Mizerným dnem proplouvám v kapičkách, pln
očekávání a podivného smutku.
Děsím se každého slova za zády a raději hledím
vzhůru k sněhobílým obláčkům.
Zahlédnu snad kousek tebe v posledním zbytku
poklidného větru.
Poslední doteky bodců se úzkostlivě skrývají
mezi prsty mého rozbouřeného libida.
Rozpouštím se v myšlenkách nahoty a květiny
trhám s
přirozenou elegancí.
Trhavými pohyby se vytěsňuji z davu, ty jsi mě
viděla a nedala nic znát.
Sestro, lehni si, zavři oči a stále dokola šeptej
slova, která tě v noci navštívila.
Poslední slovo rušené mým se stane symbolem.
Poslední slovo rušené mým setrvá.
22.6.2013