6.1.2013
Svátek svatého Martina
Byl svátek svatého Martina a já se
doslechl, že na náměstí Jiřího z Poděbrad se bude konat tradiční farmářský (!) trh. V Praze
jsem byl sám a tehdy padla na mě podzimní touha procházeti se nepoznán ulicemi.
Na trhu se měla podávat svatomartinská husička s knedlíkem a zelím a k pití
měla být krom jiného hojnost svatomartinského vína z různých koutů země.
I, což se nepodívat tam.
Ulice byly vlhké a moje kroky zvolna
odpočítávaly čas našich životů.
Blížil jsem se parkem do cíle a už z dálky
mě rozrušoval tlumený hlahol davu, který se s posledním rohem domu naplno
projevil. Na volném prostranství se mezi maličkými stánky, zásobovacími vozy a
výzdobou hemžily stovky, ba tisíce lidí. Co se z dálky zdálo jako místo,
kde je mnoho zábavy, místo, kde se lidé spontánně setkávají, bylo po bližším
ohledání malým peklem, pečlivě připraveným, nebo zcela nepřipraveným. Byla to
past, ve které probíhal lov lidí na lidi. Při vstupu byl člověk vtažen do
proudu pomalého posunu ve směru konzumu (proti směru hodinových ručiček).
Nejprve bylo nutné, aby si zákazník zakoupil poukaz, za který mu bylo darováno víno k ochutnání zdarma. Na výběr bylo ke koupi i ze dvou
tvarů propagačních sklenek, ke kterým bylo možno za příplatek zakoupit i
rozkošný a velmi praktický plastový držáček skla na krk, který vzhledem k rychlosti
posuvu byl velkou úsporou energie. (Na druhou stranu tento bylo nutno používat
jen při velmi pomalé chůzi, aby se držitel nepocintal, a tak tato utilita jen
zhoršovala situaci.) Pokud chtěl člověk ochutnat některý z mnoha druhů vín,
musel nejprve vystát velmi pomalu postupující frontu, jejíž konec se v davu
jen velmi obtížně rozeznával. Dokončil- li milovník vína tuto křížovou cestu,
bylo mu do sklenky po předložení poukazu nalito degustační množství tekutiny z kvašeného
vína a výsledek zaznamenán na kartičku. Po vypití pololoku vína byl nucen
vyhledat nový konec fronty. (Osobně se domnívám, že se na této oslavě nedalo
opít za celý den, protože pomalost čekání značně převyšovala rychlost
střízlivění.)
Celé herní pole se točilo kolem
obrovského obdélníkového stanu, kde bylo možné za patrnou sumu zakoupit pár
knedlíků se zelím a kouskem husího masa, to vše s plastovým táckem a
plastovým příborem. Pokud si zájemce urval volné místo k sezení, nebo
alespoň klidné místo k stání, mohl se spokojené najíst. Celé toto drama
připomínalo muslimské obcházení Kaaby, ovšem spojené s konzumací.
Já jsem neměl sebemenší touhu se v klidu
najíst, ani si užívat pokojnou atmosféru trhu jako aktivní účastník. Raději jsem
sledoval probíhající hru tohoto lidského hmyzu. Ježto jsem nebyl hnán žádnými touhami
a protože jsem nepospíchal, byl jsem , jak soudím, dle mého pozorování, snad
jediným návštěvníkem, který si oslavy užíval skutečně. Pravda, nezdržel jsem se
dlouho, jen asi tři čtvrtě hodiny, než jsem obešel celý asi dvěstěmetrový kruh a
vstřebal, co bylo k vidění. Cestou potkával jsem také stánky s uzeninami a domácím pečivem, možná i s nějakými
suvenýry.
Co však ke konci cesty upoutalo moji
pozornost byl podivný plastový objekt se dvěma nosům podobnými výstupky, kolem
něhož byla mokrá a blátivá zem. Nikdy jsem nic takového neviděl a tak jsem se na
chvíli zastavil a v duchu se sám sebe ptal, co jen to je. V tu chvíli
se k tomu přichomýtl nějaký pán ve středním věku se sklenkou v ruce a
začal to zvědavě okukovat. Pán měl dlouhé vlnité vlasy a bodrý obličej. Po
chvilce váhání začal sklenku nasazovat na jeden z nosů, pak zatlačil. Nic
se nestalo. Opět se chvíli zamyslel a poté již jistěji nasadil sklenku na druhý
z nosů a znovu zatlačil. V tu chvíli z druhého nosu vystříkl
proud vody a zasáhl procházející starší nesympatickou matronu, která klevetila
se stejně nesympatickou přítelkyní, jak jsem zaslechl během pozorování onoho
pána. Pán si zásahu nevšiml a tak během toho co s uspokojením nasadil
sklenku na první nos a zatlačil rukou na druhý nos, neslyšel vzteklé nadávky a neviděl nevraživé pohledy starých rachejtlí.
A tak jsem tehdy pochopil co je to
mýtko na sklenky. A protože jsem již byl u konce trhu a já již vše seznal, odešel
sem si dát pivo do nedaleké Kaaby. A uvažoval o velikosti a tvaru mýtka, které
by smylo veškerý balast města a světa.