Nemám dar rozumět ptačím řečem
ani nerozluštím, co do listí je vepsáno.
Ba ani kresba v kůře starého dubu
své taje nejskrytější mi nevydá.
Jediné, co v tomto okamžiku mám,
je otevřené srdce.
Tak aniž bych cokoli chápal,
nechávám v sobě znít každý tón.
Aniž bych nad něčím hloubal,
dívám se.
Aniž bych se snažil
svět jakkoli uchopit,
skutečně a jemně
se ho dotýkám.
Pak jen našlapuji na dlažbu cesty,
veškerá slova nechám odplynout
a tiše
v duchu...
prvá...
druhá...
prvá...
druhá...
doby počítám.