Maniakální pouť
melancholických klubíček, choulí se tajně mimo střed zájmu.
V peřinách neznámí v
propasti stále, choulí se klubíčka za svitu lamp.
Mizerní slídilové, fízlové
myšlenek, hlídají zájmy veřejných snů.
Veřejná veřejnost k zblití
a k zbití, schoulená klubíčka stírají slzy.
Po troše vína výpověď
pánů, lehají do trávy zbytky všech snů.
Klubíčka smějí se
zatrpklým pokynům, kde šílí počestní, kde roste tráva.
Ze země zvedají poslední
příkazy, do cely zavřeli dluh státní moci.
Choulí se klubíčka, nelze
je zastavit, při každém kroku jsou pány svými.
17.5.2013 večery poetických
kroků