Uprostřed lidí podivně sám.
Mluvím pomálu.
Poslouchám
jak ten a ten snad už má práci
jak zas ty vlaky jezdí pozdě
jací jsou politici sráči
kdo si co pověsí doma po zdech
– z toho by jeden zdech.
Tak mluvím pomálu
občas jen vydám povzdech.
Uprostřed lidí
uprostřed hluku
podám Ti srdce
nastavíš ruku?
Hýbe se? Nevíš? Řekni, tepe?
Nechceš ho? Nevíš? Bylo pro Tebe...
podám Ti mysl – chceš si ji zkusit?
Můžeš s ní
– zcela záhy
zrušit
vládu i dráhy.
Uprostřed lidí podivně sám
hraju si s myslí – přemítám
co jsou ta slova
kolik váží
co se tím hnojí
kam se to sváží
kam to ti lidé všechno háží
a jestli se takhle vážně dá žít.
Uprostřed hluku
uprostřed vřavy
Nastavíš ruku?
Podám Ti ticho
zprostřed své hlavy.