...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Tak jde čas (poezie, Polyp) • Z historie československého bigbeatu. vol. 1 (próza, Mlyje) • Astrální sen (próza, Kalimeee) • # IV (komiks, cicero) • # V (komiks, cicero) • Pankrác v mlze (poezie, AN') • Z volnosti se hlava točí (poezie, AN') • Troufalost (poezie, Polyp) • Kozí (poezie, AN‘) • čelist a zárodek (obraz, Civínová) • Lásko bláznivá (poezie, Durman) • Ztráty a bolístky pana Wthena Ubohiho (Yanus) • Megafon (próza, Yanus) • Nová smlouva blouznivců (poezie, Rogo) • # VI (komiks, cicero) • Nekroježíš (poezie, Polyp) • O válce a míru (Kolemjdoucí) • Budovatelská báseň Žně (poezie, Turda) • Intel Cetelem (poezie, Kolemjdoucí) • Předcházení podzimu (poezie, Turda) • # VII (komiks, cicero) • Posttransformace (poezie, Polyp) • mODLITBA: o Střízlivosti (próza, Kolemjdoucí) • Zjevování ženské (poezie, Rogo) • Vpuštěn k tvé blízkosti (poezie, Rogo) • Čas (poezie, Nesmyslon) • Kalendářní systém 1904 (poezie, Nesmyslon) • Hasičák (poezie, Turda) • # VIII (komiks, cicero) • Nejkrásnější český rým je: (poezie, Turda) • # IX (komiks, cicero) | ||
|
||
Na topole podle skal je |
||
|
||
Já mám doma hasičák. |
||
Menší čas mínus větší čas
Se rovná mřížka mřížka mřížka mřížka
Excel není schopen záporného času
Excel je schopen záporného času
Je na to ale třeba myslet předem
Provést patřičné nastavení ihned
Po otevření nového souboru
Před začátkem veškeré další práce
Je třeba nastavit kalendářní systém 1904
Praha, 19.6.2014 poloautomatická báseň vzniklá při školení |
||
Čas plyne
Od bodu nula je čas číslován
Časový okamžik je desetinné číslo
Excel je chytrý
Excel si pamatuje
Odčítat od sebe datumy
Nemá smysl
Spíš naopak.
Praha, 19.6. poloautomatická báseň vzniklá při školení |
||
Vpustili mě do dvora i se zánovním kočárem odhrnula jsi závěs a nechala se zapírat přepil jsem většinu tvých věrných a na chlapíka s ocelovými játry to zanechalo hluboký dojem teprve po jeho přímluvě jsi opatrně vyšla ven plakal jsem a hrdá podstata těla se sesypala k zemi skláníš se nade mnou v opětovném plánu společného výletu neznámo kam teprve po návratu nám zbyde čas vše probrat u společné láhve a pokud to bude dostatečně důvěrné prostoupí naše pohlaví hřejivá rozkoš vzpomínání. 23.8.2014 Brzeznica-Polsko |
||
|
||
pROTO MODLI SE DNES TAKTO: ó, bOŽE, DEJ STŘÍZLIVOSTI, STŘÍZLIVOSTI PRO MNE I PRO MÉ BLIŽNÍ. aBYCH DOBŘE SLOUŽIL, ABACHOM DOBŘE BYLI SLUŽEBNÍKY VE JMÉNU bOHA, A TO LIDSKÉ LÁSKY SPRVEDLNOSTI A HARMONIE ó, bOŽE, DEJ STŘÍZLIVOSTI! |
||
matičce na poli z prsů vytéká krev z ran se valí sněť
krhavé údolí v oheň mění led zastavil se svět
za bludiště zdí jsme pomatení bez zdroje vestoje
přízračný sen zbrocený plášť čarozloděje |
||
|
||
Když začne v srpnu padat listí, |
||
Pro islámský stát prý není ve světě místo Prohlásil totiž: přežije jenom ten kdo tvoří, ne ten kdo ničí Pak ale pustili nad jejich zemi letadla A tak opět zneužil slovo pravdy A tak i pro tuto zemi je jediná naděje
Bude vydán nový čip: intel cetelem Ale oslavy zkazí boje za svobodu, hladomor a zánik kapitalismu A z nějakého důvodu nebudou moci použít atomovou bombu, aby zničili zemi Chaos bude učit lidi se k sobě chovat a najít ztracenou spiritualitu Bůh oddělí do stáda ty k sobě nejmilejší a do čela jim dá vždy jednoho spravedlivého Lži se začnou vyjevovat až později Jenom spravedliví uvidí hloubku spiknutí proti člověku Pak nakonec bude zničeno město, kterému se říká velké jablko Aby ten hřích byl odčiněn a srovnán se zemí Kdo s čím bude zacházet, tím také sejde Auta budou narážet do aut Tanky do tanků Letadla budou padat sestřelena Zvítězí ti, kdo nebojují a přes to se budou bránit Zvítězí ti, kdo jsou nejsilnější a nikdo by jim nevěřil za blahobytu Protože přežívají čirou vůlí tam dole Ti, kteří již tolikrát zvítězili, ale vědomí o tom bylo potlačeno Během bojů se objeví učitelé Budou hrdiny učit každodenním dovednostem a zpočátku i boji Až všecko lehne popelem vstane Fénix nad čelem
|
||
Zlaté klasy v rudých vozech, |
||
Nehovoří-li se dostatečně o Bohu za míru Promluví nakonec Bůh v době války Neznáš li správnou míru, pak naučí tě Tebe, netvore, být ještě zrůdnějším Tabě, anděli, docenit velikost svatosti A potom na novém kolbišti, až zetlejí mrtvoly Bezuzdným množením vzniknou nové problémy Je na tobě, duše má, stranit se nevědomostÍ Abys pak očištěna a pokřtěna našla se v bolesti Nebo snad nechceš vepsat své jméno do historie? Ne boj, bezuzdná touha, nebo nekonečná lítost do hry zapojí tě! Už chci psát jenom pohádky Vypráví básník, který se již ze všeho vypsal Nevěda, že v pohádkách je podstata všech bolestí Nové dobrodružství shledal Na kuruovském poli se neváhá Kostky jsou vrženy Bratr v bratru pozná vraha Neohlížej se, statečný Za zády jenom klam a touha Tam v předu čeká království K ohledům je slouha To my jsme ti jinoši s mačetami Tu ruka tu noha, tam bolely pouta A hlava s okem co nehledí Jenom marně se korouhá A jakejs byl, kolik dobra jsi dal a kolik zlých sil Teď věnčí tě kolik jsi zkusil Tisíckrát málo, tisíckrát nic špatná míra Ale tisíckrát kapka a sytá zem, pak se umírá
|
||
ledová královna sní o panamské šíji čokoládové konkubíně a zašití rtů všech těch tvorů uvnitř
sběratel kostí z nenávratna slíbí žebro prasklé zlostí hostii pánve, obratle... vše co nesní |
||
|
||
Jak dlouhá může být cesta do rajského dvora a kde pro tebe fontány zpívají? kolik je potřeba skoků k zdolání všech pražských příkopů a kde se otevírají mříže vstupních bran?
jak snadno se člověk ztratí na starém městě bez dobré bytosti jež by snad ráda poskytla svou usedlost pro dny vzájemné tichosti
nikdy před tím nebyl tak blízko Golemovi a celé židovské obci nikdy se neztratil v uličkách tak jako nyní v období bláznivé slepoty
klaním se a pro většinu očí nemám boha, pláču a vlastně nevím jestli si to mohu dovolit
stojíš na všech terasách a maluješ postupně zátiší listů a přezrálých plodů míjíš můj dech pod kterým se jen zlehka zachvějí snad všechny štětiny právě namočeného štětce
kuličky papírů se rozpustile prohánějí po nádvoří slova do nich vepsaná mají jasnou budoucnost v nekonečném prachu vzdálené sténání ztrácí majitele kroky ve své rychlosti jsou takřka nepatrné
může být čas stejný když náměstí spí a nezastaví se někdy? zaznamená vlastně běžný chodec ten pocit kdy zanikne volání chrličů?
