něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Tetování (poezie, Turda) • Dřevorubci (próza, Mlyje) • Sbohem, Alfo (poezie, Jane) • (bez názvu) (poezie, markar) • K sobě laskavá (poezie, AN') • Tma (próza, Pavlína Dekojová) • Nocí (poezie, skippy) • Kolage (poezie, skippy) • Lužanské pábení (próza, skippy) • Ve vaně (poezie, Jane) • Tupě (poezie, peťan) • Papoušek Ara - Agrometalová báseň (poezie, Turda) • Únik, část 3. (próza, Mlyje) • Hledání rovnováhy (poezie, Rogo) • Hýkání (poezie, peťan)

26.10.2013  (upr. 29.10.2013)
Hýkání

Svět, sto vět.

Běduje stará, je zle, kosti o sebe dřou, skřípou jako porcelánovou vidličkou po alobalu.

Běduje mladší, je zle, stará naříká a jí život schne.

Běduje mladá, je zle, chytla to do krve a svařila ránu. Je pozdě.

Každý si mele to svoje maso. Jen Ema ne.

Obě dcery jsou Věrka, každá s jiným jménem, každá s jiným plyšovým zvířetem, každá se stejným genem.

Věrko, běž se najíst, takové jste pohublé, ouvej.

Sto řečí letí kolem stolu, nikdo ANI MUK.

21.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Hledání rovnováhy


V rozpětí sil ztrácím svou rovnováhu bratra podprahového vnímání.

Nečekám na milost od božích nápadníků, jen čekám na záchvěv vznešených slov přikovaných k divokosti života.

V průvodu duchovních nauk se snažím najít alespoň část starého světa.

Jsi krásná při dobývání slov.

Proud pouze stojí , nevysychá.

 

5.10. Holešovice

21.10.2013  (upr. 30.12.2014)
Únik, část 3.

Příspěvek je součástí seriálu: Únik, část 1.   *  Únik, část 2.   *  Únik, část 3.   *  Únik, část 4.   *  Únik, část 5.   *  Únik, část 6.   *  Únik, část 7.

Effervescent spal tvrdě. Z hlubokého meditačního spánku ho nevzbudil pronikavý zvuk houkaček z ulice, ani hrubé bušení na dveře o chvilku později. Když se však dveře pod úderem beranidla rozlétly na třísky, Effervescent vylétl z relaxačního ušáku a zmateně se rozhlížel, co se to v jeho bytě děje. Zásahová jednotka společnosti ukázkově pročesávala byt. Než si stačil pořádně uvědomit skutečný stav věcí, poroučel se zpět do sedu.

"Nezlob se Fizzy," řekl velitel Effervescentovi, když se probral, "je to jen vžitý reflex, jak jsi vyskočil z toho křesla, blesklo mi hlavou - ÚTOK, a tak jsem tě natřel pažbou. Nebylo to nic proti tobě. Prostě jenom reflex." 

Fizzy byl mimo. Ničemu nerozumněl a třeštila mu hlava. Celá domácnost byla vzhůru nohama. Znovu upadal do mdlob. "Kde je ta mačeta," slyšel jakoby zdálky. "Ta mačeta, rozumíš?"

Po asi třetí sklenici aktivátoru začal Fizzy trochu spolupracovat. Mačeta byla na zdi, když šel spát. Kde je teď, to neví. Byla tam. Možná někam zapadla během šťáry... Velitel rychle ztrácel trpělivost. Aby si Fizzy vzpomněl, znovu mu natřel pažbou, což mnoho nepomohlo. Mačeta zmizela. Fizzy to nechápal, zato velitel a zbytek komanda měl jasno.

Po dobrém to nešlo a tak hoši přistoupili k léty ověřeným metodám fyzického nátlaku. Effervescent se jevil jako velice zarputilý jedinec. Nátlak se stupňoval do nesnesitelné míry. Po sérii bolestivých úderů Fizzy skončil na hromadě trosek toho, co býval jeho pracovní stůl. První věc, kterou nahmatal, použil proti nejbližšímu útočníkovi. Neuvědomoval si, že v ruce drží hledanou mačetu, ale instinktivně se ohnal. Ostří prošlo nohavicí a nepatrně škráblo útočníka do stehna. Na mačetě ulpělo malé množství krve. Nečekaný protiútok však vyvolal u členů komanda obrovské zděšení.

"Bože to je ta mačeta! Seknul s ní Hewa! Nepřibližujte se k němu," křičeli jednotliví členové týmu a pomalu ustupovali od Fizzyho a lehce zraněného Hewa. Fizzy sice nechápal, co jeho protivníky tak vyděsilo, ale využil chvilkového zmatku a vyskočil z okna. Mačetu zastrčil do nohavice a ztratil se v davu.

Do pronásledování se zapojil celý tým - kromě velitele a Hewa. Hew seděl v rozbitém bytě a obvazoval si poraněnou nohu. Velitel nalil pořádnou dávku aktivátoru a nabídl Hewovi, "Byla to smůla, co?" řekl svému podřízenému, "Znáš pravidla. Víš, jak to v tehle situacích chodí. Věř mi, že z toho nemam radost. Ale slibuju ti, že toho šmejda dostanu!" Hew chtěl něco podotknout, ale než se nadechl, plíce mu spálil horký vzduch z plamenometu a jeho tělo se proměnilo v uhel.

Velitel stručně informoval operátora o vývoji událostí, požádal o posily a vydal se po Effervescentově stopě.

21.10.2013
Papoušek Ara - Agrometalová báseň

Venku ve svým fáru           (tududududududu)

mám papouška Aru.          (tudududududu)

Venku je dost zima.           (tududududududu)

Ve fáru je zima.                 (tudududududu)

Papoušek je tropický

nejspíš umrzne.                 (Hej!)

Venku je dost vzduchu.

Ve fáru ne.                         (Hej!)

Papoušek zdechne.           (tududududududu)

Udusí se.

 

19.10.2013  (upr. 29.10.2013)
Tupě

 

Cvrnkám si kuličkou palci u nohy

A mám chuť si pořádně pobrečet

Neprší

Ani papír nekrabatí

Obočí nekrabatí

Tlačím slzu do kapky

Do poslední kapky

Ale je rozplynutá v oku, skrz které stále vidím jasně

na televizi

na palce u nohy

skrz skleněnou tabuli, stále jasně

na balkón plný odpadků

vyhozených těl, slepených potem do tvaru kladkostroje

na štiplavém slunci slůnících se lidí

všude samé lesklé choboty

Apatie

Bezhybnost

Kulička se zakoulela, až zmizela

mé palce zůstaly samy

 

19.10.2013
Ve vaně

Ve vaně plné zvrácenosti
Le
ží tělo
Bez milosti
Svr
žené a vyvržené
Vytr
žené
Roztr
žené, rozcapené
Z kontextu
Za
čni palci u nohou
Pak výš
Ty víš
Ve van
ě plné mých nohou
V koupeln
ě světa
Asi n
ějaká civilizační choroba
Na chodb
ě potřeb
Nedostáváš
Na
čni mi palce u nohou
A za
čni výš
Ješt
ě kousek
Najdi
Odvahu a sply
ň
Ve van
ě plné nácviků
Bez
Nohou
Le
ží tělo
Plné zvrácenosti
Pach
ů a něžností
A her.

18.10.2013  (upr. 19.10.2013)
Lužanské pábení

Kohouti od naproti bedákali už vod pěti jak na bajkale, svítáníčko dejchnutý červánkama, těma ranníma, lechtalo mě po nose nezachumlanym, ba i pod víčka se dralo. Rosenka svěže chladivá po dlani pohladila i Hynka. A tak naše duo ekvilibristů započalo další den.

Jen Naděnka malá ještě spinkala a ne a ne opustit blažený sen o šnečím domku na stráni. Neměla ráda svítání, bylať sovou, tvorem nočním, snovou vílou do pavučin jako moucha zapletenou.

Jura indigově černý cink' zvonkem koloběžky... cikán věrný, chlapec zlatá, tentam byl hned natotata!

Juro, chystej lano, dneska bude podívaná! Volá Hynek na cikána...

Ten však již ku hospodě uhání pro dva ranní tupláky!

Naďa vstává, vejce klohní, slunce už je v jednom ohni. Posnídali na zápraží a početli v říkání. Smáli se, že radní páni v Jičíně zas neví coby.

Před kostelem stojí jako solné sloupy dva mohutní sloni.

O co běží?

O co kráčí?

Ptá se pan učitel cestou na mši.

Vy to ještě nevíte?

Provazochodci přijeli až z Prahy!

Budou držet představení!

A zrouna tejhndle večír!!!

 

 

 

 

 

Zvoník zvoní na věži, vyskakuje převelice, bouch se zvonem do palice...

To je mi, Medwo, novina! Že to zas bude (ňáká ta tvoje) na mě ušitá bouda či konina?

Mno né, namoutě!!! Dyk ti to poudám, ani sám Hašek Jardů neměl takou audienci... Pán učitel s dětma tajky přindou, babky až z Konecchloumě, panečku!

Na koupáku maj neska ňákou slávu votpůldne, tak uočekávám eště přindauek!!!

18.10.2013
Kolage

Přemejšlejte vždycky o něčem jiném, než se právě děje!!!

 

Myslím na jiný věci když s tebou mluvím

Čekám na vlak, když tě miluju

Meju nádobí vždycky když přecházim ulici

Zpívám když mlčím

Řvu v tichu

Peču dort a přitom vraždím tvé iluzeiluzeiluze

Chlastám a přitom nic nepiju

Jdu do cirkusu když jdu volit ty šašky

Žonglér s lidma

Nejsem probuzen nikdy natož ve dne

Stejně se nikdy nic nestane co by stálo za to

Vnímám jako přes akvárium s hnědou vodou

Slyším na dně bazénu

Cítím jen páru nad hrncem

Mluvím do dubu co není stromem ale tebou

Jsi strom když tě hladím

Chřestím kostma při polibku věčnosti

Někdy jen tak

Vždycky sám

Prázdnej papír mýho životopisu

Snopis s cárem potoka v lesích a houby s voctem!

Ulítávačka nad světem s lidma a zvířatama a rostlinama a houbama

A hrachem podél zdi kdesi v Berlíně kdysi

A hrachem podél zdi v Číně

A perlama pod mnoha nohama

Šeptej v šedý tmě pro plyšáka a choulostivéení se v rohu vědomí

Křik jen tehdy

Když nevíš

Tedy vždy

 

Huba jede pantem mele plete se mi pod slova

Všechno je mi u prdele musim začít od znova

Nemluvit je asi lepčí než mlčet

Němost přes most nedojede krz krk strč pšt!!!

 

Čekej si na mě stejně už dávno nejdu

Líp mi je než jednohubce s jednorožcem

 

 

Jsi vlající vlasaticí v lamy tlamě

Splet jsem si tě s krasavicí ale hlavně

Že to spolu uděláme bezpohlavně

 

18.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Nocí

Nocí bloudí chodci jednoocí

Lucerny nosí

Dvojitých očí

 

Svět zdá se černobílý

Uprostřed zimy

Stíny

Ve skalách jak

v očních důlcích díry

překvapíš slepé netopýry

spící

a zem dutá vydá

svědectví

 

jdu po svých stopách

sněhem

a objevuji

svůj život

svou sněhobílou zem

 

báseň jak smaragdový pták

přilnula k vánku

stáváš se sám sebou

naopak

pozpátku

 

14.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Tma

2.2.2008
--------
Pach zvratků a moči mě donutí otevřít oči. Z těžka je otevřu a vidím, vlastně nevidím nic, jen tmu. Napínám uši ve snaze zachytit nějaký zvuk, marně. Tma padla na prostor jako těžká černá peřina.

Chci se zvednout a jít rozsvítit, ale zjišťuji, že se nemůžu pohnout, ani o milimetr. Začínám panikařit a škubat s sebou. Po chvíli konečně síla povolí a já jsem schopná vstát. "Co to sakra bylo?" Neslyším ani zvuk svého hlasu. Natáhnu ruce před sebe s myšlenkou, že někde musí být nějaká stěna, dveře, či okno, hlavně abych se odtud už dostala. Začnou mi drkotat zuby, při každém dalším kroku se celkový třes těla zvyšuje. Připadá mi to už celou věčnost, co jdu a pořád nic.

Chci se vrátit k posteli, ale zjišťuji, že vlastně netuším, kterým směrem by mohla být. Začnu zmateně pobíhat po místnosti /je tohle vůbec místnost?/ snažím se křičet, volat, ale nic, nevyjde ze mě ani hlásku. Sednu si na zem a začnou mi téct slzy. Nemají žádnou chuť. Zběsile začnu mlátit pěstmi do země, ale při každém dalším úderu, jakoby se mi do nich zarylo tisíce jehel.

Lehnu si na zem, snažím se uklidnit, ale nejde to. Cítím rychlý klus mého srdce a strach, který mnou prostupuje čímdáltím víc. Zavřu oči a snažím se to ovládat. Marně. Těžko se dýchá. Cítím, jak v prostoru pomalu ubývá kyslíku. Chci se nadechnout, ale jakoby mi hrdlo stáhla neviditelná ruka.


3.2.2008

-----------------
V 6:00 rodiče dívky našli svou dceru mrtvou ležet na podlaze. Můžeme vyloučit, že se jedná o sebevraždu, nebo násilné přepadení. Pravděpodobně se dívka udusila. Příčinna smrti není zatím známa.

-----------------
Každý jsme sám ve své hlavě

Ve tmě a tichu..

14.10.2013
K sobě laskavá

Hladím si tělo svými vlasy,
od předklonu do záklonu,
kolem vlastní nakloněné osy
kroutím nad tím hlavou:
úsvity a bezbolestná rozednění...

Jsem si vzácná,
jsem si všední,
laskavosti plná...

12.10.2013
(bez názvu)

vím, že až zkapu

otevřou se všechna opilecká okna a okénka

rekapitulace všech alkoholových eskapád

zpomalený přímý přenos filmového pásu ostudy

pocítím stejné znechucení, jako ti, kteří mne v tu chvíli sledovali

dlouhé minuty nad obrazem trosky,

která líbá kočičí hlavy


ach člověk se nesmí brát tak vážně

co je na tom, že se pomocí piva

stane na pár hodin opět miminkem

:)

9.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Sbohem, Alfo

Vmáčknu tě na maličký kousek volného místa ve své duši;

vyrovnám si tě ve vitrínce životních podivností,

poctivě budu každý týden otírat prach z každé jedné vzpomínky

na tvoje vlasy

na tvoje auto

na ty ukradené chvíle...


Stále lepím nové náplasti na staré rány,

které se nezahojeně čas od času rozezívají do nového pondělního rána.

7.10.2013  (upr. 12.10.2013)
Dřevorubci

Vzali jsme sekyry, pár metrů provazu, pilu a vyrazili do lesa na soušky. Na první jsme ani nepotřebovali sekyrku. Stačilo se jen mírně opřít a strom už ležel na zemi. Stejně tak druhá i třetí. Se čtvrtou jsme se už trochu zapotili, ale nakonec podlehla taky. Stačilo pořádné zatáhnout za provaz a kácela se jako každá druhá. Postupovali jsme dál do lesa a tu a tam ještě nejakou soušku povalili, ale pořád to nebyla ta pořádná práce se sekyrou a dvoumužnou pilou.

Soušky už nás prostě omrzely. Svázali jsme tedy vytěžené kmeny a odtáhli je k chalupě na kraji lesa. A teď je čas na pořádnou chlapáckou práci! První smrk měl asi dvacetpět centimetrů v průměru. To už bylo něco. Zběžnou kontrolou jsme se ujistili, že ten jeden smrk v záplavě stromů vlastně ani tak moc nechybí. Pařez jsme zahrnuli hrabankou a pro všechny případy jsme odřízli špičku poraženého stromu a naranžovali ji jako semenáček. Iluze byla zkrátka dokonalá. Podobným způsobem jsme složili ješťe tři kusy - o poznání větší. Jeden po drůhém jsme je dotahali k chalupě. Připadali jsme si jako skuteční pionýři, zálesáci, kanadští dřevorubci. To je to slovo: DŘEVORUBCI. V chalupě jsme si dali horkou bramboračku s pořádným dřevorubeckým krajícem chleba a užívali si příjemnou bolest v unavených pažích. Z rozjímání nás vyrušil až Vojtův táta. Chvíli strašně řval, že jsme idioti a že je to průser, pak zapnul cirkulárku a začal řezat kmeny na špalky, které kvapně nosil do kůlny. 

"Tyvole, tak takhle rychle jsem ještě fotra makat neviděl," pronesl Vojta a šli jsme se raději věnovat jinému dobroružství.

3.10.2013
Tetování

Nechám já si vytetovat

Tvoje jméno na hlavu,

aby bylo znát,

/                  \

            že jsem na hlavu.             jak moc mám Tě rád.

 



⇡nahoru⇡         ➜ září 2013


V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii.