...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Hovnich (fanky) • Pierre Piéton, advent 2013 (poezie, Pierre Piéton) • ARBEIT macht frei! (Kolemjdoucí) • K.B.P. aneb Západovýchodní (poezie, AN') • Norma (poezie, Jakub Krčál) • Prdíme a říháme s doktorem Janem Rytířem (Kolemjdoucí) • O podivných symbolech (Kolemjdoucí) • O muži, kosti a psu (Kolemjdoucí) • Kocourek (poezie, Turda) • Tomu všemu mé díky (poezie, Rogo) • Pár tezí poslaných po vodě (úvaha, fanky) • Moje hlava (poezie, AN') • Skořicoví motýli (obraz, Kalimeee) • Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest (poezie, Kolemjdoucí) • Když se dva voli baví o voze, kterej táhnou… (úvaha, Kolemjdoucí) • Fáze a fráze umělce (Kachna) • Rozloučení operního pěvce s profesí (Nesmyslon) • Šíp a cíl (poezie, Mlyje) • Lament (poezie, Turda) • 1000 (poezie, Turda) • Jednou (poezie, Rogo) | ||
Až mi jednou bude sto let |
||
Tisíc |
||
Ó můj Bože, vole, proč jen moje tramvaj jede pozdě, doprdele? |
||
Každý šíp letí k cíli Ten Boží vždy k srdci míří Někdy nedoletí Někdy mu cestu změní suky na jeho těle pokřivenost nebo příliš mnoho oleje
Když šíp mine srdce nerozechvěje jej pravda Když šíp vnoří se v játra zůstane bolest marná |
||
Adieu árie! |
||
|
||
-Je to těžký? Zvládáš to? -Ježiši, vůbec nemám problém, na pohodičku! -…mě ti dneska přijde, že to není normální, že to tak nemusí být, takhle se dřít -jako jak není normální, vždycky se to tak dělalo! -Ale když jsme byli telaty… -Když jsme byli telaty, tak to bylo něco jinýho, stejně si to pořádně nepamatujeme a navíc to je ten kumšt, bejt konečně dospělej, dělat velký věci, moct si vydělat na pořádný jídlo za práci a drbání a plavení a tak… -no jo, ale stejně tak nějak uvnitř cejtim, že to není ono, že… -nekecej a tahni, jde to do kopce, nebudu to tahat sám! |
||
Neřikam že jsem svatej Ale jsem hodně rychlej V mym archetypu už mám vepsaný cíl na počátku Vidím ho rovnou Jen letmo se ho dotýkám Abych naplno ochutnal tu pachuť tam dole Abych mohl skutečně podat svědectví O cestě do nebe Ten kdo se mě dotkne, má dvě možnosti Jít se mnou Nebo se potopí v kanále hoven Protože jsou jenom dvě základní cesty Protože jsou jenom dva základní cíle to všecko okolo Je jenom tak Jako jestli pojedeš do Prahy Vlakem, autem nebo pujdeš pěšky Jestli se zastavíš ve Slanym a jinak pojedeš přímo Nebo jestli to vezmeš přez Kladno a Kutnou horu Je to jedno, podstatnej je jenom čas A jak řikam Jsem hodně, hodně rychlej Nebaví mě se koukat z okna Nebaví mě si to pamatovat V týhle době, kdy je mi z každýho pohledu do krajiny obdělávaný takzvanym člověkem na blití Je mi ouzko, když vidím mondénní pustinu hlav a tužeb většiny těch, kteří lehají se psy Nebaví mě mluvit v hádankách Rovnou vám řeknu: všecko ven! Buďto stuj rovně, nebo budeš pohonkem Rovnou, vidím to rovnou A nemůžu se mýlit, protože luk je Bůh, tětiva je duch a já jsem šíp Jak řikam, jsem hodně rychlej A je dobře, že jsme se potkali Teď možná budeš vědět kde hledat tis Nemám rád slabost, začni rovnou z nejlepšího dřeva Co je to čas? Čas není přímka, je to vhled Čas je špína, kterou to na tobě nechá To co neodstraníš ze srdce rovnou Zanechává to stopy jako dehet A dehet ti zalepí peří Jak chceš potom dýchat? Čas je oheň Čas je iluze plamenů A v kouři je duch Z něj si udělej tětivu Miluju celej svět, ten stvořil můj otec A on je ve všem, co hoří Je i ve mně A tak i já jsem ve všem Můžeš „Mně“ cítit? V páteří, za ramenem Můžeš mě slyšet? Hučí to jako telegrafní dráty Ale sere se tu do toho ten velkej sráč, kterej všecko dáva zadarmo, A rovnou si za to bere prachy Ale ten kdo bere, stává se rovnou jeho potravou, Konec nesmrtelnosti Jenom její nekonečný hledání A pokrok a pop, rock Sračky Všude A smrad A přesto je smlouva vepsaná v kamenech, trávě a stromech, kerý tu ještě zbyli Tak se omývej vodou Impregnuj kouřem A nechlastejme A nakonec Já tady nejsem pro ty kecy, jsem tady pro tu změnu, kterou způsobují Jsem tady pro to, abych tě donutil se rozhodnout Jestli se na sebe podíváš Jestli to ze sebe shodíš Jestli uvěříš tomu co uvidíš poprvé A rovnou se propadneš hanbou Nebo se postavíš a podíváš se znova A seznáš, že vidíš takovou podobu, kterou jsi A že ty ty podoby můžeš měnit Mě to nespasí, že něco řeknu Ale ty zjistíš, kde stojíš a kdo s tebou mluví A že to co se ti děje je jenom odraz tvejch vlastních očí Jak říkám Já jsem hodně rychlej a mezi slovama je hodně ticha Přestaň se zabývat mnou Já nemám čas
|
||
|
||
Vydej se na výlet mojí hlavou, Už nerozeznám dobré, zlé... |
||
Špatnost není odsouzeníhodnost, zavrženíhodnost.
