|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 5. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Obhajoba (poezie, Turda) • (Požádal mě...) (poezie, fanky) • 37 hmyzáků (obraz, Kachna) • Kolik nás dnes dokáže (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Jazykolam III - Pan Špíz (obraz, Buri) • Paní much (poezie, Jane) • Běžím (próza, AN') • Lenka (próza, AN') • Polodechy (poezie, Seregil) • Mechanická růžová (obraz, Kachna) • Nejsvětější nyní (poezie, Rogo) • Jsem (poezie, Seregil) • Milencům (poezie, Jane) • Podobojí (poezie, Turda) • Budu Vám vyprávět skeč (próza, Turda) • Hrdina (poezie, Turda) • Zapomenuté kolíky - řešení problému (komiks, Nesmyslon) • Schovám tě (poezie, Seregil) | ||
|
|
||
|
|
||
|
Fenomén Fenoman!
Líná!
Na zloduchy je jako pes!
Hárá! |
||
|
Záběr na obličej mladého muže. Odhodlaný pohled upírá do dálky. Čerstvý vánek si pohrává s jeho rozcuchanou, lehce prořídlou kšticí barvy čerstvě upražené kávy. Ve vzduchu je cítit napětí. Mladý muž napětí zavětří. Kamera se plynule vzdaluje. Zjišťujeme, že mladík má na sobě koženou motorkářskou bundu. Takovou tu profesionální závodní. Kamera se stále vzdaluje. Můžeme spatřit, že náš hrdina není sám. Do záběru se dostala druhá postava skeče. Tou je blonďatý, podsaditý mládenec. Ve výrazu jeho tváře se zračí vědomí nadřazenosti plynoucí z průměrnosti. Se směsí respektu a pohrdání v očích pohlédne na svého přítele.
Nyní začnou postavy hovořit. Musím Vás tedy upozornit na to, že celý skeč je v angličtině. Jazyková úroveň potřebná pro pochopení dialogu není vysoká. Přesto budu průběžně překládat.
„Dude, don’t do it.“ Kámo, nedělej to, pronese blonďák otráveně. „I have to. It is my mission.“ Musím to udělat. Je to mé poslání. Odvětí náš hrdina. „Dude, don’t do it. She ain’t worth it.“ „No! It has to be done. It is my destiny.“ Kámo, nedělej to. Ona za to nestojí. Ne! Někdo to udělat musí. Je to můj osud.
Záběr z dálky. Vidíme, že motorkářská bunda pokračuje i pod pasem a její nohavice obepínají nohy našeho hrdiny. Je to tedy kombinéza. Nohy našeho hrdiny obepínají silný silniční motocykl. Tento je barevně sladěný s kombinézou, ať už si ji představujete jakkoli. Blonďák sbírá ze země horské kolo. Na nohou má kapsáče. Vozovka je krásně rovná. Rozpálená poledním sluncem. Pouze osamělá přítomnost našich hrdinů má na svědomí, že není liduprázdná. Na blankytné obloze, kterou pluje několik nadýchaných mraků, kreslí čáry letadla. Mladík na motocyklu zdvihá z klína helmu. Nasazuje si ji. Záběr na oči motorkáře. Záběr na blonďáka. Kroutí hlavou. Záběr na oči motorkáře. Hledí přilby padá. Záběr na blonďáka. „Dude, you are crazy.“ Kámo, ty jsi šílenec. Záběr na oba. Motorka startuje. Motorkář ji tůruje. Vzzm Vzzzm. Rozjíždí se. Vzzzzzzzn Zmizí ze záběru. Blonďák se na kole pomalu vydává týmž směrem. Záběr na vozovku. Po obou stranách lány tulipánů. Vzzzzzzzn Další záběr Vzzzzzzn Další záběr. Vzzzzzzzn Poslední záběr. Motorkáře vidíme zezezadu. Vzdaluje se nám. Na horizontu před ním se k nebi tyčí několik větrných elektráren.
Objeví se nápis přes celou obrazovku. DUDE QUIJOTE
|
||
|
Podobojí je část povrchu psa krytá obojkem.
Použití ve větě: Haf, haf, svrbí mě podobojí. |
||
|
Milenci se milují a nenávidí, Milenci jsou naivní a hrdí, Milenci se milují a nenávidí, Milenci se milují a nenávidí, |
||
|
Jsem hladov po vědění neobvyklého. Jsem hotov k činům Jsem zvědav, Jsem. |
||
|
Je čas vyběhnout ven a počít konat teď.
Je čas prožívat, nevzpomínat, neplánovat, alespoň na chvilku být šťastný z přítomna.
Je čas vynést odpadky, vyčistit mysl, dokázat pochopit kouzlo okamžiku, kouzlo ticha a klidu.
Je čas onoho rytmu, jenž tanec provází celým životem kousek po kousku, chvíli co chvíli.
Je čas neříkat vůbec nic a setrvat v tom prožitku.
Je čas zachytit tmu, coby nejvážnější krásu.
Je čas pochopit sebe a otevřít tak bránu dál.
Je čas pro těch pár kroků bez dlouhého plánování, bez jasného cíle.
Je čas začít žít pro naše nejsvětější nyní.
11.7.2013 |
||
|
|
||
|
Do chřtánu nového dne ulpím krátkou vzpomínkou. Stačí se nadechnout a odzívat si těch pár pocitů nepohodlí. Zmíním i stav ducha – svatý ulpí na podrážkách včerejšího dne. Do nového týdne vstoupím s halasem a válečným rykem. Stačí si odplivnout a vydechnout mlhu. Zmíním i sílu paží – meč a štít značí, že neustoupím. Do odrazu k dalšímu dni si namaluji křídou hvězdu, abych lépe prošel do vesmíru. Už nic nezmíním, protože řádek muk je už dost. Takže si zazpívám jen tak pro radost. |
||
|
Má báječná sestro. Šla jsi se mnou tak dlouho a daleko jen proto, že jsem odmítala pustit tvou ruku ze své. Kdyby to šlo, nikdy bych tě nenechala odejít. Kéž bych tě dál směla nést v náručí. Nesu tě dál už jen v srdci a ve vzpomínkách. Kéž bych byla silná a dokázala zachránit ten svěží květ. Dnes už někde hnije. Zapomínám. Má neexistující sestro. Chutnáš po pomerančích, stejně jako oni mě zahlcuješ sladkou a štiplavou šťávou, mám tě plná ústa, mozek, srdce, duši. Má rozbitá sestro. Kvůli tobě se mi vyplatí riskovat. Dokonalá sestro. Stojím tu pod kopcem a nevím si rady. Jít, nebo zůstat stát? Proč tu nejsi, abys mi poradila? Co se stalo, že jsem tě ztratila? Nejsi. Bylas někdy? Kam vede tahle cesta? Pomůže mi někdy někdo? Stojím tady, na začátku pěšiny do neznáma. Třeba je to cesta k jiným světům. Tvůj hlas mě volá a říká: „Vyjdi na kopec a hned ti bude líp.“ Má letní sestřičko. Má zlatovlásko. Princezno ze zámku. Pamatuješ, jak jsme spolu byly v létě u tebe na zámku? S tebou je jedno, kde zrovna člověk je. Všude je dobře. Všude je krásně. Pokud jsme my dvě spolu, má zlatovlasá sestro slunečnice, blondýnko, nikdo na nás nemá. Silná dvojka. To by mě zajímalo, co tak asi doktůrek viděl, když si mě pozorně prohlížely jeho oči za silnými skly titěrných brýliček. Žena. Světlé řasy a pevně stisknutá víčka. Tak tady teď ležím natažená na kanapi, v uniformně šedé blůze a volných kalhotách stejné barvy. Ležím jak mrtvola. Paže klidně složené na hrudi, póza zvaná ‚nácvik do rakve‘. Chtěl by asi doktůrek, abych mluvila, ale nebudu. Mlčím, ani se nehnu, dýchám jen úplně maličko. Já tuhle hru nervů vyhraju, musí mě odtud někdy pustit. Mlčím tak svědomitě, že je slyšet i jakoby nesmělé tikání nástěnných hodin, které tuším na zdi nad tím kanapem. Ručičky se po ciferníku líně šinou, doktůrek dýchá otevřenou pusou, úplně cítím ty mocné proudy vzduchu, které rytmicky vydechuje. Jediným dalším zvukem tady v místnosti s jedním velkým oknem je šramotivé skřípání židle, na které doktůrek čas od času pošoupne směšně vychrtlou prdelkou. Všechno je na něm tak komicky maličké, jako by se jeho tělo zastavilo ve vývoji mnohem, mnohem dřív než jeho mozek. Kdybys ho viděla sestro, popadala by ses smíchy za břicho. Nádech, výdech, nádech, výdech. Tik, ťak. Tik, ťak. Pak se nadechl trochu mimo rytmus: „Vzpomínáte si ještě, jak a kdy to celé začalo?“ ↪ Další stránka |
||
|
„Tati pozor!“ Běžím. Všude okolo je tma. Běžím ze všech sil. Běžím. Jako bych běžel už celé hodiny. Běžím. Za zády mám slunce. Běžím. Dvě. Slunce. Běžím. Nejasně cítím, že o život. Běžím. Za zády mi žhnou dvě velká slunce. Běžím. Plíce nestíhají. Běžím. Píchá to. Běžím. „Tati!“ Nerozumím tomu zvuku. Běžím. Ale cítím z něj naději. Běžím. Už nemohu zrychlit. Běžím. Už nemohu běžet rychleji. „Tati… prosím!“ Běžím. Jako by měla přijít bouřka. Běžím. Musím. Běžím. Kam? Jako blesk z čistého nebe. „Prosím… NE!“ Běžím. Běžím. Běžím. „Tati…“ „Drž hubu a běž ho naložit. Snad bude mít dobrý maso, když vydržel tak dlouho běžet.“ |
||
|
Leží nedaleko záchodů, leží s mouchami nad hlavou, pod hlavou zemi - svět, leží a tiše číhá, pohyb much jí oznamuje pohyby budoucích mršin - stačí si počkat, však oni chcípnou; zbudou po nich prázdné barevné ulity vysáté kosmickým vysavačem času. Paní much leží v trávě s přáteli nad hlavou! |
||
|
|
||
|
mluvit tak |
||
|
|
||
|
(punkový hymnus)
Požádal mě o přátelství ďábel Prý se mnou má pár společných přátel
Žádost jsem bez zaváhání přijal Byl to přece von, kdo si mě přidal! |
||
|
Obhajoba je prastará, mírumilovná lovecká technika. Vynalezli ji Indiáni kmene Čerokí, kteří, jak známo, žijí v těsném sepětí s přírodou. Příroda a Čerokí jedno jsou. Jelen wapiti se toulá šumícím hvozdem.
Čerokézové jej několik dní neúnavně stopují.
Náhle se zvíře zastaví.
Pohlíží do krajiny.
Rozjímá.
Lovci se potichu a klidně vyřítí z křoví.
Polehají si kolem stojícího jelena.
Prostupuje jimi mír a moudrost.
Sosny šumí.
Indiáni dlouhé hodiny pokojně hajají okolo majestátního tvora. V duchu zpívají zapomenuté písně. Jelen pocítí jejich sepětí s přírodou a odevzdá jim své maso.
|
||
⇡nahoru⇡ ➜ červen 2013 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
