Do klece vsazená, spoutaná provazy.
Naprosta zmatená svou vlastní iluzí.
Provazy dřou zápěstí, když se
pláčem třese.
Svoje štěstí v neštěstí mlčky
dál si nese.
Pohltil jí její svět když vichr v
něm vál,
nemůže jít zpět a nemůže ani dál.
Je ve slepý ulici. Mezi odpadkama.
Hořkej roztok na lžíci a cítí se
hrozně sama.
Zlomyslný stvůry zas vystrkují nos.
Na kusy rvou její vůli a začíná
noc....
........Jen se svejma přízrakama,
tohle musíš zvládnout sama!