"Darujte mi život, když Vám daruji vše, co mám."
(Arion)
Namočit si rovná záda,
činí vlnám starost.
Pěvec se zlomenými křídly v purpurovém plášti,
první svého druhu,
rozechvěl ustálenou zvyklost
hřešit.
Lampami osvětlená cesta nevede vždy zpět.
Prázdné regály obchodů vystavují kulturní rozkvět.
Komár vysál sopku,
jež zastavila vlnobití
a daroval vládu lidem
Zmatek,
jež lze řídit konzervativně,
vždy mít připravenou pistoli
v šuplíku pracovního stolu s jedním nábojem.
Rozlitý nektar života rozehřeje povrch zimní louky
pestrými barvami lučního kvítí.
Betonové trosky nezrecyklovaných novostaveb
rozpadly se v čas.
Indiání duhového kmene,
na prázdné místo vysadili prastaré stromy
na věčnost pějící píseň.
Zlo svých předků hnijící z neznalosti
rozháněly děti tancem neřesti.
Muhammad nepřijal horu kostí vyskládanou v pedestial.
Při konání přežití,
o slávu nestál.
Popřel myšlenky,
v nichž člověk neobstál.
Mezi skalisky uzavřel svůj hněv.
Když vláčeli ho v davu,
rozdával úsměv.
Popravu zajistil mu milostivý soudce.
Slova překrývají skutky.
Raději neotvírat prastaré svitky,
z nichž Smutek lidstva lze vyčíst.
Vzducholoď pluje oblohou nad hlavami přeživších,
jak velryba vznášející se v oceánu.
Koukáme,
s údivem na postapokalyptický mechanický balet
tančící v nekonečném prostoru nad námi,
ze dna trosek zaniklého města.
Zažíváme zánik lidské pýchy,
jež odpadá s hořící živou hmotou vzducholodě
a upaluje zaživa nevěřící potomky Scyllia.