...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 5. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
2 v 1 (poezie, Danny Vodopád) • Destruktivní (poezie, Rogo) • Fragment (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Lomítko (poezie, Turda) • Je třeba odpovědět na výzvu prachu (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Na břehu jezera (obraz, Kalimeee) • „Uvědom(n)ělá“ (poezie, Tuleň) • růžový brejle (fotografie, Kolemjdoucí) • Upnul ses (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Malebné zátiší se hřbitovem (poezie, AN') • Jak to je? (úvaha, fanky) • Podvečerem ke krásnému cíli (próza, Rogo) • Příběhy z české punkové kuchyně: Niva & Tousťák (komiks, Nesmyslon) • Nevěřit ve smysl (úvaha, fanky) • (bez názvu) (obraz, Civínová) • hajzl (próza, skippy) • Sám (poezie, Turda) • U boha (poezie, Turda) • Pohádka o mývalovi (próza, Kalimeee) • Nehaiku (poezie, Turda) • Děrovačky (fotografie, AN') • Svépomocí (poezie, Turda) • Pravdu (úvaha, William) • nespolečenský (fotografie, KriKu) • dýchej zhluboka (fotografie, KriKu) • třetí oko (fotografie, KriKu) • Na co by si blázni měli dát pozor (komiks, Kolemjdoucí) • UPOZORNĚNÍ (Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • BAF – Banality, absurdity, fragmenty (fotografie, KriKu) • Přirozená sebeláska (poezie, AN') • Vzpomínka na loňský první červen (poezie, AN') • Píča (poezie, Turda) • Skunce (poezie, Turda) • Jeden den pompézních idiotů (próza, Rogo) • Když má prdel hravou (próza, Rogo) | ||
Když se vám konečník změní v druhou močovou trubici, je to vždy potíž. Proudí z vás neskutečné množství tekutin a ani náhodou to nedokážete zastavit. Tak jsem také strávil většinu dnešního dne. Začalo to hned ráno při štípání dříví. Už to skoro vypadalo, že ten tlak vydržím a dílo dokončím, neměl jsem ale sebemenší šanci. Teď tu sedím, kotel je beznadějně vyhaslý a kolem domu obcházejí ďáblové. Nemohu jim udělat pražádnou radost, tak rádi by mě vylekali, ale dovnitř ke mně do líhně všech sajrajtů se neodváží ani ten nejděsivější satan. Sedím, vypouštím kapaliny v různých intervalech a snažím se soustředit, alespoň na nějakou myšlenku. Nic! Žádný výsledek, nedokážu být vzrušený, ani zoufalý, mohu jen odevzdaně sedět a čekat, až to skončí. Ve své podstatě je to docela zajímavé, nepříjemné to oproti běžnému očekávání není. Přede mnou na nezapojené pračce leží svazek básní od Allena Ginsberga, beru ji do rukou a snažím se přečíst alespoň jednu báseň. Je to můj oblíbený teplouš, ale jeho básně jsou příliš dlouhé, pokaždé, když už to vypadá, že dočtu nějakou zvolenou báseň, začne to znovu. Stěny kolem mě šednou čím dál tím víc a nedotažený kohoutek pouští po malých nepříjemných kapičkách vodu do malé vaničky. Nepříjemné zvuky dopadu nehodlají přestat, ani s tím nemohu nic dělat, znamenalo by to vstát a to mi mé otvory nedovolí. Nikoho jsem nepozval, proto si celý tento mejdan musím užít sám. Vypadá to na dočasný konec, vstávám a utahuji kohoutek, voda přestává kapat. Zaháním ďábly a opět se snažím dokončit práci kolem dřeva, abych mohl zapálit a naplnit kotel. Vím, že než půjdu spát, začne to nanovo. V podstatě se na to už neuvěřitelně těším. Nenechávám nic náhodě a dávám na záchod krátké Bondyho básně. Myslím, že dneska v noci bude neuvěřitelná legrace. Bojím se jen, že zítra to nadobro skončí a budu muset psát o nějakých vážných nudných věcech. Ovšem co bude zítra, je věcí budoucnosti, a tím bych se neměl zbytečně zatěžovat, už se to blíží, cítím to ve střevech, přichází můj další triumfální návrat.
|
||
|
||
Skunce je obrovská koule žhavého plynu, která smrdí. |
||
Našel jsem na zemi píču. Jaké to já štěstí mám! Dám si ji ke svazku klíčů, nevadí mi, že jsem sám.
Našel jsem píču na zemi, někdo ji ztratil, zdá se mi. |
||
"Jako by měly bejt za chvíli Vánoce." |
||
I když mám zvířátka moc ráda, - Komáre sorry! |
||
|
||
Problémem mých článků je zejména to, že je píši většinou opilý a ve chvatu, píši je zrcadlově a zprava doleva v rumunštině. Pak je teprve překládají moji špatně placení čeští zkouření lingvisté do mezinárodních jazyků. No a pak to čteš, ty moulo, ještě ty, takže se není čemu divit.
Sledujte televizi, ať jste v obraze
Architektura mikročipu je jistě odrazem a inspirací rozložení makročipu
Kouření způsobuje varnu
Filmaři si často hrají na bohy, protože pracují s lidmi
Někdy se najde komparzista, který si hraje s filmaři
To už je potom ovšem falešný komparzista
Mimochodem, představíme-li si, že po ulicích se pohybuje komparz, dostává rázem svět podivný nový, až metafyzický a mystický rozměr
Nemůžu se rozhodnout jestli být měšťan, vesničan, nebo být poustevníkem
Ti co, mají rádi pivo, často rádi i vepřové, je to zřejmě proto, že je k tomu vede slovo pivOvar
Přemýšlela, když si zaváděla tampón, kolik lidí asi umírá hlady
Pivo: nápoj snů
Umřel někdy někdo zbytečně?
Opravdový král, dává nejvyšší spropitné
Jako apoštolové střídají se v oknech známí Jako jízda mezi stíny trhající světlo mezi lampami Tak jde život, stéká jako slza, která vyschne, nebo skane Víš, tam někde vzadu, víš, že bolest je matkou slasti a útěk je touha k návratu
voníš jako mýdlo s jelenem Ale to z měsíce tak jeden den jinak smrdíš jako prase tak málo umýváš se
Ó, Boží tváři, je to krása, když květ zraje ta vůně line se ze zahrad láskyplně pro srdce kolemjdoucích
A tu upoutá tvoji pozornost ptactvo nebeské létající, jako jiskry a již nikdy neusneš do smutku vzplaneš jasným světlem
Tanečnice s alobalem v dlaních Svět je animovaný výkřik
K tomu, abychom se mohli poškrábat na pravici, potřebujeme levici
Vložíme li mezi kolo času a kolo prostoru člověka Jistě ho tato kola semelou Vznikne tak homogenní matérie, element, který se varem může opět oživit Stačí ho vložit do vyhřívané formy, která uvězňuje osvoboditelné
Zaposlouchejme se, milí přátelé, do tohoto dálničního ticha, do ticha pilnic, strojního klidu, do ticha bortících se staveb Uchopme jednotlivá políčka filmu života Zhasněme tmu i světlo A v tuto chvíli můžeme se ptát: Jak vypadá absolutno?
Život: stroboskop dnů a nocí
Oblékni se do nahoty |
||
Prosím Vás, toto upozornění jsem byl nucen vyrobit, aby se nestávalo to, co se mi stává, když se občas bavím s opilci a s tupci, ale i s obyčejnými unavenými lidmi. Protože moje naivita, upřímnost a empatie je až dětská. Jde o jakousi vizitku, kterou předkládám při zahájení pivní konverzace původně s neznámými lidmy. Od letošního roku ji už budu předkládat i při běžném orálním styku se svými současnými i bývalými katamarády. Děkuji za její prostudováni a za pochopení.
Prosím Vás, nebijte mě, pokud se rozohním bývám nesmírně drzý a vyzývavý, ale to neznamená, že chci abyste mi dali přez držku. Možná jde jenom o nedorozumění a nekonpatibilitu našich vesmírů, možná se snažím vyjádřit něco, co se těžko vyjadřuje slovy, jde o jistý druh autismu. Možná jsem jenom pitomec a blbec, ale ve skutečnosti bych byl nerad, aby Vaše nejjasnější ruce trpěly tvrdostí mojí lebky. Pokud nepomůže slovní interpelace, zkuste mě polít studenou vodou, nebo dát pár dobře míněných facek. Prosím Vás, zcela jistě nejde o skutečnou drzost nebo urážku, jde o emotivní zvukový projev, který s největší pravděpodobností není míněn zlým úmyslem. Naopak, nejspíš si druhý den ani nebudu pamatovat melodii ani zvuk slov. Najděte v sobě, prosím, dostatek sil a ačkoliv jinak slušné dámy práskají dveřmi a relativně rozumní pánové si vyhrnují rukávy během mého poslechu, jde jenom o duševní chorobu a shodu okolností. Pohleďte na moje zjizvené čelo, snadno se dovtípíte, že já jistě jsem jenom člověk padlý na hlavu. No vidíte. Jde o určitý druh autismu a vyšinutosti způsobené snad nedostatkem slov, snad sebekontroly, snad životem na tomto pomateném ale krásném světě. Prosím Vás, nenechte zlosti cloumat svým majestátem.
...ale jestli to neumíte jinak, tak si ulevte, za všechno co vás sere, já to zkusim vydržet, a kdyžtak se znova narodím, protože vím, taky to máte těžký, vy pitomci...
Jenom bych rád jedním dechem dodal, že to nepomáhá, ba právě naopak, ale je to na Vás.
Převelice děkuji za pochopení |
||
Představ si, že máš doma tu nejkrásnější princeznu, která jenom spí a nemluví, občas cucá si palec a cudně vrtí se. Můžeš si s ní dělat, co se ti zachce, nikdy ti neřekne ne, jenom spí a usmívá se, spolupracuje přiměřeně, když jí pohladíš na jednom z tlačítek, tak se buďto mírně brání, a nebo slastně dává najevo libost. Jenom se jaksi nemůže umejt, chodíš k ní tedy i s žínkou a po hraní omýváš jí varhany (orgány). Nebo tě to může přestat bavit, ale ona časem začne hrozně smrdět; tak jí budeš muset umejt, abys jí mohl ojet. Nebo taky ne. Jseš tlustej a chlupatej. Jseša malej, s hnědejma očičima. Pak je tu ještě to lízání, když dobře vylížeš, nemusíš mejt. Jseš malej a chlupatej, na nohou máš velký žlutý nehty, na rukou máš taky nehty; a ona je bílá a neposkvrněná, je neaktivní, jenom je. Ty jsi konatel, vykonavatel. Ty jsi taky hodnotitel. Co pak uděláš, až tě to přestane bavit, ty? Vezmeš dehet, dehet z borovýho dřeva, a natřeš jí celou, aby ses necejtil tak špinavej, roztrháš peřiny, a pak, když se ukloníš a uklidníš, vysypeš bělostné peří, na její zničené tělo, abys to odčinil, abys to odčinil ve svojí hlavě. Víš, že to nejde, a tak si dáš hlavu do dlaní a usedneš k nohám postele. Netušíš, že tvoje myšlenky jí otevřely nejprve jedno hluboké jiskřivé a temné oko, potom i druhé… Netušíš, že tvoje myšlenky, jí dali moc tě velmi ponížit, tvoje síla, vytvořila představu její síly a strach z tebe sema, strach z tvojí představy tě může skutečně zabít Ona se nemusí cítit zle, ale ty jí k tomu dáš morální kodex, dáš jí právo i sílu, staneš se jí a ona tebou, v tvé představě bude dokonce daleko hrozivější než ty… Až plně pozná svojí sílu a svoje zneuctění, skočí na tebe a udusí tě tóny svých varhan, utopí tě v tvojí vlastní představě její kundy Nedávno jsme se s jedním hádali, co je lepší, jestli kozy nebo krávy, a co že je větší známka vyspělosti národa. Národ koz, snažil se mi naznačit můj oponent, který se ve volných chvílích věnuje archeologii a tak kromě šťourání v hovnech je nutně trošičku svým myšlením v jiné době. Mimochodem jeho rodiče jsou pěstiteli a pojídači koz. Říkám koza všecko sežere, všecko zplundruje, kráva je sice náročnější na údržbu, ale může zastat práci a její hovna zušlechťují půdu, jak jsem se dozvěděl od svého pana otce, ježto býval zootechnikem…Ten spor je směšný…Co ovšem směšné není je úvaha: Člověk postupně domestikoval různá zvířata, aby mu dobrovolně sloužila. Kam by se ale ubírala tato snaha, pokud by už zvířata nedostačovala požadyvkům zhýralých šlechtitelů? Nutně by sáhl k ochočení lidí, neboť jejich ruce i intelekt, velmi by rozšířili paletu požitků moderního, pokud možno skrytého otrokáře. Krav není. Koz pomálu. Lidí mnoho. Nežijeme již v takové době, kdy sami jsme kozami a krávami, zapřažení do žentourů našich „dobrých krmičů - hostitelů“? Není naše mírnost a humanismus, převlečený strach, není to pokrytectví; a nepokoj, který je v těžkých chvílích v člověku, není to jenom atavismus člověčenství, hrdosti a touha po hlubším spojení s existencí vyplouvající na povrch? My hledáme laciné odpovědi v konspiračních teoriích, ale co když samy konspirační teorie jsou ony pasti, odkládající spojení s jedinou jistotou, s jistotou v srdci, kristalu to spojení s Nejvyšším. Neopakuje se posté stejný scénář, jen v jiném nastudování, za použití moderních prostředků, jiných kulis, jazyka a vybavení divadla? Především, chceš-li dobře pěstovat zvířenu, dbej, aby nepoznala nebezpečí, pak snadno dovedeš i statného býka mezi ploty. Odděl silné kusy od stádečka, zdiskredituj je a lež oděj do slov pravdy, pak budeš volně se svým koněm projíždět v ohradě a vybírat si krmi. Nesmíš být poznán, aby nepojali k tobě nenávist a ti kdo prohlédli, aby nepamatovali si tvou tvář pro chvíli pomsty, proto užij prostředníky, užij honáky a kněží se sladkýmy slovy, užij prostřeníky zvané média a hlásej tu nepokoj, tu falešný pokoj. Vylaď věčně se dotazující srdce: Kde jsi člověče, nepojedl jsi z plodů poznání? Vylaď tato srdce rovnu k odpovědi, která zaplní to prázdné místo, vlož v ně sebedůležitost a pýchu, vlož v ně nejistotu nepoznanou, nejistotu přelepenou snobismem, nahraď pohled do sebe a zpytování, nahraď ho jednoduchými žvásty, módou, dosaď za rodinu, za to nejdražší, dosaď hvězdy, celebrity, aŤ lesknou se co nejvíce, pro oko lahodně. Za svornost dosaĎ, rovnost, individualitu, za přirozený řád autorit, zkušených a starců dosaď svévoli, svobodu a nový řád, moderním světem nahraď ten „starý“. Vážení šlechtitelé a šlechtěnci, jediný kdo je spravedlivým učitelem je Stvořitel a smrt, jako rádce a učitelka bázně a moudrosti. Kdo od nich se učí, vidí zlo oděné do čistých šatů, blikající a všelijak jinak náročně zdobené, smrt, ta je zavřena do věže; ze smrti je dnes tabu, a tak jsme níže než takzvaní barbaři, nemohouce se učiti moudrosti a tak se nedovoljíce Stvořitele, jež poslouchá raději toho, kdo je toho hoden. Protože jak člověk může mít před Bohem vážnosti, nemaje ji sám před sebou? Vážení volové, kdybyste táhli tak svorně, jako táhnete vůz, na ohradu, bylo by jistě na světě jinak. Marně toužíte po zázracích, hledíte do dáli, a nevidíte, že zázrak je před očima. Není tak nesnadné létat, není tak nesnadné nechat se vést po krajině. Není tak nesnadné nazamykat a nechat to růst. Vzdej se ovšem myšlenky něco vlastnit, vzdej se iluze trvalého, pak budeš boháčem a uzříš neměnné. Je to dlouhá cesta, když udidla jsou zarostlá až v mozku a jho zavěšeno je v srdci a přece je snadné je shodit, je to dlouhá cesta, a přece je třeba ponejprv vydat se vzad, aby háky se odhákly a provazy vysmekly. A věz, že za každým tvým pohybem je smrt, a smrt nerozlišuje, ty si myslíš, že je to smrt těch druhých, ale moudrý vidí v každé smrti smrt svojí, protože je jenom jedno tělo. Jako jsou jenom jedna ústa. V rozlišení je záhuba všech. Kdo nevidí žebráka nevidí sebe, kdo nevidí bídu nevidí nic. Generace degenerace. Za dob temných holdují lidé šelmám, neboť v nich vidí sílu. Ale šelmy žerou maso a maso nemůže žít jenom z masa. Nemůže být šelem víc než je potravy, proto šelmy se navzájem požerou. Říkají za to může ten, a ti druzí svalují vinu na prvního,
dobře tě baví tento spor a zatím jde jenom o to, jak z kapsy ti ukrást
měšec a nasadit udidla. Říkáte Ukrajina? Dobro versus Zlo? Říkají on byl první,
ten nemá právo na to a ten na to, odvolávajíce se na společenstva, ale
společenstva jsou různá. Pravda je však jenom jedna, proč neřeknou ať každý si
zvolí kde chce stát, proč neříkají, že Bůh je jenom jeden a spor je fiktivní a
nebo že jde o půdu, aŤ pak si o půdu bojují ti, kdo ji chtějí vlastnit? Proč
neříkají, že země je všech a ten kdo rozděluje, ten zaslouží potrestat od těch,
které klamal? Říkáte hranice? Právo? Pravice, levice? Jak velká hovna. NIC
takového neexistuje, krom myslí obětí a jejich strůjců. Každý má mít jenom
tolik, kolik je sám schopen opatřovat, nakolik je druhým ku prospěchu. A to vše
se skromností. Už podle ksichtu pznávám tě jaceňuku. A podle mluvy vidím tvé
našeptávače. Ano, jsem pro stát, ale daně se budou platit dobrovolně. Nebudou
li daně, nebude stát, ať drží jenom to, co se přirozeně pojí. V tesku na nástěnce mezi inzeráty jako – doučím angličtinu, prodám ledničku, vyměním byt aj., byl tento zoufalý inzerát: Sháním knihu: Ivo Rittig, Cesta k rychlým penězům Krásný vtip J Kamarád mi tudle řikal nová vyjmenovaná slova po z: Brzy, Jazyk, Nazývati se, Václava Havla Na co by si blázni měli dát pozor: Máme tady dva typy lidí: takzvaní blázni a lidé takzvaně normální. Blázni jsou pro ty normální nenormální, jsou to blázni, zatímco pro blázny jsou lidé normální skuteční blázni, čili lidé, kteří se dobrovolně vzdávají své individuality, svojí síly, lidé statičtí, nehledající, lidé v podstatě zakrnělí a oněmnělí, lidé bez oken a vykleštění. Takoví zpravidla nemívají jiskru v oku a stávají se z nich rúzné druhy citových a morálních idiotů. Na co si blázni musí dát velký pozor je, aby tito takzvaní normální lidé nebyli pokládáni za blázny , aby blázny nenahradili normální lidé, potom by se bláznovství začalo podobat chození do práce a začínalo by docházet k nastolování pořádku. Místo řádu by tu pak byl neřád a skuteční blázni by se pak museli přesunout do ústraní, nebo by nedejbože uplně zmizeli…Leda že by bláznovství a jedinečnost se stala normalitou…no ale to by z toho byl uplně normální člověk uplně vykolejenej…a na zemi by nastal áj (I´) nebo ráj Dneska jsem šel po karlově mostě a protože mám novou image od pivního půllitru tak jsem se musel rozesmát, když jsem viděl na onom mostě žebrat člověka s úplně stejným systémem jizev na čele a pod okem a ježto ten člověk pochopil, co mě tak rozesmálo, rozesmál se taky. A tak sme se smáli. Spolubidlící mi dneska řekl, že potřebuje vyrobit kabel na kytaru. Já mu řek, že to dokážu velmi levně. On mi řek, že to potřebuje dnes. Tak jsem se vydal zakoupit kabel a konektory do jednoho nejmenovaného obchodu rh sound, kde většinou obsluhujou dva idijoti, jeden víc, jeden míň. Vážil jsem půlhodinovou cestu na kole do nuslí. V tom obchodě byl samozřejmě ten větší. Poprosil jsem ho o kabel, odpověděl že to nejde, já na to jak to, on že to nemůže nechat bez dozoru, rozuměj obchod má dvě části,obchod a sklad, kabel je ve skladu, což je asi pět metrů, tak ten chlápek seděl u počítače a na muj dotaz proč to nejde odpověděl, že je tam sám, já na to aha, že nic neukradnu a že klidně může zamknout, já počkam pět minut venku a pak to zalatim a pudu, na to se chlap začal dál vymlouvat proč to nejde, já ho zkoušel přesvědčit, že jsem vážil dvakrát půl hodiny abych ho přijel obšťastnit…no, věřte nebo ne asi 18 minut jsme se přesvědčovali a on mi ten kabel nedal… No, bylo to k pláči, ale já jsem se zbytek dne musel divit co za idioty se tady ohybuje, a nedejbože pracuje. |
||
|
||
|
||
|
||
„Dneska jsem objevil jednu pravdu: Když si spočítám všechny věci, na které jsem rezignoval, jediný způsob, jak je uskutečnit, je najít druhé lidi, se kterými se na nich shodnu.“ |
||
Do rodinného domku |
||
|
||
Chtěl jsem psát haiku, |
||
V jedné malé chaloupce v hlubokém lese žil malý mýval. |
||
Bůh |
||
Sám je zbraň. |
||
Vzdycky jsem chtel byt hajzldedkem…melo to sve vyhody…pozorovat nohy v kabinkach…spustene kalhoty vypadaly jak zvlastni priserky…nekterym chybely spodky jako rozsklebene dasne…sedel jsem za stoleckem a poslouchal cinkani minci, hazenych s rozsafnym gestem do misky…tady nebylo rozdilu mezi byznysmenem a metarem…tady jsem konecne spatroval zivot ve sve prvotni nahote…nekdy se objevil take distinguovany par…to jsem pak byl svedkem netusenych milostnych hratek…vzdechy se rozlehaly kachlikovanou prostorou a tristily se po stenach…psal jsem a pod stolem tajmo ucucaval z lahve vina…cetl jsem zrovna dostojevskeho zlocin a trest, kdyz do meho zorneho pole vpluly dve rozkosne nohy v ohnive rudych puncoskach…dama vyzyvave pozvedla leve oboci a naznacila, abych ji nasledoval…mohlo ji byt tak petadvacet…to na jeji postavu se skladaly basne uz od veku…to ona byla ta divka ze vseh milostnych psanicek…romeova julie…vtahla me k osbe do kabinky a zacala vasnive libat…nahle mi sahla do rozkroku…i jal jsem se poodhlalovat postupne jeji labuti siji a ramena…z pod satu nahle vyklouzla jeji nádherná nadra…rozepnula mi poklopec a uchopila…tak jako nemela podprsenku, chybely tam dole i kalhotky…pozvedla jednu nozku a ja se pomalu ale jiste ocitl v raji…kdyz bylo po vsem, rychle zmizela…sedel jsem jeste hodnou chvili na mise a snil…kdyz jsem se vratil ke svemu stolku, cekalo me sokujici zjisteni…miska byla prazdna…posranej zivot |
||
|
||
Nevěřit ve smysl: to je vpravdě nesmysl. |
||
|
||
Soumrak se již nedal zastavit a zoufalství vnikalo stále hlouběji do mého těla. Poté, co jsem prožil divokou noc v Lounech, jsem se po pár hodinách spánku s velkými obtížemi dokázal vzbudit a v poměrně pozdním odpoledni stanout na místě, kde se dá chytnout nějaký stop. Zpočátku jsem měl štěstí a mladík, který mi z neznámého důvodu vykal, zastavil již po pár minutách. Muzika v autě byla příjemná, lepší bych si snad ani přát nemohl. Ukazoval mi fotku své nastávající, což byla k mému pobavení jedna z dívek, jež jsem tak lačně prozkoumával právě předešlé noci v Lounech. Nechtěl jsem způsobovat nikomu žádné zlo, proto jsem tuto skutečnost zamlčel a byl rád, že mě onen mladý muž odvezl ještě o město dál, než kam měl původně namířeno. ,,Hodně štěstí, snad něco chytnete." Popřál mi, já mu úklonem poděkoval, načež se vůz opět otočil a zmizel v dálce. Po rychlém startu jsem ovšem na tomto prokletém místě, kde všichni jezdili jako by vezli mrtvolu, strávil skoro dvě hodiny. Právě ve chvíli, kdy slunce skoro úplně zmizelo, zastavil u krajnice kamion vezoucí přikrývky do babyboxů. Vystoupal jsem do kabiny, kde mě přivítal nevábně působící pětašedesátník, v celé kabině vládl nasládlý puch, který byl dost možná způsoben jeho bezzubým úsměvem. ,,Kam to bude, mladej? Tady bys chcípnul." Otázal se mě stařec sípavým hlasem. ,,Do Kraslic, ale postačí i kousek." Odvětil jsem mu na to a stařec spustil svůj monolog. ,,No já jedu jenom do Varů, ale to nějak vymyslíme, zkusím vysílačkou oslovit ostatní. A co že ty tu tak sám, já bych píchal, kdybych moh, ale znám spíš díry v silnici než tu svý starý." Následně se zakuckal,vtiskl si do úst cigaretu, zapálil a otázal se. ,,Kouříš." ,,No spíš jenom když piju, jinak málo." „To nevadí, tady vedle tebe je lednice a v ní si vem pivo, pak si můžeš i zakouřit." Poděkoval jsem, vytáhl plechovku piva a automaticky ji otevřel. ,,To je z Lidlu, stojí dvanáct korun a je to třináctka, jo a tady k tomu máš to cigáro." Ochutnal jsem a musel to pivo ocenit. ,,Ty jo, neni vůbec špatný, tim se budu muset taky někdy předzásobit." Mezitím po několika minutách neúspěšného volání do vysílačky se ozval kamion za námi, že jede přes Sokolov a že nevidí problém mě vzít. Na benzince jsem se tedy rozloučil s dobrotivým starcem, který během loučení dostal další záchvat kašle, a vystoupal jsem do kabiny kamionu za námi. Tam seděl o něco mladší řidič tak po čtyřicítce a já věděl, že bude mít nádhernou dceru. ,,Kam cestuješ?" Zeptal se mě hned na úvod. ,,Do Kraslic, rád bych se tam sblížil s jednou roztomilou barmankou a navíc pak nedaleko bydlím, čili to chci spojit všechno při jednom." Chlapík se usmál a řek jen. ,,Tomu rozumím, to mě čeká ještě dlouhá cesta přes Německo, ale taky bych se raději podíval nějaké do klína." Cesta z Varů rychle ubíhala a zanedlouho jsme již stavili u sjezdu do Sokolova. ,,Tak jí dej pořádně do těla." Křičel za mnou ještě místo rozloučení. Prošel jsem celým Sokolovem a myslel na všechny ty víly, které nepotkám. Takto zadumán jsem došel až k nádraží a nasedl do nejbližšího vlaku. Byl všední den a vlak byl tedy na opilce chudý. Po půl hodině jsem mohl konečně úspěšně stanout v Kraslicích. Té noci se děly různé zvrhlé věci, nejvíce mi utkvělo v paměti mé zvlčelé semeno dopadající na brýle s černými obroučkami, zdobící tu rozněžnělou tvář Pavlínky i na nějaké to pivo vybyl čas. Spal jsem u ní, nedaleko náměstí, a ráno, když ještě spala, jsem se opět vrátil do své lesní chýše.
|
||
že lidská podmíněnost může být překonána? věříte v buddhovství? věříte v nemožnost buddhovství? a co Vás o tom přesvědčuje? lenost? |
||
Teplé barvy. |
||
k budoucnu a to teď ukrajuje z přítomna.
Zemřeš! a nevíš dne.
Ztratíš se v bolestivém snu? |
||
|
||
Politicky uvědomnělá báseň na přání
Čtenáři mi vyčítají
(prý mé verše dobře znají),
že témata se opakují,
básně povrchní se zdají.
Prý: „Proč píšu jen o drogách a orgasmu?
Chce to taky seriózní témata.“
Dobrá, tedy: „Běžte darovat plazmu.
A cvičte, ať nejste jako selata!
Tuleni topí se, neb ledovců ubývá,
čím dál víc UV záření na kůži ulpívá,
Děti doma rodiče své mlátí,
úchylové v křoví panny klátí.
Do toho (zas) nějaká epidemie
přilítla si bůhvíodkud z Asie,
proto není radno lovit holuby,
ani když nemáte, co dát do huby.
Lidem občas rupnou nervy trošičku
a zaškrtí svou vlastní babičku
nebo jdou vystřílet půlku školy.
Do vlády zas zvolili jsme voly.
Methanol nám teče proudem,
co s tím jenom dělat budem?
Blá blá blá...“ To je ale nuda, co?
Tak se zase hezky vrátíme k drogám a orgasmu, co vy na to?
Tákže: „Už jsem zas zkouřená a na vrcholu blaha.........“ |
||
|
||
Prachem jsi a v prach se obrátíš |
||
//////////lomít, to bych byl král. Jel bysem pryč a tam bych si hrál. |
||
Lehce – jak závoj víly – vznáší se
útržek papíru
ve vodě
v bílé míse. |
||
Ve vzteku, |
||
Budu všechno co si budeš přát
a ještě k tomu Rath. |
||
⇡nahoru⇡ ➜ únor 2014 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |