Blázni.cz - dobrý kanál

Ano, Vážení přátělé, zatímco čtete tento text, dáváte s největší pravděpodobností o sobě vědět celou řadu informací. Zařízení, které stojí před Vámi, je až příliš také ve Vás. Je to důmyslný prostředek k fízlování lidí. Vidí kolikrát týdně se díváte na porno, kolikrát denně čtete zprávy, kolikrát měsíčně chodítě na Blázny… Vaše denní činost je sledována víc, než si myslíte. Pozorují, na co se díváte, co máte rádi, co byste chtěli, zároveň však Vás přesvědčují, že něco potřebujete ale také co to bude (nepotřebujete nic, vše si můžete vytvořit sami)… Vaše chování je pro ně jako stezka divoké zvěře pro lovce v pralese. Zanecháváte spoustu stop a teplého trusu. Ba co víc, dokonale kamuflovaná sledovačka způsobuje, že množství stop je větší, než by bylo v případě tušení napadení. Je to dokonalá past.

Ano, jste sledováni. Totalita byla upgradeovaná na verzi minimálně dva nula. To že se právě teď necítíte ohroženi, je jenom iluze, stopaři matrixu právě v tuto chvíli pracují na tom, aby ještě lépe pochopili chování zvěře (chápej lidí).  Je to past, která je oběti nasazována pozvolna, tak jako se ochočuje divoké zvíře. Pro Vaši svobodu je to ovšem fatální, neboť smrt nepřichází náhle s tušením její přítomnosti, smrt jakoby nemůže přijít, ačkoliv je nenápadně na Vaše tělo napojováno tisíce jehliček, které se Vám zařezávají až do morku kostí.

Jste sledováni téměř neustále, v hitlermarketech, na ulici, a právě teď i doma…

Je fatální chybou domnívat se, že tomu tak není, právě tak, jako je fatální chybou si myslet, že jsem paranoidní, ale to všechno vem čert, proti tomu, že děláte tu chybu, že jim věříte, že to, v čem žijete, je to jediné, v čem se dá žít. Stvoření bylo vytvořeno pro volnou existenci. Jste napadeni programem, který Vám od dětství vštěpují, je to ohlávka i opratě a ten, kdo na Vás sedí, není nikdo jiný, než Ďábel sám. A to co většinu času zažíváte, až na nepatrné chvilky volné pastvy, která slouží pouze k tomu, abyste mu nechcípli tak rychle, je skutečné peklo. Je to matrix.

Je tu jedna naděje a to ta, že budete stopovat sami sebe a postupně oddělíte jehličky a udidla od svojí duše. Je k tomu třeba odvaha a vytrvalost a nezměrná touha pochopit dění pod sluncem, touha po skutečné svobodě a dobru, ke kterému bylo Stvoření původně vytvořeno.  Neexistují utopie, to, že existují, je nám pouze vštěpováno za účelem oslepení a utišení. To, že je něco utopie, je  vlastně věta, program, který Vás má odradit od toho, snažit se bojovat se stroji, s humanoidy. S těmi, kteří vypadají jako lidé, ale kteří jimi nejsou. Napadením programem se ovšem člověk může stát humanoidem. Blíží se doba skutečného pochopení této pasti, toto pochopení ovšem bude opět, tak jako vždy v minulosti, vykoupeno utrpením, odmítáním, sváděním z cesty a jakoukoliv snahou o oddělení bojovníků od kmene, neboť cílem je oddělení chápajícího jedince od stádečka, pro snadnější zpracování či případnou likvidaci. Oni totiž vědí, že v mnohosti je síla; stejnou sílu, jako má zlo, má i dobro, dobro je však izolováno na samostatné jednotky, to je jejich hlavní zbraní.

Jedinec, který začíná chápat, je nebezpečný. Jedinec, který pochopil, je velmi nebezpečný… je rušivý, neslušný, podivín, nenormální, je to blázen, a kde co jiného.

Lidé, jste svobodní, můžete chodit nazí. Nemusíte chodit do práce, nemusíte platit daně, nemusíte se bavit s u-řádem (u, jako udidla?), nemusíte umírat ani trápit se. Od počátku je Vám odpuštěno, nemusíte se bát se ohlédnout. Ego a další subjá, jako ochranný program je holý nesmysl, je to výplod strojů. Neexistuje chyba, kromě té být v pasti…

Nechť Vás provází síla na Vaší cestě. Toto je válka, ne až potom, ani ne v minulosti, ale TEĎ.

Mládí se těší dobrému zdraví

Nový svět pohání ten starý

i když kdo ví

Stáří zná mravy

a možná, že

starý svět pohání ten nový!

Kdo ví?

Nová zeměkoule kodrcá v žebřiňáku

Neví.

Nezažila válku.

<Jaroslav Alétotaky>

      Léto 2012

              Duben 2010

            Léto 2012

(Na vysvětlenou: Už na prvním srazu naší otevřené redakce jsem předestřel několik nebezpečenství, která mohou kulturnímu kanálu hrozit. Ta byla přítomnými blázny překřtěna na "sedm smrtelných hříchů" a náležitě zpochybněna. Vedle "žádné politické deklamace" se jednalo o: zhýralost, prázdnotu, amatérskou nedouplácanost, uzemňování / pseudorealismus / pseudodospělost, tvář umělce s velkým U, svěřující se statusovitost.

Tímto pozdravem z druhého srazu budiž tedy jemně podryty snahy o absolutní mantinel. fanky)

Kráčí noční Prahou, šíří světlo a vysílá otázky. Jen tak namátkou...

Je tam doopravdy? Vážně existuje?
Kam vlastně jde a proč?
Ví někdo, že se cítí apokalypticky sám?
Je sám, protože je jiný?
Je jiný, protože je sám?
Nemá hlad?
Představují gigantické kovové kudlanky nábožné skutečnou hrozbu?

Kdo je znepokojenější?