dobrou zprávu. Nerozbreč se mi tu.
Otevři se zítřku. Dnešek mizí A co zbylo odvál vítr.
Anděl odletěl z města pryč. Ukaž mi bič Nastavím ti tvář. V jejích očích opustil zář.
Nezbývá než spálit mosty A přesto vpletla ses mi do cesty. Naše hudba je maják opuštěných duší.
Kolikrát se srdce rozezní Než se vytluče? Jsem pokornější Jako jitro budící se z jara.
Když spadne na tebe obloha Už nic nenadělám.
|
||
|
už nás vidím v autobuse |
||
|
vždycky jsem miloval tu představu |
||
|
vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích |
||
Samota, krásaštěstí a láskaduše mezi kterýmiproplouvá oceánsvobodana vrcholu každé horyv údolí panuje napětíjež vytváří dokonalé souzněnív údolí panuje napětíjež vytváří harmoniia trvale se rodící mír.23.4.2017La Aldea de San Nicolas (Gran Canaria) |
||
|
Bez exhibice v nerušeném klidu vracím se noc co noc s novou písní jež kráčí společně s mými kroky jež se zastavují aby se nadechly póry mého těla aby se rozletěli po krajině ptáci mojí duše.
14.5.2017 San Andres (Tenerife) |
||
Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
zase ji tu líbám |
||
|
Při pití piva |
||
|
Víš, pomoh bych ti zvednout |
||
zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Toulavý kojot (poezie, Kulturní p_rnograf) • Nomád ve skrýši (poezie, Kulturní p_rnograf) | ||
|
Když potkáš nomáda, usneš na cestě. Když umřeš na cestě, postoupíš dál.
Na další úrovni najdi tu skrýš, ve které čeká tě konec. Hloupí konec. |
||
|
Toulavý kojote, pelášíš v dál. Do kopce zběsile a z kopce směle.
Všemocný kohoute, nadutý trdlo. Svou básní ti roztrhnu hrdlo.
Jsem zvyklý, připíjet na zdraví a ťukat s půllitry. Avšak dnes není s kým, doléhá z toho na mne splín.
Do modra zbarvil se prázdný tuplák tvojí krví malý princi. … Kojot sežral prince. |
||
|
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!
|
||
Anatomie (poezie, Tomáš Recht) • Apokalypsa (poezie, Tomáš Recht) • Stroj času (poezie, ZaZatackou) | ||
|
Uprostřed parného letního dne ležím pod stromem. Koukám na pole, kde se líně povaluje sláma. Nemá nic jiného na práci. Jen se suší a voní...
Voní jako dětství s odřenými koleny, pusou plnou třešní a ukoptěnými tvářemi. Voní jako prázdniny u dědy a babičky. Šustí jako vrásky v jejich moudrých tvářích, jako laskavost v jejich očích. Voní jako dědovy říkanky a babiččiny pohádky na dobrou noc.
Voní jako mámino volání k obědu. Jako knedlíky plněné jahodami a rybízové koláče. Voní jako bezpečí máminy náruče.
Voní jako radost z toho, že můžeš být venku až do tmy. A ty víš, že se stmívá pozdě! Tak pozdě, že než půjdeš spát, tak možná ještě potkáš tátu, jak se vrací z práce a voní polem...
A pak uprostřed toho parného dne zafouká vítr! Zvedne tu vonící slámu a vykouzlí vír. Lehce si pohrává s tou vůní a vytváří ve vzduchu slaměná kola. Točí s nimi tam a zpět jako kolotoč z pouti, nádherný a voňavý vzdušný kolotoč. A sláma nemá nic jiného na práci, a tak si jen voní a líně si poletuje, s nádhernou lehkostí....
S takovou lehkostí, s jakou je možné cestovat časem pomocí jediného nadechnutí. |
||
|
Jde kůň apokálýpsa |
||
|
Použité nádobí |
||
svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk modlitby (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Proč trávíme čas péčí o stroje? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kanibal (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Jsem zub času travič i travička na sobě se pasu. |
||
|
Umějí snad stroje pečovat o lidi? Nikoliv. Stroj nezná něhu. Stroj umí při dodání vstupů dosahovat výsledků. Tak proč trávíme čas péčí o stroje? Co tím komu dáváme ze srdce? Komu se tím věnujeme? Věnujeme život jako vstup a stroj jede od výsledku k výsledku. Kam? |
||
|
V jednotě v nicotě v bytí v nebytí v plnosti v prázdnotě ve smrti v životě
žiješ naplňuješ jednotíš jsi
zatímco já
umírám vyprazdňuji se nicotním nejsem |
||
|
tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera jako tichá rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
|
||
koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
jsem karavanou v nohách mám tisíc mil paty ztvrdlé náklad na ramenou jsem karabinou rozhoduji o životě a smrti horolezec je každý kdo stojí před zdí plukovník přivřel oči a rty se mu chvějou zatím jsem pevný jsem šátek na očích nasáklý potem zastírám svět a saju slzy jsem kouř deru se do plic špatně se míří nesu je na ramenou tvrdne ve mně krev co vytéká hlavou
|
||
|
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky
ke kerýmu přijdou lidi aby ho uhasili a člověk aby jen tak hleděl kterak se čistí fakule poznání na rukou a vědomí nad korunou šťastné z pohybů světla nad hladinou viděného teď když mu ta děvka kouří pod stolem aspoň záblesk starodávného světa aspoň pohlednice z ráje už padají jiskry a zhaslé kusy listů za kabát člověka do domů lidem teď když mu ta děfka kouří pod stolem je naděje že to všecko schoří a člověk bude konečně šťastný
|
||
|
uprostřed ničeho hledání něčeho |
||
Struktura historie (poezie, Turda) • Píseň osamělého plavčíka (poezie, Turda) • Morální indiference v kontextu osobní svobody (poezie, Turda) • O pořadí zvířat (poezie, Turda) • Čekáme na den (mantra) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Už je tu to, co máme tak rádi (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Až vám přijdu na pohřeb (poezie, peťan) • Dneska si všecko prostě moc berem (poezie, peťan) • Lakuju si nehty (poezie, ) • Louhuju si čas (poezie, peťan) | ||
|
Louhuju si v hrníčku čas a ty mi říkáš: Štěstí, že máš práci A já si připadám, Že jsme tu sakra jen pro legraci Srknu si, spálím se, vyhrkneš: neběduj Tolik času činnostem nevěnuj Vždyť vizitkou mojí práce je má práce Kam zmizela ta vyhlášená motivace Rozuměj: pracuj dýl tam, kde platí Je jedno, že bezčasé myšlení tě víc obohatí Vyřeš dřív emaily, úkoly tydle Lokty mi podpírá točivá židle Bosové tahají výsledky práce Jak, když není čas na motivace Bez tváře emaily, přátelé moji Kdo za tou vejplatou opravdu stojí |
||
|
Lakuju si nehty v tramvaji,
Kolemjedoucí se na mě dívají,
Jejich vytřeštěný voči mi však netají,
Že nebýt pravidel, to samý dělají.
Na stůl si položím vše přesně na mety Rovnám si do úhlů i oblý předměty Říkáš já ne a děláš to přesně ty Před pravdou stahujou všichni svý rolety
I když seš nýmand, i když seš vlivnej Přiznej to, neboj se, každej je divnej!
