26.9.2017
Pohádka o vesmírném putování
Přemýšlím, kam až mne může má nová
posedlost zavést a přitom ze sebe vykuřuji s každým výdechem zkapalněnou
část sebe, která společně s výdechem modrého kouře naplňuje okolní prostor
blahobytem.
Těžký camelky na hrbu nesou chuť
orientu. Do oázy se za nimi sjíždí dobrodruzi z celé planety, aby se
pokusili rukama rozlomit vejpůl Damoklův meč, který nad oázou visí ve
vzduchoprázdnu a podařilo se jim tímto jedinečným činem prolomit hranice
nepoznaných světů. V novém prostoru může udatný rek, který zvítězí nad
čarovnou ocelí, oživit svoje představy a uskutečnit svoje nejhlubší přání…
V případě úspěchu si přeji, aby
mi narostli křídla a mohl jsem odletět na planetu, kde žijí pouštní červi,
kteří se krmí zabitými gladiátory. Ti zápasí v aréně o šanci strávit jeden
večer s jedinou žijící ženou v jejich galaxii. Krásku vězní červi
v okovech a střeží ji v nedobytné písečné baště. Sexu chtivý
pomatenci dobrovolně v zástupech čekají na možnost utkat se v aréně
pro jednu noc vášně se svůdnou smrtkou, aby při rozbřesku nového
dne uspokojeni a s blaženým výrazem odevzdali svůj život katovi. Smrtka si
přeje ukončit každodenní koloběh úmrtí bojovníků a jejich následného
servírování, který nepřímo způsobuje. Kat však nepodléhá prosbám smrtky ukončit
i její život. Červi dostanou svoji snídani. Po snídani červi oddají se siestě,
než přijde odpolední gladiátorský zápas. Nepozorován bych proklouzl ke krásce a
vykonal bych, oč kráska každého výherce žádá, avšak z důvodu jejich
slabosti se jí to nedostává. Položil bych ji na záda a ona by toužebně roztáhla
nohy a nechala mě do ní vniknout. Milovala by se se mnou, tak jak nikdy
předtím, protože ze mně cítí, že jsem dostatečně silný a připravený ukončit
během společného orgazmu její trápení. Poslední, co spatřila, je touha
v mých očích udělat vše jinak, vrátit vše na začátek a zabránit červům,
aby ji unesli z mé ochranné náruče. Poslední, co jsem spatřil
v jejích očích, bylo smíření se s tím, že každý musíme svobodně
pokračovat vlastní cestou.
Kam mohu plout dál? Nabízí se
životodárná hvězda. V jádru slunce Apolón šmíruje Afroditu, když plave
nahá v mramorovém bazénu, obklopeném eunuchy, kteří se chichotají její
kráse.
Blaženě si chrochtají zmutované žáby
na bahnité hroudě letící a rotující vesmírem takovou rychlostí, aby dostačovala
udržet tekutou oběžnici nahňácanou v difúzní těleso.
Bílá manta s rozpětím přesahujícím
průřez měsíce žije v symbióze s inkoustově modrým planktonem, který
se rozrůstá do tvaru květu rosettské růže. Plankton se živý plakem, který
sdružuje organické splodiny, jež vypouští astronaut plující v nekonečno.
Na květy z plantonu se usazuje hvězdný prach, který je energií pro
nekonečné plutí vesmírem.
Chtěl bych přistát na kometě ve
chvíli, kdy se vydala na cestu určenou a dělat jí společnost během její
vesmírné odysey.
Na vzdáleném konci sousední galaxie
vyzařovala malá éterická planetka neodolatelnou přitažlivost. A kometa byla
svedena tam, kam měla doplout. Při neodvratitelné srážce s planetkou se
kometa rozmetala na hory, skály a kopce. V místě nárazu vznikl kráter, na
jehož dně se usadilo srdce komety. Srdce je obaleno jádrem, které obsahuje
vyživující látky a životodárná semínka nových rostlin. Srdce dalo přednost
vzniku života na této planetce a přestalo si brát živiny z jádra. Srdce se
postupně rozpustilo v živinách, které probudily semínka k aktivitě. A
z jádra začala pod kamenným povrchem klíčit vegetace. První magnólie si
prodrala cestu na povrch skrz kamení. A začala dýchat a růst ke slunci. Další
magnólie ji následovaly. Po celém kráteru se rozrostl magnóliový háj.
Z ptačí perspektivy se kráter zbarvil do barev vanilkového nebe. Rozpraskaný
povrch propustil na venek z nitra podzemní vodu, která malými pramínky
zavlažovala celé údolí a háj mohl kvést. Chtěl bych být součástí počátku.
Moudrost, která v sobě střeží
absolutní poznání se šíří prostorem ve tvaru neviditelné mlhoviny a čeká na
dobrodruha, který ji obětím pohltí do svého nitra a rozšíří absolutno do celého
vesmíru jediným šeptnutím.
Je třeba vyvarovat se při vesmírném
putování za absolutnem černé magické kuličce, která tvoří střed vesmíru a
udržuje v chodu koloběh dějin a jistotu ubíhajícího času blížícího se
k zániku všeho, co stvořil Bůh. Magnetická koule musí nehybně setrvat ve
své středové poloze, jinak otevřou se brány pekelné dříve, než je dáno.
Jaké by bylo tvoje přání, kdyby
podařilo se ti zvítězit nad hmotou?