něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Z cyklu "Chiméry" (obraz, Veronika) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky)

25.2.2018
Morální dilema

Jdu Vám takhle po kraji útesu

a co nevidím:

pod útesem leží lvice se lvíčaty

mají hlad.

Jenže kolem je široširá poušť

najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou.

Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím:

útes je lemován plotem, který není možné přelézt.


Mohu se však dozajista vrhnout z útesu,

taková výška mě zbaví života

a nakrmí ty ubohé tvory

vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu

a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy - a co nevidím:

v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943.

Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem

a sebe ušetřit!


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera

a co nevidím!

V jedné z nich je injekce Pervitinu.

najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku.

V druhé z nich je vypínač.

Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi.


Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Když tu náhle - co nevidím:

lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak.

Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím.

Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji

podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej

jenže co nevidím!


Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě

je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!



23.2.2018
Chápeš?

Předháníme se v tom kdo má pravdu

a přitom nám uniká podstata věci.

Jsme zavření, uvěznění

jako dva ježci v jedný kleci.

 

Jako dvě duše v jednom těle

Ta tvoje pláče a moje se směje.

 

Jako dvě slova v jedný větě

řekni to znova tak dělej

"Miluju tě".

Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout

jestli je lepší střelit a nebo bodnout.

 

Jako ta láska která tě lapí

Jako ten fet co tě denně trápí

Tohle všechno a o trochu víc

Tohle jsme my

Jen se to bojíme říct.

23.2.2018
Po boji

Stojíme  ve vichřici vlastních pocitů

v bouři kde každý jeden - musí umřít.

Stojíme na hranici vlastního maxima

víc už udělat nedokážu.

 

Stojíme obnažení před zrcadlem

odráží se v něm všechno co jsme udělali.

A taky v očích v těch je to zapsaný.

Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat

kdo umí číst - ten možná pochopí.

 

Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat

ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat

ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět.

Všechno a všechny. A hlavně sebe.

Po boji je každý generál.

23.2.2018
Měl bych přestat číst detektivky

Už třetí den tu vládne bezvětří

Už třetí den  a stav se nelepší 

Nečeří se voda, nevíří se prach

Nepřevrací stránky ve knihách 

 

Už třetí den tu vládne bezvětří

Někdo zabil vítr, snad to vyšetří

Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach 

Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah

13.2.2018
Z cyklu "Chiméry"

Chimera zelena.JPG



⇡nahoru⇡         ➜ leden 2018


V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii.