něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            
30.4.2015
Maruška

Byla jednou jedna holčička
a ta se jmenovala Maruška.
Maruška měla moc ráda šunku.
Jedla ji ke snídani, k obědu i k večeři,
ke svačině, ke druhé svačině i na dobrou noc.

Netrvalo dlouho a Maruška se vyučila řeznicí.
Zabíjela krávy, ovce, kozy, slepice, kachny, králíky,
ale hlavně prasata.
Vyráběla tu nejlepší šunku na světě.
Z celého okolí se sbíhali lidé a volali:
„My chceme šunku od Marušky!“

Čas plynul. Maruška střádala korunku ke korunce
a snila o vlastním řeznictví,
o řeznictví, kde by prodávala jen šunku a šunkové věci.
Šunkové párky, šunkové rolky, šunkové konzervy, šunkové klobásy a šunkofleky.

Jednou na jaře, když jí bylo asi třicet pět let,
se Marušce její sen splnil.
Pronajala si malý krámek na rohu ulice,
do oken pověsila krásné červeno-bílé závěsy,
na stoly rozprostřela krásné červeno-bílé ubrusy
a nad dveře přišroubovala krásnou červeno-bílou stříšku.

Prodávala šunku a šunkové věci, jak si to vždycky představovala.
Její řeznictví „Na Růžku“ se stalo vyhlášeným podnikem.
Z celého světa se sjížděli cestovatelé,
jen aby mohli ochutnat nějakou šunkovou věc.
Maruška ale nezpychla a pořád prodávala levnou, chutnou a kvalitní šunku.

Také nedala nikdy dopustit na své stálé zákazníky,
kteří chodili „Na Růžek“ na kus šunky každý den.
Nechala je předbíhat ve frontě, cestovatelé se vztekali,
ale co naplat.
 
Marušce brzy nikdo neřekl jinak než
Šunková Růženka.

Jednoho dne se Šunková Růženka píchla do prstu
o řeznickou kudlu a řekla: „Herrrdek!“

<Turda>
Sdílejte: