Ve stínu svého kotce
hledím krotce
na misku granulí.
S pocitem lovce
číhám na pohovce
a nevím, vstanu-li.
Tak dejte mi kost!
Já s kotcem
jsem srost!
S kotcem - srost
jsem!
Ze stínu svého kotce
hledím krotce
na feny.
(Čím dál víc)
podobám se fotce
svého otce,
životem znavený.
Tak dejte mi kost!
Já s kotcem
jsem srost!
S kotcem - srost
jsem!
Jsem starý pes,
vajgly strkám si do kapes
a kouřím, až když se setmí.
Granule snídám,
pusu si hlídám
před svými dětmi.
Jsem starý pes,
skrz mříže rez,
koukám, jak venku si toulaví psi
plní svý toulavý sny.
S kotcem - srost
jsem!
Douška (v A dur):
Rostou mi zuby
moudrosti,
postím se šunkou od
kosti.
Těším se
z malých radostí
a jsem s tím vcelku
zadosti.
Bez starostí, bez
starostí…
Hostím si svoje
úzkosti,
stresem se bráním
lenosti.
Od žádostí se
oprostím
a jsem s tím vcelku
zadosti.
Bez starostí, bez
starostí…