|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 5. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (4Miru) (próza, Kolemjdoucí) • Sobolí (poezie, Turda) • Prší (poezie, Rogo) • Jazykolam II - Místní hvězda (obraz, Buri) • Z plzeňského baru (poezie, AN') • Panna Marie (obraz, Kachna) • DĚLNICKÉ AUTOMATY (poezie, RozpičouřenáLu.) • Krví spojeni (poezie, Rogo) • ZASNOUBENÍ (poezie, RozpičouřenáLu.) • Podzimní sarkasmus (poezie, Daniel Burger) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Denní mizerie (poezie, Rogo) • Satyr (poezie, Jane) • Pokora (poezie, Rogo) • Tabák (poezie, Turda) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
V kravatě denních povinností V kravatě socializace Na podpatcích jistoty Na podpatcích úspěchu V korzetu krásy a přirozenosti V korzetu oddechu Na piedestalu pospolitosti Na piedestalu přízemnosti jsi mezi námi V obleku zvyku V obleku upřímnosti V opratích asertivity V opratích cílevědomosti Ve voze výletním Ve voze poznávání a dotyku ...
Hlupáčku |
||
|
Tabák je můj kabát.
Musím se kát.
Raka se bát.
Kaju se, kaju.
Bojím se. Ba jo.
Ale co.
|
||
|
I. Za tváří mou stíny proudí, za tím oknem nedovřeným. Schyluje se k bouři přes zdánlivý klid zbraní. K uzoufání bývá den, kdy samy jen tak z okna padají nepotřebné obrazy. Silné jsou melodie pádu a podmanivé zpěvy náhodných. V mých očích se cosi rozlévá a vdechuje poklidnosti dramatický ráz. Ve své svatyni hledám alespoň jedno skryté místo, kam nedopadá paprsek světla žádný. Místo, kde mohu naplno projevit žal. V krytu a v pokoře snášet bolest vyvolenou. Na konci té chvilkové slabosti naučeně vstávám a zapaluji svíce pro uctění jakékoliv duchovnosti. Jméno není vždy tak důležité. II. Za tváří mou stíny proudí, za tím oknem nedovřeným. Zem je plná dešťových kapek a z mraků dopadá vnitřní stesk. Rozpouští se má osobní malichernost a s každou další kapkou procitá i naděje. Smutek ve zkušební lhůtě naivně podlamuje odhodlanost, pro niž je připraven zcela jiný osud. Vstávám od stolu, opouštím zamlžené okno, vstupuji do osobnějších komnat mého zjizveného bytí. V místnosti zůstal již jen poslední obraz. Stačí jen pár odhodlaných kroků a mohu vstoupit dál až do samého nitra zasvěcení. Zde stojí strom i se svým mladším bratrem. Zde roste tráva ve spojenectví s královstvím květin. Les na dohled ztvrzuje náhlé vyklidnění duše. Vracím se zpět k oknu, otevírám ho a vyskakuji na provlhlý balkón. III. Stojím za oknem nedovřeným, pravidelně dýchám, prožívám extázi. Pohlazení šatů se dá provést i pouhým vánkem. Vstupuji na samý okraj balkónu. Ruce roztažené na samou hranici snesitelnosti přijímají kapky deště. Sestupuji zpět, vstupuji do svého pokoje, usedám a směji se. Zavírám okno, dopíjím kávu. V tomto čase je potřeba ještě mnoho vykonat. Myšlenky směřují k líbeznosti a vím, že den byl dobrý. IV. Zakončuji den posledním pohledem směrem k oknu. Jako by tam stála, celá nahá a andělská. Na stěnách visí opět nové obrazy. Dominantou většiny z nich jsou dva stromy a někde je i dům... 24.6.2013 Za deště při poslechu Johanna Sebastiana Bacha |
||
|
(pro T.) |
||
|
Mizerným dnem proplouvám v kapičkách, pln očekávání a podivného smutku. Děsím se každého slova za zády a raději hledím vzhůru k sněhobílým obláčkům. Zahlédnu snad kousek tebe v posledním zbytku poklidného větru. Poslední doteky bodců se úzkostlivě skrývají mezi prsty mého rozbouřeného libida. Rozpouštím se v myšlenkách nahoty a květiny trhám s přirozenou elegancí. Trhavými pohyby se vytěsňuji z davu, ty jsi mě viděla a nedala nic znát. Sestro, lehni si, zavři oči a stále dokola šeptej slova, která tě v noci navštívila. Poslední slovo rušené mým se stane symbolem. Poslední slovo rušené mým setrvá. 22.6.2013 |
||
|
V. Vsuvka první: Návod k Egobijci
Balení obsahuje jeden kus Egobijce JPY10 (verze pro použití na Zemi) a pránovou nabíječku od firmy PAN corp. Sadu retenčních pránových akumulátorů. Dále pak kožený pytlík, jako pouzdro k ochraně při práci v terénu.
Používání možné pouze po důkladném prostudování návodu!
Jde o vyspělý nástroj velmi jemné skladby.
Použití, za 1., jako symbol a vzdělávací, sjednocující a napojující prostředek: Namiřte Egobijec na klienta a promněte kuličky na konci, dojde k propojení a vyladění klienta s vesmírem. Pokud k tomu nedojde do tří vteřin, pokus opakujte a tak čekejte na připojení k univerzu. Propojení může trvat od několika minut do několika hodin v závislosti na stavu baterie a náročnosti klienta, po dobití možno libovolně opakovat. Použití 2., jako imaginátor. Může vytvořit iluzi jakékoliv neživé věci ať už automobilu, vzducholodi, mrakodrapu, tužky, rakety, makety stromů, zvířat i lidí atp.
DŮLEŽITÁ UPOZORNĚNÍ
Nesmí se vkládat do mikrovlnky (přístroj na Zemi používaný k vaření, sušení, vraždění atp.) - možnost výbuchu mikrovlnky, nebo zdroje záření. Nesmí se používat k tomu, na co vypadá, že by se používat měl (jinak se zalepí a zasere a přestává fungovat fce 1) – nesmí se tedy dostat do rukou, respektive do k…d a prd… nymfomanek a homosexuálů. Taktéž nepatří do rukou dětem (strkají si to pak do pusy, a nebo ho zneužívají k imaginaci hraček, čímž se přístroj zbytečně vybíjí – děti k tomuto účelu mají ještě vlastní nezakrnělé orgány). Nepřípustný je styk s domácími mazlíčky (na Zemi v současnosti velmi častý zvyk). Nesmí se používat v uzavřených prostorách (je možné ho použít pouze tam, kde je imaginovaný předmět menší, než prostor, ve kterém se imaginuje. Jinak hrozí úraz, zničení imaginovaného předmětu, nebo objektu, uvnitř nějž imaginace probíhá – v závislosti na tuhosti). Důkladně zvažujte svá přání ve vztahu k možnostem! U imaginace pohyblivých předmětů hrozí vybití a zpětná proměna, je nutno mít dostatek energie v akumulátorech! (např.: v případě auta dojezd evropského modelu – několik desítek hodin, u modelů amerických asi o čtyřicet procent méně)
Doporučujeme přeměny provádět co možná nenápadně, aby nedošlo k úleku kolemjdoucích. Ideálně v noci. Dále za soumraku nebo brzy ráno (v těchto chvílích je pránový tok nejsilnější). |
||
|
|
||
|
dvě živé kapky jsme k sobě
přiložili, a nastala tma, tam taková ta, jež dohlédne až za
krajnosti, až do prázdna, bez přivírání očí – byla tma, tam taková ta, v níž tělo
je jen nádoba, a v ní zůstali jsme přitisknuti jako dvě stejné
mandaly, jako luční kvítí vložené do knihy s čistými listy –
dva řezy do zápěstí, pliveme na
světský bolesti, smějem se poruchám osobnosti, dvě brány našich
chrámů se spojily, a duše plavaly v sobě, tam, kam jindy
smrtelník nedohlédne – vzájemně usrkáváme si z krve, ó, jako oheň olizovat, z lásky palčivě chutná, jen chce-li se člověk vskutku zabít, zavane zemitě, jak navlhlá hlína –
poklekli jsme před pokorou, svázané
ruce rudými liliemi, zády všem zítřkům, ač život nebudem mít
snadný, bohové slavte! číše přetékejte! lide, div se - dva
bohémové zasnoubili se! –
vytáhla jsem oba střepy z ňader a
položila na noční stolek, naším prvním dítětem nechť je
Poesie –
12. 6. 2013, Dělnická ulice, Praha -
Holešovice
|
||
|
Jeden proud do nebes vyslaný za noci šíleného prožívání vzájemné duchovnosti. Palčivá bolest, slzy, láska. Pevný stisk rukou, dlouhý, nekonečný dopřává našim pohledům poslední možné požehnání. Jedna krev, utrpení a věčné spojení osudem si pohrává ve větru uplynulého večera, jenž se naplnil až po samý okraj možností ženy a muže v novém světě naší zodpovědnosti. Palčivá bolest, slzy, láska. Nelze zastavit to, co je dané, nelze se odpoutat, zbaběle prchnout, jsme zodpovědní za každé další slovo, za každou další větu, za každý další čin, před kterým se svět neschová. Rány se otevírají, krev líbá krev, nahota střídá nahotu a slunce stvrzuje veškeré smlouvy vyvolených poetů. Palčivá bolest, slzy, láska. Peřina rudá, gejzír osvětluje putování ptáků mezi paprsky světla, záře ocele místo kněze protíná minulé životy. Hrají nám v prokletí ti nejlepší pánové tónů, hrají nám vesele, my s hlavou vzhůru již bez bázně vstupujeme do míst, kde nás očekávají duchové nevyhnutelného. Palčivá bolest, slzy, láska. Políčky, rány a kopance jako odměna, jako jediná výplata za naše činy, za naše oběti. S pevným stiskem stoupáme dál, neseme si své kříže a zbývá čas i pro lehký úsměv. Teď! Je naší povinností! Palčivá bolest, slzy, láska.
11.6.2013 po zasnoubení... |
||
|
„automatické psaní bez přemýšlení“, společná báseň s básníkem Rogem:
TY jsi vítr, jenž všeho dotkne se, a
Já jsem vesmír, jenž první a poslední pronese – MY jsme ještě příliš
přízemní, jsme kořeny, dusíme se navzájem, a paradox je ten, že
se k smrti milujem – přitom stačí tak málo, vyprovokovat život píchnutím, "Pravda je provokace, jež probouzí z tupě
sladkého spánku", jen maličko zašermovat špičkou nože,
vyprovokovat další zpitomělou sebelítost, nechat se přikurtovat k vlastnímu
domu a čekat příchod Nejvyššího – popíchnout posledního
idiota závislého na trýzni, nechat si amputovat ruce a zhluboka se
zasmát –
blázen si vidí i přes rameno, blázen
by se nechal pro Pravdu zmrskat – blázni jsou prastaré duše, jež
se stále vrací, aby provokovaly a záhy odešly, na samém
okraji geniality pobudou ve světě vezdejším čtvrt století, ta šílená grimasa tvorů na okraji, diagnosa, jež objímá
labutí šíji – pokoj vám a Zahradu radostnou, omdlévat slastí,
zkroutit se blahem do ulity, padnout do víru víry, v Ráji, kde jsou
růžové lístky hebčí než kůže Panny bez poskvrny –
vysadit léky nebo si jich vzít pro
jednou víc a upadat do tmy, vysmeknout se ze želízek by se chtělo,
dělat, co si zachcem, ve svých malých vesmírech – nikdo mi to
toulání po hvězdách neproplatí, tak co! nikdo neví, co si ten
druhý nese v nitru, co si druhý vlastně myslí, ty, jenž jsi
bez viny, pohlavkuj mě až ke zpovědnici – nebo nasadit jiné léky =
potravu Bohů, nazí a osvícení, života plni plujem – chtělo by se
vystřelit ke
slunci úsměv a slova, ulehnout do trávy s úctou před nalezením cesty –
učinit ze všech zvěrstev ctnosti,
čistotou pomazat úchylnosti, kdo není zvíře, ten nechť se postí
– ležet v trávě bez obalů a přežvykovat pampelišky, to
toulání po hvězdách nám stejně nikdo
neproplatí – opustit tělo, na nebi doplnit proužky, s pomocí
Poznání přivítat šum – pohlazení pohybů posouvá hloubku do
dalších dějství - bez trvalého děje, všechna ta sláva a
diplomy a legendy nechť jdou do prdele – my žijem teď a
tady, jsme na počátku, sajeme z bradavky mládí, dravě a neukojeně –
zombie si vycucává už jen hnis z
prstu, náramně si vychvaluje mladistvou rebelii – už jen pár kroků
a život v rozumu se rozpadne jako hliněné hlavy houpající se v
žumpě, jako zrníčka prachu v poušti jsme, titěrný ždibeček
odlupku z kůže, tenké a průsvitné, přiložené k rozžhavené
žárovce –
v nepatrnosti je tolik skryté krásy,
že i odchod nese stopy půvabu! odlupky po větru pronikají do
dalších životů – oděrky našich příběhů, kusy utržených
rukávů, vše se to vrací v nezastavitelné recyklaci – jen pár
obrazů dalších po sobě zanechat, a ani ty, ani ty nakonec
nezbudou, až vyhasnou poslední srdce, do nichž jsme se stihli
zapsat –
Noc v srdcích bez rytmu podrývá autority – 3. 6. 2013, Dělnická ulice, Praha - Holešovice
|
||
|
|
||
|
Konec barového pultu jako obzor, vysoké stoličky jako odrazové můstky, odvazuju svou loď a nevím, jak tohle zase dopadne. Mlha se válí nad rozbouřeným oceánem hluku. Bicí odbíjejí začátky i konce a očima básníka uvidíš jen stejně postižené. |
||
|
|
||
|
Opět mezi kapkami stvořen pro zalíbení slunce. Pro zalíbení nebes a zaslíbení hvězd. Už zase skáču přes kaluže a pramen trýzně pomalu vysychá. Už zase skáču, létám a přistávací rampa zeje prázdnotou. Kdo se najde tentokrát, kdo poslouží ďáblům a zbaví mě křídel. Přijď, již na tebe čekám, co se má stát, nechť se stane. Mezi kapkami je cítit světlo oznamující naději pro věčně zbloudilé. Kapka za kapkou stéká po rozpálených rtech a šílenství nové hnízdo nehledá. Svítí lampy a můra přistála na mém parapetu. Otevírám jí a pouštím dovnitř, dlouho do noci jí vyprávím o svém životě. Trpělivě poslouchá a chápavě mává křídly. Již nikdy sám! Již nikdy sám! Již nikdy sám!
3.6.2013 |
||
|
Praha je zvláštní místo
Tolik aut,
tolik hluku,
tolik lidí,
tolik obchodů, které mají otevřeno i po sedmnácté hodině,
tolik možností.
Tolik žebráků.
V zimě jich několik zmrzne.
Tolik hoven na chodníku.
V zimě zmrznou všechna.
Doufám, že jsou psí.
|
||
|
IV. Kapitola třetí: Porada před výstupem na povrch Země
„Milí přátelé, byl to silný večírek. Dokonce i Iwazaru zvracel mezi prsty,“podotkl kapitán a sálem se ozval potlačovaný smích. „Ovšem nyní k věci!“ Lajka se usadil na otočném křesle u velínu, ostatní se opřeli o sedadlové hole, které nosí neustále s sebou, a soustředěně vyčkávají, jaký bude jejich úkol. Kam budou v příštích měsících směřovat jejich kroky. „Milá posádko,“ pravil Lajka,“ jak jistě víte, naším úkolem bude zrušit skrytou stínovou vládu lorda Hitworlda, který se snaží ovládnout celý svět. Pomocí peněz, pomocí moneypulátorů a svých poskoků (kterými jsou někteří vědomě, jiní nevědomě - pomocí záškodných programů) se snaží ovlivnit a nakonec získat vědomí všech bytostí. Používá světová média, tisk, televizi rádio a internet, aby ze svobodných bytostí, členů vesmírné konfederace učinil otroky, kteří slouží nevědomě samozvanému vládci. V současnosti je takto postižena již čtvrtina vyspělého obyvatelstva. A této čtvrtině slouží zbytek chudého světa. Tito všichni jsou okrádáni o svou energii, která je měněna na moc zlovládců. Pod záminkou falešného dobra jsou postižení udržováni v stimulujícím klidu. Tvrdí jim, že žijí ve svobodě a bohatství, ale jejich možnosti jsou minimální. Nebo jsou naopak otevřeně utlačováni a udržováni ve strachu. Systém je udržuje při životě, nebo je vede ke smrti, ovšem všechny varianty jsou pro místní systém výhodné. Pokud je otrok produktivní, pracuje pro systém, pokud je neproduktivní, je nemocný, platí za léčení, pokud umírá, platí za likvidaci. Nově se rodících otroků je stále dost. Na jednotlivci nezáleží. Otroky stimuluje přebytek falešných informací, sex, drogy, rokenrol, móda a povrchní zábavy. Je jim vzdalováno poznání, že měnit program může každé vědomí a to k svému obrazu. Nevědí-li o takové možnosti, pak ji nemohou využít. Dále je tu věda, která tuto možnost tabuizovala, náboženství spoutává citlivější jedince. A konečně bezmezný materialismus ochabuje přirozenou snahu těla dál se vyvíjet. Je ničena příroda a lidé nevěří, že je možné žít v klidu a míru stovky let. Dopředu se tak odsuzují ke krátkému životu, k nemoci a povrchnosti. Je čas nabourat toto spiknutí.“ Na velíně je cítit napětí, posádka je soustředěná a zaujatá problémem, který se týká jich všech. Týká se celého vesmíru. Ohrožuje celovesmírný mír. Země se vymyká z rukou stvořitelových a božské bytosti to cítí. A musí pomoci. Jde sice o plánované zušlechťování lidské rasy, jde ovšem také o nebezpečný precedent, který se nemusí vydařit. (Pokud se Vám to, Vážený čitateli, zdá jako protimluv, čtěte dál. Pozn. autora) „Zkrátka, na Zemi se rozbujela svévole. A tato jindy tak bezvýznamná vibrace se stává módou a spolu se současnou konstalací a neutěšeným stavem technického vývoje na planetě nepříjemně ovlivňuje klid ve vesmíru. Naše mise bude obtížná, ale důležitá. Pronikneme v přestrojení na Zemi a pokusíme se pomocí mírových prostředků, pomocí humoru a zázraků, jak říkají nevěřící Tomášové vědomým změnám reality, zamezit lordu Hitworldovi dojít k realizaci jeho úmyslů. Co nám v tom pomůže je také egobijec, zbraň vyvinutá přímo samotným Pánem, jde o invencí živený zesměšňující kanón.“ Lajka dal znamení jedné z múz. Tato odkryla plátno z podivného předmětu, který doposud nepovšimnutě ležel na panelech velínu. Věřte nebo ne, byla to malá, ale velmi živá, interaktivní kopije lidského pyje, v mírně nadživotní velikosti. První poddůstojník se začervenal hrdostí, neboť k vývoji, a to zejména po designové stránce, přispěl velkou měrou. „Tato hračka dokáže na okamžik zesměšnit i toho největšího egoistu a pomoci mu pochopit skutečné příčiny a následky jeho konání, nebo ho zdiskreditovat před jeho poskoky, kteří věří jeho kultu. Je to kukátko do vlastní duše. Je možné ho použít i jako vysílač, který může dočasně zhmotnit jakýkoli fyzický předmět. Všichni si povinně nastudují návod k použití. A nyní: Kdo půjde na povrch! Jako předvoj budou rozptýleni na strategická místa Chatůti, budou působit jako zvědové, jako agenti, a budou vřelou formou šířit vibrace, budou obracet od materialismu. V hlavním týmu budu já, Žirafa, Kůň a dále se expedice zúčastní také Sqrrl, a to konkrétně K704 a K706. Výprava bude provedena pěšky a za použití dostupné lidské technologie. K dispozici bude dostatek hotovosti, kterou zde používají k hodnocení, a informační spojení se základnou tady na Formiru, kterou bude zajišťovat Džandon a opice Djumage. Předvoj vyráží již dnes večer. Naše skupina zítra ráno nástup u vbublovací komory.“
Kapitán se odmlčel, pozdravil posádku a odešel k další práci. A nyní již šumí velínem vzrušené hovory v očekávání dalších dobrodružství. Stevardky – při odchodu posádky do svých kajut k přípravě – rozdávají návody k egobijci…
V příštím díle: Návod k egobijci
|
||
|
III. Kapitola druhá: Několikadenní večírek na dně Bajkalu
4Mir je zakrtčen. Lajka si oddechl: „Krásná práce!“ „Kromě jednoho na mol opilého rybáře to vypadá, že nás nikdo neviděl,“ praví unisono Mizaru a Kikazaru. „Bude to v pořádku?“ strachuje se Lajka. „V těchto končinách je právě dvacetdva dvacetdva, a ten rybář je zcela pověrčivý. Nikdo mu nebude věřit,“ usmívají se opice. „Nyní, kapitáne, je konečně čas pořádného odpočinku, zavolám Múzy, jistě již cítíte jejich inspirující přítomnost, připijme cHamré, nechme odplavit stres spolu s pěnou dní!“ozval se první poddůstojník. A skutečně jako mávnutím kouzelného proutku přicházejí sponzoři. Mezi nimi i krásné prsaté múzy. V tutéž chvíl přistává Lajce v koutku spojka, a druhý Sqrrl, K 706, mu vráží do tlapky lahev s cHamré: „Jen si dejte do nosu, Kapitáne. Cesta stála za hovno a byla dlouhá. Je čas na božské pěnice,“ a obejme jednu z múz. Lajka potáhl, poslal spojku K704 a žíznivě se napil z láhve. „Tak je to správně!“ tleskl Džandon a lišácky potáhl kůžičkou. Nyní již Lajka cítí opojení. Popové rotátory zaplavily jeho vědomí a příjemně teplé múzy se mu ovinují kolem stehen. Cítí, první známky křečí a začíná pěnit. Je mu božsky. Opojení padají na zem a svíjejí se v růžové zábavné pěně. Párty začala. Podobné večírky bývají pouze na el Bordu. „Škoda, že se nemohl zúčastnit Duran Duran.“ Křičí Džandon Lajce do ucha. Ta se jenom tupě usmívá a pění. Působení spojky je trvalejšího charakteru, ovlivňuje vnímání a je mírně halucinogenní. Ve spojení s cHamré – které působí krátce, ovlivňuje koordinaci a po jeho požití se v ústech začíná vytvářet zábavná pěna a tělo pociťuje slabé elektrošoky – způsobuje dlouhotrvající stavy euforie. Nyní si Lajka uvědomuje silnou přítomnost múz. Cítí silnou touhu a přítažnost. Telepaticky ví, že je to oboustranné. Miluje je všechny, každou jinak, každou zvlášť a všechny dohromady. Potom tančí a pění, válí se po zemi, tančí , objímají se, pění, svíjejí se. Zábavu začíná řídit první poddůstojník. Je v tom skutečně dobrý. Několikrát odešli do svých komnat. Několikrát se vrátili. Večírek trval pěkných pár dní a nocí. A za tu dobu vzniklo mezi lajkou a múzami hluboké přátelství, spojené s láskou a čichovým a chuťovým poutem. Sqrrl si také našli své protějšky. Všem se bude stýskat. Ale povinnost zachránit Program je nadřazená nízkým choutkám a dokonce i takřečené lásce.
Ale konečně byl konec. Je třeba, aby byl naplánován výstup na povrch a provedení celé akce. Stevardky a roboti otírají omyvatelný velín, vysávají pěnu, odnášejí dopité lahve. Pouštějí oxygenátory a UV lampy. Velín je vydezinfikován a očištěn.
Párty skončila. Hrdinové se scházejí na velíně před poradou. Sqrrl balí vyprošťovací spojku. Opuchlé obličeje se odrážejí na stěnách, podlaze i v monitorech velínu. Hrdinové jsou saturovaní zábavou. Je čas pracovat! |
||
⇡nahoru⇡ ➜ květen 2013 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
