Blázni.cz - dobrý kanál

Soumrak se již nedal zastavit a zoufalství vnikalo stále hlouběji do mého těla. Poté, co jsem prožil divokou noc v Lounech, jsem se po pár hodinách spánku s velkými obtížemi dokázal vzbudit a v poměrně pozdním odpoledni stanout na místě, kde se dá chytnout nějaký stop. Zpočátku jsem měl štěstí a mladík, který mi z neznámého důvodu vykal, zastavil již po pár minutách. Muzika v autě byla příjemná, lepší bych si snad ani přát nemohl. Ukazoval mi fotku své nastávající, což byla k mému pobavení jedna z dívek, jež jsem tak lačně prozkoumával právě předešlé noci v Lounech. Nechtěl jsem způsobovat nikomu žádné zlo, proto jsem tuto skutečnost zamlčel a byl rád, že mě onen mladý muž odvezl ještě o město dál, než kam měl původně namířeno. ,,Hodně štěstí, snad něco chytnete." Popřál mi, já mu úklonem poděkoval, načež se vůz opět otočil a zmizel v dálce.

Po rychlém startu jsem ovšem na tomto prokletém místě, kde všichni jezdili jako by vezli mrtvolu, strávil skoro dvě hodiny. Právě ve chvíli, kdy slunce skoro úplně zmizelo, zastavil u krajnice kamion vezoucí přikrývky do babyboxů. Vystoupal jsem do kabiny, kde mě přivítal nevábně působící pětašedesátník, v celé kabině vládl nasládlý puch, který byl dost možná způsoben jeho bezzubým úsměvem. ,,Kam to bude, mladej? Tady bys chcípnul." Otázal se mě stařec sípavým hlasem. ,,Do Kraslic, ale postačí i kousek." Odvětil jsem mu na to a stařec spustil svůj monolog. ,,No já jedu jenom do Varů, ale to nějak vymyslíme, zkusím vysílačkou oslovit ostatní. A co že ty tu tak sám, já bych píchal, kdybych moh, ale znám spíš díry v silnici než tu svý starý." Následně se zakuckal,vtiskl si do úst cigaretu, zapálil a otázal se. ,,Kouříš." ,,No spíš jenom když piju, jinak málo." „To nevadí, tady vedle tebe je lednice a v ní si vem pivo, pak si můžeš i zakouřit." Poděkoval jsem, vytáhl plechovku piva a automaticky ji otevřel. ,,To je z Lidlu, stojí dvanáct korun a je to třináctka, jo a tady k tomu máš to cigáro." Ochutnal jsem a musel to pivo ocenit. ,,Ty jo, neni vůbec špatný, tim se budu muset taky někdy předzásobit." Mezitím po několika minutách neúspěšného volání do vysílačky se ozval kamion za námi, že jede přes Sokolov a že nevidí problém mě vzít. Na benzince jsem se tedy rozloučil s dobrotivým starcem, který během loučení dostal další záchvat kašle, a vystoupal jsem do kabiny kamionu za námi. Tam seděl o něco mladší řidič tak po čtyřicítce a já věděl, že bude mít nádhernou dceru. ,,Kam cestuješ?" Zeptal se mě hned na úvod. ,,Do Kraslic, rád bych se tam sblížil s jednou roztomilou barmankou a navíc pak nedaleko bydlím, čili to chci spojit všechno při jednom." Chlapík se usmál a řek jen. ,,Tomu rozumím, to mě čeká ještě dlouhá cesta přes Německo, ale taky bych se raději podíval nějaké do klína." Cesta z Varů rychle ubíhala a zanedlouho jsme již stavili u sjezdu do Sokolova. ,,Tak jí dej pořádně do těla." Křičel za mnou ještě místo rozloučení. Prošel jsem celým Sokolovem a myslel na všechny ty víly, které nepotkám. Takto zadumán jsem došel až k nádraží a nasedl do nejbližšího vlaku. Byl všední den a vlak byl tedy na opilce chudý. Po půl hodině jsem mohl konečně úspěšně stanout v Kraslicích.

Té noci se děly různé zvrhlé věci, nejvíce mi utkvělo v paměti mé zvlčelé semeno dopadající na brýle s černými obroučkami, zdobící tu rozněžnělou tvář Pavlínky i na nějaké to pivo vybyl čas. Spal jsem u ní, nedaleko náměstí, a ráno, když ještě spala, jsem se opět vrátil do své lesní chýše.