nad židovskou obcí hřmí jak v období náletů slepý člověk tu dále stojí bojí se ale neodchází jsi Ráchel Ester a máš též takový strach? pocity přestali znát slova slepý člověk odchází a přidržuje se ze zvyku stěn
nejkrásnější zahrady jsou tak blízko stačí jen vejít není nutné se dotknout nebo snad cokoliv očekávat
za oknem se zrcadlí spousta možností jak překonat dopad svátečních chvalozpěvů snažím se alespoň část zachytit svým nedokonalým sluchem a zastavit tak možnost špatných výkladů
v hudebním pavilonu vyrostly nové sochy aby tak uctily památku padlých blouznivců není třeba žádného duchovního veškerou úctu zde nejlépe projeví hudba
již mnoho bylo zvoleno sadů pro vysedávání v trávě popíjení vína a dokonalou lyriku frází mladých nápadníků těsně před útokem opřený o kůru nedaleké lípy zůstává nevyslovený kousek zapomenutý po nedávném klekání hlas šeptání stále neutichá
slyším tvé cupitání pečlivě dopadající na každý jednotlivý schod právě nalezeného schodiště jsi stále tak mladá nemáš tušení že za nejbližší stěnou právě ustupuje má hraná nadnesenost alkoholovému deliriu
jsou nás tam desítky takřka shodné příběhy shodné stavy rozmrzelosti a tak trochu opožděné lásky je často složité přistát a uvědomit si potřeby života který se tak sebejistě hlásí
je třeba oživit zástupy blouznivců a vlít do jejich chřadnoucích žil potřebnou dávku imaginace zastaralé obleky se mohou přilepit na napnutá těla vyjít ven a vystavit pompézní bystu zapomenutého ideálu
v období, kdy andělé z nějakého důvodu protahují svá křídla dolehnou i k tobě důsledky snové mašinérie a světla z nedaleké kavárny prozradí napětí dcero Davidova budeš dost silná vstoupíš a přisedneš ke stolu?
ráno tentokrát vítá paprsky Petřína rosa skličuje opozdilé milence a blouznivci podepisují novou smlouvu s časem školy otevírají brány své diktatury a v novém programu poklidných se dají tušit šedé skvrny
popelavý nádech dnešní melancholie se instinktivně zastavuje u záhonu růží trny pozvolna procházejí povadlými konečky prstů jsem sám a opatrně se připravuji na roli večerního kavalíra
svět je veden dirigentem nové doby v podstatě nikdo nezná noty a melodie budou nejspíš nahodilé může se ovšem jednat jen o další renesanci nečeho starého kdy srdce životních poutníků zaplesají
všichni se scházejí v zahradách černých obelisků a smuteční řeč nebere nikdo vážně dorazili i blouznivci předepsaní lidé si je prohlížejí a vyměňují vzájemné pohledy stojím mezi svými a naplno prožívám palčivou bolest trnů
pozvednu hlavu a snažím se být pevný v kontaktu nohy mám obepnuté břečťanem jako bych dostal jasné znamení spočinout v ten okamžik uchopím růži ještě pevněji a odhodlaně jí vymrštím před sebe celému městu se zatají dech ticho je v tuto chvíli nedotknutelné
teprve nyní mohu vstoupit do rajského dvora slyším zpěv fontán a od rozvlněné hladiny se odráží tolik opěvovaná luna znáš dobře ta slova tak jako všichni tak jako já v nich dávno ztracený.
13.-17.8.2014 domek Mlýnská,konečné úpravy praha
|
||
Wthen Ubohi se posadil do hlubokého, pohodlného křesla, zapálil si tlustý doutník a nalil si pořádnýho panáka. Pravou nohu proměnil v prvomájové mávátko, neboť jí přehodil přes ošoupané opěradlo a v rytmických intervalech ohrožoval spolusedící kamarády. Na palci, skrze roztrhané dívčí cvičky mu trčeli dlouhé, černé chlupy. |
||
Ubohi se ďábelsky zachechtal a s rukama za zády přecházel místností křížem krážem. Za ním, uvázán k jeho pravé noze, cupital na svých kraťoučkých kožkách malý, ošklivý psík neurčité rasy. Nebyl to vlastně ani pes, spíše připomínal černou vypelíchanou nudli s netopýříma ušima. Wthen Ubohi mu s láskou říkal Zmrde.
|
||
tiskni se ke mně lásko bláznivá tiskni se ke mně ať tě celou slyším tiskni se ke mně večer u piva tiskni se ke mně tělem duší ničím |
||
|
||
Komorní večírek pro malinké lidi na hladině kostkované deky, opěvovat ženství ve vší té letní kráse malíčků a kolen okolo a kolem.
Prazvláštní zvíře vyrostlo z nás nohaté, vlasaté, tak ho tu zítra odložím, než pojedu zas dál; nejsem zvědavá na jeho věčný hlad po slovech, prožitcích, ohni a tak dál.
Kterou tvář nastavím slunci k polibkům dnes, až vítr s tancem rozevlají sukně a do země zadupu vzpomínky? |
||
pod kůží balzamovaného hmyz se páří jak rozhodli se Káťa s Voloďou bylo to snadné tenkrát v Ermitáži tíseň se s touhou marně sváří majestát smrti trochu smrdí pod šedou Moskvy oblohou
nauzea v přítmí mauzolea ostrý pach těla, samec - samice takový nápad! něžnost, špetka zneuctění, vzrušení, povznesení... a už je vede milice
však kdo by nechtěl, aspoň na chvíli zatahat generalissima za kníry zatahat za obočí Brežněva jenom to zkus! a už tě táhnou, Švejku krchovem za střeva |
||
Olízni mi guláš S láskou proudící v žilách Papírky jsou univerzálním platidlem Prostinký výraz |
||
Z mlhy se vynořila Samota Beznadějně prázdná ulice Opilecké halekání |
||
|
||
|
||
Zdál se mi velmi intenzivní, na emoce a prožitky bohatý sen. Vnímala jsem všechny jeho barvy, vůně, a dokonce i doprovod hudby. Byla jsem nešťastně zakletá v malou mořskou vílu. V konfliktu s nějakou ženou, možná svojí matkou. Vybavuji si, že chodím v bílých šatech po hnědošedivé pláži, jejíž obzor splýval s těžkým a nízkým nebem stejné barvy. Ostré kamínky hrubého písku se mi zařezávají do bosých nohou, které mi najednou oplachuje mořská pěna. Porušuju kletbu, opouštím souš, vrhám se do moře, a na malou chvíli pak zkouším i chodit po vodní hladině. Deštivé smutno přetíná smích sirén. V tom tuším zásadní změnu. Obrat jinam. Něco mě paralyzovalo do úplné nehybnosti. Moje tělo jako z kamene leží volně ve vzduchu položené na zádech, jako když splýváte na vodě. V ten okamžik si uvědomuji, že jsem vesmírnou součástí vyšší síly. Najednou se pouze má mysl octne ve tmě. Jsem v naprosté tmě prostoru existenční prázdnoty. Objevuje se přede mnou geometrický květinový obrazec s kulatým středem, z něhož se na mě dívá reálné lidské oko. Mám pocit, jakoby byl velký soud. Pro správné vystižení tohoto pocitu v našem světě vhodné slovo nemáme. To je právě na tom to zvláštní. Je to úplně nový pocit, někde na pomezí dvou dimenzí. Až mrazí… Obrazec je sytě zelené barvy. Má pět pravidelných cípů okvětních lístků, a v každém z nich jsou již další dívající se oči. Následuje další obrat. Uvědomění si, že tohle není opravdové, že je to sen. Sen, který mohu najednou ovlivňovat. Jsem vesmírná bytost a mohu astrálně cestovat. Pod tíhou intenzivního prožitku však volím cestu do bezpečí. Tedy možnosti probudit se. Přenesla jsem se zpátky do bdělého stavu. Otevřela strachem z nového poznání vytřeštěné oči. Dívám se oknem do vlhké a mlhavé srpnové noci na ulici, lehce osvícenou třpytem pouličních lamp. Právě probuzená obrazotvornost mojí fantazie si se mnou ještě dostatečně pohrává. Podstrkuje mojí mysli představy o nereálných stvořeních z jiných světů, které se mohou zničehonic v jedné vteřině prudce objevit za okny do mé ložnice. Se zatajeným dechem se dokonce leknu svojí kočky na okenním parapetu, než jí potom s velkým oddychnutím poznám. Vstávám si zapálit cigaretu. Obava z dalšího snu mi nedovolí znovu usnout. Ještě teď cítím, jak mám na temeni hlavy otevřený kanál pro spojení s Vesmírem. Jak mi jím z hlavy proudí energie. Vím, že v té dimenzi, kde jsem se před chvílí ocitla, by ta energie měla sytě zelenou barvu, a svítila by jako lampa do nekonečné temné prázdnoty.
Tak kam to bude příště?
(Bohužel se mi nepodařilo do tohoto textu vtlačit poznámku o tom, že Bůh není černoška.)
|
||
V první kapitole našeho seriálu se budeme věnovat snad největší legendě tuzemské pop music - skupině Olympic. Může se zdát, že o této, dnes již kultovní, formaci bylo napsáno snad vše. Avšak i v době pokročilých komunikačních tecnhologií, hudebních magazínů a internetu existují stále bílá místa. Seznamte se tedy s téměř zapomenutým zájezdem skupiny Olympic do New Yorku (USA) v roce 1974. Po nevalném úspěchu alba Olympic 4 u tuzemských posluchačů se kapela raději odebrala na "šňůru" zahraničních koncertů. Jednalo se o vyčerpávající podnik se zastávkami ve většině evropských metropolí. Bohužel, evropané nebyli připraveni na průlomový zvuk nové desky a koncerty nevycházely tak, jak si Petr Janda přál. Od naprostého krachu zachránil kapelu až zájezd do Japonska. Po skončení koncertu na ostrově Kjúšú se v šatně objevil nadšený fanoušek ze Spojených států, který s muzikanty uzavřel smlouvu na koncert v New Yorku o měsíc později. Jiří Korn k tomu říká: "Mysleli jsme si že je to nějakej pošuk a dělá si z nás prdel. Mával nějakou smlouvou, tak jsme to s klukama podepsali, ať má jako autogram, nebo co. Ani ve snu nás nenapadlo, že za chvíli budem srkat saké v první třídě a poletíme rovnou do Států. Byl to asi nějakej hlavoun." Do New Yorku Olympic přiletěl pět dní před koncertem. Bylo tedy dost času prohlédnout si město. Po návštěvě všech důležitých památek a podniků však Petr Janda učinil životní chybu. Stal se New Yorkem doslova posedlý. Mirek Berka k tomu řekl: "Zamiloval si to město." Během jedné z jízd skrz "Velké Jablko" šílenstvím poháněný Janda zastavil u plakátu s vyobrazeným ještěrem, který vylézá z kanálu. Plakát byl doplněn o nápis (uvádíme překlad) Krokodýl ničí město. "Musíme město zachránit," prohlásil Janda a promtně zmizel ve stoce. Ze tmy se ještě ozvalo: "Následujte mě, je to na nás." A protože kapelník se musí poslouchat, skočili do kanálu všichni. Trvalo rovných 6 dní, než pracovníci údržby náhodně narazili na naprosto zdecimované hudebníky. Na slovo se zmohl jen Jiří Korn, který neustále opakoval "Ještě že mě takhle neviděl Peroutka, ještě že mě neviděl Peroutka." Pro kapelu byl tento incident zničující. Nejen že krokodýla nedopadli, ani jej nespatřili. Byli ovšem tak vyčerpání jako by s ním vedli dlouhý a nelítostný boj. Krokodýl samozřejmě neexistoval - jednalo se o plakát ohlašující premiéru nového broadwaského muzikálu. Skupina byla s ohromnou ostudou vypovězena z USA, V Československu se na všechno zapomnělo - pod podmínkou, že Olympic již nikdy nevycestuje za hranice. Ale přesně podle hesla - co tě nezabije, to tě posílí, vyšel z této šlamastiky nakonec Olympic silnější než kdy dřív. Veleúspěšná trojice koncepčních desek Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř vychází právě z bolestných zážitků v temných podzemních slojích rušného velkoměsta. Jeden z údržbářů o setkání s podzemními trosečníky uvedl pouze: "They were totaly out!" Petr Janda si díky svým vůdčím schopnostem v kanálech vysloužil přezdívku Stoupa. Nikdo mu do dnes neřekne jinak než Stoupa Janda.
V následujícím díle se dozvíte pravdu o tajemném zmizení Jiřího Schelingera. |
||
depilovaná modelka, původně plnovousá, plnoštíhlá... později silikonová iluze, loupačka poklopců, nakonec protéza po ablaci není to sranda, děti |
||
⇡nahoru⇡ ➜ červenec 2014 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |