|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 5. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |||
Podvečerní glosy (úvaha, Kolemjdoucí) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Báseň psaná po tmě (poezie, Jane) • Rozplynul se (poezie, Jane) • Zpověď mladé stařeny (poezie, AN') • slečna P. (próza, skippy) • ále nic (úvaha, skippy) • Pohádka ze Staré Lhotky (próza, Šolmes) • Spisovatelskej aneb Frngolový sloh (poezie, Šolmes) • Upalte blázna (poezie, Rogo) • Houkání (poezie, AN') • Okamžik I. (fotografie, Nesmyslon) • Okamžik II. (fotografie, Nesmyslon) • Důležité upozornění (fotografie, Kolemjdoucí) • Nové evangelium, I. díl (próza, Kolemjdoucí) • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • Létající škrpály nejlíp oheň podpálí (lehce absurdní povídka s ponaučením na začátku i konci) (próza, Tuleň) • Děvka jedna ! (zcela mravná báseň o inspiraci ) (poezie, Tuleň) • (bez názvu) (obraz, Buri) • Tak by (poezie, peťan ) • ("Kde budeme rodit?"...) (Mr. Noon) • Hamiž (poezie, Turda) • Tweet poetry, I. (poezie, fanky) • Návštěvník I (Kachna) • Návštěvník II (Kachna) • Sportovec (poezie, Kulturní P_rnograf) • Tentam je tam-tam. (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Liquor, wine & beer (fotografie, fanky) • Tallinn – na troskách věznice (fotografie, fanky) • Stížnost (poezie, Turda) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • (a k tomu dochází čím dál častěji...) (poezie, Chodidlo) • Doma (poezie, AN') • Hádanka (próza, Turda) • Arbitrární (poezie, Turda) | |||
|
Kdyby prase mělo křídla, bylo by to prase? |
|||
|
Western Dáma v nesnázích na kolejích. Pevně spoutaná a připoutaná. Tlustý provaz se kolem ní vine jako had. Jako provaz, kterým jsou obtočena těla dam v nesnázích v kreslených filmech. Prostě jí čouhají jen nohy a hlava, aby mohla křičet. Pomóc Ta dáma má šaty jako ta paní z Tenkrát na západě, ale vidíme z nich jen krajku, protože zbytek je pod provazem. Pomóc Železnice se vine průsmykem. Spousta zatáček. Asi ji svázal nějaký šupák a za jednou tou zatáčkou ji přivázal ke kolejím. Klišé Pomóc Na místo přijíždí hrdina na koni. Je to kovboj. Má laso a pistoli a klobouk a všechno. Je evidentní, že se tu neobjevil náhodou. Dámu zřejmě zná. Pohlédnou si do očí. Bobe Běto Je to její kovboj. Je to její princ. Hu hů Vlak se blíží. K nebi stoupá kouř. Zdroj kouře se pohybuje. Bude tu co nevidět. Bob otočí koně. Bobe Tryskem vyrazí pryč. Je to závod s časem. Hu hů Rychle Žene svého oře jako ještě nikdy. Je oř, který neoře oř? Asi ne. Žene svého hnědáka jako ještě nikdy. Jako o závod. Je to závod s časem. Blíží se k městečku. Jako o závod. Rychle Přiřítí se na náměstí. Seskočí z koně. Vejde do zastavárny. Proč?
|
|||
|
Bledě oranžová zář nad městem
dává tušit život
ve všech jeho podobách.
Kolik lidí teď zažívá to, co já?
Ty, my, vy…
Každý člověk v té sídlištní hloubce
pod balkonem
má svůj příběh
všichni ti Petrové a Kláry
z drátěných šaten
jsou dneska tátové a mámy
a jejich děti mají neobvyklá jména
a svoje vlastní příběhy
zatím jen v kdovíjakých šatnách
a nad domácími úkoly.
A rozviklaní staříci močící na rohu
proplouvají časem
vyzbrojeni nakyslým zápachem
a tomu kolem už neublíží.
S bušícím srdcem odolávám chuti zeptat se ho
na jeho příběh.
A teď pozdě večer
při pohledu z výšky jedenácti pater
očima objímám betonové obry
spolkli moje kamarády z dětství
a přesto se v jejich stínech cítím doma.
|
|||
|
a k tomu dochází čím dál častěji.
odevzdám se situaci a nechám čas a prostor ať tvoří kolečka z dýmu.
jako nestranný pozorovatel, jako vypravěč stát na okraji svého příběhu,
čekat jak dopadne, hlavně ničemu nebránit.
zapomenout co bylo a nemyslet co by mohlo být,
pozorovat bytosti okolo a nechat je, klidně ať vyryjí do duše hluboké rýhy.
|
|||
|
člověku se neříká savec protože saje mléko ale proto že saje energii ...saje energii ...saje energii
někdo se směle zeptá jiný pokorně prosí ale jsou tací, kteří berou a prasí trhají bez ostychu a kousají do prsů do prsů kohokoliv
ti vědomí za každý kvant dají stranou kámen ti bezcitní na lístek nepíšou nic s pocitem, kterak nad tím vyzráli ale hostinský, ten starý zkušený filuta bodře se usmívá a píše všecky škody
tito budou nakonec řádně vyplašeni až přijde na placení a to je také jediný rozdíl mezi hosty tady na zemi
ten starý filuta je velký kliďas ale je-li v hostinci již velká vřava a stoly se mlátí hlava nehlava není-li slyšet jeho hlas přez změť jazyků a jmen je hotov společnost řádně vyfackovat a do chladu hosty vykopat ...ven |
|||
|
Rád bych reklamoval tuto báseň.
Vymyslel jsem ji těsně před spaním.
A zapsal si jen její jméno.
S tím, že si ráno vzpomenu.
Ale nevím ani ň.
Děkuji.
P.S.
To je fakt.
Toto není ta báseň.
I když název sedí.
Toto není umění.
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
Kde je ten – ten?
Tam je ten – ten!
Tady je ten, ten co neni tentam!
Ten je tentam
Tam je tam-tam
Ten je tam, tam, kde neni ten ten!
Neni to tamten, ten a ani onen
Neni to ten, ten, co neni tentam!
Tentam je tam-tam a taky buben
Nejde to pajcrem ven a ani tam!
Nejde to pajcrem, nejde to majzlem
nejde to kladivem, nejde to ven!
Nejde to pajcrem, nejde to majzlem
nejde to kladivem, nejde to ven!! |
|||
|
Po ránu běžím parkem téměř bez cigarety. Strace sedící na lavičce dívám se do očí. Pohybem hlavy mi naznačí směr, kde zaklenut v sobě se válí pár opilců za křovím. Rád bych se přidal do trojky, ale mám zapařený kulky. Jsem nechutný sportovec. |
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
V zájmu vyváženosti
a frčící falešné skromnosti
se vyžaduje
abyste poznání prezentovali jako názor
a dodali pro ně argumenty.
|
|||
|
Kdyby se dalo vydělat psaním poezie, napsal bych tuto báseň pro peníze. Takhle si zas můžu dovolit ten luxus napsat ji jen tak.
(komentář redakce: Autor zde vyzdvihuje pravou hodnotu umění, která nespočívá v jeho výsledku, nýbrž v motivu, který dílo do světa vyvrhuje. Poukazuje na svobodu tohoto motivu, kterou po něm dědí samotné dílo, jakkoliv je na první pohled shodné s dílem vzniklým z motivu jiného. Tento komentář je vlastně zbytečný, neboť dílo je zde komentářem samo k sobě. Experimentální metodou dokazuje, že historie básně je od ní naprosto neoddělitelná. Kontext je to, co teprve umožňuje symbolu symbolizovat.)
(poznámka redakce: Za tuto báseň získal autor honorář ve výši 500 Kč. Báseň byla financována z peněz daňových poplatníků prostřednictvím grantu EU. Celkové náklady na projekt zveřejnění činily 1123 Kč.) |
|||
|
„Kde budeme rodit?“, ptala se skupina těhotných maminek, s bříškama plnýma miminek. „V porodnici“, odpověděl porodník, co v dětství chodil na nočník. A teď chodí na mísu, do které v sedící pozici, porodí každodenně stolici... |
|||
|
Kdyby čert neměl křídla a uměl černit Kdyby anděl uměl dělit, ano, dělit Kdyby hustá situace pomalu řídla Kdyby tátové nenosili na prsou hvězdice dětí Kdyby štěstí bylo listí a opadávalo Kdyby peníze vymáhal vydří duch Kdyby vydíral sběratel Kdybychom nemluvili stručně v kuličce Kdybychom byli plejtváci a ze zad frkali pořád stejnou repliku Kdybychom netřídili a vyhazovali slova Kdybychom je málokdy chytali Kdyby „on: - “, „ona: - “, „on: - “, „ona: - “ Kdyby se on a ona zapojovali jen na chvíli Kdyby se lidé vylidnili Kdyby bylo zítra moudřejší včera
Bylo by teď |
|||
|
|
|||
|
Děvka jedna! Sedím bez hnutí a čekám na Inspiraci.
Ta mrcha odchází, kdy chce, kdy chce se taky vrací.
Vítám ji zpět, děvku jednu prodejnou,
stala se mou tajnou láskou veřejnou.
Čekala jsem na tebe po čtyři dlouhé noci.
Víš ty vůbec, nevděčnice, jaký je to pocit?
No nepovídej, nepovídej, hostil tě pan Pratchett?
A já nad prázdným papírem si klidně můžu brečet!
věnováno A.
|
|||
|
12.11.2013
Šli za Věštkyní. Byla velice velice stará, moudrá a uznávaná. Její vědění bylo tak rozsáhlé, že tlumočila lidem poselství bohú. Vytáhli si poznámkové bločky:
,,Ó, Veleuctívaná, co máme udělat, abychom zachránili svět?''
Věštkyně se zahleděla v dál a pravila: ,, Létající škrpály nejlíp oheň podpálí!''
Překvapeně na sebe pohlédli; věděli, že Madamme hovoří zásadně v alegoriích, ale tohle bylo i přesto poněkud komplikovanější, než očekávali. Co když ale ti ostatní chápou a On sám bude vypadat jako blázen? Honem se zase začali tvářit moudře a povzneseně:
,,Ó, Převeliká, múžeš to prosím trochu upřesnit?''
- ,,Ptala jsem se čuvače, zda-li kouří papuče.'', zněla odpověď.
,,Aha.'', zatvářili se, jako by vše pochopili: ,,Děkujeme, ó, Matko Pravd, múžeš nám ještě říci, jaké bude zítra počasí?''
- ,,Rafan rafnul rafana, leč nebyla to šikana.''
- ,,Ahá ahá, zajímavé. A myslíš že se ochladí až za dlouho?''
- ,,Jablko nepadá daleko od slona,
neb byla by to pro něj úhona.
To ovšem neplatí v ostatním časoprostoru,
kde sloni i jablka padají pospolu.''
- ,,Tak to je skvělá zpráva. A mohla bys nám ještě objasnit podstatu bytí, když už jsme tady?''
- ,,Přijde vana, prudký sráz,
mroži se pod zem hrabou zas.''
- ,,Děkujeme. Teď už je vše naprosto jasné.''
,,Páni, to bylo opravdu...zajímavé.''
- ,,Ano, velmi...vyčerpávající.''
- ,,Interesantní...''
- ,,Neotřelé...''
- ,,Delikátní...''
- ,,Postmoderní...''
- ,,Popkulturní...''
- Non-konformní...''
- ,,Metafyzické...''
- ,,Anterográdní...''
- ,,Acidobazické...''
- ,,Atomické...''
- ,,Tautologické...''
- ,,Ontologické...''
- ,,Antologické...''
- ,,Agramatické...''
- ,,Grandiózní...''
- ,,Rigorózní...''
- ,,Majestátní...''
- ,,Majoritní...''
- ,,Monologické...''
- ,,Monofonní...''
- ,,Monotónní...''
- ,,Monogamní...''
- ,,Prokrastinační...''
- ,,Prohibiční...''
- ,,Prostetické...''
- ,,Protetické...''
- ,,Kakofonické...''
- ,,Utopické...''
- ,,Atopické...''
- ,,Ordinérní...''
- ,,Homeostatické...''
- ,,Homogenní...''
- ,,Perinatální...''
- ,,Ortodoxní...''
- ,,Grafomanické...''
- ,,Lymfatické...''
- ,,Asimilační...''
- ,,Autonomní...''
- ,,Patické...''
- ,,Apatické...''
- ,,Hepatitické...''
- ,,ŘEPAtitické...!''
- ,,Přesně tak!''
- ,,Moje slova!''
A všichni byli rádi, že se před těmi ostatními neprojevili jako naprostí blbci a nevzdělanci a řekli si, že příště, než někam takhle půjdou, si musí nejdříve zakouřit zakázané býlí.
V tu samou chvíli Věštkyně potáhla z dýmky a pomyslela si: ,, Zas další blbové! Kdy už to někomu konečně dojde?''
A pak ještě: ,, Nechceš - li topit se v rybníku, nauč se pít vodu z dětsníku!'' |
|||
|
No tak mi pomož Nech mě proplout mezi mraky Nech mě nadechnout Již jsem ochutnal pozemské statky Nové formy nejsou mou potravou
Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám Přenes mé zjevení do nefyzických sfér Prosím, dej mi sílu, ať nevzdávám se vědomí Nechci být věčný Ahasver Pozdvihni duši toulavou |
|||
|
Je to oblé jako dráha fotonu Je to rovné jako výplň kartonu Zacuchaná slova, chrčáky Zatahaný dovnitř za páky Okované botky do řeky na zkoušku Okem zvědavým pozoruje rez, Která nikdy nespí. Nebezpečí úrazu: JEZ! Zalezeme si do spacáku a ten spacák obalíme strouhankou snů Jako sloni, sloni, ta zvířata se chladí ověvem uší A pes, ten jazykem mouchy plaší Žvýkáním snadno prosadíš své vykání Oni kanicové ty káňata vůbec nevnímají Dokud se jim nepřijedou vysmát V ponorkách na ně pak čuměj Káňata za oroseným sklem S obydleným šnorchlem. V čepicích s drápamy neoprenového sokolníka Vzhůru nohami Mokrá kočka, tak ta je také velmi směšná Jak sezmenší její tygrovitost na miminum. A tam si Hrabal pod pařezem pivo lízal Jak to popsat… Je to oblé jako dráha fotonu
Je to rovné jako etalon času |
|||
|
Bratři a sestry, je tu věk, kdy vesmírné síly, planety, všechny bytosti a celé společenstvo svatých i náš Pán spojují své síly a odnímají iluze z očí pokolení lidí. Dnes je doba v očekávání dobra. Právě tak, jako nás bavilo dříve rošťáctví a toliko temná zkušenost světa, dnes jsou dveře otevřeny zlatému věku. Kdo zaseje dobro, desetkrát tolik sklidí, či snad desetkrát deset desetkrát. Buďte šťastní. Když k vám přijdou a budou vám brát energii pro své pekelné podniky, řekněte jim: Dám vám najíst ze svého, protože náš Pán zve ke stolu každého a host do domu Bůh do domu. Napij se tedy z kalichu mého. Moudrý prozře a ten bez srdce bude sklizen až přijdou žně. Když k vám přijdou výběrčí daní a lichváři, dejte jim také a upokojte se ve svém srdci, protože náš nebeský Otec to tak nenechá. Přijdou ti, kdo vesmírným pluhem přeorají společenské zřízení a půdu zůrodní. Dění pod sluncem je jako vlny na břehu moře, pěna praská a voda se vrací. Zrušme zákony pozemské, otevřeme srdce a poslouchejme zákony nebeské. Dokonce světlonoš, zdá se, je vysrancem božím, byť si myslí, že on je ten oheň. Neboť je jen jedno nejvyšší. Nehledejte moudrost v knihách. Vždyť pohleďte, kolik vzdělanců tápe v mlhách. Hledejte pravdu ve svém srdci, jako prosťáček v horách. Jsou obchody, kdy za těžké peníze dostaneš chléb ale i starost, pak špatně se polyká, a v krku sousto usychá. Dobré obchody jsou však ty, kdy dostanou obě strany víc než dávají. Obchoduješ li, vždy dej něco navrch, je to pak předávání, ne obcházení. Cílem není být bohatý statkem, ale duchem. Radost z radosti je sama dobrou cenou. Není to potom už obchod, ale předávání. Je takové předávání, kdy obě strany dostanou víc než dávají. Moudrý ví, že je tomu tak. Štěstí je to, co náš Pán dává navrch. Jestliže druhá strana hraje falešně, neznepokojuj se, to co ztratíš, získáš jinde, a takový falešník časem pozná svoji samotu.
Poslouchejte krále, kteří jsou mezi vámi, a ne pohonky s očima zaslepenýma. Vždyť ruce dělají to, co říká hlava, a činí jim to radost. |
|||
|
Ano, Vážení přátělé, zatímco čtete tento text, dáváte s největší pravděpodobností o sobě vědět celou řadu informací. Zařízení, které stojí před Vámi, je až příliš také ve Vás. Je to důmyslný prostředek k fízlování lidí. Vidí kolikrát týdně se díváte na porno, kolikrát denně čtete zprávy, kolikrát měsíčně chodítě na Blázny… Vaše denní činost je sledována víc, než si myslíte. Pozorují, na co se díváte, co máte rádi, co byste chtěli, zároveň však Vás přesvědčují, že něco potřebujete ale také co to bude (nepotřebujete nic, vše si můžete vytvořit sami)… Vaše chování je pro ně jako stezka divoké zvěře pro lovce v pralese. Zanecháváte spoustu stop a teplého trusu. Ba co víc, dokonale kamuflovaná sledovačka způsobuje, že množství stop je větší, než by bylo v případě tušení napadení. Je to dokonalá past. Ano, jste sledováni. Totalita byla upgradeovaná na verzi minimálně dva nula. To že se právě teď necítíte ohroženi, je jenom iluze, stopaři matrixu právě v tuto chvíli pracují na tom, aby ještě lépe pochopili chování zvěře (chápej lidí). Je to past, která je oběti nasazována pozvolna, tak jako se ochočuje divoké zvíře. Pro Vaši svobodu je to ovšem fatální, neboť smrt nepřichází náhle s tušením její přítomnosti, smrt jakoby nemůže přijít, ačkoliv je nenápadně na Vaše tělo napojováno tisíce jehliček, které se Vám zařezávají až do morku kostí. Jste sledováni téměř neustále, v hitlermarketech, na ulici, a právě teď i doma… Je fatální chybou domnívat se, že tomu tak není, právě tak, jako je fatální chybou si myslet, že jsem paranoidní, ale to všechno vem čert, proti tomu, že děláte tu chybu, že jim věříte, že to, v čem žijete, je to jediné, v čem se dá žít. Stvoření bylo vytvořeno pro volnou existenci. Jste napadeni programem, který Vám od dětství vštěpují, je to ohlávka i opratě a ten, kdo na Vás sedí, není nikdo jiný, než Ďábel sám. A to co většinu času zažíváte, až na nepatrné chvilky volné pastvy, která slouží pouze k tomu, abyste mu nechcípli tak rychle, je skutečné peklo. Je to matrix. Je tu jedna naděje a to ta, že budete stopovat sami sebe a postupně oddělíte jehličky a udidla od svojí duše. Je k tomu třeba odvaha a vytrvalost a nezměrná touha pochopit dění pod sluncem, touha po skutečné svobodě a dobru, ke kterému bylo Stvoření původně vytvořeno. Neexistují utopie, to, že existují, je nám pouze vštěpováno za účelem oslepení a utišení. To, že je něco utopie, je vlastně věta, program, který Vás má odradit od toho, snažit se bojovat se stroji, s humanoidy. S těmi, kteří vypadají jako lidé, ale kteří jimi nejsou. Napadením programem se ovšem člověk může stát humanoidem. Blíží se doba skutečného pochopení této pasti, toto pochopení ovšem bude opět, tak jako vždy v minulosti, vykoupeno utrpením, odmítáním, sváděním z cesty a jakoukoliv snahou o oddělení bojovníků od kmene, neboť cílem je oddělení chápajícího jedince od stádečka, pro snadnější zpracování či případnou likvidaci. Oni totiž vědí, že v mnohosti je síla; stejnou sílu, jako má zlo, má i dobro, dobro je však izolováno na samostatné jednotky, to je jejich hlavní zbraní. Jedinec, který začíná chápat, je nebezpečný. Jedinec, který pochopil, je velmi nebezpečný… je rušivý, neslušný, podivín, nenormální, je to blázen, a kde co jiného. Lidé, jste svobodní, můžete chodit nazí. Nemusíte chodit do práce, nemusíte platit daně, nemusíte se bavit s u-řádem (u, jako udidla?), nemusíte umírat ani trápit se. Od počátku je Vám odpuštěno, nemusíte se bát se ohlédnout. Ego a další subjá, jako ochranný program je holý nesmysl, je to výplod strojů. Neexistuje chyba, kromě té být v pasti… Nechť Vás provází síla na Vaší cestě. Toto je válka, ne až potom, ani ne v minulosti, ale TEĎ.
|
|||
|
Z přetržený šňůry se sypou korále Některý věci jsou léta neměnný Rozpraskaná hlína volá po vláze Její oči jiskru neztratily Vlasy se obarvily moudrostí let Věci vetešnický Co vy mně budete vyprávět?!
Mysli si zátiší. Na pozadí stáří na popředí pozadí mladí Vprostřed jakoby něco schází Nikoliv. Je tu harampádí. Věci cestující časem, poslané myšlenky. Vítejte v kurzu telepatie paní Zdenky. ruce na spánky teď to bude trochu funky. Kožené náramky, bronzové sošky a činky šminky od pramaminky pro mladé fenky Ženská moudrost se šíří bez použití slova. Mistryně Joda bude předcvičovat.
|
|||
|
Mládí se těší dobrému zdraví
Nový svět pohání ten starý
i když kdo ví
Stáří zná mravy
a možná, že
starý svět pohání ten nový!
Kdo ví?
Nová zeměkoule kodrcá v žebřiňáku
Neví.
Nezažila válku.
|
|||
|
Na ulici bez ustání něco houká stupňuje se to… …ten pískot rve uši, protrhává blánu otupělosti – jeden by z toho zvracel, jeden dneska před Koh I Noorem zvracel; nestojím o společnost, vříská si to dál někde ve Vršovicích; lampy jak přistávací dráha pro sobotní ráno, cigareta mezi prsty, ošklivý pes venčí agresivní paní ve vytahaných teplácích… Ticho! Vplížilo se a zabilo veškerý zvuk.
|
|||
|
|
|||
|
|
|||
|
Přistihl jsem se, že odsuzuji člověka podle jeho jednání a chování. A přitom člověk přece není to, co dělá, co je navenek,jak se chová… chování je jen jedna část osobnosti. Komunikace je vázaná na slova. Nedokonalá. Nejsem ani ten, kdo myslí. Mé já je přeci mimo mozek.-já nejsem totéž co můj mozek. Já nejsem svůj mozek. Mozek je nástroj. Mysl jej používá, ale sama je jen nástrojem našeho já. Jsem , i když nejsem při vědomí. – tj. nejsem má mysl. (nejsem vědomí). Je si tělo vědomo? Ano. Samo sebe. Svého žití. Každá živoucí buňka je vědomá. Vše živé je radostné. Už od základu. To jen mysl je nešťastná. Nejsem svá mysl – můžu si určit, o čem přemýšlet, můžu jí poručit. Mysl je nástroj. Je tedy stejné a stejně snadné nemyslet na nic? Namítnete, že mysl si dělá co chce, ale třeba toho schopna je. Až bude zkrocena vůlí. Protože skutečnost, že to (zatím) neumíme, neznamená, že o není možné! –tak jako jsme ještě pro samé povinnosti nepřišli na to, že dokážeme létat. Tak co je to to já? To nejsou ani vzpomínky, ani znalosti, ani morální zásady. Takže je to prázdná forma? Kadlub? Takže jsou třeba všechna já stejná – myslím látku.. takže třeba na začátku je duše, která má potenciál jednat v daný okamžik /a v každý okamžik/ kladně či záporně – ovšem bude plnit dobrem. Ale kdo jsme a jací jsme je přeci rozdíl. Kdo jsme – lidé – člověk (univerzální duše). A jací jsme – dobří/zlí. Je prostor sám o sobě hmotný?? Prostor můžeme zaplnit hmotou, to ano. Má prostor tvar? Nebo je prostor prostě jen jakousi „možností“? Je vesmír něco, co je v prostoru? Nebo prostor sám o sobě? |
|||
|
Přišla pomalu a ladně až těsně ke mně jako krotká šelma. Měkce na mne pohlédla s příslibem v kaštanových očích. A já O KROK USTOUPIL. Skoro cynicky se zasmála a zbortila mou Babylónskou věž jako příboj. Visuté zahrady mé duše zakolísaly a klesly v peklo. Tam shořela nejkrásnější květina-naděje. Shořel i strom života. Od té doby bloudím šedivými dny a nevidím světlo. Černý oheň dodoutnává v popelu mého srdce. Roztrhané cáry rozumu. Město hyzdí má přítomnost. Jsem jizva na pijácké tváři bezzubé ulice s prchlivými duchy bývalých obyvatel. Roleta krámku provaznického skřípavě kleje. Někdo se krhaně zasmál. Rozdrtil v ústech balvan síry. Vybírám si pěkný konopný provaz. Odmotávám pěkný kus. A hle — na konci je spletena smčka! Spletl jsem se? Vyděsil? Ne! Ó hrůzo! Prchám!!! Pryč z hlavy! Zahodit vědomí, omdlít! A tak jdu za ní. Jenže nějak jsme se minuli v čase. Už je to prč, není návratu. Už si není co říct. Musím vynalézt stroj času a pozměnit jediné slovo. Vrátit se do noci, kdy hořela v mém objetí. A tentokrát už se nebát. Chtěl jsem ji až moc. Bál jsem se, abych všechno nepohřbil, a tak si vykopal vlastní šibenici a podkopnul víko rakve a zhoupl se ze skály do propasti na nitce zoufalství. A? Nic. Jen krkavci ohlodávají mé kosti. A mí mrtvolní žitelé se chechtotem drbají mezi prsty u mých nohou.. mají pravdu. Jsem zhovadile! Marnost! Slova, lidé, proto se ničím? Marnost kolkolem MARNOST SE UHNÍZDILA V MÝCH VYPOUKLÝCH OČÍCH. Pukla v srdci. |
|||
|
Vlny ve vlasech svázané a bité. Srdce moje nikdo nespoutá. Smysly vínem trochu neklidné a tiché. A city zahnané někam do kouta.
Živá voda červená se někde v žilách. Sukýnka skládaná, trochu moc krátká. Špatná jsem bývala, špatně jsem žila.
Ošklivá stařena v barevných látkách. |
|||
|
Rozplynul se. Všichni se rozplynuli. Jsou z nich jen barvy. Pocity barev. Mám z tebe takový zelený pocit. Andělská jemná temně modrá ... a rudá Cestičky rudé po košili se rozplynuly. Vždycky to skončí u Anděla to je v pořádku. Rozplynul se. Ve vůni rozmarýnu moje prázdná hlava stisknuté zuby a oči jako němá výčitka ten zemitý pocit tráva, hlína, sláma, to všechno tu mám ve vlasech rozplynul se. |
|||
|
Slyším tvůj hlas v mobilu Slyším vyzvánění tvého mobilu, ještě než tě uvidím Rozléhá se to tu všechno Ve dvousekundových intervalech Pochopení pravdy Píši (a nevidím) Slyším tvůj vlak Přátelsky bliká světlo na přejezdu Pár hodin po setmění Tma nás vezme a do rána nás nevydá. |
|||
|
Kdybych si skutečně vzpomněl na to, co jsem již jednou ochutnal
Nemusel bych se sem znovu vracet
Ale to já ne, vracím se stále znovu na svět
Abych tančil s pastýřkami
Abych ochutnal vzrušení ze zhouby, abych záhy znovu nalezl svůj opuštěný střed
A ty se boj, kdo, pomatenče, pobíháš okrajem kruhu
Boj se ty, kdo ničíš mé dílo, toho poznání
Spojím tě se mnou, abys ucítil tu odvěkou likvidaci
Budeš to pak ty, kdo si uřezává údy
Než tě osvobodím nasátím do víru nových vtělení, zapomněním
Stanu se koněm a zařehtám vám
Wiki: Termín avatár pochází z hinduismu – v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnaci) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je spojován s vtělováním boha Višnua. Ke vtělení nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když se někdo na vtělení připravuje. V tom případě se pak vtělí komplex vlastností, připisovaných té které božské inteligenci. Všechny Višnuovy avatary měly za úkol nějakým způsobem spasit svět. Jeho osmým vtělením byl Krišna, který je vždy zobrazován jako šmolkově modrý mládeneček. Ten se mohl proměňovat do mnoha podob a současně tančit s pastýřkami, které jeho zmnoženost ani nepostřehly. Jeho lidské a božské působení prochází proměnami – v dětství je popisován jako rošťák, v mládí jako proutník, jehož vířivá hbitost v tanci s pastýřkami byla pověstná. Ve stáří pak působil jako filozof. Devátým Višnuovým avatarem byl Buddha. Dálší indície: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vi%C5%A1nu
|
|||
|
Lidská blbost kvete. Co bude, až doroste a vydá plody! |
|||
⇡nahoru⇡ ➜ říjen 2013 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
