|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 5. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Z historie československého bigbeatu. vol. 1 (próza, Mlyje) • # V (komiks, cicero) • Pankrác v mlze (poezie, AN') • čelist a zárodek (obraz, Civínová) • Ztráty a bolístky pana Wthena Ubohiho (Yanus) • Megafon (próza, Yanus) • Nová smlouva blouznivců (poezie, Rogo) • # VI (komiks, cicero) • Budovatelská báseň Žně (poezie, Turda) • # VII (komiks, cicero) • Zjevování ženské (poezie, Rogo) • Hasičák (poezie, Turda) • # VIII (komiks, cicero) | ||
|
|
||
|
Já mám doma hasičák. |
||
|
|
||
|
|
||
|
Zlaté klasy v rudých vozech, |
||
|
|
||
|
Jak dlouhá může být cesta do rajského dvora a kde pro tebe fontány zpívají? kolik je potřeba skoků k zdolání všech pražských příkopů a kde se otevírají mříže vstupních bran?
jak snadno se člověk ztratí na starém městě bez dobré bytosti jež by snad ráda poskytla svou usedlost pro dny vzájemné tichosti
nikdy před tím nebyl tak blízko Golemovi a celé židovské obci nikdy se neztratil v uličkách tak jako nyní v období bláznivé slepoty
klaním se a pro většinu očí nemám boha, pláču a vlastně nevím jestli si to mohu dovolit
stojíš na všech terasách a maluješ postupně zátiší listů a přezrálých plodů míjíš můj dech pod kterým se jen zlehka zachvějí snad všechny štětiny právě namočeného štětce
kuličky papírů se rozpustile prohánějí po nádvoří slova do nich vepsaná mají jasnou budoucnost v nekonečném prachu vzdálené sténání ztrácí majitele kroky ve své rychlosti jsou takřka nepatrné
může být čas stejný když náměstí spí a nezastaví se někdy? zaznamená vlastně běžný chodec ten pocit kdy zanikne volání chrličů?
nad židovskou obcí hřmí jak v období náletů slepý člověk tu dále stojí bojí se ale neodchází jsi Ráchel Ester a máš též takový strach? pocity přestali znát slova slepý člověk odchází a přidržuje se ze zvyku stěn
nejkrásnější zahrady jsou tak blízko stačí jen vejít není nutné se dotknout nebo snad cokoliv očekávat
za oknem se zrcadlí spousta možností jak překonat dopad svátečních chvalozpěvů snažím se alespoň část zachytit svým nedokonalým sluchem a zastavit tak možnost špatných výkladů
v hudebním pavilonu vyrostly nové sochy aby tak uctily památku padlých blouznivců není třeba žádného duchovního veškerou úctu zde nejlépe projeví hudba
již mnoho bylo zvoleno sadů pro vysedávání v trávě popíjení vína a dokonalou lyriku frází mladých nápadníků těsně před útokem opřený o kůru nedaleké lípy zůstává nevyslovený kousek zapomenutý po nedávném klekání hlas šeptání stále neutichá
slyším tvé cupitání pečlivě dopadající na každý jednotlivý schod právě nalezeného schodiště jsi stále tak mladá nemáš tušení že za nejbližší stěnou právě ustupuje má hraná nadnesenost alkoholovému deliriu
jsou nás tam desítky takřka shodné příběhy shodné stavy rozmrzelosti a tak trochu opožděné lásky je často složité přistát a uvědomit si potřeby života který se tak sebejistě hlásí
je třeba oživit zástupy blouznivců a vlít do jejich chřadnoucích žil potřebnou dávku imaginace zastaralé obleky se mohou přilepit na napnutá těla vyjít ven a vystavit pompézní bystu zapomenutého ideálu
v období, kdy andělé z nějakého důvodu protahují svá křídla dolehnou i k tobě důsledky snové mašinérie a světla z nedaleké kavárny prozradí napětí dcero Davidova budeš dost silná vstoupíš a přisedneš ke stolu?
ráno tentokrát vítá paprsky Petřína rosa skličuje opozdilé milence a blouznivci podepisují novou smlouvu s časem školy otevírají brány své diktatury a v novém programu poklidných se dají tušit šedé skvrny
popelavý nádech dnešní melancholie se instinktivně zastavuje u záhonu růží trny pozvolna procházejí povadlými konečky prstů jsem sám a opatrně se připravuji na roli večerního kavalíra
svět je veden dirigentem nové doby v podstatě nikdo nezná noty a melodie budou nejspíš nahodilé může se ovšem jednat jen o další renesanci nečeho starého kdy srdce životních poutníků zaplesají
všichni se scházejí v zahradách černých obelisků a smuteční řeč nebere nikdo vážně dorazili i blouznivci předepsaní lidé si je prohlížejí a vyměňují vzájemné pohledy stojím mezi svými a naplno prožívám palčivou bolest trnů
pozvednu hlavu a snažím se být pevný v kontaktu nohy mám obepnuté břečťanem jako bych dostal jasné znamení spočinout v ten okamžik uchopím růži ještě pevněji a odhodlaně jí vymrštím před sebe celému městu se zatají dech ticho je v tuto chvíli nedotknutelné
teprve nyní mohu vstoupit do rajského dvora slyším zpěv fontán a od rozvlněné hladiny se odráží tolik opěvovaná luna znáš dobře ta slova tak jako všichni tak jako já v nich dávno ztracený.
13.-17.8.2014 domek Mlýnská,konečné úpravy praha
|
||
|
Wthen Ubohi se posadil do hlubokého, pohodlného křesla, zapálil si tlustý doutník a nalil si pořádnýho panáka. Pravou nohu proměnil v prvomájové mávátko, neboť jí přehodil přes ošoupané opěradlo a v rytmických intervalech ohrožoval spolusedící kamarády. Na palci, skrze roztrhané dívčí cvičky mu trčeli dlouhé, černé chlupy. |
||
|
Ubohi se ďábelsky zachechtal a s rukama za zády přecházel místností křížem krážem. Za ním, uvázán k jeho pravé noze, cupital na svých kraťoučkých kožkách malý, ošklivý psík neurčité rasy. Nebyl to vlastně ani pes, spíše připomínal černou vypelíchanou nudli s netopýříma ušima. Wthen Ubohi mu s láskou říkal Zmrde.
|
||
|
|
||
|
Z mlhy se vynořila Samota Beznadějně prázdná ulice Opilecké halekání |
||
|
|
||
|
V první kapitole našeho seriálu se budeme věnovat snad největší legendě tuzemské pop music - skupině Olympic. Může se zdát, že o této, dnes již kultovní, formaci bylo napsáno snad vše. Avšak i v době pokročilých komunikačních tecnhologií, hudebních magazínů a internetu existují stále bílá místa. Seznamte se tedy s téměř zapomenutým zájezdem skupiny Olympic do New Yorku (USA) v roce 1974. Po nevalném úspěchu alba Olympic 4 u tuzemských posluchačů se kapela raději odebrala na "šňůru" zahraničních koncertů. Jednalo se o vyčerpávající podnik se zastávkami ve většině evropských metropolí. Bohužel, evropané nebyli připraveni na průlomový zvuk nové desky a koncerty nevycházely tak, jak si Petr Janda přál. Od naprostého krachu zachránil kapelu až zájezd do Japonska. Po skončení koncertu na ostrově Kjúšú se v šatně objevil nadšený fanoušek ze Spojených států, který s muzikanty uzavřel smlouvu na koncert v New Yorku o měsíc později. Jiří Korn k tomu říká: "Mysleli jsme si že je to nějakej pošuk a dělá si z nás prdel. Mával nějakou smlouvou, tak jsme to s klukama podepsali, ať má jako autogram, nebo co. Ani ve snu nás nenapadlo, že za chvíli budem srkat saké v první třídě a poletíme rovnou do Států. Byl to asi nějakej hlavoun." Do New Yorku Olympic přiletěl pět dní před koncertem. Bylo tedy dost času prohlédnout si město. Po návštěvě všech důležitých památek a podniků však Petr Janda učinil životní chybu. Stal se New Yorkem doslova posedlý. Mirek Berka k tomu řekl: "Zamiloval si to město." Během jedné z jízd skrz "Velké Jablko" šílenstvím poháněný Janda zastavil u plakátu s vyobrazeným ještěrem, který vylézá z kanálu. Plakát byl doplněn o nápis (uvádíme překlad) Krokodýl ničí město. "Musíme město zachránit," prohlásil Janda a promtně zmizel ve stoce. Ze tmy se ještě ozvalo: "Následujte mě, je to na nás." A protože kapelník se musí poslouchat, skočili do kanálu všichni. Trvalo rovných 6 dní, než pracovníci údržby náhodně narazili na naprosto zdecimované hudebníky. Na slovo se zmohl jen Jiří Korn, který neustále opakoval "Ještě že mě takhle neviděl Peroutka, ještě že mě neviděl Peroutka." Pro kapelu byl tento incident zničující. Nejen že krokodýla nedopadli, ani jej nespatřili. Byli ovšem tak vyčerpání jako by s ním vedli dlouhý a nelítostný boj. Krokodýl samozřejmě neexistoval - jednalo se o plakát ohlašující premiéru nového broadwaského muzikálu. Skupina byla s ohromnou ostudou vypovězena z USA, V Československu se na všechno zapomnělo - pod podmínkou, že Olympic již nikdy nevycestuje za hranice. Ale přesně podle hesla - co tě nezabije, to tě posílí, vyšel z této šlamastiky nakonec Olympic silnější než kdy dřív. Veleúspěšná trojice koncepčních desek Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř vychází právě z bolestných zážitků v temných podzemních slojích rušného velkoměsta. Jeden z údržbářů o setkání s podzemními trosečníky uvedl pouze: "They were totaly out!" Petr Janda si díky svým vůdčím schopnostem v kanálech vysloužil přezdívku Stoupa. Nikdo mu do dnes neřekne jinak než Stoupa Janda.
V následujícím díle se dozvíte pravdu o tajemném zmizení Jiřího Schelingera. |
||
⇡nahoru⇡ ➜ červenec 2014 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
