17.8.2014
Nová smlouva blouznivců
Jak dlouhá může být cesta
do rajského dvora
a kde pro tebe
fontány zpívají?
kolik je potřeba skoků
k zdolání všech pražských příkopů
a kde se otevírají mříže
vstupních bran?
jak snadno se člověk ztratí
na starém městě
bez dobré bytosti
jež by snad ráda poskytla
svou usedlost
pro dny vzájemné tichosti
nikdy před tím nebyl tak blízko Golemovi
a celé židovské obci
nikdy se neztratil v uličkách
tak jako nyní
v období bláznivé slepoty
klaním se
a pro většinu očí nemám boha,
pláču
a vlastně nevím
jestli si to mohu dovolit
stojíš na všech terasách
a maluješ postupně
zátiší listů a přezrálých plodů
míjíš můj dech
pod kterým se jen zlehka
zachvějí snad všechny štětiny
právě namočeného štětce
kuličky papírů se rozpustile
prohánějí po nádvoří
slova do nich vepsaná
mají jasnou budoucnost
v nekonečném prachu
vzdálené sténání
ztrácí majitele
kroky ve své rychlosti
jsou takřka nepatrné
může být čas stejný
když náměstí spí
a nezastaví se někdy?
zaznamená vlastně běžný chodec
ten pocit
kdy zanikne volání chrličů?
nad židovskou obcí hřmí
jak v období náletů
slepý člověk tu dále stojí
bojí se
ale neodchází
jsi Ráchel
Ester
a máš též takový strach?
pocity přestali znát slova
slepý člověk odchází
a přidržuje se ze zvyku stěn
nejkrásnější zahrady
jsou tak blízko
stačí jen vejít
není nutné se dotknout
nebo snad cokoliv očekávat
za oknem se zrcadlí
spousta možností
jak překonat dopad
svátečních chvalozpěvů
snažím se alespoň část
zachytit svým nedokonalým sluchem
a zastavit tak možnost špatných výkladů
v hudebním pavilonu
vyrostly nové sochy
aby tak uctily památku
padlých blouznivců
není třeba žádného duchovního
veškerou úctu zde nejlépe projeví hudba
již mnoho bylo zvoleno sadů
pro vysedávání v trávě
popíjení vína
a dokonalou lyriku frází
mladých nápadníků
těsně před útokem
opřený o kůru nedaleké lípy
zůstává nevyslovený kousek
zapomenutý po nedávném klekání
hlas šeptání stále neutichá
slyším tvé cupitání
pečlivě dopadající
na každý jednotlivý schod
právě nalezeného schodiště
jsi stále tak mladá
nemáš tušení
že za nejbližší stěnou
právě ustupuje má hraná nadnesenost
alkoholovému deliriu
jsou nás tam desítky
takřka shodné příběhy
shodné stavy rozmrzelosti
a tak trochu opožděné lásky
je často složité přistát
a uvědomit si potřeby života
který se tak sebejistě hlásí
je třeba oživit
zástupy blouznivců
a vlít do jejich chřadnoucích žil
potřebnou dávku imaginace
zastaralé obleky se mohou přilepit
na napnutá těla
vyjít ven
a vystavit pompézní bystu
zapomenutého ideálu
v období, kdy andělé
z nějakého důvodu protahují svá křídla
dolehnou i k tobě
důsledky snové mašinérie
a světla z nedaleké kavárny
prozradí napětí
dcero Davidova
budeš dost silná
vstoupíš a přisedneš ke stolu?
ráno tentokrát vítá
paprsky Petřína
rosa skličuje opozdilé milence
a blouznivci podepisují
novou smlouvu s časem
školy otevírají brány
své diktatury
a v novém programu poklidných
se dají tušit šedé skvrny
popelavý nádech dnešní melancholie
se instinktivně zastavuje
u záhonu růží
trny pozvolna procházejí
povadlými konečky prstů
jsem sám
a opatrně se připravuji
na roli večerního kavalíra
svět je veden dirigentem nové doby
v podstatě nikdo nezná noty
a melodie budou nejspíš nahodilé
může se ovšem jednat
jen o další renesanci
nečeho starého
kdy srdce životních poutníků zaplesají
všichni se scházejí
v zahradách černých obelisků
a smuteční řeč
nebere nikdo vážně
dorazili i blouznivci
předepsaní lidé si je prohlížejí
a vyměňují vzájemné pohledy
stojím mezi svými
a naplno prožívám
palčivou bolest trnů
pozvednu hlavu
a snažím se být pevný
v kontaktu
nohy mám obepnuté břečťanem
jako bych dostal
jasné znamení spočinout
v ten okamžik uchopím růži
ještě pevněji
a odhodlaně jí vymrštím před sebe
celému městu se zatají dech
ticho je v tuto chvíli nedotknutelné
teprve nyní mohu vstoupit
do rajského dvora
slyším zpěv fontán
a od rozvlněné hladiny
se odráží tolik opěvovaná luna
znáš dobře ta slova
tak jako všichni
tak jako já
v nich dávno ztracený.
13.-17.8.2014
domek Mlýnská,konečné úpravy praha