Před lidma kliďánko lahvinku posnídat
Nemuset si ale vůbec s nikým povídat
Zavřít oči a konečně se na všechno podívat
Na svoje názory souhlasně pokývat Nad žvejkou na botě se spiklenecky usmívat Koukat mu do očí, vydržet, nehýbat Srdce si v krabičce nechat odpočívat Krátkými vlasy mezi dlouhány vyčnívat
Zubit se na všechny, když zrovna pláčou Snažit se chlácholit je pálivou sváčou Hladit si koberec, kde blechy skáčou Nenechat hrát uličníka čerta s Káčou
Chce se mi zpívat písničky veselý
O tom jak hrdý jsme na vepřo, na zelí
Pivem se ve světě hlasitě pyšníme
Od stolu nejdeme, dokud ho nesníme
Je štěstí, že ta čeština je hezká I nekámoš za hnusný slova tleská I když ji házím, málo ji chytám S odstupem večera zdá se mi v jedno pivo slitá |
||
|
Napiš to plnicím perem, že malé výplaty berem Smích přijde jen s hloupým stěrem Dneska si všecko moc berem
Jiných tlamy mažeme medem Hanbu si protřepem s ledem Peklo je náš sladký eden Tak kopněte už do těch beden!
Když nohy nesou tě opačným směrem neplač, že všecko si dneska moc berem.
Je rozdíl mezi zemí a nebem nebo snad nebem a nebem? Do sklenky whisku s jedem Takový život my vedem
Tahleta písnička pomalu ubývá, i když je čím dál tím delší, a to nám nejeden zazlívá, nás to však nesmírně těší.
Na procházce s mopsem provrtaj tě kvérem mopes na to kouká a sere Dneska si všecko prostě moc berem. |
||
|
Až vám přijdu na pohřeb Mé dny bývalé Plné dostatku a potřeb Vteřiny zhýralé
Až ti přijdu na funus Má slávo budoucí Utrhnu květinu pochovám ji ještě kvetoucí
Až ti budou hrát A ty budeš kráčet ve svém průvodu Nezapomeň na svetr a kabát ne kvůli zimě, ale z hezčího důvodu
Až země vydechne den A ty rozlepíš oči Zjistíš že to je její smích Tvoje cesta končí |
||
|
Stromy louky deky kytary Vlasy oči láska díky za ty dary |
||
|
Čekáme na den kdy dojde všechno müsli
čekáme na den kdy dojde všechno müsli
čekáme na den kdy dojde všechno müsli
Všechno müsli dojde a pak nebude nic
(pokračuje v obměnách
Čekám na tu chvíli...
I ty čekáš na tu chvíli...
Blíží se den...
Už je tu den...) |
||
|
Vepř je |
||
|
Všechno nízké |
||
|
Jsem na plovárně sám, |
||
|
války |
||
di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • Krmítko pro myši (poezie, Turda) • Škrabka na myši (poezie, Turda) • Mindráky (poezie, AN' ) | ||
|
Vždycky jsem měla mindráky, že mě holky nechtějí vzít mezi sebe.
Vždycky jsem měla mindráky, že mě kluci chtějí vzít jen do postele. |
||
|
škrabka na myši |
||
|
krmítko pro myši |
||
|
viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel
|
||
Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
papež s prezidentem národů |
||
|
nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější |
||
|
Kdekdo říká že nejlepší je netrpět |
||
|
Nejlepší chleba je po kapsách ...a nejlepší pivo s pěnou dní |
||
Nadešel snad čas činů? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Dávení (poezie, Nesmyslon) • Ó Matko (poezie, Rogo) • Výprodej v oddělení citů (poezie, AN' ) | ||
|
- Dobrý den. Zbyla vám, prosím, ještě nějaká láska?
- Ano. Ale je pro vás příliš velká, nebo malá.
- To nevadí. Beru jakoukoli. |
||
|
Zachovej naše šílenství v něžném oparu. Dovol, abychom prošli městem a nikdo nás o duši nepřipravil- - nechceme přeci nic jiného, než dál součástí tvého těla být, nechceme přeci nic jiného, než se rozechvět a naplnit tak tvou vůli- - zachovej naše hlasy odvážných havraních lidí, dovol, abychom mohli navěky spojovat životy láskou a vzájemnou pokorou, dovol, abychom ti mohli naslouchat, abychom byli dobrými dětmi, abychom byli dobrým obrazem tvým, dovol, abychom byli. Ó Matko! 8. 9. 2016 Litoměřice |
||
|
Pakliže se dávení nedostaví samo je třeba vyhledat dlouhý předmět ideálně opatřený štětinami a zavést jej do hrtanu
Není přitom nutné zavádět jej zvláště hluboko dávivý reflex se obvykle spouští už při dosažení hloubky několika centimetrů.
Taktéž je možné zakoupit vomitivum v běžné lékárně
Nelze však zaručit že tento postup bude mít na politickou situaci jakýkoli vliv |
||
|
Že máme stát o svobodu |
||
Svatební pranostika z jižních Čech (poezie, Turda a Kalimeee) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní |
||
|
Bůh je soustružník |
||
Když svatební boty ti zplesniví,
|
||
Dentální hygienistka (poezie, Durman) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
A tak jsem vynalezl dětskou pračku Je to jednoduché Dítě zapojíme do postroje Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo Protože, živé, dítě již začíná být neklidné No a je hotovo Uchopíme kliku a roztočíme buben Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!
|
||
|
To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :) ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích"
....a hlavně dobrodružstvích místních
Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá
jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil" člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?
já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.
Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk
pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.
|
||
|
dentální hygienistka má oči jako mončičák a nozdry jak dvě brázdy za lodí
dívá se mi do krku a já jí do očí máme to spolu zvláštní vztah nástroj pod mou dásní rozdrnčí |
||
život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z oken na vás budu chcanky lít (poezie, Jaroslav Varlata) • Každej den o 4 minuty hustší pusto na synapsích (poezie, Civínová) • Pohádková víla z lesů (poezie, Rogo) | ||
|
Pohádková víla z lesů
Stal jsem semalým nenápadným človíčkem a náhle se ocitl ve zdánlivě nekonečném lese zpěv ptáků utichával a koncertního dění se zhostili cvrčkové šum potoka a zívání starých stromů a koncertní dění mělo tendenci gradace otáčel jsem se nelevo napravo dozadu i dopředu a koncertní dění s příchodem luny opět utichlo zastavil jsem se já malý nenápadný človíček čekal a docela se obával. vlny proudící poezie větru nastolili novou vůni nová slova a ta slova začala zpívat. poraněná na pařezu u pěšinky zjevila se malá víla skoro tak malá jako já jsem byl to z jejích úst se linul zpěv to její zpěv způsoboval mou opilost a má opilost byla značná pohupoval jsem se zasněně uchvácen naprosto pohupoval jsem se směrem k ní a čekal co se stane. Duch lesa se otcovsky usmál a jeho dcera pohádková víla z lesů vstala kulhavým krokem dotančila k mé maličkosti a políbila mě na špičku nosu byl jsem snad ještě menší než doposud vzala mě do svých opatrných dlaní a lehkým dechem sfoukla z mé truchlivosti veškeré nečistoty veškeré bolesti pozemského bytí...
,,Nemůžeš být se mnou nemůžeš jen krásou štěstím a radostí se můžeš pár dní opíjet poté se vše rozplyne zmizí i ty zmizíš nikdy jsi nebyl jsem tvou iluzí tvým snem a ty jsi jen obrazem lidového vyprávění."
Plakal jsem jak dítě kterému se rozplynula pohádka plakal jsem jak malý kluk kteremu dospěli všechny princezny a stali se spořádanými ženami.
Jednoho dne v jisté době bez důkazů jsem se ocitl poprvé v životě na břehu oceánu na břehu který dýchal stal jsem se opět tím malým nenápadným človíčkem opět mě zachvátil dávný pocit zdánlivě nekonečného lesa tím lesem byli její vlasy břeh byl jemnou pokožkou a každý záchvěv vracející se krásy polibkem vzpoměl jsem si na její oči na krásné modré oči z lehkým nádechem šedých oceánských dálek.
V jedné staré lidové písní jež zavání pohádkou jsou tato slova:
,,Skočil malý človíček do očí krásné víly a ty oči spanilé ho ihned nezabili.
skočil malý človíček do hlubin oceánu a ty oči spanilé zmizeli hned k ránu.
skončil malý človíček na břehu nové země a ta země zasela v něj lásky nové sémě."
Ovšem poslední slova které ještě slyšel on sám za dobu své nedlouhé existence byla jak mantra pomalu se do skáli vytesávající.
,,Chtěla bych se s tebou milovat za světla abych na tebe viděla chtěla bych se s tebou milovat za světla abych na tebe viděla."
24.8.2016 Švihov - nedaleko vodního hradu |
||
|
Z oken na vás budu chcanky lít co v noci sem poscháněl Protože takhle rozlítit mě muže jen tenhle ruch pod oknem to troubení a vrkot to řvaní a dohadování Z oken na vás budu chcanky lít já a muj kokot! |
||
|
svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v
týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela
jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je
zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si
člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si
nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si
už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho
okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho
než oběŤ
|
||
|
| ||
|
dopil jsem čaj |
||
|
luboš chtěl si štrejchnout |
||
Boty s přezkou (poezie, Durman) • Z JIPky (3 hodiny po prvním pláči) (poezie, AN') • ? (poezie, ) • Až vyrostu (poezie, fanky) | ||
|
|
||
|
Jsme tady Vrženi na tento svět Který byl stvořen právě takto Ptáme se proč Had Evě nabíd´ jabko Kde se stala chyba? A nebo je to v pořádku? Vždyť tak muselo býti… Je tedy Bůh jen zlá ryba? Už jen ve snech žiji Kde se mi postavy známé Zjevují ve své podobě pravé Stále jsme si neuvědomili, že spíme, že se bojíme probuzení, že se bojíme uskutečnění, Až to přijde, budeme létat a ne plazit se v prachu jako teď… Místo abych tě ochránil před úchyláky, sedím tu tři sta km daleko a jako každý den počítám skvrny na zdi, které se proměňují v měsíční. Miluji Tvé vlny vlasů slunečních, když na stromě sedíš Ale to vše je jen přání, abych lásku přilákal, abych to skutečně cítil… Jsem tupý jak ohlazený střep vyvržený mořem! Jsem žádný Nikoho nikdy nikdo nemiloval To jen zparchantělý sen Se Bohu zdál Bohu, jenž v kráteru po atomové bombě spal v hrobě který sám sobě vykopal |
||
|
Zamotaná do hadiček a drátů nemůžu spát, štěstím napumpovaná jsem myšlenkami jinde, na jiném oddělení obrovského špitálu. Krvácím touhou zase ho vidět! Bolí to jen úplně málo, jen ze strachu o něj. |
||
|
ty tvý nový boty s přezkou na mokrý dlažbě nabřeží a špatně odbarvený vlasy když město ještě spí první hlt kávy první šluk lidi cestou do práce tě míjejí a tramvaj tě ruší z nedosněnýho snu
je šestýho šestý předpověd hlásí vedra ale teď je tak chladno že skoro vydechuješ páru |
||
Mloci v blocích II. - dodávka (poezie, Nesmyslon) • Mloci v blocích (poezie, Nesmyslon) • banalitky (poezie, vomezený volání) • Rozžehl jsem voskovici (poezie, WOM) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) | ||
|
Pavel Juráček (1935 - 1989) "Jsou lidé bez hříchu - to jsou ti ochočení. Jsou lidé bolaví a to jsou básníci."
|
||
|
Karel Václav Žák (1929 - 2015) Nevydařený puč
Puč mi stovku Nepučim |
||
|
Adolf Born (1930 - 2016) O básnících: „Člověk má své ušlechtilé koníčky provozovat se zaujetím. A okřídlený koní |
