Blázni.cz - dobrý kanál

14.

Otevřeli jsme dveře a museli počkat, až nám odemknou mříž. ,,Čau." Pozdravil mě při odemykání mříže Sváťa. Sestupovali jsme po schodech dolů a různí lidé, z nichž u některých jsem si nebyl jistý, že je znám, mě zdravili, všude kolem se rozléhala hřmotná metalová hudba. Světla bylo tak akorát, aby hosté této pekelné nalévárny viděli před sebe na půllitr, na nejbližšího přísedícího a snad i tolik, aby bez úrazu trefili k baru. Ze země se k našim nosům valila staletá zatuchlina koberce, který již poznal všechny tělesné tekutiny a pozřel nemalé množství hygieniků. Přistoupili jsme k baru a já objednal piva. ,,Lidi prej za chlast nejvíc utrácej při poslechu vážný hudby." Sdělil nám Sváťa při točení piva. ,,Tak to tady zkus někdy pustit," řekl jsem mu já na to. ,,No to by asi čuměli všichni ti satani. "Utrousil on pobaveně a v jeho tváři se zableskl typický šibalský výraz. Vzali jsme si piva a šli hledat mé přátele do zadní nejtemnější místnosti, kde na stěně vévodila zombiecká mrtvola od Iron Maiden. ,,Nazdar Romane, to je dost, že taky zavítáš, spousta lidí se po tobě ptala. Ale co to tady máš za kočičku?" Blbec Otík, vždy mi byl otravným a on to nedokázal nikdy pochopit. Byl směšný zejména svými pokusy zaujmout široké okolí, ve finále tím ještě vzrostla jeho do nebe volající blbost. ,,Ahoj, to víš, cestuju

a nemám tolik času. A nepruď, to je má dívka." Sára se na mě významně usmála a já věděl, že si

mých slov nesmírně považuje. Blbec se trochu ušklíbl a řekl jen: ,,Takové mládě, to je fakt to si člověk musí hlídat." K tomu jsem neměl žádnou potřebu se vyjadřovat. Pokračovali jsme tedy dál k nejdelšímu stolu pod plakáty, kde seděli mí přátelé i s pár neznámými lidmi. ,,Nazdár." Ozvalo se hned od několika bytostí najednou. ,,Fred, můj letitý kamarád, kterého sice nevídám tak často jako dřív, vstal a oba nás začal srdečně vítat. ,,Tohle je Roman Koš, jeden z největších bláznů, co jsem za život poznal." ,,Ahoj, jsem rád, že tebe a vás ostatní vidim, rád bych vám představil svou milou Sáru." Sára se zaculila, uklonila a též pozdravila svým neopakovatelným křaplákem. Fred mezitím pokračoval. ,,Tak Sára, moc pěkná, mladá, taky mám takové rád, tak se u nás posaďte, máme tady domácí kořalku, Sváťa nám to dovolil, když mu dáme taky občas ochutnat." ,,Sorry, že jsme nedorazili na koncert, zasekli jsme se u mých rodičů, tak jsme přišli alespoň sem, popravdě jsem na to málem zapomněl," řekl jsem omluvně. ,,A všechno nejlepší Frede. "Dodal jsem, jelikož Fred, tak jako teď mnoho mých vrstevníků, slavil třicátiny. Sára vstala a dala mu polibek na čelo. ,,Též přeji vše nejlepší a ráda tě poznávám." Přidala se ke gratulaci. ,,Dneska to bylo neuvěřitelný vzývání prasátek." Začal komentovat koncert Felix, ježatý punkový uličník, manžel blonďaté Šehrezády, která k tomu ještě

