Jsi jako hudba, s kterou žiješ.
Buch a buch a buch,
jsi jak chajda, v které hniješ,
kde zahnívá tvůj duch;
tvá duše rozežraná zčásti
… buch a buch a buch…
Jak když tě klackem praští,
asi tě šálí sluch.
Jsi jako dřevo v lese,
nařežu tě pilou,
jestli to Vesmír snese,
podaruj mě silou,
tvé ruce jako lana
krásně svazující,
do tvého světa brána;
mnu si líci.
Jsi jako vlčí mlha!
Buch a buch a buch!
Obestřels mě, jsem plná…
Však bez předtuch.