beze spánku,
energie na pokraji zhroucení,
jaro pomátlo veškeré smysly,
do hor daleko,
k nápravě ještě dál
a veškeré požehnání se převaluje v opilosti.
Dveře vytržené z pantů již nic dalšího neskryjí,
pokora, vzdálená sestra zhovadilosti,
si střádá na lepší život,
snad zůstane čas na svém místě
a vráska nad rty obnoví bouři.