1.
Právě začíná měsíc
kdy hračky tonou v řece
pomyslelo si děvčátko
Smuteční vrby hladily
hladinu
srpen čechral jejich
vlasy
a vodou se nesly hlasy
hravé a veselé
dětské i dospělé
a jeden hrdelní
„HOLČIČKO“
ozval se vedle ní
a stromy trnuly
když děvčátku
vodou ztěžkla sukýnka
„HOLČIČKO!“
řval
až vrbám brvy rval
jak se jich držel
medvídek z plyše
s dírou na břiše
Neutonul
1. plaváček jinýma
očima
Kusy vnitřností
vířily po hladině
v pravidelných spirálkách
vytvářely prazvláštní
trojúhelník
snad z rozmaru větru
snad aby lépe odolaly
němým hubám ryb
Zející ránu
opouštely další části
hrudník se zvolna hroutil
v mrtvolně temných očích
jako (o) život běžely
břehy
mokro, smrad, rybina
a v tlamě místo mince
od štiky šupina
vstupenka do hádu
bez dětí, bez něhy
2.
Právě mi začal rok
kdy hračky trčí mezi
světy
pomyslel jsem si kráčeje
nábřežím
Bylo z Tebe vidět
jen omrzlé
medově zlaté bříško
a nos černý
jako uhlík sněhulákův
Propadl jsi se nadosah
od programu kina
ne však nadosah od břehu
Co že to tenkrát hráli?
Ale co, vzala to voda
A Tebe taky
led byl tenký
nikdo nevolal
já tě tam nechal
a v teple domova přemýšlel
aha
Občan Havel