Falanx mojí duše

hluboko ve mně odpočívá swastika

slunce & pohyb, nekonečnost času

nesmírný bojechtivý ticho vákua

explozivní energie velkýho třesku

brání se mnou falanx mojí duše

penetrovat jí nedokáže

             jen tak ňákej debilní penner

skrze se dostali

máma Danuna a táta

Siddhárta Gautáma

hrdinky & hrdinové

pravdy a lásky

     první i druhý války

Syd Barrett

Tonda Dvořák

Sapfó

Kubiš a Gabčík

Homér, Achilleus a Odysseus

Brahms

Smetana

Šopén

Midi Lidi

Růžový Flojdi

Nick Cave a Björk

Pixies a The Doors

Lennon a Stouni

Ken Kesey a Beat

Gary Snyder

Kenneth Rexroth

Chárlíe Bukowski

Sokrates a Platón

Douglas Adams

Pajtni, Sklepáci a kejklíři Dejvic

Zarathustra

Schopenhauer

Sol de Sanaguene

Nietzsche

Kladenská Katastrofé

naše dvě děti

Aki

Jamie a Lied Ballard

Jitka a Dominik Herzánovi

Kristýna Mališová

Marťa Huďagi

Norsko

Dejv Molnár a Kateřina

Ondra Vašinů a Jarošů Andea v botech

Pája Gardelková a vypsaná fiXa

Božena Němcová

Eman Zátopek

Milan Kozelka famózní houbař

Jan Kubíček, Viki Shock a Rogowski

Heda, Jožin a Fanky

svatý Marie celý Prahy

svatá Viola z Českýho Krumlova

Karel Hynek Prcal Mácha

Toyen a její Jindra Štýrskej

Karel Havlíček Borovskej

Salvátor Dalí a Buñuel

Švankmajerovy surrealistický kundy

Honza a Kája Saudkovi

Frantíci Kupka a Kafka

Jaroslav Švejk Hašek

Pepi Bican a Panenka

Keith Haring

Václav Havel 

Jiří Kolář

Dima, nebesama políbenej

                  filosof z Běloruska

Jacky Morgan a Azyl crew

Bob Marley

Magor Jirous

Karel a Josef Čapkovi

Miloš Forman

Bohoušek Hrabal a jeho Menzel

Milada Horáková

Nelka Bártová

Aleš Násilník

Nina Špitálníková nejkrásnější koreanistka

Míša, Fanda a Kenny z Crossu

Žižka

jeho válečný naháči

práčata & dělostřelkyně

hrdost remízy uhraný s Římskou říší

největší joint 15.století

mistr Jan Hus

poď to na nás zkusit

ty defétisto

byrokrate

lůzře s aktovkou v oprátce

kravaty krvavejch korporátů

tá tú průmyslu

zasranýho broken kapitalismu

čekáme na hradbách na Vyšehradě 

pijeme červený víno

žereme hostie koka

za vozozovou hradbou

Nebaví měl

Dokola omývat to, co je čisté.

Dokola točit se na jednom místě.

Horo beinn Dorain

ozářená jsi sluncem

oko mé svádíš.

Všichni pudem

přes Kočku do Liťáku

jaro už spíš neni

léto přebralo otěže

praží už i ranní slunce

na tržnici ruchy lidu

nakupujou cetky

popíjejí kávičky

a stěžujou si na bolístky

babi s dědou mě pohostili

šumavou, sýrem a mlíkem

vzpomínala babi na první rande

šli s dědou prej k Labi

zazářili jí při ty vzpomínce oči

radostí nad životem co byl

všichni pudem, já jel na hřbitov

za těma co už dvacet let ležej

nejdřív ztracen

potom nalez

za středovou studnou

Anna Marie a Václav Josef

Na hřbitově v Litoměřicích, 29.5.2026

Potkal sem

na Hradčanský Elišku Krásnohorskou

U Rotundy mě debil nepustil do hospody

ani na šnyta

slaví šedesát

a měl pásku na dveřích

tak sem ho vyřval do čuráků

a jel dál ke Sv. Michalovi v Jirchářích

Praha hoří

overturismem

kapitalismem

brzkym horkym předlétem

a prej

na nás letí

Sárksý písky

je čas zdrhnout

do Nuslí za Sigmičkou

a pak dál na sever

V Praze, květen, 2026

"Jaký syn, takový otec." Jan H.

