Společně toužíme, společně uleháme, cítíme
chvění těly oddělené.
Jsme ránem i nocí, duší hřejivou, cítíme
chvění blízkostí oddělené.
Závislost na vzduchu, na vzdálené něze, jsme
krásní ptáci, tělo se chvěje.
Za kousek pohybu vděčíme větru, polibek na
slzách, tělesné plameny.
Hoříme v touze nad dalším světem, který se
zbláznil v patrném odlesku dešťových kapek.
Padáme do hlubin propasti lidské, nahota, veřejná
vzpoura i vášeň.
Těla se blíží bosými kroky, andělé chlubí se
novými jmény, které jsme předali bohu i stromům.
Na větvi, na nebi, v hluboké zemi chvějí se duše
těly oddělené.
23.5.2013
Duchovní rozměr překonávající běžný prostor
po procitnutí a urychleném opouštění lůžka.