dodala: ,,Hlavně jak ho ta osmdesátková kurva kouřila tomu zpěvákovi, to bylo fakt neskutečný." Všichni se smáli a mě bylo jasné, že teď bude na řadě tráva. U stolu seděl dál Pepík, Slůně a brýlatá vysoká slečna říkající si Levandule. A byla to právě ona, kdo vyprovokoval následující běsnění. Krátce poté, co se dohulil pátý joint a dopila ona slavná pálenka, vyskočila na stůl a začala se svlékat. Okolní stoly zpočátku jen přihlížely. Je pravdou, že v pokročilé ranní hodině zde již příliš mnoho lidí nezůstalo a ti, co tu stále byli, byli sami o sobě dosti šílení, tedy až na onoho blbce, který usnul pod stolem s palcem v tlamě. Zanedlouho tu byli nazí téměř všichni a Sváťa čepoval dívkám pivo přímo do vagín a my to z nich s nadšením pili. Takto jsme pokračovali až do zavíračky, kdy jsme byli vyhozeni ven. Naštěstí nám Felix se Šehrezádou nabídli azyl u nich doma v Letňanech. Přesun byl doprovázen falešným zpěvem a popíjením becherovky, jelikož byl Felix na rozdíl nás majetný a měl stále chuť pít. ,,Malýho nemáme doma, tak můžem řádit." Vysvětlovala Šehrezáda danou situaci. Za nedlouhou chvíli jsme již byli u nich doma a odpalovali zbytkového jointa před spaním. Byl už den, ale to nám ani v nejmenším nevadilo. Gauč, který nám byl poskytnut, byl pro nás dva dostatečně prostorný, mohli jsme se tedy bez obav stočit do společného spokojeného klubíčka a přijít tak o většinu dne. Spali jsme zhruba do čtvrté odpolední a žádná kocovina se

nedostavila, bylo nám krásně. Felix se Šehrezádou ještě spali, my jsme si mezitím dopřávali drobné něžnosti a vůbec nemysleli na to, co bude dál. A hlavně na to, co nám předvedl můj šílený otec, byl jsem pevně rozhodnut, že do jejich bytu již nikdy nevstoupím.

15.

Všude kolem již byla dávno noc a my stáli jen tak bezprizorně na Karlově náměstí, popíjeli víno a nějaký čas mlčeli. Siluety keřů a stromů podivně zářily díky nedalekým neonům. Chytla mě za ruku tím nejjemnějším možným způsobem, její oči spočinuly na mých, byly skoro až přesně takové, jaké mívají jezinky. ,,Udělám to," řekla po chvíli mlčení a řádně si nahla z láhve. ,,Co uděláš, prosim tě?" Zeptal jsem se. ,,Vrátím se za svými rodiči, dají mi to vyžrat, ale musím to udělat." Věc ta holt přijít musela. ,,To je dobře, to udělej, ještě bude spousta času na zběsilé prožívání všeho. "Napila se a podala mi láhev. Kolem prošla dvojice fízlů, ale ani v nejmenším nám nevěnovali pozornost. ,,Ale znamená to, že se chvíli neuvidíme, je ti to jasný?" ,,Je, naprosto, ale jestli se to má stát, určitě se jednou opět setkáme. Kdy to chceš udělat?" Teskně se ušklíbla. ,,Právě že dnes večer, vlastně bych už vyrazila." Teď jsem se musel napít pořádně já. ,,A kde bydlí, doprovodím tě, jestli můžu." Políbila mě na ucho

a pevněji stiskla dlaň. ,,S tím se počítá, bydlí na Výtoni, vlastně nedaleko odsud, můžeme jít pěšky a pij, ať je nepřepadávám v noci." Nálada byla podivná a láhev rychle mizela v našich nenasytných hrdlech. Dopili jsme a chvíli jen tak spočinuli v objetí. Nacpali jsme prázdnou láhev do přeplněného koše a zamířili směrem k Výtoni. ,,Když to vyjde, přijedu za tebou do hor, budu s tebou hledat ty mechanický elfy." ,,To budu rád, doufám, že to bude brzo, já tam teď asi za pár dní odjedu, nějak se spojíme." Řekl jsem jí na to se svěšenou hlavou. ,,To já se tebou vždycky ráda spojím, a nesmutni, bude dobře." Vzal jsem to jako výzvu k pauze a zastavil se, pěvně jsem ji přitiskl sobě. ,,Sáro, jsi pro mě důležitá bytost a to tam bude stále, žijme každý dle libosti a když nám to bude přáno opět se setkáme se vším všudy."Oběma nám bylo jasné, že si to musíme naposledy rozdat, jelikož na sobě měla jen zelenou sukni a hnědé bavlněné punčochy nedalo mi příliš práci zajet rukou až k cíli. ,,To se neboj, tohle si nenechám ujít." Zakňourala mi do ucha a též její ruka se ocitla v mém bobtnajícím rozkroku. Naštěstí jsme byli stále v parku na Karláku, měli jsme tedy alespoň nějaké soukromí, jediný, kdo nás mohl rušit byl mladý páreček nakrátko střižených lesbiček, ty ale měly své osobní plány. Vykasal jsem jí sukni, skrčil se dolů a stáhl jí punčošky i s kalhotkami. Její vůně měla stále tutéž eleganci a zlehka vykukující stydké pysky se na mě vesele smály. Rukama jsem

pevně svíral obě půlky její nádherné zadínky a ústy jsem začal vítat naši malou květinku. Shora se v okamžiku, kdy můj jazyk vibroval svou špíčkou na vrcholu do růžova probuzeného klitorisu, ozvalo spokojené zasténání. Připadalo mi to, jako bych lízal vílu. Její prsty mi divoce rejdily ve vlasech a její dech udával chytlavý rytmus. Ponořil jsem svá ústa co nejhlouběji,

většina mé tváře tím byla poznamenaná. Vstal jsem, přičemž se mé ruce hbitě přesunuly pod její svršky, okouzlující nevyzrálé kozičky. ,,Ochutnej, jestli chceš." Olízala mi celý obličej a teprve poté vnikl její jazyk k mému. Ani její ruce rozhodně nehodlaly být pozadu, jednou rukou vysvobodila již dosti stísněný penis a druhou mi stáhla vše, co překáželo, dolů, honila mi ho, zatímco druhá ruka přejížděla prsty po konečníku, jen sem tam bylo cítit pronikající drobný prstík. Kousal jsem jí do krku za stálého masírování kůzlátek, jejich růžky byly k nakousnutí, z toho důvodu jsem se proto musel čas od času sklonit. Pomocí jejího pevného stisku a zkušeného nasměrování jsme mohli začít tančit kopulační tanec. ,,Vystříkej to do mě a uvidí se." Špitla tiše přerušovaným hlasem. ,,Nevim, jestli je to dobrej nápad, jsem nula, sotva uživim sebe." ,,Prosím." Nedala se odbýt. To už byla otočená zády a má stehna mohla v různorodých intervalech cítit chladivé doteky andělské prdelky. Prsty jsem jí oplácel její předešlé hrátky a v jednom okamžiku jsem do zadničky té zhmotnělé jezinky strčil i tři prstíky.

Láva unikala snad z každého koutu mého zkaženého těla, její lůno se plnilo a stále chtělo víc. Naše orgány si v tomto ohledu naprosto vyhovovaly. Přitiskl jsem se k ní celým tělem a polibky zaplavil zpocené kořínky jejích vlasů, ona jen dýchala. Pomalu jsme se odtrhli, jelikož už byl čas jít, prodlužovat to nemělo smysl. ,,Bude mi chybět tohle všechno." Promluvila ona po nějaké chvíli mlčenlivé chůze. Drželi jsme se kolem pasu a její hlava měla tendenci dotýkat se mého ramena. ,,To mě taky, to mě taky." Prošli jsme kolem pošty, kde cosi vykřikoval mladík v poštovní uniformě, rozhazoval kolem sebe dopisy a sotva se držel na nohou. Naštěstí naší přítomnost ani nezaznamenal, dále pokračoval ve své vzteklé potřebě. Po dalších zhruba stech metrech jsme zabočili do ulice napravo, kde stály řady činžovních domů, zastavili jsme u okrově červeného s lehce oprýskanou omítkou a povalenou popelnicí. ,,Tady to je, musíme se rozloučit. "Pohlédla na mě smutně a já zahlédl třpyt drobné slzy. ,,Budeš mi chybět, uvidíme, co se bude dít dál. To byla naše poslední společná slova. Po dlouhém spojení úst, se ještě několikrát setkaly naše oči, než se za ní zavřely ohromné dřevěné dveře domu. Ještě chvíli jsem tam jen tak stál pozoroval dům a myslel na vůni její ženskosti. Uvědomil jsem si, že má ruka tím je stále celá potřísněná, přitiskl jsem si jí proto k nosu, otočil se a šel hledat nějakou útěchu v drogovém opojení noční Prahy. Mé kroky, jak se

dalo čekat, opět neomylně zamířily směrem na Letnou, přímo do Barré, kde se dali téměř jistě

očekávat někteří mí vykutálení přátelé.