24.4.2013
Namaluju tvoje ústa
Nasedla
jsem do autobusu, zcela ponořena v myšlenkách. Vpravo u okýnka už někdo
seděl. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Zrovna jsem si říkala, jak bylo milé
vidět včera po letech Jak svět přichází o
básníky. Ta scéna s nemocnou Borůvkou je krásná, je to tak křehké…
…
když Štěpánek recituje: „Namaluju tvoje ústa – ránu, která nezarůstá –
vykrojenou z milých slůvek…“. Najednou se pohnul cestující vedle mě, asi
že by rád vystoupil. Otočila jsem se na něj a …
…
a tomu pánovi chyběla skoro celá dolní čelist, takže mu uprostřed obličeje zela
rozšklebená díra. „Namaluju tvoje ústa – ránu, která nezarůstá…“ jemu asi nikdo
neříká.