Jsme lovci,
můj milý,
lovíme prožitky, emoce
a sebe
navzájem,
i své vlastní duše.
Chytáme do očí
a do jiných tělesných pastí,
klademe návnady dojmů
jen stěží uchopitelných.
Rozkládáme své tělesné schránky,
hnijeme před sebou,
zanecháváme pachové stopy
a doufáme,
že k nám kořist přivedou blíž.
Nemusíme soupeřit,
lidského masa je dost
pro všechny
hladové krky.
Když však potká lovec lovce,
někdy
soupeří na život a na smrt
slovy, nebo klackem:
podle toho, co je po ruce.