|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
|
|
Blázni.cz - dobrý kanál
| |||||
 | |||||
|
27.1.2015 Anna dcera hrobníkova
Anna dcera hrobníkova
Hrubé ruce plné mozolů dojaté slzy vzdálené tvrdosti oči na světle nového života tak chutná radost právě započatá.
Otcovská láska naplno probuzená překrývá náhle ten zápach přítomný stále blízké smrti.
První kroky u kolumbaria již navždy vetkané do mysli muže jindy tak chmurného první žvatlání prosycuje krásou dech nízkých jehličnanů.
Klenot procházející se mezi jednotlivými náhrobními kameny poskakuje a zamilovaně sleduje bující květiny něčí úcty a posmrtné pokory.
Anna dcera hrobníkova nic temného nezastíní pronikavý pohled čiperné mladé panenky která v sobě nachází ženu.
Otec ve výkopu poctivý zná cenu svého jména z povzdálí bdí jak anděl nejniternější ochrany.
Anna s čistotou až nadpozemsky skutečnou nyní již v žádostivém věku dosáhla první zkušenosti při doteku šíje.
Poblázněný jsem a musím často pít neb odvaha mému duchu není příliš dána říci první slovo za hřbitovní zdí zdá se takřka nemožné.
Vracím se domů bez síly bez života jsem přikován myšlenkou milostného vzplanutí jsem nucen k pochmurnosti a prchlavá mám gesta svět kolem se vytrácí a žal ten snídá sám.
Roh hojnosti se ve snu zjevil nedaleko louky rozptylu jedl jsem z rukou zralá jablka a společně s andělem srdečně se smál.
Druhého dne časně jsem za Annou tou spěchal snad nyní život naplním a uchlácholím chvění.
U hrobky krásné rodinné se závoj poodkrývá a panenka z retuše stírá dlaní prach jsem kamenem a v hrdle žádný zpěv pár kroků zpět zaváhám jak činit a neztratit tužbu.
,, Otec není doma neboj se a pojď kameny tě nespálí jsme jací jsme a mladí oba především.“
Jsem ztracen v ní a líbám osobitý sen již nikdy nechci jinam jít jsem zvolen pro péči pro jemné projíždění prsty všemy úžasnými směry jsem zachován jen proto abych žil v neodbytném pulzování buněčné stěny zavržené rozkoše.
Je živá jsem si jistý a půvab je mi důkazem jsme v odpuštění světa jsme vyvolení osudem jsme a ruce naše jsou tím nejpevnějším možným.
Otec se navrátil a ocenil mou pevnost rozhodný jak nikdy a přátelský a družný a matka žena mnohých příběhů se z povzdálí dívá je němá krásná jako Anna a taktéž k smrti mírná.
Nemohu se navrátit za vámi mí drazí vždyť hluk a davy v obdivu se nikdy netknou vášně snad přátelé mi odpustí a rodina se zmírní s Annou jako andělem je svět krásnější a zvláštní.
Jsme v počátečním období kdy živí tvoří mrtvé kdy se spojí nebeské kdy tlejí těla v růžích jsme vyvolení v novém světě kde vládne pochopení nechci pohřeb bez vášně a život bez panny Anny.
Anna dcera hrobníkova řemeslo zná sdílí ohromuje povznese ve smutné chvíli štěstím ukotví naděje v lehkosti pochválí bláznivý počin povstane odhodí vážnost čela a jako nejúžasnější víla z lesů kde pohádky vznikají přistane poblíž polibku a naprosto ztracená náhlou vážností spojí se s mým ostychem jen pro ten okamžik vzájemného zpívání kde zapomínají se noty pohřebních pochodů se náhle ocitá společně se mnou v nekonečné pasti rozkoše prožívaného aktu.
Vlasy plné kaštanů se zrakem propojené dotýkají se krvavých skvrn rtů a bělostné kůže není mrtvá jen vášnivě o tom všem mně zblázněnému až do smrti zpívá.
20.12.2014 Domek-Mlýnská
| |||||
