Přes most bez zvuku tramvají s deštěm ve vlasech tak jsem byl toho
dne uveden ospalé vzpomínky na lesklé dlaně pot evokující užívání a hrdý
výraz tak vzdálený skutečnosti nemohu se ohlédnout mám strach z toho co
neuvidím proto se lepím svým povrchním pohledem na stěny přemalovaných
umělců proto jsem náhle tak malý prach se dusí společně s mými
posledními zpěvy těsně pod hradbami vzhlédnu vzhůru jako bych očekával
duhu černobílý svět se nedá oklamat ani vášní ani časem od kterého jsme
se dobrovolně odloučili.
2.12.2014 Praha- když tramvaje stojí...