18.10.2013
Lužanské pábení
Kohouti
od naproti bedákali už vod pěti jak na bajkale, svítáníčko
dejchnutý červánkama, těma ranníma, lechtalo mě po nose
nezachumlanym, ba i pod víčka se dralo. Rosenka svěže chladivá
po dlani pohladila i Hynka. A tak naše duo ekvilibristů započalo
další den.
Jen
Naděnka malá ještě spinkala a ne a ne opustit blažený sen o
šnečím domku na stráni. Neměla ráda svítání, bylať sovou,
tvorem nočním, snovou vílou do pavučin jako moucha zapletenou.
Jura
indigově černý cink' zvonkem koloběžky... cikán věrný,
chlapec zlatá, tentam byl hned natotata!
Juro,
chystej lano, dneska bude podívaná! Volá Hynek na cikána...
Ten
však již ku hospodě uhání pro dva ranní tupláky!
Naďa
vstává, vejce klohní, slunce už je v jednom ohni. Posnídali na
zápraží a početli v říkání. Smáli se, že radní páni v
Jičíně zas neví coby.
Před
kostelem stojí jako solné sloupy dva mohutní sloni.
O
co běží?
O
co kráčí?
Ptá
se pan učitel cestou na mši.
Vy
to ještě nevíte?
Provazochodci
přijeli až z Prahy!
Budou
držet představení!
A
zrouna tejhndle večír!!!
Zvoník
zvoní na věži, vyskakuje převelice, bouch se zvonem do palice...
To
je mi, Medwo, novina! Že to zas bude (ňáká ta tvoje) na mě ušitá
bouda či konina?
Mno
né, namoutě!!! Dyk ti to poudám, ani sám Hašek Jardů neměl
takou audienci... Pán učitel s dětma tajky přindou, babky až z
Konecchloumě, panečku!
Na
koupáku maj neska ňákou slávu votpůldne, tak uočekávám eště
přindauek!!!