Blázni.cz - dobrý kanál

„Už jenom tři místa!“ Ozvalo se z vnitřku autobusu.

Jak si oddechl, když seznal, že před ním na schůdkách stojí pouze dva další. Frontu stál celý den. A pak další den, když včera neuspěl. A teď je konečně u cíle, konečně bude moci dělat práci svých snů, práci.

Postupně se dostával dál do nitra autobusu, krok za krokem. Až dozadu k hučícímu motoru. Tam je jeho místo, vedle beďarovitého výrostka, zpoceného a navoněného.

„Máš tu volno?“

Ten jenom vstal a pustil ho k zamlženému oknu, u kterého táhlo. Odložil si tedy tašku do uličky a zasednul.

Autobus zasyčel a pomalu se rozjel. Nejprve neplynule projížděl industriálním okrajem města, plným záhybů a výmolů, než se dostal na hlavní silnici, kde byla jízda klidnější.

Přes sklo pak bylo poznat zapadající slunce. Uvnitř většina lidí již spala a nebylo divu, neboť stání na otevřeném slunci není nic příjemného. Rozhodl se taky usnout, ale podivná předtucha rozrušovala jeho již tak neklidné vědomí. Vzpomínal na Evu, na domov, na svoje rodiče, na sestru a na to, jak se vracel ze světa. Jak šel pěšky přes půl Evropy, když nalítl obchodníkům s prací. Když jel sklízet brambory, nebo jahody. Přemýšlel jaké to bude; než si to zakázal. Pak usnul.

Probudilo ho drncání po kočičích hlavách. To již vjížděli do tábora.

Ještě měl otlačenou tvář a ztuhlý krk a už stál venku v chladu a nějaký chlápek je instruoval o dalším postupu. Ale všecko bylo moc rychlé na to, aby stihl přemýšlet.

„Než se půjdete ubytovat, je třeba, abyste se rozdělili do skupin po dvaceti, jo. Pak pudete tam, kam vás budeme postupně posílat. Než dostanete cimru, budete se muset umejt a dostanete čistý hadry. Jasný? Je tam převlíkárna, tam se všichni slíknete, necháte tam i vaše věci a pujdete do sprch. Potom teprve dostanete nový hadry, ty starý se vám vyperou. Takže nástup! Co tam děláš! Zařaď se! A vy pojďtě první…“