Blázni.cz - dobrý kanál

Na kousíčky rozervaná.

 Jeden cár chce sem a další tam.

Každej na jinou světovou stranu.

Ta rozervanost pálí. Bolí fyzicky. Bolí k zalknutí.

Každej kus se bije o svý práva… tíhne ke svým představám. Tak diametrálně odlišnejm,

že se z toho točí hlava.

Srdce pálí a duše se dusí. Dusí se tak, že se třesu. Třesou se všechny vnitřnosti.

V krku mám časovanou bombu. Vybuchuje každou hodinu. 

Pokaždý mě rozmetá na ještě menší kousky.

Točí se mi hlava. Točí se všechny mý hlavy.

V zrdcadlovym bludišti složenym ze všech mých JÁ. 

Točí se celej Vesmír. Úplně všechny Vesmíry.

Vnitřní i vnější.

Skutečný i vyfabulovaný.

Točí se tak dlouho až se úplně smíchají.

Stane se z nich vratká otáčivá trubice, co pohlcuje úplně všechno, o co je člověk zvyklej se opírat.

A nic už není realita.

Všechno je jen prádlo roztočený v bubnu pračky.

Na nejvyšší obrátky.

To je mý JÁ. Všechny mý JÁ. Všechny JÁ celýho světa. Celejch dějin.

Prázdnota složená z milionů protichůdných střípků.

Co je duševní zdraví?  

Tohle?

Buben pračky?

Těžko.

Přesto se mi to líbí. 

Přes všechnu tu bolest, strach a nejistotu.

Přes to všechno je právě tohle moje největší jistota.

Tohle je to jediný, co vím jistě.

Že vždycky přijde roztočená prázdnota.

Prázdná přehlcenost. 

Rozklepaná a temná.

Nádherně dekadentní sebedestrukce.

Miliony dimenzí v jedný rozklepaný dušičce.

Třes a chvění.

Pocit úplnýho roztrhání.

Nekonečně mnoho malejch osobností.

A přesto všechny tak celistvý, že vytvářej celej velikej svět.

Svět za hranicí běžnýho vnímání.

Svět utopický nádhery a bažinatýho děsu.

Svět uvnitř jedný, jediný ztracený holky….,

kterej nikdo nepochopí…. 

Ani ona sama.

Svět, co se bortí ve vteřině a v druhý se skládá. 

Pokaždý jinak.

Ale vždycky bolestivě.

A vždycky krásně.

Zároveň.