...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Tetování (poezie, Turda) • Dřevorubci (próza, Mlyje) • Sbohem, Alfo (poezie, Jane) • (bez názvu) (poezie, markar) • K sobě laskavá (poezie, AN') • Tma (próza, Pavlína Dekojová) • Nocí (poezie, skippy) • Kolage (poezie, skippy) • Lužanské pábení (próza, skippy) • Ve vaně (poezie, Jane) • Tupě (poezie, peťan) • Papoušek Ara - Agrometalová báseň (poezie, Turda) • Únik, část 3. (próza, Mlyje) • Hledání rovnováhy (poezie, Rogo) • Hýkání (poezie, peťan) | ||
Svět, sto vět. Běduje stará, je zle, kosti o sebe dřou, skřípou jako porcelánovou vidličkou po alobalu. Běduje mladší, je zle, stará naříká a jí život schne. Běduje mladá, je zle, chytla to do krve a svařila ránu. Je pozdě. Každý si mele to svoje maso. Jen Ema ne. Obě dcery jsou Věrka, každá s jiným jménem, každá s jiným plyšovým zvířetem, každá se stejným genem. Věrko, běž se najíst, takové jste pohublé, ouvej. Sto řečí letí kolem stolu, nikdo ANI MUK. |
||
V rozpětí sil ztrácím svou rovnováhu bratra podprahového vnímání.Nečekám na milost od božích nápadníků, jen čekám na záchvěv vznešených slov přikovaných k divokosti života.V průvodu duchovních nauk se snažím najít alespoň část starého světa.Jsi krásná při dobývání slov.Proud pouze stojí , nevysychá.
5.10. Holešovice |
||
Effervescent spal tvrdě. Z hlubokého meditačního spánku ho nevzbudil pronikavý zvuk houkaček z ulice, ani hrubé bušení na dveře o chvilku později. Když se však dveře pod úderem beranidla rozlétly na třísky, Effervescent vylétl z relaxačního ušáku a zmateně se rozhlížel, co se to v jeho bytě děje. Zásahová jednotka společnosti ukázkově pročesávala byt. Než si stačil pořádně uvědomit skutečný stav věcí, poroučel se zpět do sedu. "Nezlob se Fizzy," řekl velitel Effervescentovi, když se probral, "je to jen vžitý reflex, jak jsi vyskočil z toho křesla, blesklo mi hlavou - ÚTOK, a tak jsem tě natřel pažbou. Nebylo to nic proti tobě. Prostě jenom reflex." Fizzy byl mimo. Ničemu nerozumněl a třeštila mu hlava. Celá domácnost byla vzhůru nohama. Znovu upadal do mdlob. "Kde je ta mačeta," slyšel jakoby zdálky. "Ta mačeta, rozumíš?" Po asi třetí sklenici aktivátoru začal Fizzy trochu spolupracovat. Mačeta byla na zdi, když šel spát. Kde je teď, to neví. Byla tam. Možná někam zapadla během šťáry... Velitel rychle ztrácel trpělivost. Aby si Fizzy vzpomněl, znovu mu natřel pažbou, což mnoho nepomohlo. Mačeta zmizela. Fizzy to nechápal, zato velitel a zbytek komanda měl jasno. Po dobrém to nešlo a tak hoši přistoupili k léty ověřeným metodám fyzického nátlaku. Effervescent se jevil jako velice zarputilý jedinec. Nátlak se stupňoval do nesnesitelné míry. Po sérii bolestivých úderů Fizzy skončil na hromadě trosek toho, co býval jeho pracovní stůl. První věc, kterou nahmatal, použil proti nejbližšímu útočníkovi. Neuvědomoval si, že v ruce drží hledanou mačetu, ale instinktivně se ohnal. Ostří prošlo nohavicí a nepatrně škráblo útočníka do stehna. Na mačetě ulpělo malé množství krve. Nečekaný protiútok však vyvolal u členů komanda obrovské zděšení. "Bože to je ta mačeta! Seknul s ní Hewa! Nepřibližujte se k němu," křičeli jednotliví členové týmu a pomalu ustupovali od Fizzyho a lehce zraněného Hewa. Fizzy sice nechápal, co jeho protivníky tak vyděsilo, ale využil chvilkového zmatku a vyskočil z okna. Mačetu zastrčil do nohavice a ztratil se v davu. Do pronásledování se zapojil celý tým - kromě velitele a Hewa. Hew seděl v rozbitém bytě a obvazoval si poraněnou nohu. Velitel nalil pořádnou dávku aktivátoru a nabídl Hewovi, "Byla to smůla, co?" řekl svému podřízenému, "Znáš pravidla. Víš, jak to v tehle situacích chodí. Věř mi, že z toho nemam radost. Ale slibuju ti, že toho šmejda dostanu!" Hew chtěl něco podotknout, ale než se nadechl, plíce mu spálil horký vzduch z plamenometu a jeho tělo se proměnilo v uhel. Velitel stručně informoval operátora o vývoji událostí, požádal o posily a vydal se po Effervescentově stopě.
|
||
Venku ve svým fáru (tududududududu)
mám papouška Aru. (tudududududu)
Venku je dost zima. (tududududududu)
Ve fáru je zima. (tudududududu)
Papoušek je tropický
nejspíš umrzne. (Hej!)
Venku je dost vzduchu.
Ve fáru ne. (Hej!)
Papoušek zdechne. (tududududududu)
Udusí se.
|
||
Cvrnkám si kuličkou palci u nohy A mám chuť si pořádně pobrečet Neprší Ani papír nekrabatí Obočí nekrabatí Tlačím slzu do kapky Do poslední kapky Ale je rozplynutá v oku, skrz které stále vidím jasně na televizi na palce u nohy skrz skleněnou tabuli, stále jasně na balkón plný odpadků vyhozených těl, slepených potem do tvaru kladkostroje na štiplavém slunci slůnících se lidí všude samé lesklé choboty Apatie Bezhybnost Kulička se zakoulela, až zmizela mé palce zůstaly samy
|
||
Ve vaně plné zvrácenosti |
||
Kohouti od naproti bedákali už vod pěti jak na bajkale, svítáníčko dejchnutý červánkama, těma ranníma, lechtalo mě po nose nezachumlanym, ba i pod víčka se dralo. Rosenka svěže chladivá po dlani pohladila i Hynka. A tak naše duo ekvilibristů započalo další den. Jen Naděnka malá ještě spinkala a ne a ne opustit blažený sen o šnečím domku na stráni. Neměla ráda svítání, bylať sovou, tvorem nočním, snovou vílou do pavučin jako moucha zapletenou. Jura indigově černý cink' zvonkem koloběžky... cikán věrný, chlapec zlatá, tentam byl hned natotata! Juro, chystej lano, dneska bude podívaná! Volá Hynek na cikána... Ten však již ku hospodě uhání pro dva ranní tupláky! Naďa vstává, vejce klohní, slunce už je v jednom ohni. Posnídali na zápraží a početli v říkání. Smáli se, že radní páni v Jičíně zas neví coby. Před kostelem stojí jako solné sloupy dva mohutní sloni. O co běží? O co kráčí? Ptá se pan učitel cestou na mši. Vy to ještě nevíte? Provazochodci přijeli až z Prahy! Budou držet představení! A zrouna tejhndle večír!!!
Zvoník zvoní na věži, vyskakuje převelice, bouch se zvonem do palice... To je mi, Medwo, novina! Že to zas bude (ňáká ta tvoje) na mě ušitá bouda či konina? Mno né, namoutě!!! Dyk ti to poudám, ani sám Hašek Jardů neměl takou audienci... Pán učitel s dětma tajky přindou, babky až z Konecchloumě, panečku! Na koupáku maj neska ňákou slávu votpůldne, tak uočekávám eště přindauek!!! |
||
Přemejšlejte vždycky o něčem jiném, než se právě děje!!!
Myslím na jiný věci když s tebou mluvím Čekám na vlak, když tě miluju Meju nádobí vždycky když přecházim ulici Zpívám když mlčím Řvu v tichu Peču dort a přitom vraždím tvé iluzeiluzeiluze Chlastám a přitom nic nepiju Jdu do cirkusu když jdu volit ty šašky Žonglér s lidma Nejsem probuzen nikdy natož ve dne Stejně se nikdy nic nestane co by stálo za to Vnímám jako přes akvárium s hnědou vodou Slyším na dně bazénu Cítím jen páru nad hrncem Mluvím do dubu co není stromem ale tebouJsi strom když tě hladímChřestím kostma při polibku věčnostiNěkdy jen tak Vždycky sám Prázdnej papír mýho životopisu Snopis s cárem potoka v lesích a houby s voctem! Ulítávačka nad světem s lidma a zvířatama a rostlinama a houbama A hrachem podél zdi kdesi v Berlíně kdysi A hrachem podél zdi v Číně A perlama pod mnoha nohama Šeptej v šedý tmě pro plyšáka a choulostivéení se v rohu vědomíKřik jen tehdy Když nevíš Tedy vždy
Huba jede pantem mele plete se mi pod slova Všechno je mi u prdele musim začít od znova Nemluvit je asi lepčí než mlčet Němost přes most nedojede krz krk strč pšt!!!
Čekej si na mě stejně už dávno nejdu Líp mi je než jednohubce s jednorožcem
Jsi vlající vlasaticí v lamy tlamě Splet jsem si tě s krasavicí ale hlavně Že to spolu uděláme bezpohlavně
|
||
Nocí bloudí chodci jednoocí Lucerny nosí Dvojitých očí
Svět zdá se černobílý Uprostřed zimy Stíny Ve skalách jak v očních důlcích díry překvapíš slepé netopýry spící a zem dutá vydá svědectví
jdu po svých stopách sněhem a objevuji svůj život svou sněhobílou zem
báseň jak smaragdový pták přilnula k vánku stáváš se sám sebou naopak pozpátku
|
||
2.2.2008
3.2.2008
-----------------
-----------------
|
||
Hladím si tělo svými vlasy, Jsem si vzácná, |
||
vím, že až zkapu
otevřou se všechna opilecká okna a okénka
rekapitulace všech alkoholových eskapád
zpomalený přímý přenos filmového pásu ostudy
pocítím stejné znechucení, jako ti, kteří mne v tu chvíli sledovali
dlouhé minuty nad obrazem trosky,
která líbá kočičí hlavy
ach člověk se nesmí brát tak vážně
co je na tom, že se pomocí piva
stane na pár hodin opět miminkem :) |
||
Vmáčknu tě na maličký kousek volného místa ve své duši;
vyrovnám si tě ve vitrínce životních podivností,
poctivě budu každý týden otírat prach z každé jedné vzpomínky
na tvoje vlasy
na tvoje auto
na ty ukradené chvíle...
Stále lepím nové náplasti na staré rány,
které se nezahojeně čas od času rozezívají do nového pondělního rána. |
||
Vzali jsme sekyry, pár metrů provazu, pilu a vyrazili do lesa na soušky. Na první jsme ani nepotřebovali sekyrku. Stačilo se jen mírně opřít a strom už ležel na zemi. Stejně tak druhá i třetí. Se čtvrtou jsme se už trochu zapotili, ale nakonec podlehla taky. Stačilo pořádné zatáhnout za provaz a kácela se jako každá druhá. Postupovali jsme dál do lesa a tu a tam ještě nejakou soušku povalili, ale pořád to nebyla ta pořádná práce se sekyrou a dvoumužnou pilou. Soušky už nás prostě omrzely. Svázali jsme tedy vytěžené kmeny a odtáhli je k chalupě na kraji lesa. A teď je čas na pořádnou chlapáckou práci! První smrk měl asi dvacetpět centimetrů v průměru. To už bylo něco. Zběžnou kontrolou jsme se ujistili, že ten jeden smrk v záplavě stromů vlastně ani tak moc nechybí. Pařez jsme zahrnuli hrabankou a pro všechny případy jsme odřízli špičku poraženého stromu a naranžovali ji jako semenáček. Iluze byla zkrátka dokonalá. Podobným způsobem jsme složili ješťe tři kusy - o poznání větší. Jeden po drůhém jsme je dotahali k chalupě. Připadali jsme si jako skuteční pionýři, zálesáci, kanadští dřevorubci. To je to slovo: DŘEVORUBCI. V chalupě jsme si dali horkou bramboračku s pořádným dřevorubeckým krajícem chleba a užívali si příjemnou bolest v unavených pažích. Z rozjímání nás vyrušil až Vojtův táta. Chvíli strašně řval, že jsme idioti a že je to průser, pak zapnul cirkulárku a začal řezat kmeny na špalky, které kvapně nosil do kůlny. "Tyvole, tak takhle rychle jsem ještě fotra makat neviděl," pronesl Vojta a šli jsme se raději věnovat jinému dobroružství. |
||
Nechám já si vytetovat
Tvoje jméno na hlavu,
aby bylo znát,
/ \
že jsem na hlavu. jak moc mám Tě rád.
|
||
⇡nahoru⇡ ➜ září 2013 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |