|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 5. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Nešlapejte na šneky (komiks, Kalimeee) • Nemáš (poezie, Turda) • Tvář, která není tváří (Kája) • Souboj dobra se zlem (poezie, AN') • Baletní (obraz, Civínová) • Žalozpěvy hledajících (komiks, fanky) • Optimistická (poezie, Turda) • Pesimistická (poezie, Turda) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • Vem si mě (poezie, Kalimeee) • Už bez reprízy (poezie, Civínová) • Nearbitrární (poezie, Turda) • Už zase (poezie, Jane) • Anglická (poezie, Turda) • Sonet origami (Kája) • Koloběh vody (poezie, Kalimeee) • Stromy (poezie, Turda) • Najít větu (úvaha, fanky) • Pouhé prožívání (poezie, Rogo) • Rychlá od řeky, aneb Mokropesská II (poezie, AN') • Kakabus (komiks, Kalimeee) • Nastražil jsem na sebe past (próza, Kolemjdoucí) | ||
|
Nastražil jsem na sebe past, a to past velmi důmyslnou, stražil jsem ji přece já. Nejprve jsem se uvázal ke kolíku hlouposti, výchovy, povinností, pověry a rutiny, zvyků a zlozvyků, ke kolíku lpění a tužeb a tak dlouho jsem kolem něj obcházel, až se můj provaz zkrátil natolik, že jsem se málem oběsil. Už jsem ležel s hlavou u země, s jazykem vyplazeným, když jsem to pochopil a rozčarován začal jsem provaz rozplétat. Rozplétal jsem ten podivný uzel a oči jsem u toho kulil jako dusící se kozel a točil jsem se jako zoufalá kuna chycená za tlapku, a to jen díky tomu, že jsem se honil za svým ocasem, jako starý nečistý vypelichaný pes plný blech, než jsem pochopil, že ve zmatku nic nepovolí. Když jsem se dostatečně uklidnil a provaz alespoň trošku povolil, spatřil jsem další kolík, osu světa, ježto mě vodil dokola a na nějž se provaz namotával, takže jsem chodil ve stále menších a menších kruzích. Ztrať se! Zvolal jsem na něj, ale kolík tam stále čněl, vedl odněkud z pekel až k nedohlednu na nebi, hrabal jsem a narážel do něj, než jsem konečně pochopil, že ten provaz je příčinou mého soužení a jeho příčinou jsou mé vlastní úmluvy. A tak, vítr náhody a záměru mi napomáhal, jednu žilku, jeden pramínek, jedno vlákno po druhém jsem rozplétal a zpřetrhával. Na jednu stranu dával jsem přetržené, na druhou ty, které jsem nechtěl a nebo nemohl zrušit. Uviděl jsem v tom jakýsi řád, který spojoval mě se světem. K přetržení některých provazů bylo potřeba nejprve zbavit se jiných a další jsem vyměnil za pružnější… Nedokázal jsem najít odvahu zrušit všechna ta pouta, neboť síla a závrať řvoucí do temnot nekonečna je tak velká… jenom jsem ze svého lana vytvořil síť, a ta síť se zachvívá, a ten chvěv, to je volání. Ta síť straží další pasti, dává moc a sílu a taky strach mě lanaří a za ním smrt temným zrakem se do mě dívá. Je to past v pasti, důvod proč se pásti obezřetně. Tam venku je tělo oka, co sídlí uvnitř člověka. |
||
|
|
||
|
Válet se v řece |
||
|
Rozevři se, spanilá, ve své neskutečné pohostinnosti a dovol, abych se na tebe mohl dívat. Nedovol zánik spojených pórů, pro které tato chvíle znamená vytržení z předepsaných schémat. Jen takové prožití vesmírného daru může navodit pocit rozechvělosti a neustálého počítání dopadů slunečních paprsků, skrze okno odpoledních klimat. 30.4.2014 Praha-Letná v Aspiku |
||
|
Najít nemoc doby |
||
|
Stromy mocně stromí k neby. Že víte co myslím? Že by? Že tam má být měkké y? Aha Aha. Ty Ty Ty! To je kvůli tomu že by! Chtěl bych mít Tvý problémy. |
||
Kondenzace vodních par v mracích.
|
||
|
Origami barevných vzdechů s přesností malinké Japonky skládání tiše. Nevědomky dvou kusů prasklého ořechu.
Rytmický prstoklad vteřiny ohyby zvuků lehkosti sten bělostí papíru povznesen hříšností Adama. Eviny.
V oblině boku stydlivost těžknoucí víčka. Dnešní host Kolik stmívá rájů?
Jemnost dlí v malé porci dva lidé tesklivě horcí Dravost hranostajů.
|
||
|
This is awesome awesomeness. With my penis I can piss. [Dis is ósm ósmnys. Vif maj pínys aj ken pis.] |
||
|
Už zase tě mám plné zuby Zas další horký den Tak trochu smutná s přicházejícím létem To nepomine - to nezrušíš Cítíš to? ...nejprve léto, pak podzim |
||
|
Ach Emoor, Emoor! Proč jsi Emoor? |
||
|
Zastavil jsi veškerý proud vizí chochol kouře usekl jsi jim nohy v domnění že ničíš vinou révu nastala dlouhá neúroda nacházíš svou spoluvinu a občas se nepoznáváš to jako nechceš mrdat? už jsme přesyceni touto hrou
tělo zaklíněný v otiscích příběhů proveďte řez podél prsní kosti rozsekněte prsa i s žebry na dvě části na perikardu vytetovanej ten tvůj škleb tolik masa! brečíš?
slib za slib přejít od nuly k nule v zajetí neřízené energie třesem se tak mohutně hovor je zpoplatněn tak jako každý jiný bzučení vzniká vzdušným vírem i tvé rány jsou vzduch jdu si klidně nebyl jsi tu málem rok už se mě to netýká. |
||
|
Pavouk, co spřádá houpací sítě, Tak už si mě vem ty chlupatej sráči! |
||
|
Tak jako zrychlili jsme čas,
jednou zpomalíme zas.
Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,
je odpověď běžců: „Nestíháme!“
Kdo má start i cíl,
kdo si život stanovil,
kdo vzhlíží k dělání,
brání se nečinnosti,
to je jak z udělání,
ten by chtěl být tam.
Ale když tam bude, nebude zas tady.
Jak marná je to snaha.
Břicho plné,
žaludek kručí hlady.
Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.
Radost z pohybu,
dovede ke kameni u cesty
a pak v rytmu zrychleného dechu
nemnohý spatří spočinutí mechu. |
||
|
Všechno jednou zajde. Zajdem na jedno. |
||
|
Svět je tak nyny! Dělám tanyny. |
||
|
|
||
|
Za tmou a kouřem Snad jen já si naháním trochu hrůzu Souboj dobra se zlem Tak to zase trochu celé nedává smysl
|
||
|
Injekce se zableskne ranním sluncem ruka ucukne Bezmyšlenkovitě "Tak velká slečna a ona by se snad bála..." výsměšně si užívá svou nadřazenost obludná postarší žena v kabátu Je snad kvůli němu něco víc? Asi. Modrá žíla se staví na odiv nebezpečné zbrani
- ublížit nebo pomoci? -
"Nekřičte, ať nelekáte ty po vás!" Tiše mlčím. Není co bych říkala Kroutí se obzory Vlny za okny Tvář, která není tváří. Nechce se Levinasovsky vydat.
- bolest není palčivá -
Prolévá se krev načerno lovených velryb v Japonsku. Prchají modrým mořem do beztvaré baňky smrti.
Žvatlání cizí pusy nade mnou už neruší Slzou však pytláka nepotěším Bez lítosti mačkám bílou náplast smíru
- každý den jeden ubyde -
Válka slonovinová kost nahé ženy na stolku aristokratického padesátníka a bolest moře Ocas sebou ještě mírně škubne "Copak by se tak velká slečna bála?"
|
||
|
Nemáš kapesník? Ne, ne- mám ani ka- psy.
|
||
|
|
||
⇡nahoru⇡ ➜ duben 2014 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