Zavrženíhodnost vůbec neexistuje. Není nikoho, kdo by byl hoden být druhým zavržen. Každá bytost má mít naši naději. Existuje-li vůbec nějaké zavržení, je jím zoufalství v tomto bytí.
Etika neboli morálka neboli mravnost není vymezení prostoru libovůle vůči oblastem špatnosti. Dává životu směr. „Libovůle“ je neznat vlastní motivy.
„Z povinnosti“ není opakem „rád“. Naše povinování je náš ryzí motiv, naše čistá radost, Láska. Jinak to sotva může být mravní povinnost.
|
||
První šátek a poslední vydechnutí, Není příliš slušné o tom mluvit, ovšem jen tak spočívat je snad ještě daleko horší. Nesvlékám šat při každém setkání a ani v nejmenší nehodlám na svých zvyklostech cokoliv měnit. Stanout pod cizím oknem a to své stále míjet. Co z toho všeho může tak vzejít? První dopad nedosušené slzy byl vždy jen pár kroků od nás. Nikdo nebyl schopen vstát a otevřít ty zatracené dveře. Miliony pohlavních aktů pro ničemnou skutečnost. Tam, kde jiní zanechávají odpočívat své kadeře, zanechám rozum. Který jen vzpomíná, nevytváří. Namaluj mi na tvář znamení hanby, vydám se sám položit kámen mudrců tam, kde ho již nikdo nenajde a nepochopí tak nekonečnou zákonitost omylů. První šátek se ve větru vlní a mně není vůbec trapné o tom mluvit. Je lepší se celé noci převalovat a nikdy nedosáhnout spánku, než se jen spokojeně kolíbat na arše nevědomosti. Mohl jsem si zvolit zcela odlišný scénář, bez zbytečných překážek, bez slastí trhajících údy u samých kořenů. Tolik již bylo polibků, keců a zpocených tváří. Je možná na čase vše ukončit, vykřičet se do větru a usnout v tvém náručí bez možnosti odvolání. Čekal jsem dlouho na vás všechny, ale sám sebe jsem se nedočkal. Odpusťte, mé veškeré múzy, že jsem špatně naslouchal a vyslovoval pokaždé cizí jméno. Nejsem ten, za kterého jste mě snad mohli mít. Jsem křivka na čáře života, jsem dárce se špatnou krví. Vyleťte, ptáci, z mých dlaní a konečně dokonejte své dílo. Kdo má vydržet to nekončící čekání? Žádný hrdina není skutečný a slova lásky jsou dost možná podvrh. Pokud se i tentokrát mýlím, je to jasné znamení toho, že oči nevládnou pouze svým barevným odstínem. Jako odraz hluchavky se snažím ukrýt před skutečným činem. Nevládnu potřebnou mocí, musím jen stát a nechat na své tělo dopadat nikdy nekončící sílu naděje. Právě pro ten pocit odloučení, který znám z dětství a nikdy mě ani na chvíli neopustil. Dost možná se jednou přeci jen ukloním a stanu se živou sochou. Než se ovšem něco takového stane, budu doufat, že ještě jednou, naposledy, dostanu možnost za to všechno poděkovat. 13.2.2014 Domek-Mlýnská (uprostřed noci) |
||
Kocourku černej, kampak ses mi poděl?
Můj táta tě vyhnal, protože jsi smrděl. |
||
Byl jednou jeden muž. A ten muž měl kost. Ta kost mu dávala sílu. Když tu přišel pes. Tu kost mu vzal. Muž psovi domlouval: vrať mi tu kost, nevíš co se stane. Ale pes ne a tu kost sežral. Muž chtěl psa zabít, ale v sobě si řek: když ho zabiju, vrátí mi to sílu? Jednou ten pes přišel, muže už neznal, ale ten muž ho měl v paměti. Pes chtěl jíst. Muž mu řekl: Dokud se neomluvíš a tu kost nevrátíš, nedostaneš nic. A ten pes nic. Dokud si nevzpomeneš, potud budeš jen psem. A ten pes zase nic. Možná dosud je ten pes psem. |
||
Proč hvězda, proč s pěti cípy? Je to proto, že odtud pocházíme? Proč hvězda, proč šesticípá? Proč trojúhelníky? Že stůl má nohy? Proč kruhy, abychom se v nich motali? Proč pět kruhů, do sebe zaklesnutých? Protože hvězda? Proč okno? (windows) A proč je v tom okně kříž? Neze hledět bez prizmatu? Možná ty vidíš okno, ale já tam vidím kříž. Proč jablko (apple), je to poznání, nebo hřích? Proč utpení v kříži a proč v kalichu krev? Proč had, proč had v kruhu? Ökolo čeho se točí? Proč oko? Proč oko v tajemství?
Tajemství vodí v kruhu Kruh je opakování Opakování je ritus ritus může být dobrý i zlý zlý je past, dobrý je pokora úcta i zdrženlivost |
||
Poznámka: Procházeje ztichlou knihovnou, užívaje dlouhých večerů zimy, nahledaje do starých knih a spisů, nalezl jsem rukopis, ladabyle založený za předsádkou tučné knihy. Užasle jsem četl jasný text, který psaný před téměř sto lety obsahuje tolik pravdy, pro dnešní svět potřebné, že jsem se rozhodl jej zde, ve velmi zkrácené a mírně upravené podobě předvésti. Laskavý čtenáři, považ, jaké moudro je zde k dispozici černé na bílém. Nač jezditi do Himaláje, nač se pachtit po Indii a vzdálených krajích. Indii nechme na Indy. Začtěme se nyní a ... prďme, prďme, do sytosti. Jest toto dobře míněná rada o tom, co každý činí, ale většinou sobě dobré moudrosti nedbá, a sice že sobě potlačuje a zapírá, to co sama příroda dává, a co toliko procesem přirozeným a veskrze čistým je. Již ve spisech starého Řecka, lze se dočísti o tom, kterak takzvaní řitní pištci činili sobě blaho a ještě způsobovali mnohé pobavení svému okolí. Dovolte, abych vám dobře míněnou radou vymluvil onu neřest, ježto se dnes hojně pěstuje a na zdraví celé populace se hojně projevuje. A tj. zadržování plynů sobě, prdění a říhání, kvůli takzvané slušnosti, čili studu, a nejistotě vlastní. Každý přec zná staré pořekadlo: Jeden prd je lepší než deseti doktorů! Ano, je tomu tak a proto ulevte sobě, neboť co na povrch jíti chce, to také jíti má. Oddělujte zrno od plev, pynnou frakci od pevné. A dopřejte také svému okolí poznat, jací doopravdy jste. Mnohé věci tím prospějete, všeliké kruhy zbytečné se uspíší a přítel od nepřítele se oddělí, pokrytec od přímého člověka. Není nad upřímnost. Jsi to, co jíš, a tedy jaký jsi, pozná se podle toho, jak prdíš. Tato neřest, která se ve svých důsledcích projevuje dokonce i v lidském konání a prožívání - emoce se usazují, vznikají mnohe psychické obtíže - jest to stejná analogie. Co je na srdci, to se má sdělit. Co se od žaludku dere, tomu je třeba se podvolit, neboť to je prostý následek počínání člověka, který přímo vede k uvědomění a korekci jeho cest, co se jísti má a co nemá. Co je to ta slušnost? Nic jiného než pokrytectví a šalba, která dnes hojně kvete. Následek je ovšem vždy zadán příčinou a proto, kdo v sobě tlačí, i navenek je bledý a nerudný. Zadržování plynů způsobuje nespavost, špatnou náladu a rozkolísanost, euforii střídá strmý pád k deprési. Dopřejte sobě úlevy, poznání procesů lidskému tělu i duchu přirozených. Kolik zábavy otevřenému člověku způsobí tato kratochvíle. Vždyť vzpomeňte kolik radosti a smíchu, jako vedlejší produkt, způsobí hlasitý a umný prd bližního. Kolik mírných tváří a jiskřívých pohledů způsobý dotek toho nejvnitřnějšího ve chřípě čichového ústrojí kamaráda, nebo překvapeného okolí. Prďte v domácím tichu, ale nestyďte se prorazit i na venek. Prďte ve společnosti, v tramvajích a v hromadné dopravě, uvidíte kolik uvolnění jeden takový čin síly způsobí. Ano, může se zdát, že nějaký nerudný jedinec se ohradí, ale sám vbrzku pozná, jak sobě uleví, když si od plic zanadává, či vyjeví svůj postoj, a to ještě nevěda, jak jeden prd by mu ulevil. To břímě sebedůležitosti, jež nosí pod srdcem, puklo by záhy. Jak zdravá by byla společnost takto levně a zdravě oživená. Prd totiž snadno způsobí osvícení, a to nejenom v tichu projevený. Když žena se souží, obličej zkřivený bolestí, já na to říkám, že právě to je to pojídání plodů poznání dobrého a zlého, že jinak chce býti viděna v mužových očích, jako čistá a mírná, a přitom prosté poznání tají: Ženy také prdí! Proto prďme a říhejme, mužové i ženy, národe český, plemeno silné a moudré, určeme směr těm, kdo ještě nestačili prohlédnou potenci, která v člověku jest. Těm kdo zapomněli, jaká je naše prostá a přirozená podstata. Evropa, ba celý svět na nás čeká s otevřenou náručí! Uvolnění, které nastane prospěje celému světu, jeho míru a blahobytu. |
||
létající lepek
glutamát co ti urve střeva
sýr ve tvaru kříže
prodavačka kterou
dlouho nikdo nepřefik
fronta pohledů který pořád
po něčem pátraj a přitom
není po čem
ticho
|
||
Kraslice: krásně malované Kavárny a židle A potom na sklonku týdne |
||
"Šoková terapie pro rychlé snížení hmotnosti a objemu při prvním sezení… Elektroporace s lipotickým sérem plus kavitace Sekvenční presoterapie Masáž krémem proti celulitýdě 1.950 Kč" Nerad to říkám, ale... Není lepší lágr? Prosimvás, citace z časopisu, co nechce hořet, a ježto sem fakt nasranej na tento výrobek, je třeba mu dát co proto...mám jich tu hodně, jeden jako druhej, ač různých značek, zasralo mi to i kamna... Kde berou peníze na tyto terapie ti, kdo vlastně nepracují, áč jinak by vlastně tlustý nebyly... Jakým jediným způsobem se nakonec vyřeší tato bohapustá degenerace... Kdo pomůže těm šedivým lidem, kteří chtějí být barevní? Snad opravdu další jezdec a umělec v jedné osobě, jako byl Hitler? Zasloužím si za to co tu píšu? "Nové tablety do myčky nádobí...poskytují vašemu nádobí a vaší myčce nádobí dokonalou čistící sílu jaru s oslnivými výsledky...Tyto tablety jsou vyjímečné díky svým třem tekutým složkám s aktivními přísadami, které odstraňují mastnotu nejen z nádobí, ale pomáhají také předcházet usazování mastnoty v myčce... Tato jedinečná kombinace složek vám umožňuje vařt vše, co máte rádi a kdykoliv chcete..." ??? Potřebuje tohle ještě komentáře? Lidi, co todle produkujete, vy si koledujete o pořádnej nášup, ač nemám rád zbytečné násilí, musím uznat, že většinou zbytečné není... Dovolím si tvrdit jednu věc, podle toho jak meješ nádobí, podle toho se dá velmi dobře poznat jaký jseš... Takovádle moderní civilizace je odsouzena k zániku, i když mi to zní jako oblíbený pleonasmus, je třeba to říct, kdyby snad to četl někdo, kdo se hodlá změnit, ačkoliv to nepředpokládam, obměna probíhá tradičně v kvantech již tisíce let, může za to oheň, který všecko stravuje a suchost a množství paliva jež je k dispozici...a já vidím stráně plné suchých křáků a trávy, jen odhodit nedopalek, nějakej kuřák, nebo turista...kam potom emigrovat? Když už je to všude? No, potěš pánbu... Dejte mi aspoň pokoj, já si budu chodit na soušky, ale to voni ne, voni snaď nakonec zpoplatněji i to slunce, i ten vzduch, a já snad budu se muset podílet na tomdletom svinstvu, abych jim za to mohl zaplatit...to ne, přátelé, takhle to nepůjde, jen přez mou mrtvolu...
|
||
Když poslouchám dnešní zprávy |
||
⇡nahoru⇡ ➜ leden 2014 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |