|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 5. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Pú (poezie, Turda) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Kladenská lidová (poezie, fanky) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Babská rada Dana Landy (poezie, Turda) • Co dělal kouzelný dědeček za mlada (próza, Kolemjdoucí) • Ochočená osina (próza, kolemjdoucí) • Michaelovo taneční studio (próza, Kolemjdoucí) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Skřítkové lesní (poezie, AN') • Jazykolam IV. - československý (komiks, buri a nesmyslon) | ||
|
|
||
|
Skřítkové lesní Skřítkové lesní Skřítkové lesní |
||
|
Jsem pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jsem jejich ochráncem a pasáčkem Když před časem jsem odjel na cesty Svěřil jsem stáda svým druhům A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost Zpupnost, a mému říkají pane Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil Stáda jsou zanedbaná Víno je předčasně sklizeno A je v něm hnůj Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze Aby dál netrávili vodu Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich A nebrali víc než je jejich podíl Jinak trest přejde na všecky Utratím jejich psy a seženu svá stáda Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu A jejich těla nebudou hodna hrobů A jejich činy jejich jmen Budou navždy zapomenuty Protože já jsem z Boží milosti Pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému Užít jeho podíl ze spravedlivé práce Kdo nebere příliš |
||
|
hej, kámo, vo čom se to dneska mluví? nerozumim těm slovům loupoint,pík,startap,džob,biznis? chápu to správně, že jádrem těch slov je penis? mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým co je to za šprty? mam vobdivovat tvoje navoněný hovno? sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný nebo...
|
||
|
Už dlouho jsem něměl do čeho píchnout, příležitostné brigádky moc nevynášejí a moje vnitřní motivace upadla k nule. Na životopisy neodpovídají. Měl bych se víc snažit, říká moderní doktrína. Na většinu prací nemám dostatečné vzdělání, a k mytí letadel jsem prý přestudovaný. Ještě jsem nedostal ten správný nápad, říkám si, abych mohl dělat sám na sebe. Protože buzerace od buzerovaných a buzerace od těch, co si myslí, že si na všecko podlstivě vydělali už mě neba. To co mě ovšem napadá vyžaduje vysoké vstupní investice a know how. Obojí mi zjevně chybí. Jeden starý a zkušený cikán mi poradil, že se dá na pracáku získat do začátku podnikání nějaký skromný základ. Zjistil jsem, že by to dělalo asi 50 000 korun. Pokud přesvědčím komisi o ušlechtilosti svých záměrů. Dumal jsem, dumal, až jsem vydumal, že jediná práce, kterou si můžu dovolit dělat je poradenství – jenže co radit, babo raď. A bába na prcáku sama neví. Komisi jsem nepřesvědčil. K poradcovství to chce tu správnou drzost. A tu já asi nemám. Ovšem nouze naučila Dalibora housti. Tak jsem nad tím vyzrál se ctí. Nechte si svoje peníze, přišel jsem na práci , která vyžaduje nulové náklady. A o drzost se postarám. Založím si taneční studio!
To nevadí, že neumím tančit. Kdo napodobí moje kreace, důmyslné kreace? |
||
|
Každý někdy potkal v životě svém někoho něpříjemného, někoho, kdo z neznámých důvodů člověka trápí, někoho, kdo je vysilující, a to zejména dlouhodobě, někoho, kdo vykazuje nepochopitelné chování, před kterým se nedá ovšem snadno uniknout. Takový člověk osedlán jest lidskou pitomostí, svévolí, nebo zlovolností, která se na jeho hřbetu ujímá a na takovém člověku se krajem projíždí. I mě se stala ta hrozná věc, potkal jsem takovéhoto hostitele, který mě po několika dnech donutil málem až k pláči. Domlouval jsem mu, naznačoval, ale jak už to tak bývá, takový člověk je hluchý a slepý, neb na očích má klapky a v uších hojnost medu. A byl to můj šéf!
Bylť jsem nešťasten, můj stav se den ode dne zhoršoval a chmura padala na mne a splín veliký. Šeď těch dnů jakoby se i v mých vlasech zrcadlila. Ovšem nebylo úniku, neb vázán jsem byl slibem a pracovní povinností a také finanční situace nedovolovala mi v tu chvíli se místa vzdát. Přec s tím hovadem bylo mi nutno trávit notnou část dne. Jak strádala moje nebohá duše, že jedině pivo snímalo ze mne tu tíhu zvečera. A nemít tuhý kořínek a pevnou víru, že za každým zlem skrývá se zlo ještě větší, již dávno bych snad učinil konec všemu rychlým sledem prudkých pohybů svých mírných paží; nebýt si vědom, že nedovolit zlosti cloumat svým majestátem je přec nutno míti na paměti za života člověku.
A tak míjely dny, já s nevolí plnil příkazy protichůdné svého trápitele mysleje si své a pivem jsem noc co noc chladil uraženou mou osobu. Když tu přisedl ke mně jednoho večera podivný panáček piva žádavše. Že prý je potulným poutníkem, který ničeho nemá, avšak ničeho míti chce, neb že v ničem prý skryto vše! Zaujalo mě jeho tvrzení a jiskra v oku hlubinná i dal jsem mu piva pít a hojně jsme spolu rozmlouvali, až vyjevil jsem mu svoje trápení v opojení nám milém. A on jen tak mimoděk dal mi váček s čímsi. Že alespoň tím se mi odvděčí za mé pozvání.
A dál pravil: „ Na svých toulkách mnoho jsem viděl a v šumu hvozdů mnoho moudra slyšel. Když jednou v cizokrajné zemi hladil jsem při chůzi prsty trav, ucítil jsem slabé zašimrání a kdosi volá - Nastav dlaní! - Rozhlížím se, nikde nikdo, jenom lán, tak šel jsem dál a dlaní nastavil, protože zvědavost, ta stará kurva, nedala mi. A cítím, jak se plní čímsi moje dlaně a do toho zas hlas ten volá - Přijmi daru, osamělý poutníče, toť hrst ochočených osin… - A pak vyjevil mi ten lán, že jestli někdo bude brát mi mízu, že mám tu hrst vhodit mu pod jeho sedy se slovy: ochočená osino dej mu co je třeba, a že vbrzku mě to zbaví mého trápení.“
A pak dál poutník ke mně dodal: „Víš, brachu, já nic nemám a není kdo by mi co vzal, já těch osin netřebám, to spíš tobě se hodí, když touha k věcem tě ještě poutá, a dopomůžou tvému klidu! “
Včera, to byl ale večer, říkal jsem si nazítří, a zážitky byly spíš jako ze sna. Ovšem když jsem do zaměstnání kráčel, váček v kapse jsem nahmatal a vzpomenuvše si příběhu, rozhodl jsem se poslechnout rady podivného poutníka.
Hned ten den jsem nenápadně vhodil hrstičku těch osin na kožené křeslo svého šéfa, když byl chvíli mimo svoje místo, a vyřknul tu formuli: „Ochočená osino, dej mi co je třeba!“ Účinky projevily se okamžitě. Jakmile můj nepřítel usedl, jak jsem zvědavě po očku sledoval od svého stolu, začal se ve svém koženém křesle vrtět a vrtět už se nepřestal. Druhý den nepřišel do práce, a omluvil se i další týden…pak již ho nikdy nikdo neviděl. Co se však dělo dál, toho bych se nenadál. Asi za čtrnáct dnů, zavolali si mě na ústředí, kde mi bylo sděleno, že jsem byl povýšen na místo mého bývalého nadřízeného. Stal se zázrak! Stal jsem se tedy konečně svým pánem a pánem mých bývalých spolupracovníků. Konečně mi nikdo nemohl říkat, co mám a co nemám, a sám jsem diktoval co se má dít. Z naší smrduté kanceláře jsem se přestěhoval do klimatizované pracovny, rozhlédl jsem se ze své kukaně skrz roletky do míst, kde jsem donedávna trpěl a pousmál se. Pak jsem usedl do koženého křesla.
Aj - tu mě něco strašlivě zasvědilo v zadku!!!!!
|
||
|
Každý snad, i v dnešní době, ví, jak vypadá takový kouzelný dědeček; dost možná má dlouhé fousy a vlasy, které používá jako antény, vypadá na první pohled omšele a sedává na místech, kde by ho nikdo nehledal, ačkoliv se zjevuje vždycky jako na zavolanou. Ale všecko může být i docela jinak, protože kouzelný dědeček dozajista umí měnit formy, a když chce, nenechává se poznat. Proto se může objevovat také ve formě předmětů a nebo rostlin, hub či stromů, nebo dokonce splývá s davem. Málokdo ovšem už ví, co takový kouzelný dědeček dělával za mlada, a tak já, protože jsem pár takových kouzelných dědečků již potkal, vám to povím. Tak předně, rozeznáváme dva typy kouzelných dědečků. Ten první se zjevuje na svět rovnou jako kouzelný dědeček. Ten druhý typ se rodí jako obyčejný kluk nějaké obyčejné mamince a tatínkovi, a povětšinou své kouzelné vlastnosti projevuje jen pokud chce a komu chce. Někdy jeho rodičové netuší celý život, že se jim vlastně narodil kouzelný dědeček. Celé to rození má docela složité zákonitosti, které není nic platné lidem znát, poněvač je to pro nás asi jako když by se někdo snažil naučit kozu počítat – taky jí je to hovno platný, leda že by se stala kapitalistou a začala mamonit, k čemuž má samozřejmě každý zvířátko přirozený odpor. Nicméně kouzelní dědečkové se přece jenom něčím od obyčejných lidských dětí liší. Vědí za všech okolností, co se stane a také rovnou vědí jaký kdo je. Většinou však jejich rodičové tyto vlastnosti nepoznávají a svoje dítě sekýrují a napomínají a myslí si, že je jejich potomek "nějaký chytrý" a drzý, až se ten nakonec rozhodne jim nenapovídat a nic už jim neříkat. Kouzelný dědeček si totiž vždycky, za všech okolností, myslí svý, protože ví, že kdo chce kam, pomozme mu tam. No a tak se stává, že kouzelný dědeček je nepoznán již ve svém útlém věku. Takový kouzelný dědeček – dítě, se díky tomu již těší, až bude svým pánem, až splní všechna přání svých rodičů a bude si moct jít po svých. Než se tak stane, tak chodí většinou normálně do škol a vyslechne si všecky ty hrozby co tak dospělí lidé říkají, počkej až půjdeš do školky, počkej až půjdeš do školy, počkej až půjdeš na střední, počkej až půjdeš na vysokou…a nakonec počkej, až budeš chodit do práce, tak uvidíš…Jenomže to je samosebou zcela zbytečné kouzelnému dědečkovi říkat, jelikož už dávno všecko ví a ví, že se vůbec nic nestane, a že se vůbec nic neuvidí, a tudíž si zase jenom myslí svý. A jelikož se nakonec nemá s rodiči vo čom bavit, tak hned jak to de mizí tu do pokojíčku, tu do přírody, tu do dílničky, a nakonec stejně skončí v hospodě, protože tam si může trénovat svoje schopnosti nejlíp. No a to sme u toho, kouzelný dědeček může za mlada dělat úplně cokoliv a může to být kdokoliv. Ale jen mu dejte šanci, aby vám vyjevil, co si myslí a hned uvidíte, že je kouzelný. Takže, pozor na kouzelné dědečky za mlada, neb jejich moudrost nezná mezí, a za všech okolností si myslí svý. A pozor taky na kouzelné dědečky v produktivním věku, protože ty už si dělají lautr co chtějí, tu pomáhají, tu usměrňují, ale za všech okolností s dobrým srdcem a z lásky, a vždycky si myslí svý, protože prostě ví. Takže pozor na kolemjdoucí milé děti!
|
||
|
V býlí je síla! |
||
|
Když ze spánku tě budí krutá předtucha Vaříš si čaj a doufáš, že je to jen psychická porucha Pod očima kruhy Ženy spí A pořád znova mezi doušky: "Válka, válka, válka!" Lidé jsou nedočkaví, tečou jim zlý sliny Zradili své syny A zase znova: "Válka, válka, válka!" Do jara, je to jasné Kdo jiný by zachránil fau-vé Než náhradní výroba užitkových vozů Na vožení raněných a jejich úrodu Svět se zbláznil, říkají v televizi A zase lžou, protože blázní lidi A zase znova: "Kup si teplý ponožky, bude chladno Rýže pár pytlů A teplý prádlo!" Děti už dlouho neviděli tanky A pískat pumy Taky neví co je hlad A nemaj čas si hrát Zato kňourat vo ajfoun To fakt umí každej smrad Rači du spát, vždyť už svítá A v uších mi zní Bhagavadgíta V mlhách chrám svatýho Víta Někdo volá: "Zneuctili vlajku!" A pod tím jen tisíc lajků Bratr proti bratru, dejka! Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu Ale rači Švejka.
|
||
|
Nad Tatrou sa blýska, nad Řípem smráká |
||
|
Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné je třeba To vstřebat, vstřebávat? či je třeba nevstřebávat? A další otázky ke vstřebatelské praxi: Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající? Je strach vstřebatelný? Je smrt vstřebávání či nevstřebávání? Lze Boha vstřebat? Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba? Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat. Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími? Lze vstřebat, co nemá kontury? Lze to co má kontury vstřebat? Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením? Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním? Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí? Ne? Pak ji bude třeba vstřebat! Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností! Vstřebat či nevstřebat! Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ... |
||
|
Medvídek Pú je Bůh.
|
||
⇡nahoru⇡ ➜ září 2015 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
