Po prachu cest vrávoravě, s výrazem obelhaného
děcka vracím se dnes za tebou, prolhaná matko vší hrůzy.
Tví ulhaní synové podepisují další smlouvy pro
otroky vlastního rodu.
Tvé vykutálené dcery se prodávají za stále
výhodnějších podmínek.
Po prachu cest vrávoravě, po nedělním obědě
pozbyl jsem soudnosti a vrátil se k tobě.
Za doprovodu trávy a ptačího zpěvu, spatřil jsem
hrůzu tvých vrcholných skvostů.
Ó matko hrůz, tvé dlaně jsou zašlé prachem
mrtvých duší.
Tvá hlava je snem pro nezaplacené životy,
pro zbité děti revolty.
Matko lživá, nejsem tvým synem, tvým produktem,
tvou loutkou v šumu magazínů.
Matko zaprodaná nevydařeným pokusům, nelítostným
obchodům.
Tebe zavrhuji, po tobě plivu s klidným svědomím
člověka naplněného.
Můj návrat, ó matko, je poslední plivnutí do tvé
pobledlé tváře.
Pánové mamonu si hladí břicha, líbají své
dokonalé ženy, přejíždějí po hlavě ukřičené budoucí
dovednosti ratolestí bez názoru.
Matko hrůz, vracím se ke stromům, vracím se k
pravé rodičce mé existence.
Po prachu cest vrávoravě, nikdy zpět a vždy s
hlavou zpěvnou vracím se k tobě, matko, matko hvězd a hlíny.
Vracím se, zapadám na samý počátek kroků.
Chci být dobrým synem.
Chci jen s tebou se milovat a pro tebe plodit děti.
Ó matko, jen s tebou, tvým věčným objetím lze
ještě na čas zastavit a zhluboka dýchat prach, který zbytečně
nevíří.
5. 5. 2013