Blázni.cz - dobrý kanál

Nastražil jsem na sebe past, a to past velmi důmyslnou, stražil jsem ji přece já. Nejprve jsem se uvázal ke kolíku hlouposti, výchovy, povinností, pověry a rutiny, zvyků a zlozvyků, ke kolíku lpění a tužeb a tak dlouho jsem kolem něj obcházel, až se můj provaz zkrátil natolik, že jsem se málem oběsil.

Už jsem ležel s hlavou u země, s jazykem vyplazeným, když jsem to pochopil a rozčarován začal jsem provaz rozplétat. Rozplétal jsem ten podivný uzel a oči jsem u toho kulil jako dusící se kozel a točil jsem se jako zoufalá kuna chycená za tlapku, a to jen díky tomu, že jsem se honil za svým ocasem, jako starý nečistý vypelichaný pes plný blech, než jsem pochopil, že ve zmatku nic nepovolí.

Když jsem se dostatečně uklidnil a provaz alespoň trošku povolil, spatřil jsem další kolík, osu světa, ježto mě vodil dokola a na nějž se provaz namotával, takže jsem chodil ve stále menších a menších kruzích. Ztrať se! Zvolal jsem na něj, ale kolík tam stále čněl, vedl odněkud z pekel až k nedohlednu na nebi, hrabal jsem a narážel do něj, než jsem konečně pochopil, že ten provaz je příčinou mého soužení a jeho příčinou jsou mé vlastní úmluvy.

A tak, vítr náhody a záměru mi napomáhal, jednu žilku, jeden pramínek, jedno vlákno po druhém jsem rozplétal a zpřetrhával. Na jednu stranu dával jsem přetržené, na druhou ty, které jsem nechtěl a nebo nemohl zrušit. Uviděl jsem v tom jakýsi řád, který spojoval mě se světem. K přetržení některých provazů bylo potřeba nejprve zbavit se jiných a další jsem vyměnil za pružnější…

Nedokázal jsem najít odvahu zrušit všechna ta pouta, neboť síla a závrať řvoucí do temnot nekonečna je tak velká… jenom jsem ze svého lana vytvořil síť, a ta síť se zachvívá, a ten chvěv, to je volání.  Ta síť straží další pasti, dává moc a sílu a taky strach mě lanaří a za ním smrt temným zrakem se do mě dívá. Je to past v pasti, důvod proč se pásti obezřetně. Tam venku je tělo oka, co sídlí uvnitř člověka.

Rozevři se, spanilá, ve své neskutečné pohostinnosti

a dovol,

abych se na tebe mohl dívat.

Nedovol zánik spojených pórů,

pro které tato chvíle znamená vytržení z předepsaných schémat.

Jen takové prožití vesmírného daru může navodit pocit rozechvělosti

a neustálého počítání dopadů slunečních paprsků,

skrze okno odpoledních klimat.

30.4.2014

Praha-Letná v Aspiku

Kondenzace vodních par v mracích.
Uvnitř nás dvou vzrušení.
Pak průtrž a pršení.
A v mechovém patře potají,
kdesi v houbovém podloží,
klíčí spory myšlenek.
Vibrace po vláknech emocí
a zadržování vody v lesích.
Něco z toho se snad odpaří.
A my pak stoupáme nahoru,
kde všechno napětí zkapalní.
Tam vysoko v mracích zas vodní páry kondenzují...

This is awesome

awesomeness.

With my penis

I can piss.

[Dis is ósm

ósmnys.

Vif maj pínys

aj ken pis.]

Tak jako zrychlili jsme čas,

jednou zpomalíme zas.

Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,

je odpověď běžců: „Nestíháme!“

Kdo má start i cíl,

kdo si život stanovil,

kdo vzhlíží k dělání,

brání se nečinnosti,

to je jak z udělání,

ten by chtěl být tam.

Ale když tam bude, nebude zas tady.

Jak marná je to snaha.

Břicho plné,

žaludek kručí hlady.

Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.

Radost z pohybu,

dovede ke kameni u cesty

a pak v rytmu zrychleného dechu

nemnohý spatří spočinutí mechu.

... a další básně nešťastného lidu

Za tmou a kouřem
slyším
že měla bych se bát
Nebojím se nebojím
proč se bát v malém a soukromém ráji
když zlobu jenom předstírá?

Snad jen já si naháním trochu hrůzu
ale na to je jaro ještě málo silné
a oheň dává příliš mnoho chuti žít

Souboj dobra se zlem
když Zlo je vlastně dobrák od kosti
a dobrá nálada se dá koupit
za několik stokorun

Tak to zase trochu celé nedává smysl
a po světě chodí příliš mnoho cizinců
a unavený mozek 
nedokáže usnout
až jsem z toho dostala chuť na Plzeň.

Nemáš kapesník?

Ne, ne-

mám ani ka-

psy.