něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret... (poezie, Jane) • Ve vlaku (poezie, Jane) • --->-->--> (poezie, Jane) • Podvečer v zahradě (poezie, Jane) • slečna Michaela (poezie, Jane) • Alfa (poezie, Jane) • Jarní kýč (poezie, Jane) • Neměls mě pak líbat (poezie, Jane) • O mých a jiných bláznivých (poezie, Jane) • Satyr (poezie, Jane) • Paní much (poezie, Jane) • Milencům (poezie, Jane) • kdo si hraje, nezlobí (poezie, Jane) • Prosím (poezie, Jane) • Sbohem, Alfo (poezie, Jane) • Ve vaně (poezie, Jane) • Báseň psaná po tmě (poezie, Jane) • Rozplynul se (poezie, Jane) • Problém pacienta s paranoidní disociativní poruchou osobnosti (próza, Jane) • Přežít pár minut (poezie, Jane) • Když už je všeho noc (poezie, Jane) • N z v (poezie, JaNe) • (bez názvu) (poezie, Jane) • Oblíbené trasy (poezie, JaNe)

18.4.2020
Oblíbené trasy

Oblíbené trasy...

Třeba z Prahy na Beroun

To je tak krásná cesta

Že stojí za to jet ji vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky

 

Oblíbené trasy od filozofie do postele

Nebo na pohovku

Co kdo doma má

A proto jet kdykoli

Na výlet vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky 

 

Oblíbené trasy za pocitem

Že žiju

To jsou tak krásné cesty

Plné těšení a voňavých vzpomínek

Už jedu domů

Abys mohl být smutný

Že tam nejsem 

Znovu a znovu...

20.2.2020
(bez názvu)

Držím tě jako někoho,

koho nechci už nikdy pustit.

Objímám tvou šíji

tam, kde končí vlasy

a začíná kůže...

...chtěla bych toho šeptat mnohem víc

než tvoje jméno stále dokola...

-

A pak prý, 

že už k tobě nechovám 

romantické city...

Komu to lžu 

a s jakým úmyslem?

Nejvíc snad sama sobě.

-

Tramvaj zastavuje

a přetrhává mi sen

o bezpečí v tvém objetí,

nutí mi všední realitu,

budeš vystupovat,

měl bys už vystupovat..

Naposledy zahlédnu oči,

co svádí snadno slečny do průšvihu

a vdané paní přidělávají vrásky 

29.1.2020
N z v

Nezachráníš všechny,

Minimálně ty,

Kteří zachránit nechtějí..

Už ti nic z toho nebudu říkat.

Ani pohledem....

.....pár metrů

Jak nepřekonatelná propast.

Bičování slovy

Každá narážka

Ta cizí slova tak blízce vystihující skutečnost..

Jsi tak podobný už mnohým...

Spřízněná duše, někdo, kdo chápe,

Kdo aspoň zdálky zahlédne ty démony v mé duši..

Kdo se přiblíží tomu nic, co je uvnitř mne,

Téměř na dosah,

Téměř to nic vyplní,

Stane se mnou. 

A já se stanu někým jiným..

Jen nejde oddělit moc dobře duši od těla.

Tělo nejde odložit u botníku

A dál vejít jen s nahou duší..

Kéž by to šlo. 

Pubertální osudové lásky

Vystřídala sofistikovaná citová vzplanutí.

Konce jsou stejné...

.. rozervaná duše

Zdecimovaný náhled na sebe,

Případ pro psychiatra. 

Už tolikrát. 

Tolikrát jsem se nechala strhnout přesvědčením,

Že zázraky se dějí,

Andělé bez křídel chodí mezi námi,

Vily mají právo tančit kdekoli,

Silní chrání a křehcí jsou chráněni,

Vše je jak má být,

Pokud jeden jediný člověk chápe...

Chápe... Mě.

 

21.1.2015
Když už je všeho noc

Když už je všeho noc
a málo lásky škodí
přijdeš
jen když se ti to hodí
a čeho je noc
toho je příliš
jestli mi rozumíš

Tak bdělá po polovičatém spánku
tak čerstvá jak keřík s rajčaty
a ty
někde obděláváš jinou
zahradu plodnou
vyvětranou a řekou políbenou
po polovičatém spánku dvojí den
a ten
kdo mně má sílu dávat
netuší

Třesoucí se ruka
do kláves tiše ťuká
v arytmii zoufalého srdce
bílé světlo z dálky
nezahřeje
smetu mezi zbytky tabáku
myšlenky rozdrobené
máš to na háku
tak měj
sebe měj
se...

23.12.2013
Přežít pár minut

Ty nejšílenější chvíle

trvají ty nejdelší minuty

třeba tři, možná dokonce pět

... jenže člověk zestárne o deset let

zrychlenej tep

lepivej pot

totálně mimo

dochází kyslík

co kdyby? Kdyby?!

Bojím se tak,

že sotva držím pohromadě

nahé tělo sevřené úzkostí

ledové nohy zkroucené v křeči

bojím se, bojím

schoulená

jak zámotek

chuchvalec špíny

zchromlé a oslabené

dospělé dítě

13.12.2013
Problém pacienta s paranoidní disociativní poruchou osobnosti

Zaslechl jsem rozhovor dvou mých já a vůbec se mi nelíbil.
Nelíbilo se mi téma jejich rozhovoru. Byl jsem jím já. Bavili se o mně. 

3.11.2013
Rozplynul se

Rozplynul se.

Všichni se rozplynuli.

Jsou z nich jen barvy.

Pocity barev.

Mám z tebe takový zelený pocit.

Andělská jemná temně modrá

...

a rudá

Cestičky rudé po košili

se rozplynuly.

Vždycky to skončí u Anděla 

to je v pořádku.

Rozplynul se.

Ve vůni rozmarýnu

moje prázdná hlava

stisknuté zuby

a oči jako němá výčitka

ten zemitý pocit

tráva,

hlína,

sláma,

to všechno tu mám

ve vlasech

rozplynul se.

3.11.2013
Báseň psaná po tmě

Slyším tvůj hlas v mobilu

Slyším vyzvánění tvého mobilu, ještě než tě uvidím

Rozléhá se to tu všechno

Ve dvousekundových intervalech

Pochopení pravdy

Píši (a nevidím)

Slyším tvůj vlak

Přátelsky bliká světlo na přejezdu

Pár hodin po setmění

Tma nás vezme

a do rána nás nevydá.

19.10.2013
Ve vaně

Ve vaně plné zvrácenosti
Le
ží tělo
Bez milosti
Svr
žené a vyvržené
Vytr
žené
Roztr
žené, rozcapené
Z kontextu
Za
čni palci u nohou
Pak výš
Ty víš
Ve van
ě plné mých nohou
V koupeln
ě světa
Asi n
ějaká civilizační choroba
Na chodb
ě potřeb
Nedostáváš
Na
čni mi palce u nohou
A za
čni výš
Ješt
ě kousek
Najdi
Odvahu a sply
ň
Ve van
ě plné nácviků
Bez
Nohou
Le
ží tělo
Plné zvrácenosti
Pach
ů a něžností
A her.

9.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Sbohem, Alfo

Vmáčknu tě na maličký kousek volného místa ve své duši;

vyrovnám si tě ve vitrínce životních podivností,

poctivě budu každý týden otírat prach z každé jedné vzpomínky

na tvoje vlasy

na tvoje auto

na ty ukradené chvíle...


Stále lepím nové náplasti na staré rány,

které se nezahojeně čas od času rozezívají do nového pondělního rána.

24.9.2013  (upr. 2.10.2013)
Prosím

Oslavujme život.

Ta slova mi zhořkla v ústech.

Říká se tohle vůbec, když se slaví ztráta?

 

Jak podat ruku tonoucímu,

když zrovna člověk sám má co dělat, aby žil?

 

A nebo to zkusme, vrhněme se do proudů

a uvidíme, kdo vyplave, čí život bude zachráněn.

 

Smutné je, když se najednou topí celá rodina, město, národ.

Zachraňme národy.

Zachraňme cokoli z toho, co je teď, pro ty, co přijdou po nás.

Totiž žádná potopa po nás. To ne.

Když projednou začneme tím, že k sobě budeme čestní.

 

Vážíš si sám sebe? Ne? Tak začni.

 

Zažehni plamen,

ohřej mě,

prochládám na okraji doby ledové

a stůňu.

11.8.2013  (upr. 15.8.2013)
kdo si hraje, nezlobí

 

Před souloží

po souloži

pořád musí stát

-

nebo nebudu hrát

-

-

už jdu!

25.7.2013  (upr. 28.7.2013)
Milencům

Milenci se milují a nenávidí,
milují a zraňují,
milují a usmiřují,
milují a nechápou,
milují a provozují bestiální sex,
milují se čestně, hloupě, divoce,
neutěšitelně, netrpělivě, trpělivě,
s rozkoší, s důvěrou, milují se.

Milenci jsou naivní a hrdí,
ztracení a opuštění,
volní, květinové děti.

Milenci se milují a nenávidí,
zbožňují a proklínají,
rodí se a umírají,
zůstávají a odcházejí.

Milenci se milují a nenávidí,
chraňme milence!

8.7.2013  (upr. 10.7.2013)
Paní much

Leží nedaleko záchodů,

leží s mouchami nad hlavou,

pod hlavou zemi - svět,

leží a tiše číhá,

pohyb much jí oznamuje pohyby budoucích mršin

- stačí si počkat,

však oni chcípnou;

zbudou po nich prázdné barevné ulity vysáté kosmickým vysavačem času.

Paní much leží v trávě

s přáteli nad hlavou!

26.6.2013  (upr. 27.6.2013)
Satyr

(pro T.)
Jsi satyr s Kainovou povahou
žárlivý, bezmocně mocný,
trpíš.
Byl jsi zrozen k tomu,
abys trpěl a svou bolest nám všem ukazoval.
Házíš po nás prach, bídu a slova,
milenkám kopytem vyrazíš zuby a pak pošlapeš jejich tenké krky;
bratry jsi zabil, nebo zavrhnul – 
– trpí tvou krví.
Jsi satyr, sám sebe stahuješ z kůže
... pod ní už nemáš opravdu nic...
– tvá nahota tíží.

28.5.2013  (upr. 29.5.2013)
O mých a jiných bláznivých

Kruhy se uzavírají v těch chvílích,
kdy se těla otevírají.
Najednou to do sebe všecko tak pěkně zapadá.
Vyvrženi těly z kruhů ven už pořád budeme hledat cestu zpátky.

Je komické, jak si všechny stejně lžeme do kapsy.
Každá věří. Nejvíc ale ta zrzavá.
Ví, že už jen víra jí zbývá.

Čmeláci bzučí hlasitěji než včera.
Jejich hebká, křehká těla také opisují kruhy.
Tančí. Snad také zrovna tančíš:
bláznivý dupák po příliš tenkém ledě.

Kruhy se uzavírají v těch chvílích,
kdy se duše otevírají.
Najednou do mě tak pěkně zapadáš.
Obnažené duše slavnostně oblékneme do spořádaných životů.

Je komické, jak vám všem stejně lžu.
Každý (mi) věří.

 

Pozvedám hlavu k slunci.
Tančila bych.
Smyslný tanec na ledě, který mezi námi nikdy
(ve tvé duši) neroztaje.

20.5.2013
Neměls mě pak líbat

Neměls mě pak líbat.

-

Teď je mi z pusy

cítit vlastní pussy.

17.5.2013  (upr. 24.5.2013)
Jarní kýč

 

Pupeny třešně – nadité a lesklé,

křehké, světle zelené lístky,

kmen. To vše mám na dosah ruky.

 

Slunce prohřívá každý milimetr kůže

stamiliony něžných pohlazení.

 

Pod nohou mi křupl starý list

a rozpadl se do mladé trávy:

mezi mravence a sedmikrásky.

 

To vše mohu hladit rukou,

šimrat nohou,

laskat ústy.

 

Mít hubu plnou hlíny.

To by bylo.

 

4.5.2013
Alfa

Spal mě prosím dřív,

Než tě uhasím…

… náhle jsi procit

Do génia noci.

 

Pak ráno tvá fena

A žárlivá scéna.

 

A my dva nepůjdem

bez noci nový den.

 

Milion let musím tě znát

Hárám a neštěkám

– pojďme si hrát.

20.4.2013  (upr. 23.4.2013)
slečna Michaela

 
Je mléčně krásná
a nazrzle sladká,
když krčí nos
a odhaluje horní špičák
–  směje se –
šelmička.

Kdo někdy nechtěl dráždit šelmu?

 

17.4.2013  (upr. 18.4.2013)
Podvečer v zahradě

Voda lesknoucí se v zapadajícím slunci slibuje lepší zítra pro vše živé. Jsme tak mladí a tak čerství. Hledáme své právě rozkvétající druhé poloviny; své staré smutky odkládáme na kompost včerejška. Ještě budou užitečné. Mohou být. 

Den se svými stíny pomalu pokládá hlavu na polštář hebký jako kočičí kožich.

Přinášíme pro dnešek poslední oběti na oltáře svých bohů a bůžků. Pobavíme je svými plány na večer. Stejně se zas rozplynou v kouři.

Pastýř zahání své ovce do ohrady a těší se na lože.

Je to tak prosté.

2.3.2013  (upr. 3.3.2013)
--->-->-->

Tvůj výraz v tom momentě s velkým M napovídal,

že se na mě zlobíš za náš společný hřích.

V tu chvíli oba napůl živí

Napůl mrtví.

Trapné ticho.

Kroužíme kolem sebe ve snaze najít oblečení.

Ukrajujeme vteřiny a doufáme,

doufáme,

doufáme,

že ta vichřice uhasila oheň…

Dokonale.

 

2.3.2013  (upr. 3.3.2013)
Ve vlaku

Tvůj vlak jede ráno tam -

ten můj jezdí večer... zpátky

naše životy se řítí jinými směry.

Jak parodie romantické komedie:

Nejezdi. Nejezdi ještě!

Já vím, beru se moc vážně.

Tak už to na kolejích bývá.

26.2.2013
Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret...

Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret

Se lačně otřela o mé nahé rameno a umaštěné - pro tento večer prsty pětkrát pročísnuté - vlasy zavadily o mou tvář

Seš to ty marjánková vílo?

Ale ne, víla je ta vedle

Nevidíš?

Má dlouhou sukni a cigára si zapaluje tak milosrdným pohybem

Jako by se jim omlouvala, že musí shořet

Nevidíš?

Vedle ní stojí poutník

V košili se zvláštním ornamentem

Nevidíš, že ti dva k sobě patří?



⇡nahoru⇡