něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

2 v 1 (poezie, Danny Vodopád) • Destruktivní (poezie, Rogo) • Fragment (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Lomítko (poezie, Turda) • Je třeba odpovědět na výzvu prachu (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Malebné zátiší se hřbitovem (poezie, AN') • Jak to je? (úvaha, fanky) • (bez názvu) (obraz, Civínová) • Sám (poezie, Turda) • Děrovačky (fotografie, AN') • Svépomocí (poezie, Turda) • Pravdu (úvaha, William) • nespolečenský (fotografie, KriKu) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • BAF – Banality, absurdity, fragmenty (fotografie, KriKu) • Skunce (poezie, Turda) • Jeden den pompézních idiotů (próza, Rogo)

31.3.2014  (upr. 2.4.2014)
Jeden den pompézních idiotů


Můj kamarád Anton je řekněme dost zvláštní člověk. Na první pohled vypadá jako trochu lépe oblečený vágus v šusťákové bundě. Jeho pleš je stejně zářivá jako jeho úsměv. Hlavně je to ovšem velký pán slova, básník, ale ne jako ostatní, on básně zvrací a to zejména, pokud jeho hladinka alkoholu v krvi překročí daný limit. Jediné, co dokáže ten neskutečný příval slov alespoň trochu zmírnit, je jen ta nejkvalitnější tráva, kterou si pěstuje jeho osmdesátiletá babička na revma. A byla to právě ona babička, na jejíž oslavě narozenin před pár lety vypil Anton třicet piv, čímž naplno probudil svůj dar, či prokletí, záleží na tom, jak to kdo chce brát. Dal by se snad nazvat dalším praštěným grafomanem, ale nebylo by to až tak pravdivé tvrzení, jelikož na rozdíl od většiny grafomanů, z něj padají většinou jen neuvěřitelné skvosty. Jeho múzou není však jen chlast, ale také ženy, především žirafích proporcí. Žena, která ho převyšuje minimálně o hlavu, rozohňuje jeho pohlaví až k nepříčetnosti, má pak jen dvě možnosti, buď ženu získat a dokázat, jaký samec v něm vězí, a nebo se zmocnit velkého množství alkoholu a celý ho spotřebovat. Nejlepší pro poetickou obec je ovšem to, když využije obě ingredience najednou. ,,Chlast a ženský." Základní recept pro tvorbu dokonalé poezie, všechno ostatní jsou žvásty. A právě u Antona jsem nedávno přespával po nehorázné pijatyce, kde byl sice koncert a platil se vstup, jenže já jsem proradným asociálem a peníze jsou u mě vzácným úkazem. Je to jako by Babiš začal pěstovat trávu poté, co by vyzkoušel její zázračné účinky a né kvůli tomu, že skvěle vynáší a je politicky výhodná. K Antonovi jsme dorazili řádně zpracovaní kvalitním pivem a neméně vytříbenou kořalkou. Žádné holky se tentokrát nekonaly, jelikož jsme byli opilí až do beznadějně měkkých pyjů.

Po ránu mě probudila potřeba zvracet, vyvrávoral jsem přes chodbu a slyšel, že podobný problém uvítal do nového dne i Antona, vyzvracel jsem se tedy z okna přímo do květníku na parapetu o patro níž. Dveře od záchodu se otevřely a Anton na mě civěl zmuchlanou zarudlou tváří. ,,To není jen tak, hlavně mi neříkej nic o penězích, na to ti seru, mám zasraně dobře placenou práci a potřebuju s někym přepít tu zatracenou kocovinu." Samozřejmě jsem neměl sebemenší pomyšlení klást odpor. ,,Neboj, kamaráde, já tě na nebližších pár hodin určitě nezradím." ,,Romane, jsi klasa, putyky se třesou už teď při pomyšlení na nás." Řekl mi na to radostně a já viděl, že se mu pomalu navrací ten pohlcující lesk v očích, jen ta rudá v nich, přeci jen ještě trochu vévodila. Nasoukali jsme se do zmuchlaných kusů šatstva a vše vyšperkovali šviháckými sáčky, já měl tmavě zelené s plackou, na které byl vyobrazen jeden známý americký stopař, Anton nasadil světle hnědé jen s jedním knoflíkem, tentokrát na mě dal a nevzal si svůj ďábelský šusťák. Bydlel na Vinohradech, ale my jsme oba svorně dostali chuť na Žižkov, což nakonec nebylo tak daleko. Přeci jen to ale chtělo přežít cestu, jelikož kocovina ještě zdaleka nevzdávala svou stále trvající moc. ,,Jedny Petry a dvě lahvový Plzně." Naporoučel Anton Vietnamce v Minimarketu, jelikož jsme nebyli ani jeden schopen nalézti potřebné věci. Vietnamka, velice mladá a půvabná dívka, která s námi žel nechtěla jít, nám ochotně vyhověla a Anton jí vnutil alespoň telefonní číslo. Používal jen pevnou linku, mobily nenáviděl a tvrdil, že pevná na holky líp funguje, působí tak víc tajemně. Odpálili jsme Petry, nahltli se zlehka piva a vyrazili podél stěny Olšanských hřbitovů dolů na Žižkov. Cítili jsme se jako praví králové dne, bylo dávno po poledni, k tomu neděle a nám nic nebránilo hrát si na nekompromisní bohémy. Vtrhli jsme do Slovanské lípy krátce po otevření. ,,Jaký máte piva?" Začal se Anton dotazovat barmana poté, co jsme se usadili a on se uráčil přišourat k nám. ,,Dobrý den, pánové, máme Gambrinus a Plzeň." „Dobrý den,“ řekl ten homosexuálně vyhlížející svalovitě vybavený výčepní z důrazem, který měl naznačovat, že jsme podřadný opice. Anton ovšem tu hru pochopil okamžitě. ,,Gambrinus je pro teplý, dej nám dvě Plzně a přines popelník, chvilku se tu zdržíme." Tentokrát ,,Chvilku se tu zdržíme" vyznělo jako ,,tak teď si nás užij, buzíku." Barman nasadil dotčený výraz a bez dalších zbytečných řečí nás jaksepatří obsluhoval. U nedalekého stolu seděla banda místních buranů, kteří uvařili svůj mozek v hovězím vývaru a zapili dvojitým rumem. ,,Na cikány jedině fašisty, to je jediná možnost, co taky s nima, hajzlama." Zněly silácké řeči od jejich stolu a rozptylovaly tak naši důstojnou konverzaci o sexuálních podtextech v poezii. ,,Myslím, že těm debilů támhle by nepomohla ani lobotomie." Zareagoval jsem na řeči od buranského stolu. ,,Na ty se vyser, takovýhle ukázkový neadrtálce potkáš v každý správný čtyřce." Řekl mi na to Anton. Po svých slovech ovšem velmi rychle vstal a téměř běžel na záchod. Já měl své pivo již dobyté, ovšem on nebyl ani v půlce. Muselo mu být asi hůř, než normálně v neděli bývá. Nicméně z návštěvy záchodu se vrátil jako vyměněný. ,,Ty vole, jsem se vyblil a teď bych, chlastal, žral a prcal." Byl zpátky v plné síle a i má kocovina vyvěsila bílou vlajku. S každým dalším pivem jsem byli hlasitější, tématem našich hovorů se stala opět poezie o holkách a nejlépe o jejich krásách a prznění. Začali jsme do sešitu, který s sebou většinou vždy nosím, zapisovat nejrůznější veršíky a následně je nahlas předčítat před celou hospodou. Homosexuální výčepní pěnil a banánový gel mu vtékal až do úst. Opilost byla už dost neúnosná, proto jsme se tedy za všeobecného jásotu vypotáceli opět na ulici. ,,Kurva, jdem ještě někam? Mám u sebe přes pět stovek a s těma se domů vracet nehodlám." Vykřikoval Anton všude kolem sebe. ,,Nezradím tě, kamaráde, jenom se tady vychčiju a hned zase půjdeme." Začal jsem močit mezi nejbližšími auty a dívku, kterou jsem při tom spatřil, o telefon žádat nebudu. Můj společník ovšem neváhal a dal jí svou navštívenku s číslem. ,,Ozvi se mi za tejden, to už bych měl bejt střízlivej, ukážu ti, co to znamená Shakespeareovskej sonet." Dívka si váhavě vzala, co jí podával a nejspíše nechápala vůbec nic. Za nedlouhou chvíli jsme se ocitli v další pivnici, jejíž název má paměť neuchovala, každopádně měli výborný nakládaný hermelín a pivo Kácov. ,,Jak mi dva najdem ženský, každá od nás uteče." Započal Anton další konverzaci. ,,To nevim, zkusíme třeba malovat nebo můžem zpívat." Odpověděl jsem mu se stále těžším jazykem. ,,Jo, budem slavný, to je jasný, jenom to trvá zatraceně dlouho." Uzavřel to opět Anton a rozhodl se pro dodělání se kořalkou. ,,Tady maj tu nejlepší slivovici v Praze, to mi věř." A také že měli, nezachránilo nás již nic před vyhoštěním z hospody. Hostinská od rány nás vykopala ven jak desetiletý haranty. ,,To je ženská, do hajzlu." Opakoval stále dokola Anton během toho, co jsem mu pomáhal na nohy.

Někde u tramvají jsme se rozloučili a já zbitý jak ten nejšťastnější pes vyrazil směrem do Holešovic, kde jsem tehdy bydlel. S Antonem jsme dva geniální umělci a jednou nám budou všichni líbat ruce i nohy. Jen pro to ještě není svět dostatečně vyzrálý.

 

27.2.2014

31.3.2014
Skunce

Skunce je obrovská koule žhavého plynu, která smrdí.

30.3.2014
BAF – Banality, absurdity, fragmenty

baf

28.3.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Problémem mých článků je zejména to, že je píši většinou opilý a ve chvatu, píši je zrcadlově a zprava doleva v rumunštině. Pak je teprve překládají moji špatně placení čeští zkouření lingvisté do mezinárodních jazyků. No a pak to čteš, ty moulo, ještě ty, takže se není čemu divit.

 

Sledujte televizi, ať jste v obraze

 

Architektura mikročipu je jistě odrazem a inspirací rozložení makročipu

 

Kouření způsobuje varnu

 

Filmaři si často hrají na bohy, protože pracují s lidmi

 

Někdy se najde komparzista, který si hraje s filmaři

 

To už je potom ovšem falešný komparzista

 

Mimochodem, představíme-li si, že po ulicích se pohybuje komparz, dostává rázem svět podivný nový, až metafyzický a mystický rozměr

 

Nemůžu se rozhodnout jestli být měšťan, vesničan, nebo být poustevníkem

 

Ti co, mají rádi pivo, často rádi i vepřové, je to zřejmě proto, že je k tomu vede slovo pivOvar

 

Přemýšlela, když si zaváděla tampón, kolik lidí asi umírá hlady

 

Pivo: nápoj snů

 

Umřel někdy někdo zbytečně?

 

Opravdový král, dává nejvyšší spropitné

 

Jako apoštolové střídají se v oknech známí

Jako jízda mezi stíny trhající světlo mezi lampami

Tak jde život, stéká jako slza, která vyschne, nebo skane

Víš, tam někde vzadu, víš, že bolest je matkou slasti a útěk je touha k návratu

 

voníš jako mýdlo s jelenem

Ale to z měsíce tak jeden den

jinak smrdíš jako prase

tak málo umýváš se

 

Ó, Boží tváři, je to krása, když květ zraje

ta vůně line se ze zahrad

láskyplně pro srdce kolemjdoucích

 

A tu upoutá tvoji pozornost ptactvo nebeské

létající, jako jiskry

a již nikdy neusneš do smutku

vzplaneš jasným světlem

 

Tanečnice s alobalem v dlaních

Svět je animovaný výkřik

 

K tomu, abychom se mohli poškrábat na pravici, potřebujeme levici

 

Vložíme li mezi kolo času a kolo prostoru člověka

Jistě ho tato kola semelou

Vznikne tak homogenní matérie, 

element, který se varem může opět oživit

Stačí ho vložit do vyhřívané formy, 

která uvězňuje osvoboditelné

 

Zaposlouchejme se, milí přátelé,

do tohoto dálničního ticha,

do ticha pilnic, strojního klidu,

do ticha bortících se staveb

Uchopme jednotlivá políčka filmu života

Zhasněme tmu i světlo

A v tuto chvíli můžeme se ptát:

Jak vypadá absolutno?

 

Život: stroboskop dnů a nocí

 

Oblékni se do nahoty

25.3.2014
nespolečenský

Untitled-2.jpg

25.3.2014
Pravdu

„Dneska jsem objevil jednu pravdu: Když si spočítám všechny věci, na které jsem rezignoval, jediný způsob, jak je uskutečnit, je najít druhé lidi, se kterými se na nich shodnu.“

25.3.2014
Svépomocí

Do rodinného domku
z vepřovic
jsme dali
sádlokarton.

25.3.2014
Děrovačky

dsc_0013_800.jpg

(Pozn.: foto bylo pořízeno během vázání druhého čísla... někdy na přelomu února a března... přibližně...)

 

20.3.2014
Sám

Sám je zbraň.
Sám je něco mezi sudlicí, palcátem a původním australským,
rozuměj rovným,
bumerangem.

Zkušený válečník způsobí sámem smrtelné zranění
protivníkovi.
Nezkušený válečník způsobí sámem zranění
sám sobě.


Staň se válečníkem!
Udělej si sám!

19.3.2014  (upr. 4.4.2014)
(bez názvu)

k.jpg

17.3.2014
Jak to je?

že lidská podmíněnost může být překonána?

věříte v buddhovství?

věříte v nemožnost buddhovství?

a co Vás o tom přesvědčuje?

lenost?

17.3.2014
Malebné zátiší se hřbitovem

Teplé barvy.
Studená těla.

11.3.2014
Je třeba odpovědět na výzvu prachu

Prachem jsi a v prach se obrátíš
a prachem je i to nejdražší, co kdy můžeš světu dát.
 –
Půjdu a budu dávat
neb to je skutečné štěstí.

5.3.2014
Lomítko

//////////lomít, to bych byl král. Jel bysem pryč a tam bych si hrál.

4.3.2014  (upr. 5.3.2014)
Fragment

Lehce – jak závoj víly – vznáší se

útržek papíru

ve vodě

v bílé míse.

3.3.2014
Destruktivní

Ve vzteku,
když vzlétne v úderu,
tříští se okamžik na kousky záblesků
a hluchých míst.

Za oknem napadl sníh,
ptačí ticho mě děsí,
údery další nepřicházejí.

16.1.2014  domek-Mlýnská

2.3.2014
2 v 1

Budu všechno co si budeš přát

a ještě k tomu Rath.



⇡nahoru⇡         ➜ únor 2014


V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii.