Kdo odejme boty z nohou a udělá první krok?
Mosty spojující starý svět se pomalu hroutí, již
smyslu svého pozbyly.
Poslední naivní zástupy využívají závěrečné
chvíle pro nostalgické pokochání.
Na pozdrav mávám z druhého břehu a tuším závan
samoty.
Hlubina polapila padající kusy společně s
pošetilci nedbajícími dramatické změny v okolním cyklu, po
kterém se melodie rozbouří ve vášnivém přednesu nového světa
ve světlu duše.
Je třeba modernizovat spojnice, nedá se spoléhat
na pevnou zem.
Ticho se stalo klíčem pro ty pozorné, bez úpadku
není možné vzlétnout.
Jako ptáci na nebi se usazují slova povstávající
z předešlého prázdna, pro něž bylo nutné mnohé obětovat.
Člověk poznal ticho a teprve teď je skutečně
schopen tvořit částečky průlomu z předchozího prachu.
Ruce stoupají v majestátním duchu pozvolna vzhůru
a dotýkají se perutí.
Malý člověk čeká na návrat donekonečna
přehrávaných motivů a zbůhdarma pláče před vlastní
omezeností.
Světlo, tma.
Polední vánek po dlouhém oddaném čekání
naplnil mou víru a vpustil k mé existenci nové nalezence.
Kdo z nich najde svou skutečnou odvahu pro nutné
odhození role pozemšťana?
Kdo odejme boty z nohou a udělá první krok?
28.6.2013