Blázni.cz - dobrý kanál

milenec matce zajížděl pod sukni, dítko ztrápené vrhlo se matce vstříc: pojď matičko, pojď, tatíček už spí a po tobě stýská si! – avšak smích jízlivý zazněl nad tou hloupostí maličké: tak jdi, no jen jdi, jdi si jdi! a již ji odstrkuje od sebe – mamičko, já čekávám na tebe celé noci, srdce mi trhá, když nám tě krade kdosi! – leč zazněl matčin jásot nad dalším básněním, do sklenic dolévala vrchovatě sezvaným neznámým – a milenec druhý očmuchával matce líci, milenec třetí žongloval si s prsy – matka vytrhla se laskání ve zlostném nápadu pokořit svého muže, jež spal vedle, v minulosti, s tupostí, s níž prospal celé manželství – za bláznivého chechtání lila mu konzervu na plešatou hlavu: tak takhle tě miluji, můj drahý choti, odstěhuj se!

okno, jež nelze otevřít, matka několika ranami vysadila z pantů – domov ovanul chlad únorové noci – otec chtěl matku zabít, ale děti ho přemluvily, ať se na to vyspí, že mu s tím pomohou – nína hagen zpívala do jitřní ulice, mladík se svlékal na stole jako laciná děvka z ulice Ve Smečkách – matka s rudým knírem tleskala, leč už sama netrefila dlaní v dlaň – brala si je všechny naráz, ubohé stejně jako ubohá byla sama, ty všechny kumpány k potřísnění svátosti manželství – po ukojení přikryla je všechny až po bradu, své poslušné chlapce, a ještě nahlédla do pokojíku dětí, zbudila je všechny, třepala s nimi a řvala jako smyslů zbavená: milujete mě? tak milujete mě? já vás miluji! – maminko, jdi pryč, prosím, jde z tebe strach, když jdeš cítit pitím! –

skřivani opěvovali ty, jež přežili temnotu, se světlem přišla píseň vlastního oněmění – maličká po zvyku nesla jí mokrý hadr na hlavu – po karnevalu zbyly jen rozbité střepy a prudké jedy k snídani, naplavené nedopalky ve sklenicích se šampaňským – vysazenou tabulkou padal sníh, na talířích plesnivělo jídlo, mladší sestřička vřískala v pálení pochcaných plin, bratr se v noci děsem počural – kartáčky ležely na zemi zašlapané v bahně z ulice, v pračce zůstávalo vyprané prádlo, už týden, táta spěchal nakupovat k rannímu výčepu – maličká se rozhodla uklidit to sama, leč po půl dni se sesunula k podlaze a rozplakala se: ach, maminko moje, povzdechla si, utřela si slzy a běžela za ní v touze přivinout se do tepla jako koťátko –

přivítala ji žlutavá tvář a fialové rety, rozklížené zuby o sebe drkotaly – poručila jí: utíkej do nálevny pro kořalku, jinak nevstanu! – dítě se zhrozilo matčina příkazu, bylo již odpoledne a venku se stmívalo – přitulila se znovu prosebně: ach, maminko, to po mně nechtěj, jsem na to příliš malá a budou se mě ptát! – leč matka rozezlena dceru odhodila, ta se uhodila v tvář – nepříčetně zařvala: ať už jsi zpátky, tak alou marš! –

KDYŽ MAMĚNKA PIJE/ DÍTĚ Z TOHO BLIJE