5.12.2013
Labutě trhají se z opratí (povodňová rozvaha)
Labutě
trhají se z opratí,
v nozdrách
cítí vůni dálek.
Splynout s proudem,
už se nevrátit.
jako rozmočený nedopalek.
Labutě
trhají se z opratí,
kdesi v dálce na nebi se blýsklo.
Labutě
trhají se z opratí
a moře nikdy
nebylo tak blízko.
Labutě
trhají se z opratí
a město potápí
se do tmy.
Když se z lásky
touha vytratí,
možná na čase
je zvednout kotvy.
Labutě
trhají se z opratí,
vítr vymetá
jim z peří špínu.
Labutě
trhají se z opratí.
Tak proč cítit vinu, proč cítit vinu?
Tak se trmácel světem,
jak zbloudilá střela,
však jen jedna písnička
v hlavě mu zněla.
A nezmizela,
aspoň nikdy ne zcela,
Santiago de Compostela.
Tak se trmácel světem,
a ač dělal, co dělal,
velká černá díra
v hrudi mu zela.
A nezmizela,
aspoň nikdy ne zcela,
Santiago de Compostela.
Labutě
trhají se z opratí,
voda podemílá mělké břehy.
To, co před
chvílí už neplatí,
vždyť láska popravuje
zběhy.
Labutě
trhají se z opratí,
jedna za
druhou mizí mi v dálce.
Labutě
trhají se z opratí.
Labutě
trhají se z opratí.