Tagy

Syn

První výchovný problémy 

březen 2026, je ti sedm let

chodíš do první třídy

v lednu ses sám ohodnotil na vysvědčení

nevíš co jsou známky

a tak je to dobře synu

naše kvality nikdy nezhodnotí

žadná učitelka

ani žádnej fízl

Tvoje první výchovný problémy

o přestavkách maluješ po hajzlicích

čmáráš po lavicích a židlích

máš sešity plný nádherný kaligrafie

sem na tebe hrdej

si pravým synem anarchisty

Otec

Na kole ze Sargans do Maienfeldu

v podjezdu dálnice dvacet dalšich malůvek

dětský kresby rodinek

tagy a gráfky

přidavám rudej peace sign

štěstí dojde

když z poza rohu vyjede auto s dvěma fízly

Woher kommen sie?

Wohin gehen sie?

fotí si mě

fotí si moje tetování s Vendeou a ANTIFÁčkem

kokot vousatej 

Und was is das fur ein Symbol?

nech mě bejt cype

nepouznáš znak míru ty gumo?

slíbim pigs že to smažu

hned jak se vrátim z Maienfeldu

a ani hovno

pozejtří utikám do Bádenska-Württemberska

sem na sebe hrdej synu

zas sem chlupatejm úspěšně zalhal

učim se moudrým býti

oni přeci jen neznaj tu velkou starou pravdu

The only good cop is a dead cop

těm živejm je morální nalhat

i to jak moc miluješ fašimus a kapitalismus 

Jesus was a kommunist

Magor

nikdy předtim sem neměl tu čest

nepoznal sem ho -

toho kokota drevenýho

starýho big chefa undergroundu

ten rok dostal Havel na Trutnově čelenku náčelníka

ale pro mě byl jedinej kápo poezie Magor

miloval sem jeho Labutí písně

miloval sem dokumenty o Plasticích

miloval sem tu brunátnou statnou postavu

štamgasta z Oázy na Smíchově

kam sem se za ním vydával s touhou ho potkat

podívat se na legendu

a nechat se jí ovlivnit

nikdy se to nepovedlo

a pak tam najednou stál -

srpnová noc po půlnoci

v pivním stanu na trutnově 

vožralej nebezpečnej dědek

vedle vožralýho nebezpečnýho dvacetiletýho hovada

na stagi básník Ticho

mezi androšskejma koncertama

panovalo v hledišti klasický poetický poloprázdno

zařval sem na Ticha

poprvý

podruhý

potřetí

vykřikoval sem

opilecky vyrušoval

tehdy mě jeho texty nebraly

a vtom se nade mnou zjevil -

anděl hněvu s polámanejma křídlama

v umolousaným propoceným bílým tílku

se slamákem nakřivo

jeho emblematický tlustý brejle

amplifikovaly doširoka votevřený

opilecky zakalený černočerný oči

sápal se na mě s řevem indiánskýho válečníka

a zařval

„CO TADY KURVA VYRUŠUJEŠ BASNÍKA TY DEBILNÍ MÁNIČKO!"

za tři roky umřel

ani nevím na co

můj král

Magor Jirous

navždy budu exulantem

pivního království trutnoff 2008

Magor Jr.

sem Magor Junior

prvně mě na něj pasovala

blonďatá kámoška Bára

jejíž nadpozemskou krásu sem obdivoval

když se jí ve školní jídelně při obědě

vzdouvaly při konzumaci polívky rty

jako rudý divoký vlny moře

"Härting ty seš úplnej Magor."

zůstalo to se mnou

jako nesmytelná skvrna

jako můj kudos

obejmul sem Magora v sobě

sem Magor Junior

objímám lidi na potkání

vyřvávám vožralej v ulicích nočních měst

sem příliš hurónsky hlasitej

příliš nahlas kejchám

příliš piju a vyznávám se v bakchanáliích

jedna další Bára, tanečnice

do jejíchž obrovskejch očí sem se zamiloval

mi neřekla jinak než "Ty můj magore."

miloval a podváděl sem ji stejně divoce

přesně tak jak to umí jen

mladý poloretardovaný bejčci magorský

jakým sem tehdy bejval i já

sem Magor Junior

mám tisíc kámošek a kamarádů

s půlkou z nich sem se vykous

s druhou se horizontálně pospojoval

miluju Toyen a Jindru Štýrskýho

miluju Koláře, de Sada a Buka

miluju jarní bouřky svoje děti sebe i tebe

dokud dejcháš buď se mnou

penerem

hipsterem

ožralou

hippíkem

bratrem

Když vidíte hovno na mé hlavě
můžete nabýt dojmu
že jste konečně našli někoho
kdo si nechá srát na hlavu
ale to je omyl
dal jsem si ho tam sám.

Podzim byl již na dosah

a slunce ještě hřálo

za veškerým tím světem

se nesl pro oko ukrytý

láskyplný klid

a ten klid hrál píseň

posledních chvil milenců.

Tulák, stopař, snílek a básník

pohlcen krásou po svém boku

kreslil si víly

do zápisníku mezi verše

kam vtiskával lásku

kterou se snažil

neúspěšně popsat slovy.

Tulačka, stopařka, bojovnice a věčná múza

přes nepraktičnost básníkovu

fascinována jeho existencí

odejít či zůstat?

Na věky se rozplynout

putovat a čekat

co všechno ještě vlastně může přijít

a bude odkryto.

Temný asfalt se nebojí

temný asfalt dává dary

ničí strach muže

a ničí strach ženy

svátost automobilu

vpouští do svých útrob

jemné propojení milenců

a žehná známým hlasem.

,, Kdo by to byl řekl,

že zrovna vás dva potkám,

spolu, zářící

a plné něčeho

co jest i přes svou prchlivost

naprosto nenahraditelné.“

Automobil s dobrým mužem se vzdálil

a zůstali jen oni dva

slunce vysoko nad obzorem

písečná pláž

a voda zvoucí ke společné koupeli.

Utichl hlas silnice

města zůstala daleko

a do ničeho nezasahovala

lidé, co tu snad

i před pár okamžiky byli

tiše zmizeli

vše to co zde zůstalo

bylo tiché a intimní.

Ona nahá odkrytá

a křehce zvoucí do vyprávění

jež se ponese dlouhé roky

vstupuje do vody

a hladina maluje

blízkost i odloučení.

,, Nečekej přeci na nic

voda tě volá jménem

chladí, ale neublíží

pojď blíž

drž mě za ruce

celý svět se dnes roztáčí.“

On odkládá vše

větrem je hýčkáno jeho tělo

a vodou křtěna jeho touha

konečně se dotýká jejích dlaní

konečně hladí polibky

vše, co by snad chtěla vyslovit

chvěje se a miluje

vše co prožil doposud

zdá se tak bezvýznamné.

,, Tvá skutečnost

tvá jedinečná opravdovost

je daleko větším kouzlem

než veškerá magie

co kdy byla vepsána do snů i knih,

celý svět se roztáčí

jen něco v nás zůstane v nepohybu

věčně existující.“

Očištěni touto živou vodou

odešli společně k lesu

šaty v baťůžcích

doprovázeni právě se probouzející lunou

nic nemohlo být tak něžné

jako tento okamžik.

Pavučina zranitelnosti

se rozprostřela po měkké trávě

na níž se snášela první noční vlhkost

nedaleké stromy se stali svědky aktu

při kterém se nepochybuje

je čas umírat i žít

vše se to odehrává v jeden jediný okamžik

Vědomí Existence Blaho

milenci nelžou

milenci tu jsou jen teď.

Souznění bytostí nemohlo být snad nikdy blíže

šeptají jejich dychtivé rty

v rytmu se sbližují srdce

a perkusní vášeň se dotýká jemného potu

jazyky sní i koštují

dech se spojil v jediný zpěv pozemského bytí

a vrchol celé této pobožnosti

již nikdy nebude

od života oddělen.

Vše co přišlo

zůstane věčné,

vše co odešlo

zůstane věčné.

Nocí touto pokřtěni

odešli změněni

každý po jiné cestě

na oko cizí

však v podstatě nejryzejší

od nepaměti provázaní

dotekem jednoty

propletením rukou.

Bylo těžké přijmout odloučení tělesné

odloučení milenecké lásky bylo ovšem nutné

aby se tento cit

přes počáteční povrchnosti

skutečně transformoval

a přišel o veškeré hranice

nic tu není

co by se dalo očekávat

či ukrást pro sebe

Nepochybuj Nevlastni

to vše je třeba odložit pro vstup do univerza

to teprve potom přijde Láska

to teprve potom budeme skutečně milovat.

Až odloučení muže a ženy

ztratí veškerou hořkost

i radost jen pro sebe ukradenou

až se toto ztratí

a ani žádné odloučení nebude vysloveno

až vše zmizí v nemyšlení

bez formy i s formou

pak teprve bude to

co jsme se pokusili nazvati Láskou

navěky odkryto a zpečetěno.

Nalezení je blízko

písně se opět probouzejí za naším zrakem

vystoupejme na vrchol zeleného kopce

on a ona

příběh který nese slovo

RÁJ.

15.9.2025

Tábor

Jednou k nám na dvorek přišla kuna
teda myslím, že kuna
musela to být ona
musela to být kuna
Nikdy jsem předtím kunu neviděl
ale říkali
že je takhle velká
že má ten dlouhej ocas a ouška
že loví slepice
mohla to ale bejt lasička
nebo jezevec
možná liška
stál jsem tam sám a
byla trochu tma.

Co je láska, jak ji znáš Ty?
Ta, co znám já, je hotova mě obětovat
vidí na dně Tvýho oka Božskou podstatu
když ji rozfoukám i po sto letech
je to požár
něco tak obřího nemůžu nikdy chytit
držet
s vášní jí to někdy sluší
nahá je ještě hezčí.

Já jenom nevím
když mluvíš o lásce
jestli jsme spolu na tom dvorku
ale to nevadí
tak jako tak
jsi tu se mnou.

Ve světě A

hraji p.

ve světě B

hraji p.

Fúzuju svět A a B

objímám obě píči

přihořívá 

Otevřený šuplíky 

nechť jsou

má zranitelnost 

má superpower 

Člověk má tolik informací,

až se v nich jeho rozum ztrácí.

"Na každém šprochu pravdy trochu" -

uvěří třeba v zeměplochu!

Nezblbnout - to dá hroznou práci...

Možná že teď stojím na nějakém rozcestí.
Možná, že teď stojím na autobusové zastávce Makotřasy, rozcestí.
Možná, že stojím mezi poli vzrostlých máků
mezi městy plnými práce
mezi letišti a vesnicemi
na šachovnici
na širé pláni
za bezvětří
uprostřed své každodenní cesty
kde vídám ptáky usedat na šňůry vedení
slunce vstávat a zapadat
v neurčitém ročním období.
Proč zrvona tady?
Kde ale jinde?
Kdekoliv na světě, kde je člověk zapomenutým smítkem
vidíte ho dvakrát za den
jak projde zleva doprava nebo naopak
nechcete ho potkat
takováhle společnost vám stačí.

Dříve či později něco přecijen naváže spojení
možná zatoulaná kočka
možná nápis na zastávce
ještě chvíli ale
je tu klid
ještě chvíli nikam nejít
to je vlastně
dobrý nápad.

Museli jsme zabít Havla

Aby byl státní pohřeb 

Jestli chceš, aby loď plavala

Nesmíš jí opřít o břeh 

Do pekla musíš dát Satana

Jinak ti nebude hořet

Já jsem ta největší svině

Já jsem ta největší svině

Největší ze všech sviní

Strkám hlavu do předsíně, 

Snad tam čeká větší svině 

Snad tam čeká větší svině 

Co mě - svini - zastíní

Lej Marsch Palestine

Při poslechu Rage against the machine

naše Palestina je uzemí svobody

ohraničený checkpointama kovovejch grilů

naši policajti jsou kolaboranti anarchie

naši komuna svobodní gypsyies přírody

Slunce velkej šéf září zářím

na hladinu bahnitýho jezera Marsch

naše Palestína vyhlašuje nezávislost a intifádu

upnutý nudný vycíděný čistotě St.Moritz

nakoupíme raketomety bublifuků

budume jimi a fakáči našich prostředníků

sestřelovat letadla bilionários 

mířících na letiště zbohatlíků u Samedanu

Dvacet let jezdil jsem do Dejvic,

v podzemce na lince á a cé,

rouhal se: „Bože, no tak dej víc!“

cestou z práce a do práce.

Dvacet let v zašlé kantýně

s křivdou na rtu.

A s mastným tácem na klíně

z umakartu.

Dvacet let shrben u pásu,

dřel se pro slávu lampasů,

dvacet let hrál tu svoji hru na jednu kartu.

Dvacet let jezdil jsem do Dejvic,

v podzemce na lince cé a á,

rouhal se: „Bože, no tak dej víc!“

nevěděl, že není víc než mám.

Dvacet let v zašlé kantýně,

s křivdou na rtu.

A s mastným tácem na klíně

z umakartu.

Dvacet let shrben u pásu,

tajně jsem čichal k atlasům.

Dvacet let netroufal jsem snít si o restartu.

Tříštíš se v představách,

zázrak se ukáže,

když uvěříš tomu,

že ze střepů lze poskládat

barevné vitráže,

najít zas cestu domů.

V bludišti pocitů,

když voda přeteče hráz,

mysl zatemní hřmění,

objevíš zas, proč jsi tu.

V meandrech života krás

najdeš zas zalíbení.

- - -

ps: Život je jako meloun - je snazší, když ti chutná i s peckama.

Co jsme to všechno nechali za sebou
rozsypaný fotky
lesknou se z prachu cesty
na nich voči s výčitkama
voči s Láskou
voči hypnotický
fotky rozmazaný
fotky jako živý
dávno už nepravdivý
kdo ví

Konec světa přišel jako těžký tichý sen
tenhle zánik nezastavíš
tenhle svět už nezachráníš
všechno zmizí v nenávratnu, Bastiáne.

Rád bys držel jeho ruku
v okamžiku zániku
chránil ho před vlkodlakem
který mu šel po krku
Átrej byl nejlepší přítel,
jakého jsi měl
jenomže ti vyschlo v hrdle
když jsi osaměl.

Marně šeptáš její jméno
nejhorší je nevyřčeno
víckrát už ji neuvidíš, Bastiáne.

Sbohem, Bastiáne Baltazere Buxi
tenhle zánik nezastavíš
tenhle svět už nezachráníš
Svět, který jsi stvořil
abys někam patřil
abys mohl zapomenout
na to kým jsi byl.

Dávno neznáš vlastní jméno
nejhorší je nevyřčeno
nepatříš do svého světa, Bastiáne.

Došel jsi až k bodu zlomu
teď už nemáš žádné domů
a v jediné strašné chvíli
tě tví blízcí opustili
navždy budeš osamělý, Bastiáne.

Bolest nezná žádná slova
temnota tě k sobě volá
zemři nebo začni znova, Bastiáne.

Ulehneš uprostřed sněhové závěje
Vzdáváš se síly a vzdáváš se naděje
jenomže v místě, kde světy se spojí
někdo se o tebe přece jen bojí-

Možná to volání není dost pádné
když sedíš v propasti,
když už jsi na dně
jenomže daleko v setmělém pokoji
vzpomíná na tebe
rána se nehojí
právě teď přemýšlí
čí je to vina
že ztratil manželku otce i syna-

Smutek jsou jen prázdná slova
domov byla hlavně ona
a v jediné těžké chvíli
jste na sebe s otcem zbyli
oba jste tak osamělí, Bastiáne.

Když se hroutí oba světy,
když už není úniku
rád bys držel jeho ruku
v okamžiku zániku
otec přestal mluvit žalem
i když mluvit měl
tohle si však uvědomil,
až když osaměl.

Marně šeptá tvoje jméno
nejhorší je nevyřčeno
možná už ho neuvidíš, Bastiáne.

Utíkáš ledovou plání
zbývá ti jen jedno přání
všechno co máš
bys dal tomu
kdo tě vezme zpátky domů
nemusíš být osamělý, Bastiáne.

Cestu ti překříží hluboká řeka
ustrneš v úžasu, někdo tam čeká
bílý drak snáší se z ledové oblohy
Átrej se usmívá, zvedá tě na nohy
a s každým nádechem nabíráš síly,
i když´s je neviděl, přece tu byli
nemusíš být osamělý, Bastiáne.

Až večer ulehneš v setmělém pokoji
brzy ho obejmeš, rána se zahojí
přestane přemýšlet čí je to vina
ty najdeš otce a on najde syna
Teď už najdeš svoje místo, Bastiáne.

Ta škodovka jako by se smála.

Má dneska naspěch a všechny vozí.

Turistů mraky na všech rozích.

Koukají - tu kostel, tam katedrála.

Ta škodovka je velmi zasloužilé taxi,

mohla by už odpočívat, ale nechce,

brázdí ulice od náměstí k řece;

jezdi tudy ráda a za směšně nízké taxy.

Ta škodovka si užívá prvního máje,

slunečnou Prahou vesele se šine,

blikne na kolegu, když nějakého mine.

Jak je život krásný! Stačí jen mít zájem! 

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

rok, co rok sedává.

Lesklé perutě,

kouká nehnutě,

holubička šedavá.

Na slunci i v dešti,

starostlivá matka,

vždy v máji vysedí šedavá holoubátka.

Její holub zatím kdesi krouží po světě,

ona sama musí jejich lásku odsedět.

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

holubička šedavá.

Kouká nehnutě,

choulí perutě,

když soused ji nadává.

Ač sama zmírá hladem,

starostlivá matka,

když krmí svoje mladé z bezedného volátka.

Její holub zatím kdesi trousí po světě.

Nebuď smutná, věř, že rádi jsme, že máme tě.

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

holubičko šedavá.

Jak ti rozumím,

netrap už se tím,

že svět smysl nedává.

Kdybys byla sněhobílá

jako štíty Pamíru,

tvá silueta by zdobila

zástavy všech chcimírů.

Však že jsou tvoje křídla šedivá,

nikdo s láskou na tebe se nedívá.

Jenom já…

 - - -

 Zavři svoje ztěžklá víčka,

sen už se snáší po peříčkách,

šedavých, jak holubička,

co ráda trousí svá psaníčka

Na čelní sklíčka, našeho mazlíčka! (motorového…)

Tak nehněvej se, prosím, na ni

za ta její hutná psaní,

jež toliko jsou nutnou daní

za pohodlné parkování.

Pod okny, jako na dlani!

To místo k stání, které je pořád k mání,

ona nám chrání, zdarma poskytuje maskování.

Takže můžeš klidně…

Zavřít svoje ztěžklá víčka,

sen už se snáší po peříčkách,

šedavých, jak holubička,

co ráda trousí svá psaníčka

Na čelní sklíčka, našeho mazlíčka! (flíčkatého…)

Mám doma z krámů uličky,

studovala jsem starožitnictví.

Původní

bakelitový

barokní

mosazný

vzácný

litinový

secesní

starožitný

sběratelský

kovaný

zatuchlý myšma prochcaný peřiny z půdy.

Je jaro 

Radost

Z děr 

Před našimi zraky 

Vylejzaj žíly

A žížaly taky

Pravidlo sobectví

jedna

staň se psychopatem

povstaň a vstaň

děláš to pro sebe, ale ono ti to nic nepřináší

pravidlo sobectví

dva

dva lidi co na sebe koukaj ale jen jeden z nich tomu druhému  rozumí

pravidlo sobectví

tři

vezmeš tři brambory a všechny sníš, ani o jednu se  nerozdělíš

pak vypěníš

chtěl jsi víc brambor

když chceš brambory

musíš vytáhnout mozek z liščí nory

a kopat

Byla by to docela jiná poesie
olizovala by uši a tavila kosti
jedla by vlákninu, chovala by žoužel
žvýkala koudel
bylo by v ní tolik kouzel
že byses vzbouzel
že byses vzpouzel
pouze taková kdyby to byla poesie
tu bys použil
s tou žil
tý bysi sloužil
hlavu složil
pod její vějíř
pod její vějičkou
pod větvičkou větrem rozdivočelou
byl bys pilou
byl bys pilnou včelou
s takovou poesií na rtech
tuneloval bys svahy
leštil hrany skal
prorůstal zkaženým masem
fluktuoval s věrozvěsty
chlubil se svým ochlupením
česal ječmen času
a v tichosti jejího blahoslavenství
blahosklonně by si se smál
jako arabský plnokrevník.

Chci bejt zrúda 

a svině. 

Chci se nenávidět.

Chci se omlouvat.

Chci, chci, chci!

Ty ještě chodíš do práce?

Nech za sebe pracovat peníze už konečně.

Vaše body, naše prachy

Vítejte u nás!

Aplikaci naší máte?

Sbíráte body?

Šetříte na slevu?

Povězte nám, kde bydlíte, kolik máte dětí, sdílejte s námi vaše polohy.

Naskenujte vaši prdel.

Dáme vám body do aplikace!

Svěřte nám vaši dušičku.

Tisíce nálepek, tisíce QR kódů jen pro vás!

Za deset naskenovaných prdelí získáte plyšový GDPR souhlas!

Nakupování je radost,

lepení nálepek s QR kódy na prdele je radost.

Aplikace prdele je radost.

Zajímá nás kolik nakupujete toaleťáků.

Sdílejte to s námi,

dáme vám na každý třicátý kilometr účtenky slevu!

A body na slevu!

To vás semele.

Aplikujte slevu na hajzlpapír s příchutí vaší - 

neděle.

Naskenujte všechno sakra a sbírejte všechno a všude a zdarma a tady a zejtra zase a přidejte si nás a načtěte všechno co na vás bliká a stáhněte si všechno co vám sakra řikáme že si máte stáhnout jinak to nemá cenu a neni to žádnej byznys pro nás a vůbec bez aplikace už sem nelezte a bez QR kódu na vaší prdeli si zůstaňte doma a bez výhod a bez plyšáků ve slevě a bez rodiny a smutný a s drahym máslem a bez slevy na máslo a bez slev v aplikaci a nejste věrný zákazníci a nejste věrný a vítejte u nás sakra už.

Aplikaci naší máte?

Sbíráte body?

Jen dušičku nám dáte.

Děti maj plyšovou mrkev 

a vy do bazénu schody.

Nerad to říkám, 

Ale teď mi tane na mysl: 

Pokud by déšť náhle tak ustal

Zůstaly bysme s pytli plnými písku

A s vyprázděnými přehradami.

Seděly bysme doma

a koukaly bysme se na seriály

Třásly se zimou, prděly pod peřinou

Anebo do vany.

Omlouvám se,

Jsem povrchní blázen.  

Ukazuje mi to, že u tebe budu za 58 minut.

Řiká mi to, že mám jet vokolo.

Navedlo mě to jinudy.

Zbláznilo se to.

Je to ztracený.

Hlásí mi to nehodu.

Řeklo mi to, ať za tebou nejezdim.

Vede mě to k někomu jinýmu.

Řiká mi to, že mám jet do Bauhausu.

Ukazuje mi to, že tam budu za 17 minut.

Řiká mi to, ať si koupim výřivku.

K tobě to hlásí uzavírku.

Vede mě to za barák.

Musim tomu postavit výřivku.

Hlásí mi to příjezd za 23 minut.

Je to ve výřivce.

Navedlo mě to do Hornbachu.

Vede mě to uličkou bazénový chemie.

Musim tomu koupit odstraňovač pěny.

A rozjasňovač vody do výřivky.

K tobě to ukazuje kolonu.

Zbláznilo se to.

Řiká mi to, ať dám chemii do výřivky.

Voda je zelená.

Vede mě to do Mountfieldu

k regálu s odstraňovačema řas.

Odstranim tomu řasy.

Jedu za tebou.

Na silnici k tobě měřej.

Ucpal se filtr.

Nemůže to najít tvojí adresu.

Nehlásí mi tě to.

Něco na tom bliká.

Výřivku roztrhal mráz.

Tys letěla na Tenerife s Ryanairem.

Tantrický dno retreat 

skupinové kosení kosou 

na kosení terapie furt 

firemní konstalace

Ve tmě.

Děti mi těžej lithium pro muj smartphone ve kterym si rezervuju cryojógu na Bali.

Ve tmě.

A cryokonstalace při kosení tantrickýho dna bez jídla,

ve tmě.

Starci mi těžej kobalt,

chytrý hodinky měřej tep

bez jídla

ve tmě.

Světelné vlasy, kterés mi půjčila

na rohu Veletržní a Janovského

spolknula paměť, záludná příšera

Tvá žlutá tramvaj zatočila vlevo

a Tys věřila v Něho

a já jsem mířil vpravo

svištěli jsme Prahou

mléčnou jako

černá káva

správa povodí pohodí hřívou

a po nás přijdou

Ti, co si to zaslouží

s louží vyschlou na asfalt

zařadilas kvalt

někam k Baltu

zůstal jsem Ti viset na rtu

nechci trhat

jen si chci podrbat bradku

dát si něco k snědku

a beze svědků

jemně se dotknout

Tvého zadku.